ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)

17. února 2011(*)

„Televizní vysílání – Článek 3a směrnice 89/552/EHS – Opatření přijatá Belgickým královstvím týkající se událostí zásadního společenského významu pro tento členský stát – Mistrovství světa ve fotbale – Rozhodnutí, kterým se prohlašují opatření za slučitelná s právem Společenství – Odůvodnění – Články 43 ES a 49 ES – Právo vlastnit majetek“

Ve věci T‑385/07,

Fédération internationale de football association (FIFA), se sídlem v Curychu (Švýcarsko), původně zastoupená R. Dentonem, E. Batchelorem, F. Young, solicitors, a A. Baravem, avocat, poté M. Batchelorem, A. Baravem, D. Reymondem, avocat, a F. Carlin, barrister,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené E. Montaguti a N. Yerrell, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s J. Flynnem, QC, a L. Maya, barrister,

žalované,

podporované

Belgickým královstvím, zastoupeným L. Van den Broeck a C. Pochet, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s J. Stuyckem, A. Berenboomem a A. Joachimowiczem, avocats,

Spolkovou republikou Německo, zastoupenou M. Lummou a J. Möllerem, jako zmocněnci,

a

Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, zastoupeným S. Behzadi-Spencer, E. Jenkinson a L. Seeboruthem, jako zmocněnci, původně ve spolupráci s T. de la Marem, poté B. Kennellym, barristers,

vedlejšími účastníky řízení,

jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise 2007/479/ES ze dne 25. června 2007 o slučitelnosti opatření přijatých Belgií podle čl. 3a odst. 1 směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání s právními předpisy Společenství (Úř. věst. L 180, s. 24),

TRIBUNÁL (sedmý senát),

ve složení N. J. Forwood (zpravodaj), předseda, L. Truchot a J. Schwarcz, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: K. Pocheć, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 24. února 2010,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec

1        Článek 43 ES zní takto:

„V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území státu druhého. Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu usazenými na území druhého státu.

Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce [ES], za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.“

2        Článek 49 první pododstavec ES stanoví:

„Podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb.“

3        Článek 3a směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, s. 23; Zvl. vyd. 06/01, s. 224) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997, kterou se mění směrnice [89/552] (Úř. věst. L 202, s. 60; Zvl. vyd. 06/02. s. 321), stanoví:

„1. Každý členský stát může v souladu s právem Společenství přijímat opatření, aby zajistil, že subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, nevysílají na základě výhradních práv události, jimž členský stát přikládá zásadní společenský význam, způsobem, který zbavuje významnou část veřejnosti zmíněného členského státu možnosti sledovat tyto události v přímém přenosu nebo ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání. V této souvislosti členský stát vypracuje seznam vnitrostátních a jiných událostí, jimž přikládá zásadní společenský význam. Tento seznam vypracuje jasným a průhledným způsobem v přiměřené a účelné lhůtě. Přitom členský stát rovněž určí, zda tyto události mají být v celku nebo částečně přenášeny v přímém přenosu[,] nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, zda mají být v celku nebo částečně přenášeny ze záznamu.

2. Členské státy neprodleně oznámí Komisi všechna opatření, která podle odstavce l přijaly nebo zamýšlejí přijmout. Ve lhůtě tří měsíců po oznámení Komise ověří, zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství, a sdělí je ostatním členským státům. Vyžádá si stanovisko výboru zřízeného podle článku 23a. Přijatá opatření neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství a nejméně jednou ročně zveřejní souhrnný seznam opatření přijatých členskými státy.

3. Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých vnitrostátních předpisů, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci, vykonávaly výhradní práva, která nabudou po vyhlášení této směrnice, tak aby významná část veřejnosti v jiném členském státě nebyla zbavena možnosti sledovat vcelku nebo částečně v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, vcelku nebo částečně ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání v souladu s ustanoveními přijatými tímto jiným členským státem podle odstavce 1 události, které tento jiný členský stát určil v souladu s předchozími odstavci.“

4        Body 18 až 22 odůvodnění směrnice 97/36 znějí takto:

„(18) vzhledem k tomu, že má rozhodující význam, aby členské státy byly schopny přijímat opatření na ochranu práva na informace a na zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu vnitrostátních nebo mezinárodních událostí zásadního společenského významu, jako jsou olympijské hry a mistrovství světa a mistrovství Evropy v kopané; že pro tento účel si členské státy ponechávají právo přijímat opatření slučitelná s právem Společenství, která mají za cíl upravit výkon výhradních vysílacích práv pro tyto události subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci;

(19) vzhledem k tomu, že je vhodné v rámci Společenství přijímat opatření, která by zabránila případné právní nejistotě a narušení trhu a která by uvedla do souladu volný pohyb služeb televizního vysílání a nezbytnost zamezit případnému obcházení vnitrostátních opatření určených pro ochranu legitimního obecného zájmu;

(20) vzhledem k tomu, že je zejména vhodné, aby tato směrnice obsahovala ustanovení pro výkon výhradních vysílacích práv subjekty televizního vysílání, která případně koupí pro události, jež mají pro společnost v jiném členském státě než v tom, do jehož pravomoci spadají subjekty televizního vysílání, zásadní význam; […]

(21) vzhledem k tomu, že události zásadního společenského významu ve smyslu této směrnice by měly splňovat určitá kritéria, to znamená, že by se mělo jednat o výjimečné události, které mají význam pro širokou veřejnost v Evropské unii, v dotyčném členském státě nebo ve významné části dotyčného členského státu a které jsou předem organizovány pořadatelem, jenž je legálně oprávněn prodávat práva na tuto událost;

(22) vzhledem k tomu, že pro účely této směrnice se ‚volně dostupným televizním vysíláním‘ rozumí vysílání pořadu dostupného veřejnosti na veřejném nebo soukromém kanálu bez jiných poplatků, než které jsou v členském státě nejrozšířenější (např. televizní poplatky nebo základní poplatky za kabelovou přípojku).“

 Skutečnosti předcházející sporu a napadené rozhodnutí

5        Žalobkyně, Fédération internationale de football association (FIFA), je sdružením složeným z 208 národních fotbalových federací a tvoří samosprávný orgán světového fotbalu. Její hlavní úlohou je zejména globální podpora fotbalu a organizuje řadu mezinárodních fotbalových soutěží. Prodej práv na televizní přenos zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa ve fotbale (dále jen „mistrovství světa“), jehož organizaci zajišťuje, představuje její hlavní zdroj příjmů.

6        V Belgii jsou vlámské a francouzské společenství příslušná k přijetí opatření ve smyslu článku 3a směrnice 89/552. Úřady každého společenství tak přijaly rozdílná opatření, které poté byly oznámeny Komisi Evropských společenství belgickými federálními orgány.

7        Podle čl. 76 odst. 1 vyhlášek o rozhlasovém a televizním vysílání, koordinovaných dne 25. ledna 1995, přijatých vlámskou Radou (Moniteur belge ze dne 30. května 1995, s. 15092), „[v]lámská vláda stanoví seznam událostí, jež jsou považovány za události zásadního společenského významu, a nesmí být z tohoto důvodu vysílány na základě výhradního práva tak, že by významná část obyvatelstva vlámského společenství tyto události nemohla sledovat ve volně šířeném televizním vysílání v přímém přenosu ani ze záznamu“.

8        Vyhláškou ze dne 28. května 2004 (Moniteur belge ze dne 19. srpna 2004, s. 62207), vlámská vláda určila události, které je třeba považovat za události zásadního společenského významu, včetně mistrovství světa. K tomu, aby bylo možné zařadit událost na seznam událostí zásadního společenského významu, musí podle téže vyhlášky splňovat alespoň dvě následující kritéria:

–        mít významnou aktuální hodnotu a přitahovat zájem široké veřejnosti;

–        konat se v rámci významné mezinárodní soutěže nebo být soutěží, jíž se účastní národní tým, mužstvo belgického klubu nebo jeden či více belgických atletů;

–        vztahovat se na jednu významnou sportovní disciplínu [týkat se významné sportovní disciplíny] a představovat významnou kulturní hodnotu pro vlámské společenství;

–        být tradičně vysílána ve volně dostupném televizním vysílání a mít ve své kategorii vysokou sledovanost.

9        Podle článku 1 vyhlášky ze dne 28. května 2004 některé události zapsané na seznam, včetně mistrovství světa, musí být vysílány v přímém přenosu v nezkrácené podobě. Podle článku 2 téže vyhlášky výhradní práva k událostem zapsaným na seznam nesmí být uplatňována tak, aby bylo významné části obyvatelstva znemožněno sledovat tyto události ve volně dostupném televizním vysílání. Kromě toho podle druhého pododstavce téhož ustanovení významná část obyvatelstva vlámského společenství má možnost sledovat událost zásadního společenského významu ve volně dostupném televizním vysílání, je-li událost vysílána televizní společností vysílající v nizozemštině a její příjem je zajištěn alespoň pro 90 % obyvatelstva bezplatně kromě paušální ceny za televizní rozvod.

10      Podle článku 3 vyhlášky ze dne 28. května 2004 subjekty televizního vysílání, které nesplňují požadavky stanovené v jejím článku 2 a které získají práva na výhradní vysílání v oblasti nizozemského jazyka a v dvojjazyčné oblasti hlavního města Bruselu pro události zapsané na seznam, nesmí tato práva uplatňovat, pokud nemohou na základě uzavřených smluv zaručit, že významné části obyvatelstva bude umožněno sledovat tyto události ve volně dostupném televizním vysílání. Za tímto účelem si dotčené subjekty televizního vysílání mohou se subjekty televizního vysílání splňujícími tyto podmínky dojednat podlicence za přiměřené tržní ceny. Pokud však žádný subjekt televizního vysílání splňující dotčené podmínky neprojeví zájem o získání takové podlicence, může subjekt televizního vysílání, který získal výhradní práva, využít těchto práv.

11      Podle čl. 4 odst. 1 vyhlášky ze dne 27. února 2003 (Moniteur belge ze dne 17. dubna 2003, s. 19637), přijaté parlamentem francouzského společenství, po obdržení stanoviska Vrchní rady pro audiovizuální záležitosti může vláda francouzského společenství stanovit seznam událostí, které považuje za události zásadního významu pro obyvatelstvo uvedeného společenství. Tyto události nesmí být předmětem uplatňování výhradních práv subjektem televizního vysílání nebo televizní společností RTBF tak, že by významná část obyvatelstva uvedeného společenství neměla přístup k těmto událostem prostřednictvím volně dostupného televizního vysílání.

12      Aby událost mohla být zařazena na seznam událostí zásadního společenského významu, musí podle čl. 4 odst. 2 vyhlášky ze dne 27. února 2003 splňovat alespoň dvě následující kritéria:

–        mít zvláštní ohlas u obyvatelstva francouzského společenství, a nikoliv pouze u veřejnosti, která zpravidla takové události sleduje;

–        mít kulturní význam všeobecně uznávaný obyvatelstvem francouzského společenství a tvořit součást kulturní identity uvedeného společenství;

–        příslušné události se účastní významná belgická osobnost nebo tým v rámci významné mezinárodní soutěže nebo události;

–        být tradičně vysílána v rámci programu volně dostupného televizního vysílání ve francouzském společenství a přitahovat pozornost široké veřejnosti.

13      Podle čl. 4 odst. 3 téže vyhlášky je televizní vysílání považováno za volně dosažitelné, pokud je šířeno ve francouzském jazyce a může ho přijímat 90 % domácností vybavených zařízením na příjem televizního vysílání, které se nacházejí ve frankofonní oblasti nebo v dvojjazyčné oblasti hlavního města Bruselu. Kromě technických nákladů nemůže být tato služba zatížena dalšími poplatky, s výjimkou případné paušální ceny základní nabídky služby kabelového rozvodu.

