USNESENÍ TRIBUNÁLU (šestého senátu)
16. září 2015(*)
„REACH – Poplatek za registraci látky – Snížení přiznané mikropodnikům a malým a středním podnikům – Chyba v prohlášení o velikosti podniku – Rozhodnutí ukládající správní poplatek – Doporučení 2003/361/ES – Žaloba po právní stránce zcela zjevně neopodstatněná“
Ve věci T‑89/13,
Calestep, SL, se sídlem v Estepě (Španělsko), zastoupená E. Cabezas Mateosem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA), zastoupené M. Heikkilä, A. Iber a C. Schultheissem, jako zmocněnci, ve spolupráci s C. Garcia Molyneuxem, advokátem,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) SME (2012) 4028 ze dne 21. prosince 2012, kterým se konstatuje, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro snížení poplatku stanoveného pro malé podniky, a kterým se žalobkyni ukládá úhrada správního poplatku.
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení S. Frimodt Nielsen, předseda, F. Dehousse (zpravodaj) a A. M. Collins, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 29. listopadu 2010 nechala žalobkyně, Calestep, SL, zaregistrovat dvě látky na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1).
2 V průběhu registračního řízení žalobkyně uvedla, že představuje „malý“ podnik ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, s. 36). Na základě tohoto prohlášení jí byla poskytnuta výhoda spočívající ve snížení poplatku z veškerých žádostí o registraci podle čl. 6 odst. 4 nařízení č. 1907/2006. V souladu s čl. 74 odst. 1 tohoto nařízení byl zmíněný poplatek vymezen v nařízení Komise (ES) č. 340/2008 ze dne 16. dubna 2008 o poplatcích a platbách Evropské agentuře pro chemické látky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 107, s. 6). V příloze I nařízení č. 340/2008 je uvedena výše poplatků splatných při podání žádosti o registraci podle článku 6 nařízení č. 1907/2006, jakož i snížení přiznané mikropodnikům a malým a středním podnikům. Kromě toho Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) vybírá podle čl. 13 odst. 4 nařízení č. 340/2008 plný poplatek, jakož i poplatek správní, nemůže-li fyzická či právnická osoba uplatňující nárok na snížení nebo prominutí poplatku prokázat, že má na takovéto snížení nebo prominutí nárok. V tomto ohledu přijala správní rada ECHA dne 12. listopadu 2010 rozhodnutí MB/D/29/2010 o klasifikaci služeb, za něž se vybírají poplatky (dále jen „rozhodnutí MB/D/29/2010). V článku 2 a tabulce 1 tohoto rozhodnutí ve znění platném v rozhodné době se uvádí, že správní poplatek stanovený v čl. 13 odst. 4 nařízení č. 340/2008 činí 20 700 eur pro velké podniky, 14 500 eur pro střední podniky, 8 300 eur pro malé podniky a 2 070 eur pro mikropodniky.
3 ECHA vydala dne 29. listopadu 2010 dva platební výměry (č. 10024188 a č. 10024196), oba na částku 9 300 eur. Tato částka podle přílohy I nařízení č. 340/2008 ve znění platném v rozhodné době odpovídala poplatku stanovenému pro malý podnik v rámci společné registrace látek v množství převyšujícím 1 000 tun.
4 ECHA vyzvala dne 28. února 2011 žalobkyni, aby předložila některé dokumenty za účelem ověření prohlášení, jímž se označila za malý podnik.
5 Po výměně dokumentů a e-mailové korespondenci zaslala ECHA dne 21. prosince 2012 žalobkyni rozhodnutí SME (2012) 4028, kterým se konstatuje, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro snížení poplatku stanoveného pro malé podniky, a kterým se žalobkyni ukládá úhrada správního poplatku (dále jen „napadené rozhodnutí“). V tomto rozhodnutí žalobkyni informovala, že musí být považována za střední podnik, a že jí zašle platební výměr k uhrazení rozdílu mezi původně zaplaceným poplatkem a konečnou výší poplatku, jakož i platební výměr na částku 14 500 eur k uhrazení odpovídajícího správního poplatku.
