ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)
6. listopadu 2014 (*)
„Ochranná známka Společenství – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství znázorňující vlnovku – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Nedostatek rozlišovací způsobilosti získané užíváním – Článek 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 – Článek 76 nařízení č. 207/2009 – Článek 75 nařízení č. 207/2009“
Ve věci T‑53/13,
Vans, Inc., se sídlem v Cypress, Kalifornie (Spojené státy americké), zastoupená M. Hirschem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému Ó. Mondéjar Ortuñem, jako zmocněncem,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu OHIM ze dne 14. listopadu 2012 (věc R 860/2012‑5), týkajícímu se přihlášky obrazového označení znázorňujícího vlnovku jako ochranné známky Společenství,
TRIBUNÁL (pátý senát),
ve složení A. Dittrich, předseda, J. Schwarcz a V. Tomljenović (zpravodajka), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 31. ledna 2013,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 7. května 2013,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté, co za těchto okolností na základě zprávy soudkyně zpravodajky a podle článku 135a jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek(1)
[omissis]
Návrhová žádání účastníků řízení
7 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– napadené rozhodnutí zrušil v plném rozsahu a vrátil věc odvolacímu senátu;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
8 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
[omissis]
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu zejména z porušení čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009
[omissis]
12 Je třeba připomenout, že jak vyplývá z judikatury, podle čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 musí průzkumoví referenti a odvolací senáty OHIM zkoumat skutečnosti z moci úřední. Z toho vyplývá, že příslušné orgány OHIM mohou být vedeny k tomu, aby svá rozhodnutí založily na skutečnostech, které nebyly přihlašovatelem uplatněny [rozsudek ze dne 23. ledna 2014, Novartis v. OHIM (CARE TO CARE), T‑68/13, EU:T:2014:29, bod 22; v tomto smyslu viz též rozsudek ze dne 22. června 2006, Storck v. OHIM, C‑25/05 P, Sb. rozh., EU:C:2006:422, body 50, 51 a 54]. Z ustálené judikatury dále vyplývá, že nezohlední-li OHIM argumenty nebo důkazy, které účastníci řízení předložili včas, porušuje tím článek 76 nařízení č. 207/2009 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. listopadu 2005, Focus Magazin Verlag v. OHIM – ECI Telecom (Hi-FOCuS), T‑275/03, Sb. rozh., EU:T:2005:385, bod 43, a ze dne 10. července 2006, La Baronia de Turis v. OHIM – Baron Philippe de Rothschild (LA BARONNIE), T‑323/03, Sb. rozh., EU:T:2006:197, bod 68].
13 V projednávané věci vznáší žalobkyně ve své argumentaci v podstatě dvě výtky, z nichž první se týká absence náležitého posouzení důkazů zmíněných v bodě 10 výše a druhá se týká nedostatečného odůvodnění.
14 K první výtce, týkající se absence náležitého posouzení důkazů zmíněných v bodě 10 výše, je zaprvé třeba uvést, že z napadeného rozhodnutí nijak nevyplývá, že odvolací senát odmítl zohlednit jakýkoli argument nebo důkaz předložený žalobkyní.
15 Pokud jde o dokumenty předložené žalobkyní v přílohách 5 a 6 vyjádření ze dne 27. ledna 2012, je zadruhé třeba uvést, že z bodů 14 až 16 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát je zohlednil a odmítl je. Konkrétně z bodu 16 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát převzal kritéria stanovená v judikatuře (viz bod 84 níže) a uplatnil je na zápisy ochranných známek Společenství, na které se odvolávala žalobkyně, s cílem odmítnout tyto zápisy, jelikož odvolací senát není vázán dřívějšími nebo chybnými rozhodnutími OHIM. Právě na základě této analýzy odvolací senát uvedl chybně, ale jen pro úplnost, jak dokládá použití výrazu „navíc“, že uvedené zápisy mohly být založeny na čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009.
16 Je sice pravda, že se odvolací senát při analýze uvedených dokumentů dopustil pochybení tím, že v bodě 16 napadeného rozhodnutí uvedl, že zápisy ochranných známek Společenství mohly být založeny na získání rozlišovací způsobilosti užíváním ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009. Toto pochybení, které se navíc týká nadbytečného argumentu uplatněného při posuzování dokumentů předložených žalobkyní, však nemůže představovat porušení článku 76 nařízení č. 207/2009, nýbrž věcnou chybu, jejíž případné následky budou zkoumány v bodech 84 až 88 níže.
17 Takový povrchní přezkum důkazů, jako je ten, který žalobkyně v projednávané věci vytýká odvolacímu senátu, totiž nemůže ani v případě, že by byl prokázán, představovat porušení procesního ustanovení článku 76 nařízení č. 207/2009. Nesprávné posouzení důkazů předložených jedním z účastníků řízení může případně vést k porušení hmotněprávního ustanovení použitelného v tomto případě.
