ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)
31. března 2022(*)
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitele – Směrnice Rady 2011/83/EU – Právo odstoupit od smlouvy v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory – Výjimky z práva odstoupit od smlouvy – Článek 16 písm. l) – Poskytování služeb souvisejících s volnočasovými činnostmi – Smlouva, která stanoví konkrétní datum nebo dobu plnění – Poskytování služeb prodeje vstupenek – Zprostředkovatel jednající svým jménem, ale na účet pořadatele volnočasové činnosti – Riziko spojené s uplatněním práva odstoupit od smlouvy“
Ve věci C‑96/21,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Amtsgericht Bremen (okresní soud v Brémách, Německo) ze dne 8. ledna 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 16. února 2021, v řízení
DM
proti
CTS Eventim AG & Co. KGaA,
SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),
ve složení N. Jääskinen, předseda senátu, M. Safjan (zpravodaj) a N. Piçarra, soudci,
generální advokátka: L. Medina,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za CTS Eventim AG & Co. KGaA M. Schlingmannem a M. Gereckem, Rechtsanwälte,
– za finskou vládu H. Leppo a A. Laine, jakož i S. Hartikainenem, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi B.-R. Killmannem a I. Rubene, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 16 písm. l) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi DM a společností CTS Eventim AG & Co. KGaA (dále jen „CTS Eventim“), poskytovatelkou služeb prodeje vstupenek, ve věci existence práva odstoupit od smlouvy o koupi vstupenek na koncert.
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 4 a 49 odůvodnění směrnice 2011/83 znějí:
„(4) V souladu s čl. 26 odst. 2 [SFEU] má vnitřní trh zahrnovat prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží a služeb a svoboda usazování. Harmonizace určitých aspektů spotřebitelských smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory je nezbytná pro podporu skutečného spotřebitelského vnitřního trhu, na němž je nastolena správná rovnováha mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků při současném zajištění dodržování zásady subsidiarity.
[…]
(49) Z uplatňování práva odstoupit od smlouvy by měly existovat určité výjimky, a to jak v případě smluv uzavřených na dálku, tak i v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory. […] Uplatňování práva odstoupit od smlouvy by mohlo být nevhodné také v případě určitých služeb, u nichž je na základě uzavření smlouvy vyhrazena určitá kapacita, u které by obchodník v případě uplatnění práva odstoupit od smlouvy mohl mít problémy s jejím naplněním. To by platilo například v případě provádění rezervací v hotelech nebo rezervací týkajících se rekreačních objektů, kulturních nebo sportovních akcí.“
4 Článek 1 směrnice 2011/83, nadepsaný „Předmět“, stanoví:
„Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele a sblížením určitých aspektů právních a správních předpisů členských států týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky.“
5 Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí
[…]
2) ‚obchodníkem‘ fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví, která jedná, i prostřednictvím jiné osoby jednající jejím jménem nebo v jejím zastoupení [na její účet], za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání v souvislosti se smlouvami, na které se vztahuje tato směrnice;
3) ‚zbožím‘ veškeré hmotné movité předměty, s výjimkou předmětů, které se prodávají na základě výkonu rozhodnutí nebo jiných soudních opatření; za ‚zboží‘ ve smyslu této směrnice se považuje také voda, plyn a elektřina, které jsou prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství;
[…]
5) ‚kupní smlouvou‘ smlouva, na jejímž základě obchodník převádí vlastnictví zboží spotřebiteli nebo se zavazuje k převedení tohoto vlastnictví a spotřebitel hradí cenu tohoto zboží nebo se zavazuje k její úhradě, včetně smluv majících za předmět zboží i služby;
6) ‚smlouvou o poskytování služeb‘ jakákoli smlouva jiná než kupní smlouva, na jejímž základě obchodník poskytuje službu spotřebiteli nebo se zavazuje k jejímu poskytnutí a spotřebitel hradí cenu této služby nebo se zavazuje k její úhradě;
7) ‚smlouvou uzavřenou na dálku‘ jakákoli smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele s výhradním použitím jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku;
[…]“
6 Článek 6 uvedené směrnice, nadepsaný „Požadavky na informace v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory“, stanoví:
„1. Před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace:
[…]