6 V rámci výkonu napadeného rozhodnutí zaslala ECHA žalobkyni dne 23. ledna a dne 8. února 2013 tři platební výměry na příslušné částky ve výši 6 975 eur, 6 975 eur a 14 500 eur.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
7 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. února 2013 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
8 Dne 19. února 2013 podala žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření směřujícího k odkladu splatnosti platebních výměrů z 23. ledna a 8. února 2013.
9 Tento návrh soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních usnesením ze dne 11. března 2013 Calestep v. ECHA (T‑89/13 R, EU:T:2013:123) odmítl a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
10 Při změně složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj přidělen k šestému senátu, kterému tudíž byla tato věc dne 27. září 2013 přidělena.
11 Účastnice řízení byly dne 9. ledna 2015 v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 vyzvány, aby se vyjádřily k případné relevanci rozsudku ze dne 2. října 2014 Spraylat v. ECHA (T‑177/12, Sb. rozh., EU:T:2014:849) ve vztahu k projednávané věci a aby zodpověděly jednu otázku. Účastnice řízení této žádosti ve stanovené lhůtě vyhověly.
12 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– uložil ECHA náhradu nákladů řízení.
13 ECHA navrhuje, aby Tribunál:
– prohlásil žalobu za nepřípustnou,
– podpůrně, aby žalobu zamítl a potvrdil právní platnost napadeného rozhodnutí,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
14 Je-li určitý návrh po právní stránce zjevně zcela neopodstatněný, může Tribunál dle článku 126 svého jednacího řádu na návrh soudce zpravodaje kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, aniž by pokračoval v řízení.
15 V projednávané věci Tribunál pokládá věc za dostatečně objasněnou písemnostmi ve spise a rozhodne, aniž by pokračoval v řízení.
K pravomoci Tribunálu
16 Přestože pravomoc Tribunálu není účastnicemi řízení zpochybňována, pokládá Tribunál za vhodné se na úvod vyslovit ke své pravomoci rozhodnout o projednávané žalobě na neplatnost. V tomto ohledu je třeba připomenout, že pravomoc Tribunálu je nepominutelnou podmínkou řízení a Tribunál ji může zkoumat i bez návrhu (viz rozsudek ze dne 15. března 2005, GEF v. Komise, T‑29/02, Sb. rozh., EU:T:2005:99, bod 72 a citovaná judikatura).
17 Článek 94 odst. 1 nařízení č. 1907/2006 stanoví, že „v souladu s článkem [263 SFEU] lze proti rozhodnutí přijatému odvolacím senátem nebo v případech, kdy odvolání k odvolacímu senátu není možné, podat [ze strany] [ECHA] žalobu u [Tribunálu] nebo u Soudního dvora“.
18 Článek 91 odst. 1 nařízení č. 1907/2006 stanoví, že „proti rozhodnutím [ECHA] přijatým podle článků 9 a 20, čl. 27 odst. 6, čl. 30 odst. 2 a 3 a článku 51 [nařízení č. 1907/2006] se lze odvolat“ k odvolacímu senátu.
19 Napadené rozhodnutí však nebylo přijato podle ustanovení, na něž odkazuje čl. 91 odst. 1 nařízení č. 1907/2006, nýbrž dle čl. 13 odst. 4 nařízení č. 340/2008 a dle článku 2 rozhodnutí MB/D/29/2010. Je rovněž nutno zdůraznit, že ani nařízení č. 340/2008 ani rozhodnutí MB/D/29/2010 nebyly přijaty podle ustanovení, na něž odkazuje čl. 91 odst. 1 nařízení č. 1907/2006.
