Věc T‑673/13
European Coalition to End Animal Experiments
v.
Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)
„Žaloba na neplatnost – REACH – Přihláška chemické látky tryfenyl fosfátu – Vedlejší účastník řízení před odvolacím senátem ECHA – Neexistence bezprostředního dotčení – Pojem nařizovacího aktu – Nepřípustnost“
Shrnutí – usnesení Tribunálu (pátého senátu) ze dne 13. března 2015
1. Žaloba na neplatnost – Žaloba podaná fyzickou nebo právnickou osobou, jíž je určen napadený akt – Pojem – Osoba, která je v aktu určena nebo označena z důvodu právních účinků zamýšlených vůči ní – Rozhodnutí odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) vydané ve vztahu k třetí osobě – Žaloba podaná osobou připuštěnou jako vedlejší účastník v řízení před odvolacím senátem – Žalobce, jemuž napadený akt není určen – Nepřípustnost
[Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 1907/2006, čl. 91 odst. 1 a čl. 94 odstavec 1; nařízení Komise č. 771/2008, čl. 8 odst. 3 a čl. 11 odst. 1, písm. d)]
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Rozhodnutí odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) – Žaloba podaná osobou připuštěnou jako vedlejší účastník v řízení před odvolacím senátem – Připuštění vedlejšího účastenství zakládající bezprostřední dotčení žalobce – Neexistence
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Komise č. 771/2008, čl. 8 odstavec 1)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Možnost zpochybnit podmínky přípustnosti uplatněním práva na účinnou soudní ochranu – Neexistence
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Komise č. 771/2008, čl. 8 odstavec 1)
4. Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Návrhová žádání směřující k vydání deklaratorního rozsudku – Nepřípustnost
(Článek 263 SFEU)
5. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně dotýkají – Kritéria – Nerozlišování mezi žalobami proti aktu týkajícímu se fyzické nebo právnické osoby a žalobami proti nařizovacímu aktu
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
6. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Pojem nařizovacího aktu ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU – Jakýkoliv akt s obecnou působností s výjimkou legislativních aktů – Rozhodnutí odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) – Vyloučení
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU a čl. 289 odstavce 1 až 3 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 1907/2006, čl. 91 odst. 1 a čl. 94 odst. 1)
1. V rámci žaloby na neplatnost na základě článku 263 SFEU lze žalobkyni považovat za osobu, jíž je napadené rozhodnutí určeno, pouze za formální podmínky, že je v něm výslovně uvedena jakožto adresát, nebo dále za hmotněprávní podmínky, že z jeho ustanovení vyplývá, že je v něm považována za adresáta, jelikož toto rozhodnutí směřuje dle vůle svého autora k vyvolání závazných právních účinků, jež mohou ovlivnit zájmy žalobkyně tím, že podstatným způsobem změní její právní postavení.
Pokud jde o hmotněprávní podmínku, v rámci žaloby účastníka připuštěného Evropskou agenturou pro chemické látky (ECHA), jakožto vedlejší účastník řízení před odvolacím senátem ECHA, v souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení 771/2008, kterým se stanoví organizační a jednací řád uvedeného senátu, proti rozhodnutí uvedeného senátu vztahujícímu se na třetí osobu, je třeba zkoumat, zda konkrétní ustanovení uvedeného nařízení přiznávají žalobkyni postavení osoby, jíž má být napadené rozhodnutí určeno, a zda takové postavení nevyplývá ze samotného obsahu tohoto rozhodnutí. Jestliže přitom žádné z konkrétních ustanovení nařízení č. 771/2008 žalobkyni nepřiznává postavení osoby, jíž by uvedené rozhodnutí mělo být určeno, tato nemůže být považována za osobu, jíž je určeno rozhodnutí odvolacího senátu, neboť toto rozhodnutí nesměřuje k vyvolání nebo změně jakéhokoliv práva či právní povinnosti žalobkyně. V této souvislosti čl. 8 odst. 3 uvedeného nařízení stanoví, že vstup do řízení se omezí na podporu nebo odmítnutí odvolacího návrhu jednoho z účastníků řízení. Vedlejší účastenství je tudíž ve vztahu k hlavnímu řízení před odvolacím senátem ECHA akcesorické.