18 Pokud jde o přílohu 10 odvolání podaného k odvolacímu senátu, je zatřetí třeba uvést, že tento dokument obsahuje zejména údaje ohledně objemu prodeje žalobkyně v letech 2010 a 2011 v některých členských státech, a sice v Beneluxu, České republice, v Dánsku a Švédsku, jakožto částech Skandinávie, v Německu, Řecku, Španělsku, Francii, Itálii, Polsku a ve Spojeném království. Obsahuje i prodejní prognózu pro rok 2012 pro tyto členské státy. Tento dokument je tak určen k doplnění obsahu místopřísežného prohlášení marketingového ředitele žalobkyně, které bylo předloženo průzkumovému referentu a které obsahuje, jak uvedl odvolací senát v bodě 23 napadeného rozhodnutí, když převzal úvahy průzkumového referenta, číselné údaje týkající se objemu prodeje, které nejsou rozděleny podle jednotlivých zemí, neuvádějí celkový počet pro Unii a nejsou potvrzeny žádnými jinými dokumenty, jako např. fakturami.
19 Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se odvolací senát k uvedenému dokumentu nevyjádřil, jak tvrdila žalobkyně. Tento dokument není totiž uveden v bodě 21 napadeného rozhodnutí mezi dodatečnými dokumenty předloženými žalobkyní před odvolacím senátem a odvolací senát jej nezmínil ani v rámci posuzování důkazů předložených žalobkyní.
20 Je však třeba podotknout, že skutečnost, že odvolací senát nepřevzal všechny argumenty jednoho z účastníků řízení a důkazy jím předložené nebo že neodpověděl na každý z těchto argumentů a důkazů, neumožňuje sama o sobě učinit závěr, že je odvolací senát odmítl zohlednit [rozsudek ze dne 9. prosince 2010, Tresplain Investments v. OHIM – Hoo Hing (Golden Elephant Brand), T‑303/08, Sb. rozh., EU:T:2010:505, bod 46].
21 V projednávané věci nijak z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že odvolací senát odmítl zohlednit dokument uvedený v příloze 10 k němu podaného odvolání. Odvolací senát zejména žalobkyni nevytknul, že zmíněný dokument nepředložila včas, a neodmítl jej jako nepřípustný. Je možné, že pozornosti odvolacího senátu uniklo, že příloha 10 k němu podaného odvolání obsahovala údaje ohledně objemu prodeje žalobkyně v některých členských státech.
22 Tato pouhá skutečnost však nemůže představovat porušení procesního ustanovení článku 76 nařízení č. 207/2009. Představuje nesprávné posouzení důkazů předložených žalobkyní, které by případně mohlo vést k porušení hmotněprávního ustanovení. Případné následky uvedeného nesprávného posouzení budou zkoumány v rámci přezkumu žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 (viz bod 107 níže).
23 K důkazu, který údajně pochází z nezávislých zdrojů a který je obsažen v příloze 2 vyjádření ze dne 27. ledna 2012, je začtvrté třeba uvést, že se jedná o stránku z módního časopisu Elle. Na této stránce je vyobrazena fotografie modelky obuté do bot vyráběných žalobkyní, které nesou označení, jehož zápis byl požadován.
24 V tomto ohledu je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, i přesto, že se nejedná o inzerát, představuje zmíněný důkaz reklamní materiál, který se týká žalobkyně a je zveřejněn v módním časopise, jenž umožňuje žalobkyni představit veřejnosti její výrobky. Vzhledem k tomu, že odvolací senát zkoumal všechen reklamní materiál v bodech 26 a 27 napadeného rozhodnutí, nelze mu vytýkat, že zmíněný dokument nezohlednil. Odvolací senát tudíž neporušil procesní ustanovení článku 76 nařízení č. 207/2009.
25 I kdyby musel být zmíněný dokument považován za důkaz pocházející z nezávislého zdroje, jak tvrdila žalobkyně, je v každém případě třeba uvést, že stejně jako v případě přílohy 10 odvolání podaného k odvolacímu senátu z napadeného rozhodnutí nijak nevyplývá, že odvolací senát odmítl tento dokument zohlednit. Odvolací senát tak žalobkyni nevytknul, že jej nepředložila včas, a neodmítl jej jako nepřípustný. Pouhá skutečnost, že odvolací senát možná zmíněný dokument nezaznamenal, není tudíž způsobilá – jak bylo uvedeno v bodě 22 výše – představovat porušení procesního ustanovení článku 76 nařízení č. 207/2009. Mohla by představovat nesprávné posouzení důkazů předložených žalobkyní, jehož případné následky budou zkoumány v rámci přezkumu žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 (viz bod 107 níže).
26 Je tudíž třeba shledat, že žalobkyně nemůže odvolacímu senátu vytýkat, že porušil procesní ustanovení článku 76 nařízení č. 207/2009. Argumenty uplatněné v tomto směru žalobkyní je tedy třeba odmítnout.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Vans, Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.
Dittrich | Schwarcz | Tomljenović |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. listopadu 2014.
Podpisy.