Věc T‑5/17
(zveřejnění formou výňatků)
Ammar Sharif
v.
Rada Evropské unie
Rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 4. dubna 2019
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Zjevně nesprávné posouzení – Právo na vlastnictví – Přiměřenost – Poškození dobré pověsti“
Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Specifická omezující opatření vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Sýrii – Rozhodnutí 2013/255/SZBP a nařízení č. 36/2012 – Domněnka o poskytování podpory syrskému režimu uplatněná vůči předním podnikatelům působícím v Sýrii – Přípustnost – Podmínky – Přiměřenost – Vyvratitelná domněnka – Dodržování práva na obhajobu
[Článek 29 SEU; rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP, ve znění rozhodnutí (SZBP) 2015/1836, čl. 27 odst. 2 písm. a) a odst. 3 a čl. 28 odst. 2 písm. a) a odst. 3; nařízení Rady č. 36/2012, ve znění nařízení č. 2015/1828, čl. 15 odst. 1a a 1b]
(viz body 91–95, 97, 105, 106, 109, 110)
Shrnutí
V rozsudku Sharif v. Rada (T‑5/17), vyhlášeném dne 4. dubna 2019, Tribunál zamítl žalobu na neplatnost podanou podnikatelem se syrskou státní příslušností proti aktům, kterými bylo jeho jméno zařazeno na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření přijatá vůči Syrské arabské republice [a sice prováděcí rozhodnutí (SZBP) 2016/1897(1), prováděcí nařízení (EU) 2016/1893(2), rozhodnutí (SZBP) 2017/917(3), prováděcí nařízení (EU) 2017/907(4), rozhodnutí (SZBP) 2018/778(5) a prováděcí nařízení (EU) 2018/774(6)]. V této žalobě žalobce rovněž podpůrně navrhoval, aby ve vztahu k němu byla prohlášena za nepoužitelná ustanovení, která zavádějí kritérium pro zařazení na seznam týkající se „předních podnikatelů působících v Sýrii“ (a sice čl. 28 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2013/255, ve znění rozhodnutí 2015/1836(7), a čl. 15 odst. 1a písm. a) nařízení č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828(8)). Žalobce tvrdil, že uvedené kritérium je nepřiměřené ve vztahu k legitimním cílům sledovaným napadenými akty v rozsahu, v němž umožňuje zahrnout všechny osoby, „přední podnikatele působící v Sýrii“, bez ohledu na to, zda existuje souvislost mezi touto osobou a syrským režimem.
Tribunál konstatoval, že orgány mohou využívat domněnky, což odráží možnost orgánu, který nese důkazní břemeno, vyvozovat závěry z obecných zkušeností vyplývajících z obvyklého chodu událostí. Mimoto podotkl, že i domněnka, kterou je obtížné vyvrátit, zůstává v přijatelných mezích, je-li přiměřená ve vztahu ke sledovanému legitimnímu účelu, je-li možné podat důkaz v opačném smyslu a je-li zajištěno právo na obhajobu. Taková domněnka musí být vtěsnána do přiměřených mezí s přihlédnutím k významu sledovaného zájmu a při zachování práva na obhajobu.
V této souvislosti Tribunál nejprve uvedl, že s ohledem na to, jak těsně syrský režim kontroluje hospodářství, brání zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů patřících kategorii „předních podnikatelů působících v Sýrii“ tomu, aby tato kategorie osob nadále poskytovala materiální či finanční podporu syrskému režimu a vzhledem k jejímu vlivu se zvýšil tlak na režim samotný, aby změnil svou represivní politiku. Mimoto vzhledem především k autoritářské povaze syrského režimu, dále ke vzájemné závislosti, která se vytvořila mezi podnikatelskými kruhy a syrským režimem v důsledku procesu liberalizace hospodářství zahájeného Al-Asádem, a konečně k tomu, jak těsně stát kontroluje syrské hospodářství, mohla Rada oprávněně považovat za obecnou zkušenost skutečnost, že osoby spadající do kategorie „předních podnikatelů působících v Sýrii“ jsou schopny udržet si svůj status pouze v situaci, kdy jsou úzce napojeni na syrský režim. Tribunál tudíž konstatoval, že je přiměřené se domnívat, že osoba spadající do této kategorie má vazby na režim Al-Asáda, které jí umožňují rozvíjet její obchodní činnosti a mít z tohoto režimu prospěch.
Dále Tribunál poznamenal, že Rada zavedla vyvratitelnou domněnku o napojení na syrský režim vůči osobám, které patří do kategorie „předních podnikatelů působících v Sýrii“. Jména osob spadajících do této kategorie totiž nejsou zapsána na seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření, pokud je prokázáno, že tyto osoby nejsou či již dále nejsou se stávajícím režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv nebo nepředstavují skutečné riziko obcházení.
Tribunál tedy učinil závěr, že napadené kritérium pro zařazení na seznam je slučitelné se zásadou proporcionality a nemá svévolný charakter, jelikož Rada zavedla toto kritérium v rozhodnutí 2015/1836 a nařízení 2015/1828 odůvodněně a přiměřeně k cílům sledovaným právními předpisy upravujícími omezující opatření přijatá vůči Sýrii při současném zachování možnosti, aby dotčené osoby vyvrátily domněnku o napojení na syrský režim. Tribunál tudíž námitku protiprávnosti zamítl.