Věc C‑450/22
Caixabank SA a další
v.
Asociación de Usuarios de Bancos, Cajas de Ahorros y Seguros de España (Adicae) a další
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Tribunal Supremo)
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 4. července 2024
„Řízení o předběžné otázce – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13/EHS – Smlouvy o hypotečním úvěru – Ujednání omezující změny úrokových sazeb – Takzvaná ‚ujednání o minimálním úroku‘ – Hromadná žaloba na zdržení se používání těchto ujednání a na vrácení částek zaplacených z tohoto titulu, zahrnující značný počet prodávajících nebo poskytovatelů a spotřebitelů – Jasnost a srozumitelnost uvedených ujednání – Pojem ‚průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel‘ “
1. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Hromadná žaloba na zdržení se používání některých smluvních ujednání, zahrnující značný počet prodávajících nebo poskytovatelů z téhož hospodářského odvětví – Ujednání o minimální úrokové sazbě vložená do velmi vysokého počtu smluv o hypotéčním úvěru a používaná po velmi dlouhou dobu – Pravomoc vnitrostátního soudu přezkoumat dodržení požadavku transparentnosti v řízení o takové žalobě – Podmínka
(Směrnice Rady 93/13, čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 3)
(viz body 26, 28–32, 35–38, 39–46, výrok 1)
2. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Hromadná žaloba na zdržení se používání některých smluvních ujednání, zahrnující značný počet prodávajících nebo poskytovatelů z téhož hospodářského odvětví – Ujednání o minimální úrokové sazbě vložená do velmi vysokého počtu smluv o hypotéčním úvěru a používaná po velmi dlouhou dobu – Přezkum dodržení požadavku transparentnosti provedený vnitrostátním soudem v řízení o takové žalobě – Kritéria pro posouzení – Pojem ‚průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel‘ – Rozsah – Zohlednění vývoje vnímání tohoto spotřebitele
(Směrnice Rady 93/13, čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 3)
(viz body 49, 50, 52–57, výrok 2)
Shrnutí
Soudní dvůr, k němuž Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, upřesnil rozsah pojmu „průměrný spotřebitel“ a určil kritéria použitelná na přezkum transparentnosti smluvního ujednání z hlediska směrnice 93/13(1) v kontextu hromadné žaloby na zdržení se používání tzv. „ujednání o minimální úrokové sazbě“(2), která je podána proti značnému počtu prodávajících nebo poskytovatelů a spotřebitelů z téhož hospodářského odvětví, kteří toto ujednání používali po velmi dlouhou dobu.
V listopadu 2010 podalo španělské sdružení uživatelů bank, spořitelen a pojišťoven(3) k Juzgado de lo Mercantil no 11 de Madrid (Obchodní soud č. 11 v Madridu, Španělsko) hromadnou žalobu, která byla nakonec podána proti více než stovce těchto úvěrových institucí, a zněla na zdržení se používání ujednání o minimální úrokové sazbě obsaženého ve všeobecných podmínkách smluv o hypotečním úvěru použitých těmito institucemi, jakož i na vrácení částek zaplacených na základě tohoto ujednání dotčenými spotřebiteli. Tento soud této žalobě vyhověl ve vztahu k téměř všem dotčeným úvěrovým institucím, přičemž prohlásil neplatnost ujednání o minimální úrokové sazbě a nařídil zdržení se jeho používání, jakož i vrácení částek, které tyto instituce neoprávněně vybraly na základě jeho používání(4).
Audiencia Provincial de Madrid (Provinční soud v Madridu, Španělsko) zamítl odvolání podaná těmito úvěrovými institucemi téměř v plném rozsahu. Úvěrové instituce, jejichž odvolání nebylo vyhověno, podaly kasační opravné prostředky k předkládajícímu soudu, který se zabývá dvěma právními problematikami. První problematika se týká otázky, zda je hromadná žaloba vhodným procesním prostředkem pro přezkum transparentnosti ujednání o minimální úrokové sazbě, zatímco druhá problematika se týká obtížnosti použít pojem „průměrný spotřebitel“ v kontextu věci v původním řízení s ohledem na skutečnost, že tato ujednání jsou určena různým kategoriím spotřebitelů a byla používána po velmi dlouhou dobu, během níž se vyvíjela míra povědomí široké veřejnosti o těchto ujednáních.