14      Podle článku 2 vyhlášky ze dne 8. června 2004 (Moniteur belge ze dne 6. září 2004, s. 65247), přijaté vládou francouzského společenství, „subjekt televizního vysílání pocházející z francouzského společenství, jenž má v úmyslu uplatňovat výhradní právo přenosu, které získal pro událost zásadního významu, je povinen tuto událost vysílat v programu služby volně dosažitelného televizního vysílání a v souladu s přílohou této vyhlášky“.

15      Příloha vyhlášky ze dne 8. června 2004, jakož i konsolidovaný seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgické království obsahují mistrovství světa v přímém přenosu a v nezkrácené podobě.

16      Dopisy ze dne 15. ledna 2001 a ze dne 16. května 2002 FIFA zaslala ministerstvu vlámského společenství svá vyjádření týkající se případného zapsání mistrovství světa do seznamu událostí zásadního společenského významu pro Belgii a postavila se proti zápisu všech zápasů této soutěže do takového seznamu.

17      Dopisem ze dne 10. prosince 2003 Belgické království Komisi oznámilo opatření přijatá v rámci článku 3a směrnice 89/552.

18      Dotčená opatření byla předmětem rozhodnutí Komise 2007/479/ES ze dne 25. června 2007 o slučitelnosti opatření přijatých [Belgickým královstvím] podle čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 (Úř. věst. L 180, s. 24, dále jen „napadené rozhodnutí“).

19      Výrok napadeného rozhodnutí zní takto:

„Článek 1

Opatření podle čl. 3a odst. 1 směrnice [89/552], která [Belgické království] oznámil[o] Komisi dne 10. prosince 2003, jsou ve znění zveřejněném v Úředním věstníku Evropských společenství C 158 ze dne 29. června 2005 slučitelná s právními předpisy Společenství.

Článek 2

Opatření, jež byla [Belgickým královstvím] s konečnou platností přijata a stanovena v příloze tohoto rozhodnutí, se v souladu s čl. 3a odst. 2 směrnice [89/552] zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.“

20      Napadené rozhodnutí je odůvodněno zejména těmito body:

„(4) Seznam událostí zásadního společenském významu, jež byly součástí opatření [Belgického království], byl vypracován jasným a transparentním způsobem a [v Belgii] byl zahájen proces rozsáhlých konzultací.

(5)       Komise s uspokojením konstatovala, že události uvedené na seznamu opatření [Belgického království] splňují alespoň dvě z následujících kritérií, která jsou považována za spolehlivé ukazatele událostí společenského významu: i) událost má v určitém členském státě mimořádný celkový ohlas a nemá význam pouze pro veřejnost, která příslušnou sportovní či jinou činnost zpravidla sleduje; ii) událost je všeobecně uznávaná a pro obyvatelstvo daného členského státu má zvláštní kulturní význam, neboť především posiluje kulturní identitu; iii) příslušné události se účastní národní tým v rámci soutěže nebo turnaje mezinárodního významu a iv) událost je vysílána ve volně dostupném televizním vysílání a má vysokou sledovanost.

(6)       Řada událostí uvedených na seznamu opatření [Belgického království], včetně letních a zimních olympijských her, finálových zápasů mistrovství světa a mistrovství Evropy v kopané (muži) spadá do kategorie událostí, které jsou tradičně považovány za události zásadního společenského významu, jak je výslovně uvedeno v 18. bodě odůvodnění směrnice [97/36]. Tyto události mají v Belgii mimořádný celkový ohlas, neboť jsou velmi oblíbené u široké veřejnosti, a nikoli pouze u veřejnosti, která sportovní události zpravidla sleduje.

[…]

(8)       Události v kopané uvedené na seznamu, jichž se účastní národní mužstva, mají v Belgii mimořádný celkový ohlas, neboť belgickým mužstvům dávají příležitost propagovat belgický fotbal na mezinárodní úrovni.

[…]

(16) Události uvedené na seznamu, a to včetně těch, které je třeba zvažovat v jejich celistvosti, nikoli jako sled jednotlivých událostí, jsou tradičně vysílány ve volně dostupném televizním vysílání a mají vysokou sledovanost. […]

(17) [O]patření [Belgického království] se jeví jako přiměřená, a odůvodňují proto výjimku ze základní svobody volného pohybu služeb zakotvené ve Smlouvě o ES, a to na základě naléhavého důvodu veřejného zájmu, jenž spočívá v zajištění přístupu široké veřejnosti k vysílání událostí zásadního společenského významu.

(18) [O]patření [Belgického království] jsou v souladu s pravidly hospodářské soutěže [Smlouvy o ES], odkazuje-li definice subjektů, které mohou vysílat události uvedené na seznamu, na objektivní kritéria, která umožňují skutečnou a potenciální hospodářskou soutěž při získávání vysílacích práv na tyto události. Kromě toho není počet událostí uvedených na seznamu nepřiměřený, a nenaruší tak hospodářskou soutěž na trzích s volně dostupným televizním vysíláním a placeným vysíláním.

[…]

(22) Z rozsudku [Tribunálu ze dne 15. prosince 2005, Infront WM v. Komise, T‑33/01, Sb. rozh. s. II‑5897] vyplývá, že prohlášení o slučitelnosti opatření přijatých podle čl. 3a odst. 1 směrnice [89/552] s právními předpisy Společenství představuje rozhodnutí ve smyslu článku 249 [ES], a proto musí být přijato Komisí. Tímto rozhodnutím je tudíž třeba stanovit, že opatření oznámená [Belgickým královstvím] jsou slučitelná s právními předpisy Společenství. Opatření, jež byla [Belgickým královstvím] s konečnou platností přijata a stanovena v příloze tohoto rozhodnutí, by měla být v souladu s čl. 3a odst. 2 směrnice [89/552] zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie.“

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

21      Podáním došlým kanceláři návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 4. října 2007 podala FIFA projednávanou žalobu.

22      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 11. října 2007 FIFA navrhla Tribunálu, aby vyzval v rámci organizačních procesních opatření Komisi, aby předložila několik dokumentů, které jsou podle ní podstatné pro výkon jejích práv, jakož i pro soudní přezkum, který má Tribunál vykonávat.

23      Podáními doručenými kanceláři Tribunálu dne 25. ledna 2008 a 29. ledna 2008 podaly Belgické království, Spolková republika Německo a Spojené království Velké Británie a Severního Irska návrhy na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením ze dne 31. března 2008 předseda sedmého senátu Tribunálu tato vedlejší účastenství povolil. Vedlejší účastníci předložili své spisy ve stanovených lhůtách, stejně jako FIFA svá vyjádření k těmto spisům.

24      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 26. února 2008 FIFA navrhla Tribunálu, aby Komisi vyzval, v rámci organizačních procesních opatření, k předložení některých dokumentů uvedených v žalobní odpovědi předložené Komisí.

25      Rozhodnutím ze dne 26. května 2008 rozhodl sedmý senát Tribunálu nevyhovět v tomto stádiu návrhu na organizační procesní opatření podanému ze strany FIFA.

26      Usnesením ze dne 15. prosince 2009 byla projednávaná věc pro účely ústní části řízení spojena s věcí T‑68/08, FIFA v. Komise.

27      Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření položil FIFA a Komisi některé otázky. Otázky Tribunálu byly zodpovězeny ve stanovených lhůtách.

28      FIFA navrhuje, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil částečně nebo zcela v rozsahu, v němž se týká mistrovství světa;

–        uložil Komisi, Belgickému království, Spolkové republice Německo a Spojenému království náhradu nákladů řízení.

29      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil FIFA náhradu nákladů řízení.

30      Belgické království, Spolková republika Německo a Spojené království navrhují, aby Tribunál žalobu zamítl. Belgické království a Spolková republika Německo rovněž požadují, aby FIFA byla uložena náhrada nákladů řízení.

 Právní otázky

 K přípustnosti

 Argumenty účastníků řízení

31      Pokud jde o otázky týkající se přípustnosti žaloby, Komise na jednání prohlásila, že po vydání rozsudku Soudního dvora ze dne 13. března 2008 ve věci Komise v. Infront WM (C‑125/06 P, Sb. rozh. s. I‑1451), bere zpět argumenty týkající se nepřípustnosti žaloby, které předložila v rámci své žalobní odpovědi.

32      Belgické království tvrdí, že žaloba je nepřípustná z důvodů, že FIFA není napadeným rozhodnutím osobně ani bezprostředně dotčena. Mimoto tvrdí, že FIFA nenapadla vnitrostátní opatření před belgickými soudy, takže její žaloba k Tribunálu byla podána po lhůtě, neboť případné zrušení napadeného rozhodnutí nemá vliv na platnost dotčených vnitrostátních předpisů. Z toho podle Belgického království vyplývá, že FIFA nemá právní zájem na podání žaloby namířené proti napadenému rozhodnutí.

33      Spolková republika Německo tvrdí, že FIFA nemá právní zájem na podání žaloby proti napadenému rozhodnutí, jelikož v okamžiku jeho přijetí FIFA již prodala vysílací práva na zápasy mistrovství světa 2006, 2010 a 2014. Postavení FIFA tak, pokud jde o možnost prodat vysílací práva těchto soutěží subjektům televizního vysílání podle své volby, nebylo podle názoru Spolkové republiky Německo napadeným rozhodnutím dotčeno. Krom toho FIFA podle jejího názoru neodůvodnila svůj právní zájem na podání žaloby, pokud jde o soutěže pořádané po roce 2014, protože zaprvé vysílací práva na jejich zápasy ještě nemohla být využita a zadruhé Komise přezkoumala slučitelnost belgických opatření s právem Společenství vzhledem k jednotlivým konkrétním událostem, a nikoli vzhledem ke všem v budoucnu konaným závěrečným turnajům mistrovství světa. Zrušení napadeného rozhodnutí by tak prospívalo pouze subjektům televizního vysílání usazeným mimo Belgii, které by chtěly vysílat zápasy mistrovství světa v této zemi. Mimoto Spolková republika tvrdí, že FIFA není napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena.

34      FIFA se domnívá, že napadené rozhodnutí má právní účinky a že se jí navíc bezprostředně a osobně týká.

 Závěry Tribunálu

35      Důvody nepřípustnosti vznesené Belgickým královstvím a Spolkovou republikou Německo se týkají nepominutelné podmínky řízení, jelikož jsou v jejich rámci zpochybněny právní zájem FIFA na podání žaloby a dodržení lhůty pro podání žaloby. Tribunál tak musí i bez návrhu zkoumat tyto námitky nepřípustnosti, ačkoli dotčení vedlejší účastníci řízení nemají postavení k tomu, aby je podle čl. 40 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 16 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu vznesli, jelikož Komise přípustnost žaloby nezpochybnila (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90, Recueil, s. I‑1125, body 21 až 23).

36      Co se týče bezprostředního dotčení FIFA, je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou vyžaduje podmínka uvedená v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES, podle které musí být fyzická nebo právnická osoba napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena, aby zpochybňované opatření Společenství mělo bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce a aby svým adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádnou volnost uvážení, a naopak aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z právní úpravy Společenství, aniž je třeba použít další prováděcí předpisy (viz rozsudek Komise v. Infront WM, bod 31 výše, bod 47 a citovaná judikatura).

