ROZSUDEK SOUDU

(čtvrtý senát)

10. června 2008

Věc T-282/03

Paul Ceuninck

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Jmenování – Místo poradce v OLAF – Zamítnutí žádosti o pracovní místo – Pravomoc generálního ředitele OLAF – Legalita oznámení o volném pracovním místě – Porušení pravidel o jmenování úředníků v platových třídách A4 a A5 – Zneužití pravomoci – Zjevně nesprávné posouzení“

Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení oznámení o volném pracovním místě COM/051/02 a celého výběrového řízení vedeného na základě tohoto oznámení, a jednak návrh na zrušení rozhodnutí o jmenování paní S. přijatého orgánem oprávněným ke jmenování ze dne 13. září 2002 a s tím spojeného implicitního zamítnutí žádosti žalobce o pracovní místo.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Paul Ceunick a Komise ponesou vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Evropská společenství – Orgány a subjekty Společenství – Výkon pravomocí – Delegace

(Služební řád úředníků, čl. 2 odst. 1)

2.      Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody

3.      Úředníci – Nábor zaměstnanců – Oznámení o volném pracovním místě – Posouzení žádostí o pracovní místo z hlediska uvedených podmínek – Posuzovací pravomoc administrativy – Meze – Dodržení podmínek stanovených v oznámení o volném pracovním místě – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád úředníků, čl. 7 odst. 1)

1.      Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) je součástí správních a rozpočtových struktur Komise a v rozsahu, v němž posledně uvedená delegovala na generálního ředitele OLAF pravomoci orgánu oprávněnému ke jmenování, je tento příslušný k přijetí rozhodnutí o jmenování v rámci OLAF.

(viz bod 22)

Odkazy: Soudní dvůr, 10. července 2003, Komise v. EIB, C‑15/00, Recueil, s. I‑7281, bod 106

2.      Pojem „zneužití pravomoci“ znamená, že orgán administrativy vykonává své pravomoci za jiným účelem, než pro který mu byly svěřeny. Rozhodnutí je stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě konkrétních, objektivních a shodujících se nepřímých důkazů jeví, že bylo přijato za jiným než stanoveným účelem. Nepostačuje tedy, že jsou na podporu daných tvrzení uplatněny určité skutečnosti, je třeba předložit konkrétní, objektivní a shodující se nepřímé důkazy, které jsou způsobilé doložit jejich správnost nebo alespoň jejich pravděpodobnost.

(viz bod 48)

Odkazy: Soudní dvůr, 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, Recueil, s. I‑1611, bod 113; Soud, 5. července 2000, Samper v. Parlament, T‑111/99, Recueil FP, s. I‑A‑135 a II‑611, bod 64; Soud, 19. září 2001, E v. Komise, T‑152/00, Recueil FP, s. I‑A‑179 a II‑813, bod 68; Soud, 26. listopadu 2002, Cwik v. Komise, T‑103/01, Recueil FP, s. I‑A‑229 a II‑1137, body 18 a 29

3.      Výkon široké posuzovací pravomoci, kterou v oblasti jmenování disponuje orgán oprávněný ke jmenování, vyžaduje, aby tento organ posuzoval žádosti o pracovní místo s náležitou péčí a nestranně, a aby svědomitě zohledňoval požadavky uvedené v oznámení o volném pracovním místě. Má proto povinnost odmítnout každého žadatele o pracovní místo, který tyto požadavky nesplňuje. Oznámení o volném pracovním místě tvoří právní rámec, který si stanoví sám orgán oprávněný ke jmenování a který musí striktně dodržovat.

Pro účely přezkumu, zda orgán oprávněný ke jmenování nepřekročil meze tohoto právního rámce, musí soud Společenství posoudit podmínky vyžadované v oznámení o volném pracovním místě, dále ověřit, zda uchazeč vybraný uvedeným orgánem k obsazení volného pracovního místa tyto podmínky skutečně splňuje, a konečně přezkoumat, zda se vzhledem ke schopnostem žalobce orgán oprávněný ke jmenování nedopustil zjevně nesprávného posouzení, když dal přednost jinému žadateli. Takový přezkum se musí nicméně omezit na otázku, zda se administrativa s ohledem na skutečnosti, o než se opřela ve svém závěru, držela v rozumných mezích v rámci řádně vedeného řízení a nepoužila svoji pravomoc zjevně nesprávně nebo k jiným účelům, než pro které jí byla přiznána. Soud totiž nemůže nahradit posouzení kvalifikace žadatele orgánem oprávněným ke jmenování svým vlastním posouzením.

(viz body 65 až 67)

Odkazy: Soudní dvůr, 18. března 1993, Parlament v. Frederiksen, C‑35/92 P, Recueil, s. I‑991, body 15 a 16; Soud, 12. května 1998, Wenk v. Komise, T‑159/96, Recueil FP, s. I‑A‑193 a II‑593, body 64 a 72; výše uvedený rozsudek E v. Komise, bod 29; 14. října 2003, Wieme v. Komise, T‑174/02, Recueil FP, s. I‑A‑241 a II‑1165, bod 38; Soud, 3. února 2005, Mancini v. Komise, T‑137/03, Sb. VS s. I‑A‑7 a II‑27, bod 92; Soud, 5. července 2005, Wunenburger v. Komise, T‑370/03, Sb. VS s. I‑A‑189 a II‑853, bod 51; Soud, 4. července 2006, Tzirani v. Komise, T‑45/04, Sb. VS s. I-A-2-145 a II-A-2-681, body 46, 48 a 49