Věc T-48/02

Brouwerij Haacht NV

v.

Komise Evropských společenství

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut – Skutečná schopnost účastníka protiprávního jednání způsobit významnou škodu jiným subjektům – Polehčující okolnosti – Sdělení o spolupráci“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Přiměřenost – Soudní přezkum – Prvky, které mohou být zohledněny soudem Společenství – Informace, které nejsou obsaženy v rozhodnutí ukládajícím pokutu a které nejsou vyžadovány pro jeho odůvodnění – Zahrnutí

(Články 229 ES, 230 ES a 253 ES; nařízení Rady č. 17, článek 17)

2.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí ukládající pokuty – Označení prvků posouzení, které umožnily Komisi vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání – Dostatečné označení

(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2 druhý pododstavec; sdělení Komise 96/C 207/04 a 98/C 9/03)

3.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Vymezení trhu – Předmět – Určení vlivu na obchod mezi členskými státy

(Čl. 81 odst. 1 ES)

4.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávních jednání – Polehčující okolnosti – Pasivní nebo následovnická role podniku

(Nařízení Rady č. 17, článek 15; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3)

5.      Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Protiprávní jednání – Pokuty – Určení – Kritéria – Zvýšení obecné úrovně pokut – Přípustnost – Podmínky

(Nařízení Rady č. 17)

6.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku – Nezbytnost chování, které usnadňuje Komisi zjistit existenci protiprávního jednání

(Nařízení Rady č. 17, čl. 11 odst. 1, 4 a 5 a článek 15; sdělení Komise 96/C 207/04)

7.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Postoj podniku během správního řízení – Posouzení stupně spolupráce každého podniku, který se účastnil kartelové dohody – Dodržování zásady rovného zacházení – Nesrovnatelné stupně spolupráce odůvodňující rozdílné zacházení

(Nařízení Rady č.17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04)

1.      Jde-li o žaloby směřující proti rozhodnutím Komise ukládajícím pokuty podnikům za porušení pravidel hospodářské soutěže, je Soud příslušný ve dvou směrech. Jednak je pověřený kontrolou legality těchto rozhodnutí na základě článku 230 ES. V této souvislosti musí zejména kontrolovat dodržení povinnosti odůvodnění stanovené v článku 253 ES, jejíž porušení způsobuje protiprávnost rozhodnutí. Dále je Soud příslušný k posouzení přiměřené povahy výše pokut v rámci pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, která mu je přiznána článkem 229 ES a čl. 17 nařízení č. 17. Toto posledně uvedené posouzení může odůvodnit předložení a zohlednění doplňujících informací, jejichž uvedení v napadeném rozhodnutí není jako takové vyžadováno na základě povinnosti odůvodnění stanovené v článku 253 ES.

(viz bod 44)

2.      Co se týče dosahu povinnosti odůvodnění týkající se výpočtu pokut ukládaných za porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže, je jednak třeba připomenout, že tento dosah musí být vymezen s ohledem na ustanovení druhého pododstavce čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, podle kterého se „při stanovení výše pokuty bere v úvahu závažnost a trvání daného porušení [protiprávního jednání]“. Přitom podstatné náležitosti, které tato povinnost odůvodnění představuje, jsou splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání. Dále pak pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, jakož i sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod, obsahují orientační pravidla o prvcích posouzení, které Komise musí vzít v úvahu za účelem vymezení závažnosti a délky trvání protiprávního jednání.

Za těchto podmínek jsou podstatné náležitosti, které povinnost odůvodnění představuje, splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvádí prvky posouzení, které musela vzít v úvahu v rámci použití těchto pokynů, případně sdělení o spolupráci, a které jí umožnily vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání pro účely výpočtu výše pokuty.

(viz bod 46)

3.      V rámci použití čl. 81 odst. 1 ES je třeba vymezit relevantní trh právě za účelem zjištění, zda dohoda může ovlivnit obchod mezi členskými státy a zda jejím cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu. V důsledku toho povinnost vymezit relevantní trh v rozhodnutí přijatém podle čl. 81 odst. 1 ES má Komise pouze v případě, že bez takového vymezení není možné zjistit, zda dotčená dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě je s to ovlivnit obchod mezi členskými státy a zda má za cíl nebo výsledek vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu.