Krom toho předmět vstupu vedlejšího účastníka do řízení rovněž závisí na přípustnosti odvolání hlavního účastníka. Odvolání lze totiž podle čl. 11 odst. 1 písm. d) nařízení č. 771/2008 prohlásit na nepřípustné, pokud odvolatel není ani adresátem rozhodnutí ECHA napadeného odvoláním, ani není schopen prokázat, že se jej bezprostředně a osobně dotýká. Z toho vplývá, že vedlejší účastník musí přijmout stav, v němž se řízení před odvolacím senátem ECHA nachází v době, kdy do něj vstupuje.
(viz body 26, 32, 35–37, 44)
2. Podmínka bezprostředního dotčení, jež je obsažena v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU vyžaduje zaprvé, aby mělo předmětné opatření bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce, a zadruhé, aby osobám, jimž je určeno, které jsou pověřeny jeho provedením, neponechávalo žádnou volnost uvážení, jelikož je toto provedení čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy.
Pokud jde o žalobu podanou proti rozhodnutí odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) žalobkyní připuštěnou jakožto vedlejší účastnice řízení před uvedeným odvolacím senátem, skutečnost, že tento odvolací senát uznal její zájem na vstup do řízení podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 771/2008, kterým se stanoví organizační a jednací řád odvolacího senátu ECHA, neznamená, že je napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena. Na rozdíl od uvedeného odvolacího senátu v rámci jeho přezkumu týkajícího se zájmu na vyřešení předmětného sporu, je Tribunál v rámci svého přezkumu bezprostředního dotčení povinen ověřit nikoliv zájem žalobkyně na podání této žaloby, ale otázku, zda napadené rozhodnutí skutečně má účinky na její právní postavení. V tomto ohledu rozhodnutí odvolacího senátu umožnit žalobkyni vstup do řízení jako vedlejší účastnice nijak nezavazuje Tribunál v rámci jeho přezkumu aktivní legitimace žalobkyně. Navíc, pouhá skutečnost, že nebylo zcela vyhověno argumentům žalobkyně na podporu návrhových žádání třetí osoby, neznamená, že napadené rozhodnutí má bezprostředně účinky na její právní postavení.
(viz body 49, 56–58)
3. Pokud jde o žalobu na neplatnost podanou evropským sdružením pro ochranu zvířat proti rozhodnutí odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), v němž se od třetí osoby požaduje, aby provedla studii toxicity chemické látky u zvířete, uplatnění ze strany žalobkyně právní ochrany zájmů laboratorních zvířat nemůže odůvodnit závěr, že je napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena. I když jednotlivci musejí mít možnost využít účinné soudní ochrany práv, která dovozují z unijního právního řádu, za předpokladu, že tato práva skutečně existují, právo na takovou ochranu nicméně nemůže zpochybnit podmínky stanovené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU. Stejně tak ani existence odlišných procesních pravidel v jiných právních systémech nemůže zpochybnit požadavky čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
(viz body 63, 64)
4. V rámci žaloby na neplatnost neexistuje žádný právní prostředek, který by soudu umožnil zaujmout postoj prostřednictvím obecného nebo principiálního prohlášení.
(viz bod 65)
5. Kritérium bezprostředního dotčení je v druhém a třetím případě uvedeném v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU totožné.
(viz bod 67)
6. Pojem nařizovacího aktu ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU musí být chápán tak, že zahrnuje všechny akty s obecnou působností s výjimkou legislativních aktů.
Rozhodnutí odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) zamítnout odvolání podniku požadujícího zápis chemické látky, směřující proti žádosti ECHA provést studii toxicity chemické látky, nepředstavuje nařizovací akt. Takové rozhodnutí není legislativním aktem, neboť nebylo přijato ani řádným legislativním postupem ani zvláštním legislativním postupem ve smyslu čl. 289 odst. 1 až 3 SFEU. Kromě toho nemá uvedené rozhodnutí obecnou působnost, neboť se nevztahuje na objektivně určené situace a nemá právní účinky vůči obecně a abstraktně vymezeným kategoriím osob.
(viz body 70–73)