20 Mimoto je třeba uvést, že ustanovení článků 9, 27, 30 a 51 nařízení č. 1907/2006, na něž odkazuje čl. 91 odst. 1 stejného nařízení, se týká rozhodnutí, která nesouvisí s poplatkem, jenž musí zaplatit podniky činící prohlášení.
21 Pokud jde o článek 20 nařízení č. 1907/2006, týká se „povinností [ECHA]“. Odstavec 5 tohoto článku stanoví, že „proti rozhodnutím [ECHA] podle odstavce 2 lze podat odvolání v souladu s články 91, 92 a 93“ nařízení č. 1907/2006. Odstavec 2 se týká kontroly úplnosti každé žádosti o registraci provedené ECHA včetně úhrady poplatku. Je nicméně nutno uvést, že tato kontrola „nezahrnuje posouzení kvality nebo správnosti předložených údajů nebo odůvodnění.“ Článek 20 odst. 2 nařízení č. 1907/2006 mimoto stanoví, že pokud je žádost o registraci „neúplná“ a žadatel „ji ve stanovené lhůtě nedoplní“, ECHA „žádost o registraci zamítne“. Rozhodnutí v projednávané věci však není založeno na čl. 20 odst. 2 nařízení 1907/2006 ani nezamítá registraci předmětných látek.
22 S ohledem na výše uvedené je proto třeba dojít k závěru, že Tribunál má pravomoc v projednávané věci rozhodnout.
K přípustnosti žaloby
23 ECHA poukazuje na to, že žaloba a návrh na předběžné opatření uvádí jako údaje o zástupci žalobkyně sídlo žalobkyně a elektronickou adresu podniku, který patří do stejné skupiny podniků jako žalobkyně. Tato situace má budit pochybnosti o nezávislosti zástupce žalobkyně v řízení před Tribunálem. Dokumenty poskytnuté žalobkyní v replice v tomto ohledu takové pochybnosti nevyvolávají. Je zcela možné, aby byl zástupce žalobkyně zapsán jako samostatný advokát a přitom udržoval pracovní vztahy se zaměstnavatelem.
24 Žalobkyně v replice uvádí, že její zástupce je zapsán u advokátní komory v Seville (Španělsko) od roku 1975 a pracuje výhradně jménem klientů, které si sám vybere a kteří od něj obdrží fakturu s odpovídající sazbou daně z přidané hodnoty (DPH). Jinými slovy, advokáta s žalobkyní žádný vztah podřízenosti nespojuje. Sídlo a elektronická adresa žalobkyně byly v žalobě zvoleny pouze za účelem usnadnění komunikace, avšak nepředjímají žádný vztah podřízenosti. Žalobkyně nadto připojila k replice několik dokumentů vztahujících se k činnosti jejího zástupce.
25 Článek 19 první, třetí a čtvrtý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie, který je použitelný na Tribunál na základě článku 53 uvedeného statutu, stanoví:
„Členské státy a orgány Unie zastupuje před Soudním dvorem zmocněnec jmenovaný pro každou jednotlivou věc; zmocněnci může být nápomocen poradce nebo advokát.
[…]
Jiní účastníci řízení musí být zastoupeni advokátem.
Zastupovat některého účastníka řízení před Soudním dvorem nebo mu být nápomocen může pouze advokát oprávněný k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru.“
26 Článek 21 první pododstavec statutu Soudního dvora mimoto stanoví:
„Žaloba k Soudnímu dvoru se podává prostřednictvím vedoucího soudní kanceláře. Musí obsahovat jméno a bydliště žalobce a postavení podepsaného [...].“
27 Podle čl. 43 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu ze dne 2. května 1991:
„Prvopis každého podání musí být podepsán zmocněncem nebo advokátem účastníka řízení.“
28 Podle ustálené judikatury z citovaných ustanovení, především z použití pojmu „zastoupeni“ v článku 19 třetím pododstavci statutu Soudního dvora, vyplývá, že „účastník řízení“ ve smyslu tohoto článku nemůže sám podat žalobu k Tribunálu, ale musí využít služeb třetí osoby, která musí být oprávněna k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo státu, který je stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) [usnesení ze dne 5. prosince 1996, Lopes v. Soudní dvůr, C‑174/96 P, Recueil, EU:C:1996:473, bod 11, ze dne 8. prosince 1999, Euro-Lex v. OHIM (EU-LEX), T‑79/99, Recueil, EU:T:1999:312, bod 27, a ze dne 19. listopadu 2009, EREF v. Komise, T‑40/08, EU:T:2009:455, bod 25].
