Věc C‑519/13

Alpha Bank Cyprus Ltd

v.

Dau Si Senh a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Anotato Dikastirio Kyprou)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce ve věcech občanských a obchodních – Doručování soudních a mimosoudních písemností – Nařízení (ES) č.1393/2007 – Článek 8 – Odmítnutí přijmout písemnost – Nepřipojení překladu jedné ze zasílaných písemností – Nepřiložení jednotného formuláře uvedeného v příloze II zmíněného nařízení – Následky“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. září 2015

1.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Doručování soudních a mimosoudních písemností – Nařízení č. 1393/2007 – Cíle

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007)

2.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Doručování soudních a mimosoudních písemností – Nařízení č. 1393/2007 – Odmítnutí přijmout písemnost – Pravomoci a povinnosti přijímajícího subjektu – Pravomoc posoudit podmínky pro odmítnutí – Nedostatek – Posouzení, které přísluší vnitrostátnímu soudu odesílajícího členského státu

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, článek 7, čl. 8 odst. 1, 2 a 3 a příloha I)

3.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Doručování soudních a mimosoudních písemností – Nařízení č. 1393/2007 – Odmítnutí přijmout písemnost – Právo přiznané adresátovi písemnosti za určitých podmínek – Povinnost přijímajícího subjektu informovat uvedeného adresáta o jeho právu prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze II zmíněného nařízení – Neexistence prostoru pro uvážení

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, čl. 8 odst. 1 a příloha II)

4.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Doručování soudních a mimosoudních písemností – Nařízení č. 1393/2007 – Přijímající subjekt, který adresáta písemnosti neinformoval prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze II o jeho právu odmítnout přijmout písemnost – Následky – Neplatnost řízení – Nedostatek – Povinnost přijímajícího subjektu zhojit uvedené opomenutí

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, příloha II)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 29–33)

2.        V souladu s článkem 7 nařízení č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech přísluší přijímajícímu subjektu, aby efektivně doručil písemnost adresátovi. V tomto kontextu tento subjekt musí jednak informovat odesílající subjekt o všech relevantních skutečnostech této operace, přičemž zašle jednotný formulář uvedený v příloze I tohoto nařízení, a jednak v souladu s čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení musí oznámit adresátovi, že může odmítnout přijmout písemnost, pokud není vyhotovena nebo přeložena do jednoho z jazyků uvedených v tomto ustanovení, a sice buď do jazyka, kterému dotyčný rozumí, nebo do úředního jazyka přijímajícího členského státu, nebo případně do jednoho z úředních jazyků místa, kde je třeba doručení provést, což jsou jazyky, o nichž se má za to, že je adresát ovládá. Pokud adresát písemnost skutečně odmítne přijmout, přijímajícímu subjektu přísluší kromě toho na základě odst. 2 a 3 tohoto článku o tom neprodleně uvědomit odesílající subjekt a vrátit žádost a písemnost, jejíž překlad se vyžaduje. Uvedené subjekty se naproti tomu nemusejí vyjadřovat k takovým meritorním otázkám, jako jsou otázky, kterému jazyku (kterým jazykům) adresát písemnosti rozumí a zda je k písemnosti třeba připojit překlad do jednoho z jazyků uvedených v čl. 8 odst. 1 nařízení, či nikoli. Konkrétněji toto nařízení přijímajícímu subjektu nepřiznává žádnou pravomoc posoudit, zda jsou podmínky, za nichž adresát písemnosti může odmítnout její přijetí, uvedené v čl. 8 odst. 1, splněny, či nikoli.

Naopak přísluší pouze vnitrostátnímu soudu, jemuž byla věc předložena v odesílajícím členském státě, aby rozhodl o otázkách této povahy, jelikož jde o otázky, které jsou mezi žalobcem a žalovaným sporné. Uvedenému soudu tak přísluší, aby na žádost žadatele ověřil, zda je skutečnost, že adresát odmítl přijmout písemnost z důvodu, že není vyhotovena v jazyce, kterému rozumí, nebo o němž se má za to, že mu rozumí, je odůvodněná, či nikoli.      Za tímto účelem musí uvedený soud řádně zohlednit všechny důkazy ve spisu, aby jednak určil jazykové znalosti adresáta písemnosti, a jednak rozhodl, zda se s ohledem na povahu dotčené písemnosti vyžaduje její překlad.

V konečném výsledku bude muset uvedený soud v každém konkrétním případě dbát na to, aby byla příslušná práva dotčených účastníků chráněna vyváženým způsobem, přičemž poměří cíl efektivity a rychlosti doručení v zájmu žadatele s cílem účinné ochrany práva na obhajobu adresáta.

(viz body 36, 37, 40–43)

3.        Nařízení č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech musí být vykládáno v tom smyslu, že přijímající subjekt musí za všech okolností, aniž by měl v tomto ohledu prostor pro uvážení, informovat adresáta písemnosti o jeho právu na odmítnutí přijetí písemnosti, a za tímto účelem systematicky používat jednotný formulář uvedený v příloze II tohoto nařízení.