37      V tomto ohledu podle článku 1 a čl. 3 odst. 1 vyhlášky ze dne 28. května 2004 (body 9 a 10 výše) platí, že žádný subjekt televizního vysílání, který nesplňuje požadavky stanovené v čl. 2 druhém pododstavci téže vyhlášky, nemůže uplatňovat výhradní práva na vysílání z mistrovství světa v oblasti nizozemského jazyka a v dvojjazyčné oblasti hlavního města Bruselu pro události zapsané na seznam, pokud nemůže na základě uzavřených smluv zaručit, že budou dodrženy příslušné podmínky. Podobně z článku 2 a přílohy vyhlášky ze dne 8. června 2004 (viz bod 14 výše) vyplývá, že subjekty televizního vysílání pocházející z francouzského společenství, jež mají v úmyslu uplatňovat výhradní právo přenosu ze zápasů mistrovství světa, jsou povinny je vysílat za použití služby televizního vysílání splňující podmínky uvedené v bodě 13 výše.

38      Z této právní úpravy vyplývá, že prodej práv na výhradní vysílání z mistrovství světa, které FIFA pořádá ve smyslu bodu 21 odůvodnění směrnice 97/36, subjektům televizního vysílání spadajícím do pravomoci Belgického království a nesplňujícím podmínky uvedené v bodech 9 a 13 výše nemá právní účinky, které s sebou obvykle nese takováto exkluzivita. Podle pravidel stanovených vlámským a francouzským společenstvím tohoto členského státu v rámci jejich příslušnosti totiž takové subjekty televizního vysílání musí za účelem vysílání zápasů mistrovství světa použít služby jiného subjektu televizního vysílání, který splňuje uvedené podmínky, takže se doložka o exkluzivitě, kterou si sjednal, stává bezpředmětnou.

39      I když je pravda, že tyto právní důsledky vyplývají z belgických právních předpisů, a nikoli z napadeného rozhodnutí, nic to nemění na tom, že mechanismus vzájemného uznávání vyvolaný tímto rozhodnutím, v souladu s čl. 3a odst. 3 směrnice 89/552, vytváří pro členské státy povinnost tyto důsledky zachovávat. Členské státy musí zvláště zajistit, aby subjekty televizního vysílání spadající do jejich pravomoci dodržovaly belgické podmínky televizního přenosu událostí zapsaných na konsolidovaný seznam připojený k napadenému rozhodnutí, jak je Belgické království vymezilo ve svých opatřeních, jež Komise schválila a zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie. Povinnost dosáhnout tohoto výsledku bezprostředně zasahuje do právního postavení subjektů televizního vysílání spadajících do pravomoci jiných členských států než Belgického království, které chtějí zakoupit vysílací práva v Belgii, původně vlastněná FIFA (viz v tomto smyslu rozsudek Komise v. Infront WM, bod 31 výše, body 62 a 63).

40      Mechanismus vzájemného uznávání vyvolaný napadeným rozhodnutím tedy členským státům ukládá povinnost, aby subjekty televizního vysílání spadající do jejich pravomoci, které nesplňují podmínky uvedené v bodech 9 a 13 výše, nevyužívaly práva na vysílání zápasů mistrovství světa na základě exkluzivity, takže práva FIFA, která původně vlastní, jsou rovněž dotčena, pokud jsou nabízena veřejně subjektům nespadajícím do pravomoci Belgického království, nýbrž do pravomoci jiného členského státu.

41      Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí má bezprostřední účinky na právní postavení FIFA, pokud jde o práva, která původně vlastnila, a členským státům neponechává žádnou volnost uvážení, pokud jde o zamýšlený výsledek, který je uložen automaticky a vyplývá výlučně z právní úpravy Společenství, nezávisle na obsahu jednotlivých mechanismů, které vnitrostátní orgány zavádějí k dosažení tohoto výsledku (viz v tomto smyslu rozsudek Komise v. Infront WM, bod 31 výše, body 60 a 61).

42      FIFA je tak napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena.

43      Pokud jde o otázku, zda je FIFA napadeným rozhodnutím dotčena osobně, je třeba připomenout, že jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze pokud je toto rozhodnutí zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí (viz rozsudek Komise v. Infront WM, bod 31 výše, bod 70 a citovaná judikatura).

44      V projednávané věci je nesporné, že mistrovství světa představuje bez ohledu na právní povahu a zdroj práv na jeho vysílání událost ve smyslu bodu 21 odůvodnění směrnice 97/36 v tom smyslu, že předem organizováno pořadatelem oprávněným ze zákona k prodeji těchto práv, a že FIFA je dotčeným pořadatelem. Jelikož tento stav platil i v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí, byla FIFA k uvedenému okamžiku dokonale identifikovatelná.

45      FIFA je tudíž napadeným rozhodnutím osobně dotčena.

46      Pokud jde o argument Belgického království vycházející z toho, že FIFA belgická opatření nezpochybnila u vnitrostátních soudů, stačí uvést, že FIFA svou žalobou zpochybňuje zejména legalitu článku 1 napadeného rozhodnutí, kterým byla dotčená opatření slučitelná s právem Společenství.

47      Z toho vyplývá, že přezkum, který je v projednávaném případě po Tribunálu požadován, se týká legality tohoto závěru, aniž nezpochybnění belgických opatření u vnitrostátních soudů jakýmkoli způsobem ovlivňuje přípustnost žaloby, která ostatně byla podána ve lhůtě stanovené v článku 230 ES (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 15. prosince 2005, Infront WM v. Komise, T‑33/01, Sb. rozh. s. II‑5897, bod 109).

48      Pokud jde o argument předložený Spolkovou republikou Německo vycházející z toho, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí FIFA již prodala práva na vysílání mistrovství světa v roce 2006, 2010 a 2014, stačí uvést, že Komise prohlásila opatření přijatá Belgickým královstvím, jak jsou uvedena v příloze napadeného rozhodnutí, za slučitelná s právem Společenství. Tato opatření se však týkají mistrovství světa bez časového vymezení, takže se na ně napadené rozhodnutí vztahuje, dokud zůstanou v platnosti. Právní zájem FIFA na podání žaloby tak nemůže být zpochybněn z důvodu uvedeného Spolkovou republikou Německo.

49      Argumenty týkající se nepřípustnosti uplatněné Belgickým královstvím a Spolkovou republikou Německo je tudíž třeba odmítnout.

 K věci samé

50      FIFA předkládá šest žalobních důvodů vycházejících zaprvé z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 z toho, že Komise nesprávně došla k závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s článkem 49 ES, zadruhé z porušení článku 49 ES, zatřetí z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise nesprávně došla k závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s článkem 43 ES, začtvrté z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise nesprávně došla k závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s právem FIFA vlastnit majetek, zapáté z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise nesprávně došla k závěru, že postup, na jehož základě byla belgická opatření přijata, byl jasný a transparentní, a zašesté z nedostatečného odůvodnění.

51      Před zahájením zkoumání žalobních důvodů uplatněných FIFA je třeba uvést několik obecných úvah, které musejí být zohledněny pro posouzení jejich opodstatněnosti.

52      Nejprve je třeba uvést, že čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 konkretizoval možnost, aby členské státy na základě naléhavých důvodů obecného zájmu omezily v audiovizuální oblasti výkon základních svobod stanovených primárním právem Společenství.

53      Platí totiž, že i když se opatření přijatá členskými státy v rámci čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 uplatňují bez diskriminace jak na podniky usazené na jejich vnitrostátním území, tak na podniky usazené v jiných členských státech, postačuje k tomu, aby tato opatření byla považována za omezení volného pohybu služeb ve smyslu článku 49 ES, když z těchto opatření mají prospěch určité podniky usazené na vnitrostátním území (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 5. června 1997, SETTG, C‑398/95, Recueil, s. I‑3091, bod 16, a ze dne 13. prosince 2007, United Pan-Europe Communications Belgium a další, C‑250/06, Sb. rozh. s. I‑11135, body 37 a 38). Podobně tato opatření mohou způsobovat překážku svobodě usazování, jelikož mohou společnosti z jiných členských států stavět do nevýhodné faktické nebo právní situace ve srovnání se společnostmi z členského státu usazení, který tato opatření přijal (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 11. května 1999, Pfeiffer, C‑255/97, Recueil, s. I‑2835, bod 19).

54      Taková omezení základních svobod zaručených Smlouvou však mohou být odůvodněna, když odpovídají naléhavým důvodům obecného zájmu, pokud jsou způsobilá zaručit uskutečnění cíle, který sledují, a nepřekračují meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (viz v tomto smyslu rozsudky Pfeiffer, bod 53 výše, bod 19, a United Pan-Europe Communications Belgium a další, bod 53 výše, bod 39, a citovaná judikatura).

55      V tomto ohledu je třeba připomenout, že svoboda projevu, jak je chráněna článkem 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), patří mezi základní práva zaručená právním řádem Společenství a představuje naléhavý důvod obecného zájmu, který může taková omezení odůvodnit (viz v tomto smyslu rozsudek United Pan-Europe Communications Belgium a další, bod 53 výše, bod 41 a citovaná judikatura). Podle čl. 10 odst. 1 EÚLP svoboda projevu zahrnuje rovněž svobodu přijímat informace.

56      Jak je uvedeno v bodě 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v projednávané věci představují opatření přijatá Belgickým královstvím překážku volnému pohybu služeb. Jak však vyplývá z bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36, opatření uvedená v článku 3a směrnice 89/552 mají za cíl chránit práva na informace a zajistit široký přístup veřejnosti k televiznímu přenosu vnitrostátních nebo mezinárodních událostí zásadního společenského významu. Podle bodu 21 odůvodnění směrnice 97/36 má událost zásadní společenský význam, pokud je výjimečná, má význam pro širokou veřejnost v Evropské unii, v dotyčném členském státě nebo ve významné části dotyčného členského státu a je předem organizována pořadatelem, jenž je oprávněn prodávat práva na tuto událost.

57      Z toho vyplývá, že když se opatření uvedená v čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 týkají událostí zásadního společenského významu, jsou odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu, což ostatně není ze strany FIFA popíráno.

58      Dále, jak bylo uvedeno v bodě 54 výše, dotčená opatření ještě musejí být způsobilá k zajištění uskutečnění sledovaného cíle a nepřekračovat meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné.

59      Pokud jde o dosah bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36, je třeba uvést zaprvé, že článek 3a směrnice 89/552, na který tento bod odůvodnění odkazuje, neprovádí harmonizaci konkrétních událostí, které mohou být členskými státy považovány za události zásadního společenského významu. Na rozdíl od znění tohoto článku v rozhodnutí Evropského parlamentu týkajícího se společného postoje Rady k přijetí směrnice 97/36 (Úř. věst. 1996 C 362, s. 56), které výslovně odkazuje na letní a zimní olympijské hry a mistrovství světa a Evropy ve fotbale, toto ustanovení neodkazuje na konkrétní události, které mohou být zapsány na vnitrostátní seznamy.

60      Z toho vyplývá, že – jak ostatně uvádí Komise – bod 18 odůvodnění směrnice 97/36 nemůže být chápan tak, že na jeho základě je zapis mistrovství světa na vnitrostátní seznam událostí zásadního společenského významu automaticky slučitelný s právem Společenství. Tím méně může být tento bod odůvodnění chápán tak, že uvádí, že mistrovství světa může být ve všech případech ve svém celku a nezávisle na zájmu, který zápasy této soutěže vyvolávají v dotyčném členském státě, platně zahrnuto do takového seznamu.

61      Naproti tomu vzhledem k úvahám uvedeným v bodech 52 až 57 výše tento bod odůvodnění znamená, že pokud členský stát zapíše zápasy mistrovství světa na seznam, pro jehož vyhotovení se rozhodl, nemusí ve svém oznámení Komisi uvést žádné zvláštní odůvodnění, pokud jde o jejich povahu události zásadního společenského významu.

