Spojené věci T-440/03, T-121/04, T-171/04, T-208/04, T-365/04 a T-484/04
Jean Arizmendi a další
v.
Rada Evropské unie a Evropská komise
„Mimosmluvní odpovědnost – Celní unie – Řízení o nesplnění povinnosti – Odůvodněné stanovisko – Zrušení monopolu sboru makléřů-tlumočníků a lodivodů námořních lodí stanoveného ve francouzských právních předpisech – Dostatečně závažné porušení – Příčinná souvislost“
Shrnutí rozsudku
1. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Skutečnost, že Komise nezahájila řízení o nesplnění povinnosti
(Článek 226 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES)
2. Žaloba na náhradu škody – Autonomie ve vztahu k žalobě na neplatnost – Předmět
(Článek 226 první pododstavec ES a čl. 288 druhý pododstavec ES)
3. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení právní normy, jež přiznává práva jednotlivcům
(Článek 226 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES)
4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Pojem
(Článek 226 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES)
5. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Postup před zahájením soudního řízení – Předmět
(Článek 226 ES)
1. Žaloba na náhradu škody založená na nezahájení řízení o nesplnění povinnosti Komisí na základě článku 226 ES je nepřípustná. Vzhledem k tomu, že Komise není povinna zahájit řízení o nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, není totiž její rozhodnutí nezahájit takové řízení v každém případě protiprávní, takže nemůže vést ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství. Vzhledem k tomu, že pro Komisi tak neexistuje žádná povinnost zahájit řízení o nesplnění povinnost, nemůže jeho nezahájení vést ke vzniku odpovědnosti Společenství.
(viz bod 62)
2. Žaloba na náhradu škody je samostatným procesním prostředkem majícím svou zvláštní funkci v rámci systému procesních prostředků. Jejím předmětem je návrh na náhradu škody vyplývající z protiprávního aktu nebo jednání přičitatelného jednomu z orgánů.
Nezávisle na otázce, zda tvoří napadnutelný akt, který je způsobilý být předmětem žaloby na neplatnost, je tedy jakýkoliv akt orgánu, i když byl přijat tímto orgánem v rámci výkonu diskreční pravomoci, v zásadě způsobilý být předmětem žaloby na náhradu škody. Diskreční pravomoc, kterou orgán disponuje, nemá totiž za následek zproštění povinnosti orgánu jednat v souladu s takovými právními normami vyšší právní síly, jako je Smlouva a obecné zásady práva Společenství, jakož i relevantním sekundárním právem. Pokud je legalita tohoto aktu zpochybněna v žalobě na náhradu škody, lze ji tedy posoudit ve vztahu k povinnostem, které má uvedený orgán. Opačný přístup by byl v rozporu se Společenstvím práva a zbavil by žalobu na náhradu škody jejího užitečného účinku, neboť by bránil soudu posoudit legalitu aktu orgánu v případě takové žaloby.
Pokud tudíž Komise v rámci pravomocí, které má na základě článku 226 ES, volně posuzuje možnost zahájit či nezahájit řízení o nesplnění povinnosti vůči členskému státu, aniž by musela svou volbu odůvodnit a pokud členskému státu tedy může za stejných podmínek zaslat odůvodněné stanovisko v rámci výkonu svých pravomocí, nelze vyloučit, že by za zcela výjimečných okolností mohla některá osoba prokázat, že je takové odůvodněné stanovisko stiženo protiprávností, která tvoří dostatečně závažné porušení právní normy, která jí může způsobit škodu.
Skutečnost, že odůvodněné stanovisko Komise přijaté na základě čl. 226 prvního pododstavce ES netvoří akt určený k tomu, aby zakládal závazné právní účinky ve vztahu k třetím osobám a že tedy uvedené stanovisko není aktem způsobilým být předmětem žaloby na neplatnost nemá vliv na toto posouzení.
(viz body 64–69)
3. Jedná-li se o protiprávnost právního aktu, je vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství vázán na existenci dostatečně závažného porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům. Co se týče této podmínky, je rozhodujícím kritériem pro posouzení toho, zda porušení práva Společenství je dostatečně závažné, kritérium zjevného a závažného nedodržení mezí posuzovací pravomoci jedním z orgánů.
V rámci řízení o nesplnění povinnosti, jak je stanovené v článku 226 ES, je pouze Soudní dvůr příslušný pro určení, že členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z práva Společenství. Pokud tedy Komise volně posuzuje možnost zahájit řízení o nesplnění povinnosti, nemůže závazně konstatovat takové nesplnění povinnosti. Vzhledem k tomu, že Komise se v odůvodněném stanovisku omezuje pouze na zaujetí stanoviska k existenci nesplnění povinností členského státu, které pro něj vyplývají z práva Společenství, nemůže mít přijetí tohoto stanoviska za následek dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům. Tudíž i nesprávný názor Komise o působnosti práva Společenství v odůvodněném stanovisku, nemůže představovat dostatečně závažné porušení, jež by mohlo založit odpovědnost Společenství.
Naproti tomu, pokud posouzení uvedená v odůvodněném stanovisku jdou nad rámec určení existence nesplnění povinnosti členského státu nebo pokud jiná jednání Komise v souvislosti s řízením o nesplnění povinnosti překročí jí svěřené pravomoci, jako například v případě zaviněného vyzrazení obchodního tajemství nebo utajených informací, které mohou představovat zásah do dobrého jména osoby, mohou tato posouzení nebo jednání tvořit porušení, které může vést ke vzniku odpovědnosti Společenství.
(viz body 74–78)
4. V kontextu žaloby na náhradu škody je příčinná souvislost připuštěna v případě, že mezi jednáním, které je vytýkáno orgánu, a dovolávanou újmou existuje přímá souvislost, přičemž předložení důkazu o její existenci je věcí žalobce. Vytýkané jednání tak musí být určující příčinou škody.
V rámci řízení o nesplnění povinnosti zahájeného Komisí na základě článku 226 je skutečnost, že Komise má v odůvodněném stanovisku za to, že vnitrostátní právní předpisy jsou neslučitelné s právem Společenství – a že se v tomto ohledu případně dopustila nesprávného posouzení – ve skutečnosti bezvýznamná, neboť uvedené odůvodněné stanovisko členskému státu neukládá, aby změnil své právní předpisy. V rámci řízení o nesplnění povinnosti může mít totiž takový závazný účinek pouze rozsudek Soudního dvora.
Vzhledem k neexistenci závazného účinku odůvodněného stanoviska, ve kterém Komise tvrdí, že členský stát nesplnil povinnosti, které pro něho vyplývají z práva Společenství, tak nelze odůvodněné stanovisko považovat za určující příčinu škody utrpěné z důvodu změny dotčených vnitrostátních právních předpisů v souladu s uvedeným odůvodněným stanoviskem.
(viz body 85, 90, 92–93)
5. Cílem postupu před zahájením soudního řízení stanoveného v článku 226 ES je dát dotčenému členskému státu příležitost splnit povinnosti, které pro něj vyplývají z práva Společenství, nebo užitečně uplatnit důvody na jeho obranu proti výtkám Komise. Členský stát tak není povinen se odůvodněným stanoviskem řídit, ale může, pokud má za to, že mu Komise vytýká nesplnění povinnosti neprávem, tomuto stanovisku nevyhovět.
(viz bod 87)