Toto nařízení totiž neobsahuje žádnou výjimku, pokud jde o používání obou jednotných formulářů, které jsou uvedeny v přílohách I a II tohoto nařízení. Kromě toho uvedené formuláře představují, jak uvádí bod 12 odůvodnění tohoto nařízení, nástroje, pomocí nichž jsou adresáti vyrozuměni o možnosti odmítnout přijetí doručované písemnosti.

Jak vyplývá ze samotného znění názvu a obsahu jednotného formuláře, který je uveden v příloze II nařízení, je možnost odmítnout přijetí doručované písemnosti, jak je stanovena v uvedeném čl. 8 odst. 1, kvalifikována jako „právo“ adresáta této písemnosti. K tomu, aby toto právo přiznané normotvůrcem Unie mohlo účelně vyvolávat své účinky, však musí být písemně oznámeno adresátovi písemnosti. V systému zavedeném nařízením č. 1393/2007 je mu tato informace poskytnuta prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze II.

Z toho vyplývá, že čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1393/2007 obsahuje dvě sice související, ale nicméně odlišné formulace, a sice jednak věcné právo adresáta písemnosti na odmítnutí jejího přijetí pouze z důvodu, že není vyhotovena v jazyce, o němž se má za to, že mu rozumí, nebo že k ní není připojen překlad, a jednak formální informaci o existenci uvedeného práva, kterou mu oznámí přijímající subjekt. Jinými slovy se podmínka týkající se jazykového režimu písemnosti vztahuje nikoli k informování adresáta přijímajícím subjektem, ale výlučně k právu na odmítnutí přijmout písemnost, které je vyhrazeno adresátovi.

Za těchto podmínek se jeví, že samotné odmítnutí je jasně podmíněné v tom smyslu, že adresát písemnosti jej může platně použít pouze v případě, že dotčená písemnost nebyla vyhotovena nebo k ní není připojen překlad buď do jazyka, kterému rozumí, nebo do úředního jazyka přijímajícího členského státu nebo v případě, že v daném členském státě je několik úředních jazyků, úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků místa doručení.

Nic to však nemění na tom, že využití tohoto práva na odmítnutí přijetí písemnosti předpokládá, že adresát písemnosti byl předtím řádně písemně informován o existenci svého práva.

Přijímající subjekt, který písemnost adresátovi doručuje sám, nebo ji nechá doručit, musí tudíž v každém případě k dotčené písemnosti přiložit jednotný formulář uvedený v příloze II nařízení č. 1393/2007 informující tohoto adresáta o jeho právu na odmítnutí přijetí této písemnosti.

(viz body 44, 45, 47, 49–51, 53–55, 58, 77 a výrok)

4.        Nařízení č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech musí být vykládáno v tom smyslu, že okolnost, že přijímající subjekt, doručuje-li písemnost adresátovi, nepřiložil jednotný formulář uvedený v příloze II nařízení, představuje nikoli důvod neplatnosti řízení, ale opomenutí, které je třeba zhojit v souladu s ustanoveními uvedenými v tomto nařízení.

Ze žádného ustanovení tohoto nařízení totiž nevyplývá, že by neinformování adresáta písemnosti prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze II nařízení o jeho právu odmítnout přijmout písemnost způsobilo neplatnost řízení týkajícího se doručení. Navíc pokud jde o následky toho, že adresát písemnosti ji odmítne přijmout z důvodu, že k ní není připojen překlad do jazyka, kterému rozumí, nebo do úředního jazyka přijímajícího členského státu, již bylo ohledně nařízení č. 1348/2000, které předcházelo nařízení č. 1393/2007, rozhodnuto, že řízení není třeba prohlásit za neplatné, ale je třeba naproti tomu umožnit odesílateli, aby zhojil nepředložení požadované písemnosti tím, že zašle požadovaný překlad. Podobné řešení je třeba uplatnit v případě, kdy přijímající subjekt opomněl zaslat adresátovi písemnosti jednotný formulář uvedený v příloze II posledně uvedeného nařízení. Opomenutí zaslání uvedeného jednotného formuláře a odmítnutí přijetí písemnosti z důvodu nepředložení příslušného překladu totiž úzce souvisejí, neboť v obou těchto situacích může dojít k tomu, že je narušen výkon práva na odmítnutí přijetí dotčené písemnosti ze strany jejího adresáta. Kromě toho by prohlášení doručované písemnosti nebo řízení týkajícího se doručování za neplatné bylo neslučitelné s cílem sledovaným nařízením č. 1393/2007 spočívajícím v tom, aby byl stanoven přímý, rychlý a účinný způsob zasílání písemností ve věcech občanských a obchodních mezi členskými státy.

V případě neinformování prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze II nařízení bude tedy příslušet přijímajícímu subjektu, aby neprodleně informoval adresáty písemnosti o jejich právu na odmítnutí jejího přijetí a podle čl. 8 odst. 1 nařízení jim zaslal uvedený jednotný formulář.

(viz body 59–61, 63, 64, 66, 67, 72, 76, 77 a výrok)