29 Tento požadavek využití služeb třetí osoby odpovídá koncepci úlohy advokáta, podle níž je advokát považován za osobu přispívající k výkonu spravedlnosti, jenž je povolána poskytnout zcela nezávisle a ve vyšším zájmu spravedlnosti právní pomoc, kterou klient potřebuje. Tato koncepce odpovídá právním tradicím společným členským státům a nalezneme ji rovněž v právním řádu Unie, jak vyplývá právě z článku 19 statutu Soudního dvora (usnesení EU-LEX, bod 28 výše, EU:T:1999:312, bod 28, a EREF v. Komise, bod 28 výše, EU:T:2009:455, bod 26).
30 Přestože v projednávané věci a priori může uvedení sídla žalobkyně a elektronické adresy podniku, který patří do stejné skupiny jako žalobkyně, jakožto kontaktních údajů advokáta žalobkyně vzbudit pochybnosti o jeho nezávislosti, jsou tyto pochybnosti rozptýleny písemnostmi předloženými v rámci diskuze a vysvětlením poskytnutým v replice.
31 Z písemností připojených v příloze repliky totiž vyplývá, že advokát žalobkyně je zaprvé od roku 1975 zapsán u advokátní komory v Seville jako advokát „por cuenta propria“ (samostatný), což ho odlišuje od advokátů „por cuenta ajena“ (zaměstnaných), zadruhé má vlastní adresu, telefonní číslo i fax, zatřetí vlastním jménem deklaroval zaměstnance v kategorii „pomocná administrativní síla“, začtvrté přiznání k dani z příjmu a k DPH prokazují, že advokát žalobkyně deklaroval činnosti advokáta, které se nevztahují k žalobkyni. Žalobkyně navíc v replice výslovně uvedla, že ji s advokátem nepojí žádný vztah podřízenosti
32 S ohledem na tyto skutečnosti je třeba prohlásit předmětnou žalobu za přípustnou.
K věci samé
33 Předmětná žaloba je založena na jediném žalobním důvodu, který v podstatě vychází z chybného vymezení žalobkyně jakožto „středního“ podniku.
34 Přesněji řečeno, žalobkyně odkazem na čl. 2 odst. 2 přílohy doporučení č. 2003/361 poukazuje na to, že skupina, jíž je součástí, sice zaměstnává ve skutečnosti více než 50 osob, ostatní podmínky vztahující se k ročnímu obratu nebo k bilanční sumě roční rozvahy však splněny nejsou. Žalobkyně tedy měla být vymezena jako „malý“, nikoliv jako „střední“ podnik.
35 ECHA s takovým výkladem nesouhlasí. Článek 2 odst. 2 přílohy doporučení 2003/361 nevzbuzuje pochybnosti o tom, že podnik lze pokládat za malý, jen pokud splňuje kumulativně dvě podmínky, tedy zaměstnává méně než 50 osob a jeho roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů eur. To vyplývá jak z doslovného znění dotčeného článku, tak z unijní judikatury.
36 Na úvod je nutno uvést, že žalobkyně zpochybňuje výlučně výklad čl. 2 odst. 2 přílohy doporučení 2003/361, podle kterého má být podmínka vztahující se k počtu zaměstnanců podniku splněna kumulativně za účelem vymezení jako „malý“ podnik.
