ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
13. prosince 2011
Věc F‑51/08 RENV
Willem Stols
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Vrácení věci Soudu po zrušení – Povýšení – Povyšovací řízení 2007 – Zvážení srovnatelných zásluh – Zjevně nesprávné posouzení – Neexistence – Odůvodnění rozhodnutí – Nadbytečný důvod – Irelevantní důvod“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se W. Stols domáhá zrušení rozhodnutí Rady nezařadit žalobce na seznam osob povýšených do platové třídy AST 11 v povyšovacím řízení 2007 a zrušení rozhodnutí ze dne 5. února 2008, kterým náměstek generálního tajemníka Rady zamítl jeho stížnost podanou na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropských společenství ve znění platném od 1. května 2004.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Radou ve věci F‑51/08. Žalobce a Rada ponesou vlastní náklady řízení vynaložené ve věci T‑175/09 P a v projednávané věci.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Rozsah – Prvky, které mohou být zohledněny
(Služební řád, čl. 45 odst. 1)
2. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 45)
3. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění počtu odpracovaných let v platové třídě – Podpůrná povaha
(Služební řád, čl. 45 odst. 1)
4. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění jazykových znalostí – Rozsah
(Služební řád, čl. 45 odst. 1)
5. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Přihlédnutí k míře služební odpovědnosti – Rozsah
(Služební řád, článek 45)
6. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Prvky, které mohou být zohledněny – Doba skutečné činnosti úředníka – Přípustnost
(Služební řád, článek 45)
1. Podle čl. 45 odst. 1 služebního řádu přihlíží orgán oprávněný ke jmenování při zvažování srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení v souvislosti s jejich povyšováním zejména k posudkům vypracovaným na tyto úředníky, k tomu, jaké jiné jazyky než ty, jejichž důkladnou znalost doložili, používají při výkonu služebních povinností, a případně k míře jejich služební odpovědnosti. Uvedený orgán tedy musí zvažovat srovnatelné zásluhy úředníků připadajících v úvahu pro povýšení z hlediska těchto tří prvků.
Tato široká posuzovací pravomoc přiznaná orgánu oprávněnému ke jmenování je však omezena nutností pečlivě a nestranně ve služebním zájmu a v souladu se zásadou rovného zacházení zvážit srovnatelné zásluhy uchazečů. V praxi musí být toto zvážení provedeno na rovném základě a vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů.
(viz body 35 a 39)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, bod 53, a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: 7. listopadu 2007, Hinderyckx v. Rada, F‑57/06, bod 45
2. Orgán oprávněný ke jmenování má za účelem zvažování srovnatelných zásluh úředníků, kteří jsou uchazeči o povýšení, širokou posuzovací pravomoc a přezkum unijního soudu se musí omezit na posouzení otázky, zda s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě případně provedla administrativa své posouzení, se posledně uvedená držela v mezích, k nimž nelze mít výhrady, a nevykonala svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem.
Aby byl v tomto ohledu zachován užitečný účinek prostoru pro uvážení, který zákonodárce zamýšlel svěřit orgánu oprávněnému ke jmenování v oblasti povyšování, nemůže unijní soud zrušit rozhodnutí pouze z toho důvodu, že má za to, že existují skutečnosti vzbuzující možné pochybnosti o posouzení uvedeného orgánu, či dokonce prokazující existenci nesprávného posouzení. Zrušit rozhodnutí z důvodu zjevně nesprávného posouzení je možné pouze tehdy, pokud z písemností ve spise vyplývá, že orgán oprávněný ke jmenování překročil meze uvedeného prostoru pro uvážení.
Soudu tedy nepřísluší provádět podrobný přezkum všech spisů uchazečů připadajících v úvahu pro povýšení, aby se ujistil, že sdílí závěr, k němuž dospěl orgán oprávněný ke jmenování, neboť pokud by takto postupoval, překročil by rámec kontroly legality, kterou má provádět, a svým vlastním posouzením zásluh uchazečů připadajících v úvahu pro povýšení by nahradil posouzení orgánu oprávněného ke jmenování.
(viz body 36 až 38)
Odkazy:
Soud prvního stupně: Casini v. Komise, citováno výše, bod 52, a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: 28. září 2011, AC v. Rada, F‑9/10, body 23 a 24
3. Počet odpracovaných let v platové třídě a ve službě může být pro účely povýšení zohledněn jen jako podpůrné kritérium v případě rovnosti zásluh zjištěné zejména podle tří prvků výslovně stanovených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu. Orgán oprávněný ke jmenování může ovšem po právu zvažovat srovnatelné zásluhy úředníků připadajících v úvahu pro povýšení tak, že vyjde z průběžné stálosti úrovně jejich zásluh, a v důsledku takového zvážení dospět k závěru, že zásluhy jednoho úředníka jsou menší než zásluhy jiného.
(viz bod 47)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 10. září 2009, Behmer v. Parlament, F‑124/07, bod 106, a citovaná judikatura; 15. února 2011, Barbin v. Parlament, F‑68/09, body 90 a 91, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem, věc T‑228/11 P
4. Podle znění čl. 45 odst. 1 služebního řádu mají být do posouzení zásluh úředníků zahrnuty pouze jazyky, jejichž používání má s ohledem na skutečné požadavky služby přidanou hodnotu, která je dostatečně významná, aby byly tyto jazyky nezbytné pro řádné fungování služby.
V této souvislosti se úředník, který neprokáže, že při výkonu svých funkcí obvykle používá další jazyky, nemůže důvodně dovolávat toho, že jeho zásluhy byly na základě kritéria jazykových znalostí zjevně větší než zásluhy jiných úředníků. Mimoto skutečnost, že jedním z úkolů úředníka je zpracovávání a třídění dokumentů vyhotovených ve všech úředních jazycích Unie, neznamená, že ovládá všechny tyto jazyky, a zejména to neznamená, že je obvykle používá při výkonu svých funkcí.
(viz body 49 a 51)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: AC v. Rada, citováno výše, bod 61
5. Ke kritériu míry služební odpovědnosti je třeba uvést, že při zvažování srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení nezávisí tato míra nevyhnutelně na významu vykonávaných manažerských funkcí, protože úředník může mít vysokou míru služební odpovědnosti, aniž má mnoho podřízených, a naopak může mít úředník mnoho podřízených a neplnit funkce s obzvláště vysokou mírou odpovědnosti.
(viz bod 53)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: 16. prosince 2010, Rada v. Stols, T‑175/09 P, bod 48
6. S přihlédnutím k omezenému množství volných rozpočtových prostředků může orgán v rámci povyšovacího řízení po právu a bez porušení zásady rovného zacházení podpůrně zohlednit skutečnou dobu činnosti úředníka a v případě rovnosti ostatních zásluh přednostně povýšit jiné úředníky, kteří svou práci vykonávali objektivně pravidelněji, a přispívali tak v referenčních obdobích v mnohem větším rozsahu ke kontinuitě, a tedy i zájmu služby.
(viz bod 59)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 21. října 1997, Patronis v. Rada, T‑168/96, bod 34; 13. dubna 2005, Nielsen v. Rada, T‑353/03, bod 76