Věc T-386/06

Pegler Ltd

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Odvětví měděných spojovacích tvarovek a spojovacích tvarovek ze slitin mědi – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokuty – Odrazující účinek“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Podnik – Pojem – „Spící“ společnost – Vyloučení

(Článek 81 odst. 1 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Společná a nerozdílná odpovědnost za zaplacení – Podmínky

(Článek 81 odst. 1 ES)

3.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Odrazující účinek pokuty

(Článek 81 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A čtvrtý a pátý pododstavec)

1.      Právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže se vztahuje na činnosti podniků. Pojem podniku zahrnuje jakoukoli jednotku vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této jednotky a způsobu jejího financování. Hospodářskou činnost představuje jakákoli činnost spočívající v nabízení zboží nebo služeb na daném trhu.

„Spící“ společnost podle anglického práva společností, která nevykonává hospodářskou činnost a nemá žádný obrat, tedy nelze považovat za přímého účastníka kartelové dohody, ani nemůže být činěna odpovědnou za protiprávní jednání, kterého se pod jejím jménem dopustily další entity skupiny společností, do které náleží.

(viz body 46–49, 74, 86–87)

2.      Komise může přičíst odpovědnost za protiprávní jednání mateřské společnosti, dceřiné společnosti nebo mateřské společnosti společně a nerozdílně s její dceřinou společností.

Společná a nerozdílná odpovědnost dvou podniků implikuje, že zaplacení celkové výše pokuty jedním z nich ruší povinnost druhého podniku zaplatit uvedenou pokutu.

Společná a nerozdílná odpovědnost může být přičtena podnikům i v případě, kdy právní entity tvořící podnik během trvání protiprávního jednání již nenáleží ke stejné skupině. Skutečnost, že podnik, který vykonával protiprávní činnosti, byl rozdělen po skončení protiprávního jednání v rozsahu, v němž právní entity tvořící tento podnik byly od sebe odděleny, tedy nemá vliv na jejich společnou a nerozdílnou odpovědnost v případě spáchaného protiprávního jednání.

(viz body 100–101, 103, 106)

3.      Pokyny o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o UO stanoví, že je nezbytné brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům, a určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odrazující účinek. Lze rovněž brát v úvahu skutečnost, že velké podniky obvykle mají právní a ekonomické znalosti a infrastruktury, které jim umožní lépe rozpoznat, že jejich chování představuje protiprávní jednání, a jaké důsledky z něj vyplývají podle právních předpisů o hospodářské soutěži.

V rámci první skutečnosti musí být finanční zdroje podniku posouzeny ke dni, kdy byla pokuta uložena. V rámci druhé skutečnosti obrat, na jehož základě Komise stanoví velikost dotčených podniků, musí vycházet z jejich situace v okamžiku protiprávního jednání. Ačkoli tyto dvě skutečnosti úze souvisí s velikostí podniku, jedná se o dva odlišné důvody zvýšení výchozí částky pokuty.

Mezi těmito dvěma skutečnostmi je Komise oprávněna si zvolit tu, kterou považuje pro své posouzení za důležitější. Je nicméně v rozporu s pojmem podniku ve smyslu článku 81 ES použít odděleně tyto dvě skutečnosti na dvě společnosti, které jsou součástí stejné hospodářské entity, z nichž jedna je mateřskou společností druhé společnosti a je činěna odpovědnou za protiprávní jednání výhradně z tohoto důvodu. Komise je sice oprávněna zohlednit při výpočtu výchozí částky pokuty obrat za rok před přijetím rozhodnutí konstatujícího uvedené protiprávní jednání (na základě prvního kritéria) nebo v okamžiku protiprávního jednání (na základě druhého kritéria). Nemůže však vycházet z kritéria, které použije pouze na jednu z těchto dvou entit, které předtím tvořily hospodářskou entitu, která se dopustila protiprávního jednání. Jelikož mateřská společnost a její dceřiná společnost již nepředstavují hospodářskou entitu ve smyslu článku 81 ES ke dni přijetí rozhodnutí, kterým jim je uložena pokuta za spáchané protiprávní jednání, Komise se nemůže opírat o obrat bývalé mateřské společnosti dosažený v roce před přijetím uvedeného rozhodnutí, aby stanovila odrazující faktor použitý na obě společnosti, které tvořily jeden podnik v rozhodné době, avšak které se mezitím rozdělily. Tento obrat totiž nevypovídá o skutečné hospodářské schopnosti uvedeného podniku způsobit škodu jiným subjektům v okamžiku protiprávního jednání.

(viz body 123–125, 129, 132–133)