c) zeměpisnou adresu, na níž je obchodník usazen, a jeho telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka kontaktovat a efektivně s ním komunikovat, a případně adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení [na jehož účet] jedná;
d) zeměpisnou adresu místa podnikání obchodníka, pokud se liší od adresy poskytnuté v souladu s písmenem c), a případně zeměpisnou adresu obchodníka, v jehož zastoupení [na jehož účet] jedná, na kterou může spotřebitel zaslat případné stížnosti;
[…]“
7 Článek 9 téže směrnice, nadepsaný „Právo odstoupit od smlouvy“, v odstavci 1 stanoví:
„S výhradou výjimek uvedených v článku 16 je spotřebiteli poskytnuta lhůta 14 dnů pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory bez uvedení důvodu […]“
8 Článek 12 písm. a) směrnice 2011/83, nadepsaný „Účinky odstoupení od smlouvy“, zní takto:
„Uplatněním práva odstoupit od smlouvy jsou ukončeny závazky stran, pokud jde o:
a) plnění smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory […]“
9 Článek 16 této směrnice, nadepsaný „Výjimky z práva odstoupit od smlouvy“, stanoví:
„Členské státy nestanoví právo odstoupit od smlouvy vymezené v článcích 9 až 15 v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory, pokud jde o:
[…]
l) poskytování ubytování k jiným než obytným účelům, přepravu zboží, pronájem vozidel, stravování nebo služby související s rekreační činností [služeb souvisejících s volnočasovými činnostmi], pokud příslušná smlouva stanoví konkrétní datum nebo lhůtu [dobu] plnění;
[…]“
Německé právo
10 Ustanovení § 312g Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník), nadepsaného „Právo odstoupit od smlouvy“, stanoví:
„1. V případě smluv uzavíraných mimo obchodní prostory či smluv uzavíraných na dálku je spotřebitel oprávněn od smlouvy odstoupit v souladu s § 355.
2. Právo odstoupit od smlouvy, pokud si strany nesjednaly jinak, neplatí u těchto smluv:
[…]
9) Smlouvy o poskytování služeb v oblasti ubytování k jiným než obytným účelům, přepravy zboží, pronájmu motorových vozidel a stravování nebo o poskytování dalších služeb souvisejících s volnočasovou činností, pokud příslušná smlouva stanoví konkrétní datum nebo dobu plnění,
[…]“
11 Ustanovení § 355 tohoto zákoníku, nadepsaného „Právo odstoupit od smlouvy ve spotřebitelských smlouvách“, stanoví:
„1. Pokud zákon přiznává spotřebiteli právo na odstoupení od smlouvy v souladu s tímto ustanovením, přestanou být spotřebitel a obchodník vázáni svými prohlášeními o záměru uzavřít smlouvu, pokud spotřebitel své prohlášení v tomto smyslu ve stanovené lhůtě odvolal.
[…]“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
12 Dne 12. listopadu 2019 si DM jako spotřebitelka objednala prostřednictvím online rezervační platformy provozované společností CTS Eventim, poskytovatelkou služeb prodeje vstupenek, vstupenky na koncert pořádaný třetí osobou.
13 Tento koncert, který se měl uskutečnit dne 24. března 2020 v Brunswicku (Německo), byl zrušen z důvodu správních omezení přijatých německými orgány v souvislosti s pandemií covidu-19. Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, je možné, že tento koncert bude odložen na pozdější datum.
14 Dne 19. dubna 2020 DM požádala společnost CTS Eventim o vrácení kupní ceny vstupenek, jakož i souvisejících poplatků, a to v celkové výši 207,90 eur. Předkládající soud uvádí, že DM tím implicitně prohlásila, že odstupuje od smlouvy uzavřené se společností CTS Eventim.
15 Následně společnost CTS Eventim, jednající na účet pořadatele koncertu, v souladu s německou právní úpravou týkající se zrušení volnočasových činností v kontextu pandemie covidu-19 zaslala DM poukaz vystavený tímto pořadatelem na částku 199 eur odpovídající kupní ceně vstupenek.
16 DM před předkládajícím soudem požaduje od společnosti CTS Eventim vrácení kupní ceny vstupenek, jakož i souvisejících nákladů.
17 Předkládající soud, který má rozhodnout o platnosti odstoupení od smlouvy ze strany DM, má za to, že výjimka z práva odstoupit od smlouvy uvedená v čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83 se nemůže ve věci v původním řízení uplatnit. Má totiž za to, že tato výjimka by se měla vztahovat pouze na přímého poskytovatele služby související s volnočasovou činností, a sice v projednávané věci na pořadatele koncertu, a nikoli na poskytovatele služeb prodeje vstupenek, jehož činnost se omezuje na postoupení práva na vstup na tento koncert. Dodává, že v důsledku odstoupení od smlouvy, ke kterému došlo ve lhůtě několika měsíců před plánovaným datem pro tuto činnost, má obchodník možnost využít vyhrazené kapacity jiným způsobem tím, že dotyčné vstupenky prodá jiným osobám.