37 Jak nařízení č. 1907/2006 v článku 3, tak i nařízení č. 340/2008 v bodu 9 odůvodnění a článku 2 odkazují za účelem definice mikropodniků a malých a středních podniků na doporučení 2003/361. Zejména článek 2 nařízení č. 340/2008 stanoví, že malým podnikem je „malý podnik ve smyslu doporučení 2003/361“.
38 Hlava I přílohy, která je obsažena v doporučení 2003/361, se týká „definice mikropodniků a malých a středních podniků přijaté Komisí“. Článek 2 uvedené hlavy se nazývá „Počet zaměstnanců a finanční prahy vymezující kategorie podniků“.
39 Článek 2 odst. 2 přílohy doporučení 2003/361 stanoví, že „malý podnik je vymezen jako podnik, který zaměstnává méně než 50 osob a jehož roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů eur“.
40 Z doslovného znění tohoto ustanovení vyplývá, že podmínky týkající se počtu zaměstnanců podniku (dále jen „podmínka počtu zaměstnanců“) na jedné straně a podmínka týkající se finančních prahů (dále jen „podmínka finančních prahů“) na straně druhé, jsou v rámci čl. 2 odst. 2 přílohy doporučení 2003/361 podmínkami kumulativními. To jasně vyplývá z použití koordinační spojky „a“, která označuje kumulativní povahu podmínek, na rozdíl od spojky „nebo“, která označuje povahu alternativní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. července 1997, Ferriere Nord v. Komise, C‑219/95 P, Recueil, EU:C:1997:375, body 13 až 15, a ze dne 24. května 2012, MasterCard a další v. Komise, T‑111/08, Sb. rozh., EU:T:2012:260, bod 139).
41 Mimoto je nutné zdůraznit, že podmínka počtu zaměstnanců je rozhodnou podmínkou pro účely stanovení, zda je podnik mikropodnikem, či malým nebo středním podnikem ve smyslu doporučení 2003/361. Jak to správně uvádí ECHA ve svých písemnostech, podle bodu 4 odůvodnění doporučení 2003/361, „podmínka [počtu pracovníků] je nepochybně i nadále jedním z nejdůležitějších a musí být zachována jako hlavní, zavedení finanční podmínky je nicméně nezbytným doplňkem pro pochopení skutečné velikosti a výkonnosti podniku a jeho postavení v porovnání s konkurenty“. Je proto třeba dále uvést, že ačkoliv členské státy, Evropská investiční banka (EIB) a Evropský investiční fond (EIF) mohou podle článku 2 doporučení 2003/361 stanovit nižší prahové hodnoty, dokonce za účelem realizace určitých politik od podmínky finančních prahů ustoupit, podmínka počtu zaměstnanců musí být nicméně vždy zachována.
42 Na závěr je třeba uvést, že v rámci výkladu doporučení Komise 96/280/ES ze dne 3. dubna 1996 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. L 107, s. 4), které bylo nahrazeno doporučením 2003/361 a obsahuje v podstatě podobný popis podmínky počtu pracovníků a finančních prahů, je judikaturou stanoveno, že jsou uvedené podmínky kumulativní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2004, Dalmine v. Komise, T‑50/00, Sb. rozh., EU:T:2004:220, body 285 a 286).
43 Z toho důvodu je výklad žalobkyně, podle něhož by podnik, který jako v projednávané věci zaměstnává více než 50 osob, mohl být v zásadě vymezen jako malý podnik ve smyslu doporučení 2003/361, zjevně nesprávný.
44 S ohledem na tyto skutečnosti je třeba jediný žalobní důvod předložený žalobkyní a z toho důvodu i celou žalobu, zamítnout jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněnou.
K nákladům řízení
45 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že ECHA náhradu nákladů řízení požadovala a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení o předběžných opatřeních.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Calestep, SL ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou agenturou pro chemické látky (ECHA), včetně nákladů řízení o předběžných opatřeních.
V Lucemburku dne 16. září 2015.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
E. Coulon | | S. Frimodt Nielsen |