Věc C‑438/16 P
Evropská komise
proti
Francouzské republice a IFP Énergies nouvelles
„Kasační opravný prostředek – Státní podpora – Režim podpor zavedený Francií – Neomezená státní záruka poskytnutá Institut Français du Pétrole (IFP) v důsledku jejího postavení jakožto veřejné instituce průmyslové a obchodní povahy (VIPO) – Rozhodnutí, kterým se určuje, že toto opatření zčásti není a zčásti je státní podporou slučitelnou s vnitřním trhem, s výhradou dodržení určitých podmínek – Pojem ‚režim podpor‘ – Domněnka o existenci výhody – Důkazní břemeno a míra dokazování“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 19. září 2018
1. Podpory poskytované státy – Posouzení Komisí – Celkové posouzení režimu podpor – Přípustnost
(Článek 107 odst. 3 a článek 108 SFEU)
2. Podpory poskytované státy – Posouzení Komisí – Režim podpor – Pojem – Přeměna podniku na veřejnoprávní instituci průmyslové a obchodní povahy – Vyloučení – Kvalifikace jednotlivé podpory
[Článek 108 SFEU, nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. d) a e)]
3. Podpory poskytované státy – Pojem – Kritéria pro posouzení – Kumulativní podmínky
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
4. Podpory poskytované státy – Pojem – Zvýhodnění příjemců – Státní záruka podniku, který nepodléhá běžným postupům vyrovnání a likvidace – Prokázání existence zvýhodnění domněnkou o zlepšení finančního postavení tohoto podniku – Vyvrácení uvedené domněnky
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
5. Podpory poskytované státy – Pojem – Zvýhodnění příjemců – Státní záruka podniku, který nepodléhá běžným postupům vyrovnání a likvidace – Důkazní břemeno spočívající v prokázání této výhody, které nese Komise – Posouzení s ohledem na všechny relevantní okolnosti – Výhoda, která se projevuje ve vztazích mezi podnikem přijímajícím uvedenou záruku a jeho dodavateli a zákazníky – Podmínky
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 63)
2. Opatření, které pouze dává konkrétní právnické osobě výhodu ve formě implicitní a neomezené státní záruky spjaté na základě vnitrostátního práva s postavením veřejné instituce průmyslové a obchodní povahy (VIPO), které má za následek to, že je tomuto hospodářskému subjektu taková záruka poskytnuta, není režimem podpor ve smyslu čl. 1 písm. d) nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU. Je totiž nutno konstatovat, že takové opatření neobsahuje žádné ustanovení, na jehož základě by bylo možné poskytovat podporu ve smyslu čl. 1 písm. d) nařízení č. 659/1999. V tomto ohledu přeměnu uvedeného hospodářského subjektu na VIPO je třeba kvalifikovat jako „státní podporu“, takže jde o podporu poskytnutou na základě režimu podpory, který musí být oznámen, tj. jedná se o jednotlivou podporu ve smyslu čl. 1 písm. e) uvedeného nařízení.
(viz body 66, 70)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 108, 109)
4. Komise má povinnost předložit důkaz o existenci státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Komise je konkrétně povinna pečlivě a nestranně zkoumat dotyčná opatření, aby měla při přijímání konečného rozhodnutí konstatujícího existenci a případně i neslučitelnost nebo protiprávnost podpory k tomuto účelu úplné a spolehlivé poznatky. V rámci uvedeného posouzení se však může Komise opřít o vyvratitelnou domněnku, podle níž poskytnutí implicitní a neomezené státní záruky podniku s postavením veřejné instituce průmyslové a obchodní povahy (VIPO), který nepodléhá běžným postupům vyrovnání a likvidace, má za následek zlepšení jeho finanční situace snížením zátěže, kterou by za obvyklých okolností musel nést jeho rozpočet. V důsledku toho Komisi v rámci řízení týkajícího se režimů stávajících podpor stačí pro prokázání výhody dané takovou zárukou přijímajícímu podniku, aby prokázala samotnou existenci této záruky, a nemusí prokazovat skutečné účinky, které tato záruka měla od okamžiku jejího poskytnutí.
I když je v tomto ohledu pravda, že taková domněnka je pouze vyvratitelnou domněnkou, může být vyvrácena jen tehdy, když se prokáže, že VIPO s ohledem na hospodářský a právní kontext záruky spjaté s tímto postavením nezískala v minulosti a se vší pravděpodobností nezíská v budoucnosti skutečnou hospodářskou výhodu plynoucí z této záruky. Pouhá okolnost, že příjemce takové záruky v minulosti neměl skutečnou hospodářskou výhodu vyplývající z jeho postavení jakožto VIPO, však k vyvrácení domněnky o existenci výhody nestačí.
(viz body 110, 111, 117, 118)
5. Pokud jde o vyvratitelnou domněnku o výhodě plynoucí ze záruky spjaté s postavením veřejné instituce průmyslové a obchodní povahy (VIPO), kterou může Komise uplatnit v rámci svého posuzování toho, zda jde o státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 TFEU, i když je pravda, že existence této domněnky byla výslovně uznána, pokud jde pouze o případné vztahy VIPO s bankovními a finančními institucemi, nelze přesto vyloučit, že se taková domněnka může v zásadě uplatnit na jiné vztahy VIPO, a to zejména vztahy s jejími dodavateli a zákazníky.
Z toho však nevyplývá, že se uvedená domněnka uplatní automaticky i na vztahy VIPO s jejími dodavateli a zákazníky, aniž je předtím třeba zkoumat, zda je výhoda, které tato instituce požívá, s ohledem na chování uvedených aktérů podobná výhodě, které požívá ve vztazích s bankovními a finančními institucemi. Vyvratitelná domněnka o výhodě plynoucí ze záruky spjaté s postavením VIPO totiž vychází z premisy, že dotčená VIPO má nebo může získat díky záruce dané jejím postavením lepší finanční podmínky, než jaké jsou obvyklé na finančních trzích. Uplatnění uvedené domněnky na vztahy VIPO s dodavateli a zákazníky je tak odůvodněné pouze v případě, že jsou takové výhodnější podmínky na dotčených trzích dány i ve vztazích s těmito dodavateli a zákazníky.
Z toho vyplývá, že Komise musí zkoumat hospodářský a právní kontext trhu dotčeného předmětnými vztahy, pokud hodlá uvedenou domněnku uplatnit. Komise musí konkrétně ověřit, zda je chování aktérů na dotčeném trhu důvodem k podložení hypotézy o existenci výhody obdobné výhodě, jakou má VIPO ve vztazích s bankovními a finančními institucemi.
(viz body 139, 149–151)