62      Právě na základě těchto úvah je třeba posoudit opodstatněnost žalobních důvodů uplatněných FIFA.

63      Konečně v rozsahu, v němž FIFA ve svém žalobním důvodu vzneseném v replice uplatňuje nedostatečné odůvodnění posouzení Komise týkajícího se významu veškerých zápasů mistrovství světa pro belgickou společnost, bude se Tribunál tímto žalobním důvodem zabývat před zkoumáním prvního žalobního důvodu zpochybňujícího opodstatněnost tohoto posouzení.

 K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění

–       Argumenty účastníků řízení

64      FIFA tvrdí, že nic v bodě 18 odůvodnění směrnice 97/36 neumožňuje pohlížet na odkaz na mistrovství světa tak, že se automaticky týká všech 64 zápasů této soutěže jakožto událostí zásadního společenského významu. Právě naopak, rozdělení zápasů uvedené soutěže na zaprvé „atraktivní“ zápasy, včetně semifinálových zápasů, finále a zápasů příslušného národního týmu, tj. v projednávané věci belgického národního týmu, a zadruhé „běžné“ zápasy zahrnující všechny ostatní zápasy je údajně notoricky známým prostředkem a odpovídá metodě použité jinými členskými státy, které oznámily svá opatření v souladu s čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552. Komise údajně sama uznala takovou kategorizaci zápasů v pracovním dokumentu CC TVSF (97) týkajícím se použití článku 3a směrnice 89/552. Bod 18 odůvodnění směrnice 97/36 tak podle FIFA nezbavuje Komisi povinnosti uvést důvody, ze kterých schvaluje zapsání všech zápasů mistrovství světa na belgický seznam událostí zásadního společenského významu pro tento stát.

65      Závěry, které Komise formulovala v bodech 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí však podle FIFA nejsou doprovozeny žádným důkazem, takže nemohou být považovány za odpovídající odůvodnění s ohledem na definici události zásadního společenského významu obsaženou v bodě 21 odůvodnění směrnice 97/36. Napadené rozhodnutí podle FIFA neobsahuje informace prokazující, že veškeré zápasy mistrovství světa splňují kritéria stanovená Komisí.

66      Krom toho napadené rozhodnutí neoznačuje údaje týkající se belgického mediálního prostředí, které Komise zohlednila podle třetího bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí ani další informace, o nichž tento orgán tvrdí, že je měl k dispozici, jako jsou číselné údaje o sledovanosti. Za těchto podmínek je pro FIFA údajně nemožné, aby se vyjádřila k povaze a relevanci skutečností, které Komisi vedly k tomu, že měla za to, že veškeré zápasy mistrovství světa mají zásadní význam pro belgickou společnost, a pro Tribunál provést přezkum, který je mu svěřen, takže napadené rozhodnutí musí být podle jejího názoru zrušeno.

67      Komise, podporovaná vedlejšími účastníky řízení, popírá opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.

–       Závěry Tribunálu

68      Nejprve je třeba připomenout, že neexistence či nedostatek odůvodnění spadá pod porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 230 ES a představuje nepominutelný důvod, který může nebo dokonce musí být uplatněn soudem Společenství i bez návrhu (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, Sb. rozh. s. I‑11245, bod 34, a citovaná judikatura). Skutečnost, že tento žalobní důvod byl poprvé vznesen v replice, proto Tribunálu nebrání v přezkumu jeho opodstatněnosti.

69      Dále musí být podle ustálené judikatury odůvodnění vyžadované článkem 253 ES přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext a s ohledem na všechna pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek Soudního dvora ze dne 30. března 2000, VBA v. Florimex a další, C‑265/97 P, Recueil, s. I‑2061, bod 93).

70      FIFA Komisi vytýká, že neodůvodnila svůj závěr, že všechny zápasy mistrovství světa musí být považovány za zápasy, které mají zásadní význam pro belgickou společnost. Krom toho je třeba zdůraznit, že FIFA ve své písemné odpovědi na otázku položenou Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření (viz bod 27 výše) výslovně potvrdila to, co nepřímo vyplývalo z různých bodů jejích písemností, totiž, že považuje zapsání „atraktivních“ zápasů mistrovství světa, tedy finále, semifinálových zápasů a zápasů belgického národního týmu na belgický seznam za slučitelné s právem Společenství za podmínky, že jsou rovněž dodrženy podmínky jasného a transparentního postupu.

71      Bod 18 odůvodnění směrnice 97/36 se sice nevyjadřuje ke klíčové otázce týkající se zahrnutí všech nebo jen některých zápasů mistrovství světa do vnitrostátního seznamu událostí zásadního společenského významu, avšak žádný platný důvod nedovoluje dojít k závěru, že takto mohou být v zásadě označeny, a tedy být součástí takového seznamu, pouze „atraktivní“ zápasy.

72      Mistrovství světa je totiž soutěží, která může být důvodně považována za jednu událost spíše než za kompilaci jednotlivých událostí rozdělených na „atraktivní“ zápasy a „běžné“ zápasy. V tomto ohledu je známo, že v rámci mistrovství světa určují výsledky „běžných“ zápasů osud týmů, takže jejich účast v takových „atraktivních“ zápasech, jako jsou zápasy, v nichž hraje příslušný národní tým, na nich může záviset. V „běžných“ zápasech se tak rozhoduje o soupeřích příslušného národního týmu v dalších kolech soutěže. Kromě toho výsledky „běžných“ zápasů mohou dokonce určit, zda národní tým postoupí či nepostoupí do dalšího kola soutěže.

73      Vzhledem ke zvláštnímu kontextu, který umožňuje považovat mistrovství světa za jednu událost, jak zdůrazňuje bod 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise nemusela blíže odůvodnit své posouzení„běžných“ zápasů, zvláště když relevantní statistické poznatky neukazují, že tyto zápasy systematicky přitahují pouze zanedbatelné množství diváků (viz body 101 až 109 níže). Tyto okolnosti Komisi umožnily odůvodnit její rozhodnutí i s odkazem na zvláštní ohlas, se kterým se mistrovství světa v Belgii setkává v tom smyslu, že jde o zvlášť oblíbenou událost u široké veřejnosti, a nikoli pouze u fotbalových fanoušků, jak je uvedeno v šestém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí.

74      Z toho vyplývá, že odůvodnění obsažené v bodech 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 20 výše) FIFA umožňuje seznámit se s důvody, proč měla Komise za to, že všechny zápasy mistrovství světa mohly být platně zapsány na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii, a Tribunál může na základě tohoto odůvodnění vykonat svůj přezkum opodstatněnosti tohoto posouzení, takže napadené rozhodnutí v tomto ohledu splňuje podmínky článku 253 ES.

75      Šestý žalobní důvod musí být tudíž zamítnut.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise nesprávně došla k závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s článkem 49 ES

–       Argumenty účastníků řízení

76      FIFA poukazuje na to, že belgický seznam představuje překážku volnému pohybu služeb, jelikož omezuje počet subjektů televizního vysílání, které by měly zájem na získání práv vysílat v Belgii zápasy mistrovství světa, což podle ní ostatně uvádí i bod 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vzhledem k důležitosti, kterou má výhradnost v rámci získání takových práv, by podle ní žádný subjekt televizního vysílání usazený v jiném členském státě než Belgii, který nesplňuje podmínky uvedené v bodech 9 a 13 výše, neměl zájem na získání nevýhradních vysílacích práv, ačkoli by byl schopen nabídnout své služby jednotlivým společenstvím této země.

77      Ačkoli výkon základní svobody stanovené Smlouvou může být omezen z naléhavých důvodů obecného zájmu, jako je přístup veřejnosti k událostem zásadního společenského významu ve smyslu bodu 21 odůvodnění směrnice 97/36, FIFA tvrdí, že Komise musí provést úplnou kontrolu slučitelnosti opatření přijatých nebo zamýšlených na základě článku 3a směrnice 89/552 s právem Společenství, jelikož tato opatření představují výjimky, které musí být vykládány restriktivně. Dotyčný členský stát podle jejího názoru musí dokázat, že dotčená omezení jsou odůvodněná, nezbytná a přiměřená, a Komise má povinnost prokázat v rámci tohoto řízení, že za tímto účelem získala nezbytné poznatky.

78      V tomto ohledu FIFA zdůrazňuje, že „atraktivní“ zápasy mohou být legitimně považovány za zápasy mající zásadní společenský význam ve smyslu tohoto ustanovení, což ostatně odpovídá její vlastní politice. Podle této politiky semifinálové zápasy, finále, zápasy příslušného národního týmu a zahajovací zápas mistrovství světa musí být vysílány v přímém přenosu na volně přístupném televizním kanálu.

79      Z několika pasáží písemností Komise však vyplývá, že tato neprovedla patřičnou kontrolu slučitelnosti belgického seznamu s právem Společenství v rozsahu, v němž zahrnuje veškeré zápasy mistrovství světa, pod záminkou, že bod 18 odůvodnění směrnice 97/36 činí takovou kontrolu nadbytečnou. Podle FIFA tato okolnost odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí.

80      FIFA kromě toho zdůrazňuje, že sporná opatření jsou nesoudržná s jejich uvedeným cílem zajistit přístup veřejnosti k událostem zásadního společenského významu pro Belgii, jelikož z dlouhodobého pohledu mají za následek „ochuzení“ sportovních událostí zapsaných na seznam tím, že omezují jimi generované příjmy, takže ohrožují jejich „zachování“ jakožto událostí zásadního společenského významu.

81      K významu „běžných“ zápasů pro belgickou společnost FIFA uvádí, že zaprvé se tyto zápasy kromě fotbalových fanoušků nesetkávají se zvláštním ohlasem a zadruhé tyto zápasy tradičně nebyly přenášeny volně přístupnými televizními kanály ani nedosáhly vysoké sledovanosti. Z toho vyplývá, že „běžné“ zápasy nesplňují obě kritéria stanovená Komisí v bodech 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí, takže se Komise podle žalobkyně v tomto ohledu dopustila pochybení.

82      Pokud jde o kritérium týkající se ohlasu, se kterým se mistrovství světa setkává u belgické společnosti, FIFA tvrdí, že zapsání všech zápasů této soutěže na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii je opatřením nepřiměřeným sledovanému cíli. „Běžné“ zápasy mistrovství světa podle FIFA přitahují pouze zlomek televizních diváků, které zajímají „atraktivní“ zápasy, ale i diváků, které zajímá řada jiných pořadů belgické televize, takže jejich oblíbenost musí být považována za velmi omezenou. Tato nepřiměřenost je mimoto prokázána skutečností, že samy subjekty televizního vysílání nevysílají všechny zápasy v přímém přenosu.

83      Tyto závěry jsou v souladu s rozhodovací praxí Komise a judikaturou a jsou podpořeny číselnými údaji o sledovanosti, které bylo dosaženo u některých „běžných“ zápasů, které přitáhly mezi 27 000 až 33 000 televizních diváků ve Valonsku.

84      Zvláště z jedné studie založené na skutečnostech z databáze jedné belgické výzkumné společnosti vyplývá, že průměrný počet diváků, kteří nejsou fotbalovými fanoušky a sledovali po nejméně 30 minut v kuse veškeré „běžné“ zápasy mistrovství světa 1998, 2002 a 2006, činil pouze 2,5, 0,8 a 2,5 % celkové sledovanosti pro vlámské společenství a 1,4, 1,2 a 1,4 % celkové sledovanosti pro francouzské společenství. Naproti tomu 17,6, 9,5 a 10 % fotbalových fanoušků sledovalo po nejméně 30 minut v kuse veškeré „atraktivní“ zápasy mistrovství světa 1998, 2002 a 2006 ve vlámském společenství a ve francouzském společenství tato čísla činila 10,9, 9 a 12,5 %.