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr nejprve zkoumal možnost vnitrostátního soudu přezkoumat transparentnost smluvního ujednání v řízení o hromadné žalobě podané proti řadě prodávajících nebo poskytovatelů, kteří spadají do téhož hospodářského odvětví, jež se se týká velmi vysokého počtu smluv.
V tomto kontextu úvodem uvedl, že souběžně se subjektivním právem spotřebitele obrátit se na soud s návrhem na přezkum zneužívající povahy ujednání smlouvy, jejíž je smluvní stranou, prostřednictvím individuální žaloby, směrnice 93/13(5) umožňuje členským státům zavést přezkum zneužívajících ujednání obsažených ve vzorových smlouvách prostřednictvím hromadných žalob na zdržení se jednání podávaných ve veřejném zájmu sdruženími na ochranu spotřebitelů. Vzhledem k tomu, že tyto žaloby mají odlišné cíle a právní účinky, zohlednění všech konkrétních okolností, které provázely uzavření smlouvy, při posuzování i bez návrhu zneužívající povahy smluvního ujednání, jež charakterizuje individuální žalobu, nesmí bránit podání hromadné žaloby. Kromě toho, pokud jde o vztah mezi individuálními a hromadnými žalobami, i když je na každém vnitrostátním právním řádu, aby pravidla upravující tento vztah stanovil na základě zásady procesní autonomie, tato pravidla nemohou zasahovat do možnosti, kterou spotřebitelům nabízí směrnice 93/13, zvolit uplatnění svých práv buď prostřednictvím individuální žaloby, nebo prostřednictvím hromadné žaloby.
Soudní dvůr tedy zaprvé uvedl, že rozsah povinnosti sepsat ujednání jasným a srozumitelným jazykem, jenž se vztahuje na prodávající nebo poskytovatele, nezávisí na tom, zda se jedná o individuální nebo hromadnou žalobu, kterou se spotřebitel nebo organizace, jež má oprávněný zájem na jeho ochraně, snaží dovolávat práv přiznaných směrnicí 93/13. V tomto smyslu upřesnil, že judikatura týkající se rozsahu požadavku transparentnosti smluvních ujednání a vycházející z individuálních žalob je použitelná na hromadné žaloby. Z těchto důvodu nemůže být soudní přezkum transparentnosti smluvních ujednání omezen pouze na ujednání, která jsou předmětem individuálních žalob. Žádné ustanovení směrnice 93/13 totiž neumožňuje mít za to, že tento přezkum by byl vyloučen, pokud se jedná o ujednání, která jsou předmětem hromadných žalob, za podmínky, že je-li hromadná žaloba podána proti řadě prodávajících nebo poskytovatelů, je namířena proti prodávajícím nebo poskytovatelům z téhož hospodářského odvětví, kteří používají nebo doporučují použití stejných všeobecných smluvních ujednání nebo podobných ujednání(6).
Soudní dvůr zadruhé poznamenal, že ze své podstaty se přezkum transparentnosti smluvního ujednání provedený vnitrostátním soudem v řízení o hromadné žalobě, nemůže týkat okolností vlastních individuálním situacím, ale týká se standardizovaných praktik prodávajících nebo poskytovatelů. Při posuzování transparentnosti smluvního ujednání o minimální úrokové sazbě, je tedy na vnitrostátním soudu, aby zkoumal v závislosti na povaze zboží a služeb, pro které byly dotčené smlouvy uzavřeny, zda průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel může v době uzavření smlouvy, pochopit fungování tohoto ujednání a ohodnotit jeho potenciálně významné ekonomické důsledky. Za tímto účelem musí tento soud zohlednit veškeré standardizované smluvní a předsmluvní praktiky použité dotčeným prodávajícím nebo poskytovatelem, jakož i jakékoli jiné okolnosti, které považuje uvedený soud za relevantní pro svůj přezkum ve vztahu ke všem žalovaným.
