Věc T-326/07 R
Cheminova A/S a další
v.
Komise Evropských společenství
„Předběžné opatření – Směrnice 91/414/EHS – Návrh na odklad provádění – Přípustnost – Nedostatek naléhavosti“
Shrnutí usnesení
1. Předběžné opatření – Podmínky přípustnosti – Prima facie přípustnost žaloby v hlavním řízení
(Články 230 ES, 242 ES a 243 ES; jednací řád Soudu, čl. 104 odst. 1; směrnice Rady 91/414; rozhodnutí Komise 2007/389)
2. Předběžné opatření – Podmínky přípustnosti – Žaloba – Formální požadavky
(Článek 242 ES; jednací řád Soudu, čl. 104 odst. 2 a 3)
3. Předběžné opatření – Odklad vykonatelnosti – Podmínky – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma
(Článek 242 ES; jednací řád Soudu, čl. 104 odst. 2)
1. V rámci návrhu na předběžné opatření je posouzení přípustnosti žaloby v hlavním řízení vzhledem k naléhavosti řízení o předběžném opatření nutně souhrnné. Přípustnost žaloby v hlavním řízení může totiž být hodnocena pouze na první pohled, přičemž cílem je posoudit, zda navrhovatel předložil dostatečné skutečnosti pro a priori odůvodnění závěru, že přípustnost žaloby v hlavním řízení není možno vyloučit. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních může prohlásit tento návrh za nepřípustný pouze tehdy, pokud lze s určitostí vyloučit přípustnost žaloby v hlavním řízení. Jinak by totiž rozhodnutí o přípustnosti ve stadiu projednávání návrhu na předběžné opatření, pokud by přípustnost této žaloby nebyla prima facie zcela vyloučena, znamenalo předjímání rozhodnutí Soudu při rozhodování v hlavním řízení.
Pokud jde o návrh na předběžné opatření připojený k žalobě na neplatnost směřující proti rozhodnutí 2007/389 o nezařazení malathionu do přílohy I směrnice 91/414 a o odnětí povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto látku, nelze prima facie vyloučit, že žalobkyně jakožto oznamovatelka malathionu, která se skutečně účastnila postupu hodnocení účinné látky podle směrnice a která požívá procesních záruk, upravených v příslušné právní úpravě, je uvedeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES a že žaloba v hlavním řízení, kterou podala, je přípustná.
Ostatní žalobkyně prima facie nemohou být považovány za osobně dotčené rozhodnutím 2007/389, které je určeno pouze členským státům, neboť nejsou vůbec individualizovány z důvodu vlastností, které by pro ně byly zvláštní, a jsou dotčeny z téhož titulu jako všichni ostatní prodejci a uživatelé malathionu nacházející se v téže situaci, přičemž toto rozhodnutí neobsahuje žádnou konkrétní skutečnost, která by dovolovala učinit závěr, že bylo vydáno s přihlédnutím k jejich zvláštní situaci. Zdá se tedy, že tyto žalobkyně mohou tvrdit, že jsou uvedeným rozhodnutím dotčeny, pouze z důvodu svého objektivního postavení jakožto hospodářských subjektů uvedených v tomto rozhodnutí. Takovýto účinek však nestačí k tomu, aby se mohlo jednat o osobní dotčení ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Mimoto vedle žalobkyň existuje celá řada podniků, které rovněž prodávají a používají malathion, a mají tedy oprávnění k uvádění na trh ze stejného titulu jako žalobkyně. Z toho vyplývá, že žalobkyně, které nejsou oznamovateli, nemohou poukazovat na své osobní postavení, aby tak prokázaly naléhavost v rámci řízení o předběžném opatření, takže ani nejsou aktivně legitimovány k podání takového návrhu na předběžné opatření.
(viz body 44–45, 47, 58–59, 64)
2. Podle článku 104 odst. 2 a 3 jednacího řádu Soudu musí návrh týkající předběžných opatření zejména specifikovat skutkové a právní důvody, které prima facie odůvodňují vydání opatření, které se v něm navrhuje, a musí být uplatněn samostatným podáním a za podmínek stanovených v článcích 43 a 44 téhož jednacího řádu. V tomto ohledu návrh na předběžné opatření musí sám o sobě umožnit žalované straně, aby si připravila své vyjádření, a soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních, aby o návrhu rozhodl, případně aniž by potřeboval další informace na podporu svého rozhodnutí, přičemž zásadní skutkové a právní poznatky, na kterých je tento návrh založen, musí soudržným a srozumitelným způsobem vyplývat ze samotného textu návrhu na předběžné opatření.
(viz body 65–66)
3. Naléhavost návrhu na předběžné opatření musí být posouzena vzhledem k nutnosti předběžně rozhodnout, aby nebyla způsobena vážná a nenapravitelná újma účastníkovi řízení, který o předběžné opatření žádá. Hrozba újmy nemusí být prokázána s absolutní jistotou; stačí, zvláště pokud způsobení újmy závisí na tom, že nastanou určité faktory, aby byla předvídatelná s dostatečnou mírou pravděpodobnosti. Účastník řízení, který ji uplatňuje, je však povinen prokázat skutečnosti, které mají odůvodňovat očekávání takové vážné a nenapravitelné újmy.
Finanční újma nemůže být s výjimkou mimořádných okolností považována za nenapravitelnou nebo i jen za obtížně napravitelnou, jelikož může být za běžných okolností předmětem následného finančního vyrovnání. Předběžné opatření je odůvodněné pouze tehdy, pokud se jeví, že při neexistenci tohoto opatření by se navrhovatel před vydáním rozsudku, kterým se končí hlavní řízení, ocitl v situaci ohrožující jeho existenci. Vzhledem k tomu, že hrozba zániku trhu skutečně představuje jak nenapravitelnou, tak i vážnou újmu, vydání navrhovaného předběžného opatření se v takovém případě jeví být odůvodněné.
Ačkoli byla zohledněna také skutečnost, že bez předběžného opatření by se podíly na trhu žalobce nenapravitelným způsobem změnily, lze tento případ klást na roveň případu, kdy hrozí zánik trhu, a může odůvodnit nařízení navrhovaného předběžného opatření pouze tehdy, je-li nenapravitelná změna podílů na trhu též vážná. Nestačí tedy, že hrozí nenapravitelná ztráta třeba i sebenepatrnějšího podílu na trhu, nýbrž je důležité, aby tento podíl na trhu byl dostatečně velký. Žalobce, který se dovolává ztráty takového podílu na trhu, musí krom toho prokázat, že znovuzískání jeho podstatné části, zejména pomocí vhodných reklamních opatření, je nemožné z důvodu překážek strukturální nebo právní povahy. V tomto kontextu musí být závažnost tvrzené újmy posouzena zejména s ohledem na velikost a obraty podniku, jakož i vlastnosti skupiny, do níž patří.
(viz body 97–100, 102, 115)