85      Při neexistenci jakéhokoli jiného důkazu uvedeného v napadeném rozhodnutí ohledně zvláštního ohlasu, se kterým se zápasy mistrovství světa, či dokonce „běžné“ zápasy této soutěže, setkávají u široké veřejnosti v Belgii, se tak Komise dopustila pochybení, když došla k závěru, že všechny zápasy této soutěže mají pro Belgii zásadní společenský význam.

86      Navíc podle FIFA nelze tvrdit, že „běžné“ zápasy mají pro Belgii zásadní společenský význam, jestliže belgické právní předpisy subjektům televizního vysílání zároveň neukládají povinnost takové zápasy vysílat, ačkoli takové povinnosti existují pro jiné události.

87      Ke kritériu týkajícímu se účasti belgického národního týmu obsaženému v osmém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí FIFA uvádí, že toto kritérium není již pojmově u „běžných“ zápasů splněno.

88      O kritériu týkajícím se vysílání mistrovství světa tradičně ve volně dostupném televizním vysílání a vysoké sledovanosti se FIFA zaprvé domnívá, že je nevhodné, protože řada pořadů, jako jsou filmy a zábavné pořady, toto kritérium splňuje, aniž jsou zapsány na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii. Dále FIFA zdůrazňuje, že dodržení tohoto kritéria představuje pouze indicii významu události umožňující zvážit možnost zapsání na seznam. Jelikož v šestnáctém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí kromě toho není uvedeno nic jiného, Komise nemůže platně dojít k závěru, že je toto kritérium splněno a že zapsání veškerých zápasů mistrovství světa na belgický seznam událostí zásadního společenského významu je přiměřeným opatřením.

89      FIFA opakuje, že „běžné“ zápasy mistrovství světa často budí tak malý zájem, že ani nejsou vysílány v přímém přenosu ve volně dostupném televizním vysílání a že, pokud tomu tak je, jsou sledovány pouze malým počtem diváků. Při mistrovstvích světa 1998, 2002 a 2006 tak nebylo v jednom nebo obou belgických společenstvích, která přijala sporná opatření, v přímém přenosu vysíláno celkově 24 zápasů a osm z těchto zápasů, které byly vysílány ze záznamu ve Valonsku, vzbudilo mimořádně malý zájem diváků. FIFA kromě toho zdůrazňuje, že konání dvou zápasů ve stejném čase není okolností odůvodňující nevysílání jednoho z nich, protože mohou být vysílány různými televizními kanály a pro tento zvláštní případ rovněž mohou v úvahu přicházet podlicence.

90      „Běžné“ zápasy mistrovství světa 2006 ve Flandrech sledovalo v průměru jen 326 000 a ve Valonsku 279 000 televizních diváků, oproti 722 000 ve Flandrech a 583 000 ve Valonsku televizních diváků u „atraktivních“ zápasů téže soutěže a podobné tendence se daly vysledovat u mistrovství světa 1998 a 2002. Komise se tak podle FIFA dopustila pochybení, když tvrdila, že veškeré zápasy mistrovství světa byly v Belgii vždy sledovány mnoha televizními diváky, a nesplnila tak požadavky článku 3a směrnice 89/552.

91      FIFA dále zdůrazňuje, že přístupu veřejnosti k zápasům mistrovství světa mohlo být dosaženo méně omezujícími opatřeními, jako je využití placených subjektů televizního vysílání, jejichž služby mohou přesto být přijímány 90 % belgického obyvatelstva, vysílání částí zápasů nebo celých zápasů ze záznamu subjekty televizního vysílání splňujícími podmínky uvedené v bodech 9 a 13 výše, nebo i vysíláním v rádiu, v přímém přenosu nebo ze záznamu. Tak by mohlo být subjektům televizního vysílání splňujícím tyto podmínky vyhrazeno vysílání v přímém přenosu pouze u „atraktivních“ zápasů. Pokud však Komise tyto možnosti nezkoumá, nemůže podle FIFA platně dojít k závěru, že zapsání veškerých zápasů mistrovství světa na belgický seznam událostí zásadního společenského významu je opatřením nezbytným a přiměřeným vzhledem k cíli, který sleduje.

92      FIFA rovněž uvádí, že pokud na rozdíl od argumentů, které předkládá, musí být čl. 3a odst. 1 směrnice chápán v tom smyslu, že mistrovství světa musí být vnímáno ve svém celku jako událost zásadního společenského významu z důvodu znění bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36, je třeba mít za to, že námitka podle článku 241 ES proti tomuto ustanovení byla implicitně vznesena v žalobě a každopádně v replice. V rámci této námitky FIFA uplatňuje veškeré argumenty mající podle ní prokázat, že nic neodůvodňuje závěr, že mistrovství světa je ve svém celku jednou událostí zásadního společenského významu.

93      Komise, podporovaná vedlejšími účastníky řízení, opodstatněnost tohoto žalobního důvodu popírá.

–       Závěry Tribunálu

94      Především je třeba připomenout, že tím, že článek 3a směrnice 89/552 stanoví, že členským státům přísluší definovat události zásadního společenského významu ve smyslu uvedeném v bodě 21 odůvodnění směrnice 97/36, přiznává členským státům v tomto ohledu široký prostor pro uvážení.

95      Bez ohledu na skutečnost, že článek 3a směrnice 89/552 neprovádí harmonizaci konkrétních událostí, které mohou být členskými státy považovány za události zásadního společenského významu (viz body 59 a 60 výše), uvedení mistrovství světa v bodě 18 odůvodnění směrnice 97/36 znamená, že Komise nemůže považovat zapsání zápasů této soutěže na seznam událostí za úkon, který je v rozporu s právem Společenství, z důvodu, že jí dotyčný členský stát neoznámil zvláštní důvody odůvodňující jejich význam pro společnost (viz bod 61 výše). Avšak případný závěr Komise, že je zapsání mistrovství světa ve svém celku na seznam událostí zásadního společenského významu pro členský stát slučitelné s právem Společenství z důvodu, že je tato soutěž na základě svých znaků platně považována za jednu událost, může být zpochybněn na základě zvláštních skutečností dokazujících, že „běžné“ zápasy pro společnost tohoto členského státu takto významné nejsou.

96      Jak je uvedeno v bodech 59 a 60 výše, bod 18 odůvodnění směrnice 97/36 ani článek 3a směrnice 89/552 se nezabývají otázkou, zda může být mistrovství světa jako celek platně zahrnuto do seznamu událostí zásadního společenského významu nezávisle na zájmu, který jeho zápasy, a zejména „běžné“ zápasy, v dotyčném členském státě vyvolávají.

97      V důsledku toho je veškerá diskuse týkající se legality směrnice 97/36 v případě označení mistrovství světa jako celku, a nikoli pouze jeho „atraktivních“ zápasů (viz bod 92 výše), za událost zásadního společenského významu, bezpředmětná, jelikož bod 18 odůvodnění této směrnice se touto otázkou nezabývá. Není tudíž třeba rozhodnout o otázce, zda FIFA mohla v tomto ohledu ve své replice platně vznést námitku na základě článku 241 ES, nebo zda taková námitka musí být považována za námitku implicitně vznesenou v žalobě.

98      Jak bylo vysvětleno v bodech 71 a 72 výše, mistrovství světa může být důvodně považováno za jednu událost spíše než za soubor jednotlivých událostí skládajících se ze zápasů „atraktivních“ a „běžných“, takže se přístup belgických orgánů pohybuje v mezích jejich prostoru pro uvážení.

99      Důležitost „běžných“ zápasů ostatně rovněž vyplývá z pouhé skutečnosti, že jsou součástí této soutěže, stejně tak jako u jiných sportů, u kterých obvykle omezený zájem vzroste, pokud se konají v rámci olympijských her.

100    Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila pochybení, když nezpochybnila názor, podle kterého není třeba za účelem posouzení společenského významu mistrovství světa rozlišovat mezi „atraktivními“ zápasy a „běžnými“ zápasy, nýbrž tuto soutěž vnímat jako celek, a nikoli jako řadu jednotlivých událostí (body 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí, viz bod 20 výše).

101    Argumenty, které FIFA v této otázce předkládá v rámci projednávaného žalobního důvodu, nemají vliv na posouzení vyjádřená v bodech 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

102    Okolnost, že počet diváků, kteří nejsou fotbalovými fanoušky a sledovali po nejméně 30 minut v kuse veškeré „běžné“ zápasy mistrovství světa 1998, 2002 a 2006, odpovídá pouze velmi malým procentům (viz bod 84 výše), není rozhodující, jelikož ne všechny „běžné zápasy“ musí mít nutně zásadní společenský význam pro Belgii k tomu, aby mistrovství světa mohlo být platně, jako celek, zapsáno na belgický seznam takových událostí. K odůvodnění nerozlišování mezi „atraktivními“ zápasy a „běžnými“ zápasy, pokud jde o jejich význam pro společnost, naopak stačí, aby charakteristika popsaná v bodě 72 výše byla naplněna u některých „běžných“ zápasů, jejichž počet ani účastníci nemohou být upřesněni v okamžiku vyhotovení seznamu nebo získání vysílacích práv. Z toho vyplývá, že kritérium použité za účelem sondáží provedených v rámci tohoto šetření bylo nadměrně omezující, a tudíž nepřiměřené jak struktuře mistrovství světa, tak i znakům, které tato soutěž musí vykazovat pro to, aby mohla být jako celek označena za událost zásadního společenského významu.

103    Toto konstatování rovněž vyvrací argument FIFA vycházející z toho, že některé „běžné“ zápasy mistrovství světa 1998, 2002 a 2006 nebyly vysílány v přímém přenosu nebo nebyly vysílány vůbec, a to tím spíše, že se až na dvě výjimky jednalo o zápasy konané ve stejném čase s jinými rovněž „běžnými“ zápasy, které přesto podle dokumentu předloženého FIFA nazvaného „Television audiences in Belgium for football’s World Cup, 1998 to 2006 [Údaje o televizní sledovanosti fotbalových mistrovství světa 1998 až 2006 v Belgii]“ byly sledovány 125 000 až 697 000 televizními diváky ve Flandrech a 152 000 až 381 000 televizními diváky ve Valonsku. Nevysílání nebo vysílání ze záznamu omezeného počtu „běžných“ zápasů nutně neznamená, že nejsou i přes své znaky (viz body 72 a 99 výše) jako celek událostí zásadního společenského významu pro Belgii, zejména pak pokud jsou tato řešení přijata z objektivních důvodů, jako je konání dvou zápasů ve stejném čase. V tomto ohledu je třeba dodat, že podle téhož dokumentu se s úplným nevysíláním zápasů konaných ve stejném čase jako jiné zápasy mistrovství světa lze setkat pouze ve Flandrech. Kromě toho na rozdíl od tvrzení FIFA bod 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 20 výše) nehovoří o zápasech, které byly vždy vysílány v přímém přenosu, nýbrž o zápasech, které byly dosud vždy vysílány ve volně dostupném televizním vysílání, což odpovídá čtvrtému kritériu uvedenému v pátém bodě odůvodnění téhož rozhodnutí. Co se týče argumentu vycházejícího z toho, že „běžné“ zápasy již pojmově nezahrnují belgický národní tým, stačí připomenout zaprvé, že mistrovství světa, jak již bylo vyloženo, může být platně považováno za jednu událost zásadního společenského významu pro Belgii, a zadruhé, že Komise byla pouze toho názoru, že první a čtvrté kritérium uvedené v pátém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo splněno, aniž se vyjádřila zvlášť ke třetímu kritériu.

104    Pokud jde o argumenty vycházející z údajů o sledovanosti týkajících se „běžných“ zápasů mistrovství světa 1998, 2002 a 2006 (viz bod 90 výše), ani tyto nemohou obstát.