Soudní dvůr zatřetí zdůraznil, že složitost věci z důvodu velmi vysokého počtu žalovaných a četných formulací dotčených ujednání není relevantním kritériem pro posouzení povinnosti vnitrostátního soudu posoudit transparentnost smluvních ujednání v řízení o hromadné žalobě, pokud jsou podmínky stanovené v čl. 7 odst. 3 směrnice 93/13 splněny. Směrnice 93/13(7) umožňuje vnitrostátnímu soudu, aby posoudil transparentnost smluvního ujednání v řízení o hromadné žalobě podané proti řadě prodávajících nebo poskytovatelů z téhož hospodářského odvětví, která se týká velmi vysokého počtu smluv, pokud tyto smlouvy obsahují stejná nebo podobná ujednání.
Dále Soudní dvůr upřesnil pojem „průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel“ v kontextu přezkumu transparentnosti smluvního ujednání, které je součástí smluv určených specifickým kategoriím spotřebitelů a bylo používáno po velmi dlouhou dobu, během níž se vyvíjelo povědomí o něm.
Uvedl tedy, že obdobně jako obecný pojem „spotřebitel“(8), který má objektivní povahu a je nezávislý na konkrétních znalostech a informacích, jež dotčená osoba má skutečně k dispozici, použití takového abstraktního referenčního kritéria pro přezkum transparentnosti smluvního ujednání, jako je „průměrný spotřebitel“, umožňuje zabránit tomu, aby tento přezkum závisel na splnění komplexního souboru subjektivních faktorů, jejichž prokázání je obtížné, ne-li nemožné. Vzhledem k tomu, že konkrétní znalosti, které lze považovat za znalosti daného spotřebitele v rámci individuálního řízení, nemohou odůvodnit odchylku od míry znalosti průměrného spotřebitele, individuální charakteristiky různých kategorií spotřebitelů nemohou být tím spíše zohledněny v řízení o hromadné žalobě. Podle Soudního dvora právě různorodost dotčené veřejnosti, která v projednávané věci zahrnuje jednotlivé kategorie spotřebitelů, jež je obtížné seskupit, činí nezbytným použití právní fikce průměrného spotřebitele. Tato právní fikce spočívá v tom, že je tento spotřebitel chápán jako jedna a tatáž abstraktní entita, jejíž celkové vnímání je relevantní pro účely jeho posouzení.
Je tudíž na předkládajícím soudu, aby v rámci analýzy transparentnosti ujednání o minimální úrokové sazbě v době uzavření dotčených smluv o hypotečním úvěru vycházel z vnímání průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, a to bez ohledu na rozdíly, které existují mezi každým jednotlivým spotřebitelem, kterému jsou dotčené smlouvy určeny, zejména pokud jde o míru povědomí o ujednání o minimální úrokové sazbě, výši příjmů, věk nebo profesní činnost. Okolnost, že jsou tyto smlouvy určeny specifickým kategoriím spotřebitelů, nemůže vést k odlišnému závěru.
Nelze však a priori vyloučit, že z důvodu zásahu objektivní události nebo obecně známé skutečnosti, jako je změna platné právní úpravy nebo vývoj judikatury, který je uveden v širokou známost a je diskutován, má předkládající soud za to, že celkové vnímání ujednání o minimální úrokové sazbě průměrným spotřebitelem bylo během referenčního období změněno a umožnilo mu uvědomit si potenciálně významné ekonomické důsledky tohoto ujednání. V takovém případě směrnice 93/13 nebrání tomu, aby byl zohledněn vývoj vnímání průměrného spotřebitele během tohoto období, takže úroveň informovanosti a pozornosti průměrného spotřebitele může záviset na okamžiku uzavření smluv o hypotečním úvěru.