(viz bod 58)

4.      V bodě 3 pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO je uvedeno, že snížit základní částku pokuty uložené podniku lze z důvodu zvláštních polehčujících okolností, jako je „výlučně pasivní nebo následovnická role při protiprávním jednání“.

Aby mohl mít podnik výhodu z polehčující okolnosti vyplývající z „výlučně pasivní nebo následovnické role“, musel zaujmout „rezervovaný postoj“ charakterizovaný nedostatkem aktivní účasti při vypracování protisoutěžní dohody nebo protisoutěžních dohod. V rámci skutečností, které mohou ukazovat na pasivní roli podniku v kartelové dohodě, lze zohlednit zejména skutečnosti, jako je výrazně sporadičtější účast podniku na schůzkách ve srovnání s běžnými účastníky kartelové dohody, jakož i opožděný vstup na trh, který je předmětem protiprávního jednání, bez ohledu na délku trvání účasti na protiprávním jednání, nebo také existenci výslovných prohlášení učiněných v tomto smyslu zástupci ostatních podniků, které se účastnily protiprávního jednání.

Konkrétní prvky chování jednoho podniku nemohou určit použitelnost přitěžující nebo polehčující okolnosti vůči jinému podniku. Zohlednění takových okolností se totiž odvíjí od individuálního chování jednoho podniku, a musí být tedy nutně založeno na prvcích chování, které jsou vlastní tomuto podniku.

(viz body 74–75, 79)

5.      Komise disponuje v rámci nařízení č. 17 při stanovování výše pokut určitým prostorem pro uvážení za účelem usměrňování chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže.

Skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávních jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených nařízením č. 17, pokud je to nezbytné k zajištění uplatňování politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Účinné použití pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže naopak vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.

(viz bod 81)

6.      Snížení pokuty z důvodu spolupráce ve správním řízení je odůvodněno, pouze pokud chování dotčeného podniku umožňuje Komisi shledat existenci protiprávního jednání s menšími obtížemi a případně jej ukončit.

V tomto ohledu spolupráce podniku v šetření neposkytuje nárok na žádné snížení pokuty, jestliže tato spolupráce nepřekročila rámec povinností, které pro něj vyplývají z čl. 11 odst. 4 a odst. 5 nařízení č. 17. Naproti tomu v případě, kdy podnik v odpovědi na žádost o informace podle článku 11 nařízení č. 17 poskytne informace, které jdou jasně nad rámec informací, které Komise může požadovat na základě tohoto článku, je daný podnik oprávněn ke snížení pokuty.

Pokud v žádosti o informace podle čl. 11 nařízení č. 17 Komise, kromě položení čistě skutkových otázek a žádostí o poskytnutí existujících dokumentů, žádá podnik o popis cíle a průběhu řady schůzek, kterých se podnik účastnil, jakož i výsledků nebo závěrů z těchto schůzek, zatímco je jasné, že Komise má podezření, že účelem uvedených schůzek bylo omezení hospodářské soutěže, může taková žádost nutit dotazovaný podnik k přiznání účasti v protiprávním jednání porušujícím pravidla hospodářské soutěže, takže uvedený podnik není povinen odpovědět na tento typ otázek. V takovém případě skutečnost, že podnik nicméně poskytne informace k těmto bodům, musí být považována za spontánní spolupráci podniku, která může odůvodnit snížení pokuty podle sdělení o spolupráci.

(viz body 104, 106–107)

7.      V rámci posouzení spolupráce poskytnuté podniky během správního řízení zahájeného ve věci zakázané kartelové dohody Komise nemůže přehlédnout zásadu rovného zacházení, která je obecnou zásadou práva Společenství a která je podle ustálené judikatury porušena pouze tehdy, je‑li se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není‑li taková odlišnost objektivně odůvodněna.

V tomto ohledu rozdíl v zacházení s dotčenými podniky musí být dán nesrovnatelnou mírou spolupráce zejména v rozsahu, v němž byly poskytnuty různé informace v různých fázích správního řízení nebo za okolností, které nejsou obdobné.

(viz body 108–109)