105    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co tvrdí FIFA, údaje o sledovanosti týkající se „běžných“ zápasů ve vztahu k údajům o sledovanosti týkajícím se „atraktivních“ zápasů neukazují, že prvně uvedené zápasy neměly vysokou sledovanost. Podle dokumentu nazvaného „Television audiences in Belgium for football’s World Cup, 1998 to 2006“ byly totiž při mistrovství světa 1998 „běžné“ zápasy sledovány průměrně 32 % televizních diváků, kteří sledovali „atraktivní“ zápasy, a při mistrovstvích světa 2002 a 2006 toto procento činilo 31 % a 46 %. I když je pravda, že tyto údaje jsou nižší než u „atraktivních“ zápasů, nic to nemění na tom, že zapsání „běžných“ zápasů na vnitrostátní seznam událostí zásadního společenského významu nevyžaduje, aby měly televizní sledovanost, kterou mají „atraktivní“ zápasy. V projednávané věci tyto údaje nemohou být chápany tak, že odpovídají počtu televizních diváků, kteří by v Belgii obvykle sledovali zápasy, které nejsou součástí významné mezinárodní fotbalové soutěže národních týmů a kterých se navíc neúčastní belgický národní tým.

106    V této souvislosti je třeba uvést, že podle dokumentu „Television audiences in Belgium for football’s World Cup, 1998 to 2006“ dvanáct „běžných“ zápasů mistrovství světa 1998 sledovalo mezi jedním milionem až 1,345 milionu televizních diváků, zatímco osm „běžných“ zápasů sledovalo 799 000 až 976 000 televizních diváků. Pokud jde o mistrovství světa 2002, z téhož dokumentu vyplývá, že patnáct „běžných“ zápasů sledovalo 624 000 až 915 000 televizních diváků a sedm „běžných“ zápasů sledovalo 511 000 až 589 000 televizních diváků. Co se týče mistrovství světa 2006, zmíněný dokument uvádí, že deset „běžných“ zápasů sledovalo 808 000 až 1,185 milionu televizních diváků a čtrnáct „běžných“ zápasů sledovalo 649 000 až 768 000 televizních diváků.

107    Podle dokumentu „Television audiences in Belgium for football’s World Cup, 1998 to 2006“ však „atraktivní“ zápasy v tomto celém členském státě v průměru sledovalo při mistrovstvích světa 1998, 2002 a 2006 2,172 milionu, 1,418 milionu a 1,305 milionu televizních diváků. Ve srovnání s těmito průměrnými čísly ukazují údaje uvedené v bodě 106 výše, že „běžné“ zápasy mají v Belgii vysokou sledovanost, což lze vysvětlit pouze tím, že se konají v rámci mistrovství světa. Tyto údaje tak potvrzují úvahy uvedené v bodech 71, 72 a 99 výše a názor vyjádřený v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého zápasy mistrovství světa, včetně „běžných“ zápasů, mají tradičně vysokou televizní sledovanost.

108    Tato analýza není zpochybněna údaji o zvlášť nízké sledovanosti uváděnými FIFA, pokud jde o některé „běžné“ zápasy (viz bod 83 výše). V tomto ohledu je třeba uvést, že dva ze tří zápasů, na které FIFA odkazuje, byly zahájeny v 8:30 a třetí zápas ve 13:30 hodin belgického času a konaly se ve stejném čase jako tři další „běžné“ zápasy, které ve Valonsku přesto sledovalo 221 000, 290 000, resp. 163 000 televizních diváků. Skutečnost, že časový posun ve spojení s časem konání dotčených zápasů je příčinou tohoto jevu pozorovaného v průběhu mistrovství světa 2002, je prokázána zřetelně vyššími údaji o sledovanosti u „běžných“ zápasů vysílaných ani příliš brzy ráno ani během pracovní doby, jako jsou zápasy uvedené v bodě 106 výše. Mimoto podle tiskové zprávy přiložené k duplice FIFA sama zdůrazňuje význam časového posunu, který určuje dobu konání zápasu v jednotlivých zemích, a uznává tuto okolnost jako faktor, který ovlivnil sledovanost v Asii a Evropě během mistrovství světa 2002 a 2006.

109    Údaje o sledovanosti týkající se „běžných“ zápasů tudíž potvrzují, nikoli vyvracejí závěr obsažený v bodě 100 výše.

110    Závěr uvedený v bodě 107 výše není v rozporu se závěrem, který se nachází v bodě 40 odůvodnění rozhodnutí Komise 2000/400/ES ze dne 10. května 2000 týkajícího se řízení podle článku 81 [ES] (Věc č. IV/32.150 – Eurovision, Úř. věst. L 151, s. 18) (neoficiální překlad), na které nepřímo poukazuje FIFA (viz bod 83 výše). Podle tohoto bodu odůvodnění jsou mezinárodní sportovní události pro diváky v dané zemi často atraktivnější než vnitrostátní sportovní události, pokud se jich účastní národní tým nebo národní mistr, zatímco mezinárodní události, kterých se národní tým nebo mistr neúčastní, často vzbuzují pouze malý zájem. Mistrovství světa se přitom ve většině případů koná za účasti národního belgického týmu. I když tomu tak výjimečně není, o neúčasti tohoto národního týmu se obvykle rozhodne po vyhotovení seznamu událostí zásadního společenského významu pro Belgii, ale i po prodeji práv na televizní vysílání pro dotyčný rok.

111    K argumentu vycházejícímu z toho, že neexistuje žádná povinnost vysílání „běžných“ zápasů (viz bod 86 výše), stačí uvést, že rozhodnutí nestanovit subjektu televizního vysílání povinnost vysílat událost, nijak neznamená, že tato událost nemá zásadní společenský význam ve smyslu článku 3a směrnice 89/552, i když stanovení takových povinností patří k postupům, které vnitrostátní zákonodárce obecně používá. Při dodržení zásady proporcionality je totiž účelem výše uvedeného článku zabránit tomu, že by široká veřejnost z důvodu výhradního televizního vysílání nemohla sledovat určité události ve volně dostupném televizním vysílání. Jeho účelem tedy není nepřímo přinutit státy, které chtějí takovou ochranu poskytnout, k tomu, aby uložily určitému subjektu povinnost přenášet tyto události ve volně dostupném televizním vysílání. Kdyby totiž členské státy pro platné zahrnutí události do seznamu událostí zásadního společenského významu musely subjektu televizního vysílání s volně dostupným televizním vysíláním uložit vysílání takové události, vyvolávalo by dotčené ustanovení účinky jdoucí nad rámec jeho cíle.

112    Jelikož nelze přijmout argumenty FIFA vycházející z toho, že se Komise tím, že potvrdila posouzení belgických orgánů, podle kterého mistrovství světa jako celek představuje událost zásadního společenského významu pro Belgii, dopustila pochybení, je třeba odmítnout argument, podle kterého tento orgán neprovedl patřičný přezkum významu „běžných“ zápasů pro belgickou společnost (viz bod 79 výše).

113    K argumentu vycházejícímu z toho, že i jiné pořady splňují čtvrté kritérium uvedené v pátém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 88 výše), je třeba nejprve uvést, že pořady, na které naráží FIFA, nepředstavují události ve smyslu bodu 21 odůvodnění směrnice 97/36.

114    Dále je třeba připomenout, že čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 členským státům neukládá povinnost vyhotovit seznam událostí zásadního společenského významu ani jim nepředepisuje – v případě, že je takový seznam vyhotoven – zapsat do něj událost, i kdyby do něj mohla být platně zapsána. Kromě skutečnosti, že toto ustanovení uvádí, že každý členský stát „může“ přijmout opatření k dosažení v něm popsaných cílů, totiž konkretizuje možnosti, které mají členské státy, aby se mohly odchýlit od některých pravidel Smlouvy, jako například pravidel o volném pohybu služeb. Jelikož se však jedná o volbu mezi několika konkrétními událostmi zásadního společenského významu ve smyslu směrnice 97/36, nemůže být členským státům přímo nebo nepřímo ukládáno zapsat na jejich seznamy jiné události než ty, které k zapsání vybraly, a odchýlit se od pravidel Smlouvy ve větším rozsahu, než chtějí. V tomto ohledu je třeba dodat, že se přezkum Komise v rámci čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 povahy událostí zapsaných jakožto události zásadního společenského významu týká jejich vlastních charakteristik, a nikoli charakteristik jiných událostí na seznam nezapsaných.

115    Pokud má tedy událost pro členský stát zásadní společenský význam, neporušuje Komise zásadu rovného zacházení, jestliže se v rámci přezkumu, který vykonává na základě čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552, nepostaví proti jejímu zapsání na seznam vyhotovený dotčeným členským státem z důvodu, že v něm není obsažena jiná událost mající případně pro tuto společnost ještě zásadnější význam.

116    I kdyby tedy existovaly další události ve smyslu bodu 21 odůvodnění směrnice 97/36 mající pro Belgii ještě zásadnější společenský význam než mistrovství světa, které však nejsou obsaženy v seznamu vyhotoveném belgickými orgány, Komise neporušila zásadu rovného zacházení tím, že souhlasila se zapsáním této soutěže na tento seznam.

117    K argumentům zpochybňujícím přiměřenost zapsání všech zápasů mistrovství světa na belgický seznam události zásadního společenského významu, je třeba uvést, že argumenty uvedené v bodě 82 výše směšují zásadní společenský význam události – první podmínka, která musí být splněna a která představuje naléhavý důvod veřejného zájmu, který odůvodňuje omezení základní svobody zaručené Smlouvou (viz body 52 až 57 výše) – s přiměřeností dotčeného omezení, která představuje druhou podmínku, kterou musí splnit vnitrostátní právní předpisy omezující takovou svobodu, aby byly slučitelné s právem Společenství (viz bod 58 výše). V tomto ohledu stačí připomenout, jak vyplývá z analýzy uskutečněné v rámci projednávaného žalobního důvodu, že mistrovství světa může být platně považováno za jednu událost zásadního společenského významu pro Belgii, jelikož údaje o sledovanosti týkající se „běžných“ zápasů potvrzují, nikoli vyvracejí závěry obsažené v bodech 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Je tedy třeba konstatovat, že výtka vycházející z toho, že dotčené zápasy nemají zásadní společenský význam, takže jsou belgická opatření údajně nepřiměřená, je každopádně založena na chybném předpokladu. Tato výtka tedy vzhledem k jednotné povaze této soutěže nevyvrací závěr Komise o vhodnosti a přiměřenosti zapsání všech zápasů mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii.

118    K argumentům rovněž vycházejícím z porušení zásady přiměřenosti uvedeným v bodě 91 výše stačí uvést, že možnosti navrhované FIFA nejsou slučitelné s definicí volně dostupného televizního vysílání uvedenou v bodě 22 odůvodnění směrnice 97/36, kterou FIFA ve své replice výslovně uznala. Z toho vyplývá, že Komise nemusela tyto možnosti zkoumat před přijetím svého závěru týkajícího se přiměřenosti zapsání mistrovství světa jako celku na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii.

119    Z toho vyplývá, že Komise tím, že měla za to, že zapsání všech zápasů mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii je slučitelné s právem Společenství, neporušila čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552, takže první žalobní důvod musí být zamítnut.

 K druhému a třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícím z porušení článku 49 ES a porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise došla k nesprávnému závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s článkem 49 ES a článkem 43 ES

–       Argumenty účastníků řízení

120    FIFA ve své žalobě uvádí, že argumenty, které předložila na podporu prvního žalobního důvodu rovněž ukazují, že Komise tím, že měla za to, že zapsání všech zápasů mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii je slučitelné s právem Společenství, porušila článek 49 ES.

