Věc C‑110/14
Horațiu Ovidiu Costea
v.
SC Volksbank România SA
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Judecătoria Oradea)
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 93/13/EHS – Článek 2 písm. b) – Pojem ,spotřebitel‘ – Smlouva o úvěru uzavřená fyzickou osobu, která vykonává povolání advokáta – Splácení úvěru zajištěného nemovitostí ve vlastnictví advokátní kanceláře dlužníka – Dlužník, který má znalosti nezbytné pro posouzení zneužívající povahy klauzule před podpisem smlouvy“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 3. září 2015
1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu – Prokázání a posouzení skutkového základu sporu
(Článek 267 SFEU)
2. Ochrana spotřebitelů – Nepřiměřené podmínky [zneužívající klauzule] ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Pojem spotřebitel – Fyzická osoba vykonávající povolání advokáta a uzavírající smlouvu o úvěru s bankou – Zahrnutí – Podmínka – Splácení úvěru zajištěného nemovitostí ve vlastnictví advokátní kanceláře dlužníka – Neexistence vlivu
[Směrnice Rady 93/13, 10. bod odůvodnění a čl. 2 písm. b) a c)]
3. Ochrana spotřebitelů – Nepřiměřené podmínky [zneužívající klauzule] ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Účel
(Směrnice Rady 93/13, 10. bod odůvodnění a čl. 6 odst. 1)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 13)
2. Článek 2 písm. b) směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že fyzická osoba vykonávající povolání advokáta, která uzavře s bankou smlouvu o úvěru, aniž je v této smlouvě upřesněn účel úvěru, může být považována za „spotřebitele“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud uvedená smlouva nesouvisí s výkonem povolání tohoto advokáta. Okolnost, že pohledávka vzniklá na základě uvedené smlouvy je zajištěna zástavním právem k nemovitosti, které tato osoba zřídila jako zástupce své advokátní kanceláře a týká se takového majetku určeného k výkonu povolání uvedené osoby, jako je nemovitost ve vlastnictví této kanceláře, není v této souvislosti relevantní.
Jak uvádí desátý bod odůvodnění směrnice 93/13, jednotné právní předpisy v oblasti zneužívajících klauzulí by se totiž měly vztahovat na všechny smlouvy uzavírané mezi „prodávajícími nebo poskytovateli“ a „spotřebiteli“, kteréžto pojmy jsou definovány v čl. 2 písm. b) a c) této směrnice. Uvedená směrnice tedy smlouvy, na které se vztahuje, definuje prostřednictvím odkazu na určitou vlastnost smluvních stran podle toho, zda jednají v rámci podnikatelské činnosti, či nikoli.
Pokud jde o pojem „spotřebitel“ ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice 93/13, má objektivní povahu a je nezávislý na konkrétních znalostech, které dotyčná osoba může mít, nebo na informacích, která má tato osoba skutečně k dispozici. Vnitrostátní soud, kterému byl předložen spor týkající se smlouvy, jež může spadat do rozsahu působnosti této směrnice, je povinen s ohledem na veškeré důkazy, a zejména ustanovení této smlouvy ověřit, zda lze dlužníka kvalifikovat jako spotřebitele ve smyslu uvedené směrnice. Za tímto účelem musí vnitrostátní soud zohlednit všechny okolnosti projednávané věci, a zejména povahu zboží nebo služeb, které jsou předmětem posuzované smlouvy, umožňující prokázat, za jakým účelem byly toto zboží nebo služba pořízeny.
Advokát, který uzavírá s fyzickou či právnickou osobou jednající v rámci své obchodní nebo výrobní činnosti nebo povolání smlouvu, která zejména díky tomu, že se netýká činnosti jeho kanceláře, není spojena s výkonem povolání advokáta, se v tomto ohledu vůči této osobě nachází v nerovném postavení. Kromě toho skutečnost, že advokát disponuje vysokou úrovní odborných znalostí, neumožňuje vycházet z domněnky, že vůči prodávajícímu nebo poskytovateli není slabší stranou.
(viz body 15, 17, 21–23, 26, 27, 30 a výrok)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 18, 19)