121    Ve své replice FIFA zaprvé dodává, že jí belgické právní předpisy, i když platí bez rozdílu pro vnitrostátní i zahraniční subjekty televizního vysílání, brání v prodeji práv na výhradní vysílání jakéhokoli zápasu mistrovství světa subjektům televizního vysílání nesplňujícím podmínky uvedené v bodech 9 a 13 výše, a zadruhé, že na základě mechanismu vzájemného uznávání vyvolaného tímto rozhodnutím subjekty televizního vysílání usazené v jiných členských státech nemohou v Belgii výhradně vysílat žádný zápas mistrovství světa, protože nesplňují uvedené podmínky. I když právní předpisy přijaté vlámským společenstvím ponechávají dotčeným subjektům televizního vysílání možnost výhradního vysílání zápasů mistrovství světa v případě, že žádný subjekt televizního vysílání splňující podmínky uvedené v bodě 9 výše neprojeví zájem získat od nich podlicence, jedná se údajně pouze o teoretickou možnost. Vyloučení možnosti nabýt tento druh vysílacích práv v Belgii v režimu výhradnosti, však podle názoru FIFA bere subjektům televizního vysílání usazeným v jiných členských státech veškerý zájem na získání takovýchto práv, čímž jim brání vysílat jakýkoli zápas mistrovství světa v této zemi.

122    Účinky omezení svobody poskytování služeb subjektů televizního vysílání usazených v jiných členských státech než v Belgii by však podle FIFA mohly být zeslabeny na přiměřenou úroveň zapsáním na seznam událostí zásadního společenského významu pouze těch zápasů mistrovství světa, které skutečně vykazují takový význam pro belgickou společnost, totiž „atraktivních“ zápasů, ke kterým by FIFA připojila zahajovací zápas a zahajovací ceremonii. Naproti tomu belgická opatření, tak jak byla schválena Komisí v rámci napadeného rozhodnutí, údajně přinášejí nepřiměřená a neodůvodněná omezení svobody poskytování služeb ve vztahu ke sledovanému cíli.

123    V rámci žalobního důvodu vycházejícího z porušení svobody usazování FIFA v žalobě uvádí, že zapsání všech zápasů mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii brání subjektům televizního vysílání, které se chtějí usadit v Belgii a nabízet za tímto účelem placené televizní služby, získat výhradní práva pro vysílání zápasů mistrovství světa v této zemi. Získání nevýhradních vysílacích práv však malému subjektu televizního vysílání neumožňuje shromáždit příjmy, předplatitele a prestiž požadovanou pro usazení se v Belgii, takže se Komise podle žalobkyně dopustila pochybení, když měla za to, že zapsání všech zápasů mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii neporušuje článek 43 ES.

124    Komise, podporovaná vedlejšími účastníky řízení, popírá opodstatněnost těchto žalobních důvodů.

–       Závěry Tribunálu

125    Jak je ostatně uznáno v bodě 17 napadeného rozhodnutí, mechanismus vzájemného uznávání vyvolaný napadeným rozhodnutím podle článku 3a směrnice 89/552 má za následek omezení svobody poskytování služeb na společném trhu zavedené článkem 49 ES.

126    Jak uvádí FIFA, belgická opatření mohou přivést subjekty televizního vysílání usazené v jiných členských státech do nevýhodné skutkové nebo právní situace ve srovnání se situací subjektů televizního vysílání usazených v Belgii. V tomto ohledu je, navzdory tomu, že právní předpisy popsané v bodech 7 až 15 výše platí bez rozdílu pro vnitrostátní i zahraniční subjekty televizního vysílání, ve skutečnosti přece jen méně pravděpodobné, že žádný subjekt televizního vysílání splňující kritéria uvedená v bodech 9 a 13 výše, usazený se vší pravděpodobností v Belgii, nebude mít zájem o vysílání mistrovství světa, což by subjektu televizního vysílání chtějícímu se usadit v Belgii umožnilo výhradně vysílat uvedenou událost než naopak. Kromě toho tato možnost podle belgických právních předpisů existuje pouze pro vlámské společenství (viz bod 10 výše). Z toho vyplývá, že belgická opatření skutečně představují omezení svobody usazování stanovené v článku 43 ES.

127    Tato omezení svobody poskytování služeb a svobody usazování však mohou být odůvodněna, pokud mají za cíl chránit právo na informace a zajistit široký přístup veřejnosti k televiznímu přenosu vnitrostátních nebo mezinárodních událostí zásadního společenského významu a pokud jsou navíc způsobilá zaručit uskutečnění cíle, který sledují, a nepřekračují meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (viz body 52 až 58 výše).

128    V tomto ohledu je třeba připomenout, že FIFA popírá legalitu napadeného rozhodnutí s ohledem na ustanovení Smlouvy o volném pohybu služeb a svobodu usazování v rozsahu, v němž Komise schvaluje zapsání „běžných“ zápasů na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii. Podle FIFA tyto zápasy tomuto označení neodpovídají, takže omezení svobody poskytování služeb a svobody usazování je podle ní nepřiměřené.

129    Stejně jako argumenty zkoumané v bodě 117 výše směšují však i důvody uvedené na podporu žalobního důvodu vycházejícího z porušení článku 49 ES zásadní společenský význam události – první podmínka, která musí být splněna a která představuje naléhavý důvod veřejného zájmu, který odůvodňuje omezení základní svobody zaručené Smlouvou (viz body 52 až 57 výše) – a přiměřenost dotčeného omezení, která představuje druhou podmínku, kterou musí splnit vnitrostátní právní předpisy omezující takovou svobodu, aby byly slučitelné s právem Společenství (viz bod 58 výše). V tomto ohledu stačí připomenout, jak vyplývá z analýzy uskutečněné v rámci prvního žalobního důvodu, že mistrovství světa může být platně považováno za jednu událost zásadního společenského významu pro Belgii, jelikož údaje o sledovanosti týkající se „běžných“ zápasů potvrzují, nikoli vyvracejí závěry obsažené v bodech 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Je tedy třeba konstatovat, že tato výtka vycházející z toho, že k tomu, aby byl sporný seznam přiměřený, by se měl omezit na zapsání „běžných“ zápasů, jelikož pouze tyto mají pro Belgii zásadní společenský význam, je každopádně založena na chybném předpokladu. Tato výtka tedy nevyvrací závěr Komise o vhodnosti a přiměřenosti zapsání všech zápasů mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii.

130    Pokud jde o svobodu usazování, vedou závěry uvedené v bodech 127 a 129 výše k tomu, že argumenty předložené FIFA v tomto ohledu musí být rovněž odmítnuty.

131    Druhý a třetí žalobní důvod musí být v důsledku toho zamítnuty.

 K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise nesprávně došla k závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s  právem FIFA vlastnit majetek

–       Argumenty účastníků řízení

132    FIFA uvádí, že zákaz prodeje výhradních vysílacích práv všech zápasů mistrovství světa subjektům televizního vysílání nesplňujícím podmínky uvedené v bodech 9 a 13 výše zbavuje její právo vlastnit majetek obsahu a v každém případě je nepřiměřeně a neodůvodněně omezuje. Možnost prodat taková práva v rámci nabídkového řízení, kterého se může zúčastnit vícero subjektů je údajně faktorem nejvíce určujícím jejich hodnotu, z níž pochází největší část příjmů FIFA. Tím, že Komise nekonstatovala toto porušení práva vlastnit majetek, chráněného článkem 1 prvního dodatkového protokolu EÚLP a právem Společenství, dopustila se tak podle názoru FIFA právního omylu.

133    Kromě toho možnost otevřená subjektu televizního vysílání nesplňujícímu podmínky vysílání zápasů mistrovství světa vlámskými právními předpisy je pouze teoretická (viz bod 121 výše) a ve Valonsku tato možnost ani neexistuje.

134    Cíle přístupu veřejnosti k událostem zásadního společenského významu pro Belgii může být dosaženo zapsáním na seznam takových událostí pouze těch zápasů mistrovství světa, které skutečně vykazují takový význam pro tuto společnost, a sice zápasů „atraktivních“.

135    Komise, podporovaná vedlejšími účastníky řízení, popírá opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.

–       Závěry Tribunálu

136    Je třeba připomenout, že mezi účastníky řízení je nesporné, že FIFA je pořadatelem mistrovství světa ve smyslu bodu 21 odůvodnění směrnice 97/36, takže každá osoba, která si přeje užívat práva na televizní vysílání této události, musí tato práva získat od ní nebo od osoby, která je od FIFA získala.

137    Jelikož hodnota těchto práv může být ovlivněna právními účinky napadeného rozhodnutí (viz body 37 až 41 výše), je tím dotčeno i právo FIFA vlastnit majetek.

138    Z judikatury dále vyplývá, že pokud se členský stát dovolává takových ustanovení, jako jsou články 46 ES a 55 ES, aby odůvodnil právní úpravu, která může omezit výkon volného pohybu služeb nebo svobody usazování, toto odůvodnění stanovené v právu Společenství musí být vykládáno ve světle obecných právních zásad, a zejména základních práv. Dotčená vnitrostátní právní úprava tak může využít výjimky stanovené v těchto ustanoveních mohou pouze tehdy, pokud je v souladu se základními právy, jejichž dodržování soudy Společenství zajišťují (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 18. června 1991, ERT, C‑260/89, Recueil, s. I‑2925, bod 43). Podobně nelze přijmout, aby vnitrostátnímu opatření, které není v souladu s takovými základními právy, jako je právo vlastnit majetek (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 2003, Booker Aquaculture a Hydro Seafood, C‑20/00 a C‑64/00, Recueil, s. I‑7411, bod 67), mohlo využít uznaných výjimek proto, že odpovídá naléhavým důvodům obecného zájmu, jako je televizní přístup široké veřejnosti k událostem zásadního společenského významu.

139    Zásada ochrany základního práva vlastnit majetek však v rámci práva Společenství nemá absolutní přednost, nýbrž musí být posuzována ve vztahu ke své úloze ve společnosti. V důsledku toho může být užívání práva vlastnit majetek omezeno za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které sleduje Společenství, a nezakládají s ohledem na sledovaný cíl nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je dotčena samotná podstata takto zaručeného práva (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 12. května 2005, Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia a ERSA, C‑347/03, Sb. rozh. s. I‑3785, bod 119, a ze dne 12. července 2005, Alliance for Natural Health a další, C‑154/04 a C‑155/04, Sb. rozh. s. I‑6451, bod 126).

140    V tomto ohledu je třeba připomenout, že z důvodů stanovených v bodech 98 až 119 výše a na rozdíl od toho, co tvrdí FIFA, může být mistrovství světa platně považováno za jednu událost zásadního společenského významu pro Belgii, jelikož statistické údaje o sledovanosti „běžných“ zápasů posouzení vyjádřené v bodech 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí potvrzují, a nikoli zpochybňují. V tomto kontextu, jak bylo shledáno v bodě 117 výše, jednotná povaha mistrovství světa jako události znamená, že se Komise nedopustila pochybení tím, že se domnívala, že zapsání všech jeho zápasů na belgický seznam je přiměřeným opatřením.

141    Je tedy nutno konstatovat, že vytýkaná skutečnost, podle které zapsání „běžných“ zápasů na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii představuje nepřiměřený a neúnosný zásah do práva FIFA vlastnit majetek, neboť tyto zápasy nepředstavují takové události, spočívá na chybném předpokladu.

142    Dotčené právní předpisy sice mohou mít vliv na cenu, kterou FIFA obdrží za poskytnutí práv na vysílání mistrovství světa v Belgii, nezbavují však tato práva jejich obchodní hodnoty, jelikož zaprvé FIFA neukládají povinnost prodat je za jakýchkoli podmínek a zadruhé je FIFA proti případným koluzním a zneužívajícím jednáním chráněna jak právem Společenství, tak i vnitrostátním právem hospodářské soutěže. Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila pochybení, když došla k závěru, že belgická opatření jsou přiměřená.

143    Čtvrtý žalobní důvod proto musí být zamítnut.

 K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise nesprávně došla k závěru, že postup, na jehož základě byla belgická opatření přijata, byl jasný a transparentní

–       Argumenty účastníků řízení

144    FIFA uvádí, že belgické orgány jednaly svévolně a neposkytly vysvětlení týkající se seznamu událostí zásadního společenského významu. Vlámská rada pro sdělovací prostředky údajně s politováním konstatovala existenci svévolné metody při vyhotovení dotčeného seznamu, jakož i jeho délku a neexistenci vysvětlení týkajících se výběru událostí.

145    Mimoto vlámské orgány při výběru událostí, které měly být zapsány na seznam, použily kritéria odlišná od kritérií uvedených v pátém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí.

146    Zaprvé kritérium, podle kterého událost musí mít významnou aktuální hodnotu a přitahovat zájem široké veřejnosti (bod 8 první odrážka výše), se podle FIFA podstatně liší od prvního kritéria použitého v pátém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 20 výše) v tom, že nevyžaduje ověření toho, zda má událost mimořádný celkový ohlas přesahující veřejnost, která příslušnou sportovní či jinou činnost zpravidla sleduje, nýbrž se spokojuje s aktuální hodnotu a zájmem veřejnosti.

147    Zadruhé se kritérium, podle kterého se událost koná v rámci významné mezinárodní soutěže nebo je soutěží, jíž se účastní národní tým, mužstvo belgického klubu nebo jeden či více belgických atletů, podle FIFA významně liší od třetího kritéria uvedeného v pátém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí, protože posledně uvedené kritérium požaduje jak účast belgického týmu nebo belgického atleta, tak i konání v rámci mezinárodní soutěže.

148    Konečně FIFA uvádí, že belgické orgány neposkytly žádné vysvětlení týkající se zapsání všech zápasů mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu, takže Komise nemůže podle názoru FIFA platně dojít k závěru, že uvedený seznam byl vyhotoven jasně a transparentně, jak vyžaduje čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552.

149    Komise, podporovaná vedlejšími účastníky řízení, popírá opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.

–       Závěry Tribunálu

150    Úvodem je třeba připomenout, že čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 neuvádí zvláštní znaky, které mají charakterizovat postupy zavedené na vnitrostátní úrovni za účelem vyhotovení seznamu událostí zásadního společenského významu. Toto ustanovení ponechává členským státům široký prostor pro uvážení při úpravě dotčených postupů, pokud jde o jejich etapy, případnou konzultaci dotyčných osob a přidělení správních pravomocí, kdy je uvedeno, že se tyto postupy ve svém celku musejí vyznačovat jasností a transparentností.

151    Omezení výkonu základních svobod zaručených Smlouvou vnitrostátními opatřeními odůvodněnými naléhavými důvody obecného zájmu musejí být totiž ještě způsobilá k zajištění uskutečnění sledovaného cíle a nepřekračovat meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné (viz bod 54 výše).

152    Požadavek, aby postupy zavedené členskými státy za účelem vydání seznamu událostí zásadního společenského významu byly jasné a transparentní v tom smyslu, že musejí být založeny na objektivních kritériích, která jsou dotyčným osobám dopředu známá, aby nedošlo k tomu, že posuzovací pravomoc, kterou mají členské státy při rozhodování o zvláštních událostech, které mají být zapsány na jejich seznamy, bude vykonávána svévolným způsobem (viz v tomto smyslu rozsudek United Pan-Europe Communications Belgium a další, bod 53 výše, bod 46), je veden snahou zachovat přiměřenost a vyloučit neodůvodněnou diskriminaci. I když je pravda, že zapsání události na seznam podle článku 3a směrnice 89/552 vyžaduje, aby tato událost měla zásadní společenský význam, nic to nemění na tom, že předchozí stanovení zvláštních kritérii, pomocí nichž je tento význam posuzován, představuje zásadní hledisko pro to, aby vnitrostátní rozhodnutí byla přijímána transparentně a v rámci prostoru pro uvážení, který vnitrostátní orgány v tomto ohledu mají (viz bod 94 výše).

153    Pokud se v tomto kontextu Komise domnívá, že vnitrostátní postup vyhotovení seznamu událostí zásadního společenského významu pro členský stát splňuje požadavky jasnosti a transparentnosti a zohledňuje přitom zejména použití některých kritérií výběru uvedených v rozhodnutí, musí tato kritéria odrážet podstatu kritérií stanovených v dotyčných vnitrostátních právních předpisech.

154    V projednávané věci je třeba konstatovat, že první kritérium formulované rozsudkem ze dne 28. května 2004 nepředstavuje žádný podstatný rozdíl oproti prvnímu kritériu uvedenému v pátém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na rozdíl od toho, co tvrdí FIFA, totiž požadavek „zájmu široké veřejnosti“ pojmově není splněn, pokud dotčená sportovní událost vzbuzuje zájem pouze u veřejnosti, která příslušný sport zpravidla sleduje.

155    Pokud jde o třetí kritérium uvedené v pátém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí, stačí konstatovat, že Komise měla za to, že je ohledně mistrovství světa splněno. V tomto ohledu z bodů 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že u mistrovství světa měla Komise za to, že je splněno první a čtvrté kritérium uvedené v pátém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí. Naproti tomu osmý bod odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém je použito třetí kritérium uvedené v pátém bodě jeho odůvodnění, se netýká mistrovství světa, ale odkazuje na mezinárodní soutěže na úrovni fotbalových klubů, jako je Liga mistrů a pohár UEFA, jejichž zápasy, ve kterých hrají belgické kluby, rovněž tvoří součást sporného seznamu.

156    K poznámce vyjádřené Vlámskou radou pro sdělovací prostředky je třeba uvést, že neobsahuje žádný poznatek, kterým by mohlo být podloženo tvrzení uvedené rady o údajně svévolné povaze postupu vyhotovení seznamu vlámského společenství a že byla vyjádřena v roce 1999, tedy několik let před přijetím právních norem a sporného seznamu. Narážka na délku předmětného seznamu, nepřináší nic, co by mělo vliv na jasnost a transparentnost vnitrostátního postupu.

157    Pokud jde o tvrzení, podle kterého belgické orgány nijak neodůvodnily zapsání všech zápasů mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu, je zaprvé třeba připomenout, že role „běžných“ zápasů, jak byla popsána v bodě 72 výše, představuje notoricky známou skutečnost, o níž FIFA, tj. pořadatel dotčené soutěže, nepochybně ví. Zadruhé FIFA nepopírá, že „atraktivní“ zápasy splňují kritéria pro to, aby byly označeny za událostí zásadního společenského významu pro Belgii. V tomto kontextu je tedy zjevné, že pokud belgické orgány zapíší na seznam za událostí zásadního společenského významu rovněž „běžné“ zápasy mistrovství světa, činí tak z důvodu, že tyto zápasy splňují stejná kritéria jako „atraktivní“ zápasy této soutěže. Je třeba konstatovat, že za těchto podmínek se FIFA mohla seznámit s důvody, ze kterých belgické orgány zapsaly mistrovství světa ve svém celku na seznam událostí zásadního společenského významu, který vydaly, a napadnout toto rozhodnutí u vnitrostátních soudů s odvoláním se na veškeré skutečnosti, které podle ní zpochybňují posouzení týkající se významu „běžných“ zápasů pro belgickou společnost, jak to učinila v rámci projednávané žaloby.

158    Z toho vyplývá, že pátý žalobní důvod nelze přijmout.

 K návrhu na organizační procesní opatření podanému FIFA

159    Posouzení učiněná v rámci žalobních důvodů vznesených FIFA mají za následek, že není třeba přijmout organizační procesní opatření, která FIFA požaduje (viz body 22 a 24 výše).

160    V tomto ohledu je třeba uvést, že podle FIFA má její návrh za cíl umožnit jí a Tribunálu zkoumat zaprvé, zda Komise měla k dispozici dostatek poznatků, aby mohla dojít k závěru o slučitelnosti belgického seznamu s právem Společenství, a zadruhé, zda dotčený seznam byl vyhotoven jasně a transparentně. Zvláště FIFA tvrdí, že seznámení se se všemi vyjádřeními učiněnými Komisí a belgickými orgány během postupu hodnocení dotčených vnitrostátních opatření je nezbytné k tomu, aby bylo možno přezkoumat, zda tyto orgány zcela vyhověly požadavkům Komise a zda údaje o sledovanosti týkající se různých sportovních disciplín byly zohledněny soudržně, jelikož u jiných soutěží byly na sporný seznam zapsány pouze některé zápasy.

161    Je třeba poznamenat, jak bylo rozhodnuto v rámci zkoumání žalobních důvodů vznesených FIFA, že Komise se nedopustila žádného pochybení tím, že na základě poznatků, které měla k dispozici, jako je oznámení belgických orgánů ze dne 10. prosince 2003, uvedené v prvním bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí a přiložené k žalobní odpovědi, došla k závěru, že zapsání všech zápasů mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii je slučitelné s právem Společenství. Totéž oznámení Komisi umožnilo dojít k závěru, že postup uplatněný v Belgii byl jasný a transparentní, jelikož argumenty předložené proti tomuto závěru v rámci pátého žalobního důvodu byly zamítnuty.

162    Kromě toho legalita rozhodnutí Komise o slučitelnosti opatření přijatých na základě článku 3a směrnice 89/552 s právem Společenství je posuzována při zohlednění znění, ve kterém tato opatření byla nakonec přijata. Proto nejsou v této otázce případná dřívější znění nebo vyjádření Komise nebo vnitrostátních orgánů v rámci hodnocení těchto opatření ze své povahy relevantní.

163    K argumentu týkajícímu se případného odlišného přístupu k různým soutěžím v tom smyslu, že některé byly zapsány na sporný seznam jako celek, zatímco jiné pouze v rozsahu některých z jejich zápasů, stačí uvést, že FIFA nic nebrání v tom uplatnit tuto okolnost, vycházející ze samotného seznamu, jako důvod zrušení napadeného rozhodnutí, i když nezná údaje o sledovanosti dotčené soutěže sdělené Komisi.

164    Za těchto podmínek je třeba zamítnout návrh na organizační procesní opatření, jakož i žalobu v celém rozsahu.

 K nákladům řízení

165    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a FIFA neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

166    Belgické království, Spolková republika Německo a Spojené království ponesou vlastní náklady řízení v souladu s čl. 87 odst. 4 jednacího řádu.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Fédération internationale de football association (FIFA) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)      Belgické království, Spolková republika Německo a Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponesou vlastní náklady řízení.

Forwood Truchot Schwarcz

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. února 2011.

Podpisy.

Obsah

Právní rámec

Skutečnosti předcházející sporu a napadené rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K přípustnosti

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K věci samé

K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění

– Argumenty účastníků řízení

– Závěry Tribunálu

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise nesprávně došla k závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s článkem 49 ES

– Argumenty účastníků řízení

– Závěry Tribunálu

K druhému a třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícím z porušení článku 49 ES a porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise došla k nesprávnému závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s článkem 49 ES a článkem 43 ES

– Argumenty účastníků řízení

– Závěry Tribunálu

K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise nesprávně došla k závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s  právem FIFA vlastnit majetek

– Argumenty účastníků řízení

– Závěry Tribunálu

K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise nesprávně došla k závěru, že postup, na jehož základě byla belgická opatření přijata, byl jasný a transparentní

– Argumenty účastníků řízení

– Závěry Tribunálu

K návrhu na organizační procesní opatření podanému FIFA

K nákladům řízení

*      Jednací jazyk: angličtina.