18 Za těchto podmínek se Amtsgericht Bremen (okresní soud v Brémách, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být čl. 16 písm. l) směrnice [2011/83] vykládán v tom smyslu, že neposkytuje-li obchodník spotřebiteli přímo službu související s volnočasovou činností, nýbrž spotřebiteli prodává pouze právo přístupu k takové službě, představuje to dostatečný důvod pro vyloučení práva spotřebitele odstoupit od smlouvy?“
K předběžné otázce
19 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší, aby otázky, které jsou mu položeny, případně přeformuloval (rozsudek ze dne 26. října 2021, PL Holdings, C‑109/20, EU:C:2021:875, bod 34 a citovaná judikatura).
20 Soudní dvůr má kromě toho pravomoc poskytnout předkládajícímu soudu vodítka, jež se opírají o spis ve věci v původním řízení, jakož i o písemná vyjádření, která mu byla předložena, a jež předkládajícímu soudu umožní rozhodnout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. února 2015, Grünewald, C‑559/13, EU:C:2015:109, bod 32 a citovaná judikatura).
21 V projednávané věci je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že se činnost společnosti CTS Eventim omezuje na postoupení práva přístupu k volnočasové činnosti pořádané třetí osobou, má předkládající soud za to, že tato společnost neposkytuje službu související s touto činností přímo spotřebiteli, jelikož pouze pořadatel koncertu je bezprostředním poskytovatelem takové služby.
22 Předkládací rozhodnutí neobsahuje přesné informace týkající se rámce, ve kterém společnost CTS Eventim vykonává svou činnost, zejména pokud jde o smluvní ujednání upravující vztah mezi společností CTS Eventim a pořadatelem koncertu, jehož zrušení je základem sporu v původním řízení. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, a konkrétně z písemných vyjádření předložených společností CTS Eventim však vyplývá, že tyto strany jsou vázány smluvním vztahem, na jehož základě společnost CTS Eventim prodává vstupenky svým jménem, avšak na účet pořadatele.
23 Dále z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že smlouva dotčená ve věci v původním řízení představuje „smlouvu uzavřenou na dálku“ ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice 2011/83, jelikož byla uzavřena mezi DM jakožto spotřebitelkou a společností CTS Eventim jakožto obchodníkem ve smyslu čl. 2 bodu 2 této směrnice. Posledně uvedený pojem totiž zahrnuje nejen fyzickou nebo právnickou osobu, která jedná za účelem, který lze považovat za provozování její vlastní obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání, pokud jde o smlouvy, na které se vztahuje uvedená směrnice, ale také fyzickou nebo právnickou osobu jednající jako zprostředkovatel, jménem nebo na účet tohoto obchodníka (rozsudek ze dne 24. února 2022, Tiketa, C‑536/20, EU:C:2022:112, bod 31).
24 Za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je tedy třeba chápat předběžnou otázku tak, že jejím cílem je v podstatě zjistit, zda čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že výjimku z práva odstoupit od smlouvy stanovenou v tomto ustanovení lze uplatnit vůči spotřebiteli, který uzavřel se zprostředkovatelem jednajícím svým jménem, avšak na účet pořadatele volnočasové činnosti smlouvu na dálku týkající se nabytí práva na přístup k této činnosti.
25 Články 9 až 15 směrnice 2011/83 přiznávají spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy zejména po uzavření smlouvy na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 této směrnice a stanoví podmínky a způsoby pro uplatnění tohoto práva.
26 Podle čl. 9 odst. 1 směrnice 2011/83 má spotřebitel lhůtu 14 dnů pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku, přičemž uplatněním práva odstoupit od smlouvy jsou v souladu s čl. 12 písm. a) této směrnice ukončeny závazky stran plnit uvedenou smlouvu.
27 Článek 16 uvedené směrnice však stanoví výjimky z tohoto práva odstoupit od smlouvy, zejména v případě – uvedeném v písmeni l) tohoto článku – poskytnutí služeb souvisejících s volnočasovou činností, pokud smlouva stanoví konkrétní datum nebo dobu plnění.
28 V tomto ohledu je třeba nejprve upřesnit, že jelikož ustanovení unijního práva neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení jeho smyslu a dosahu, musí být vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Evropské unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt nejen s přihlédnutím k jeho znění, ale rovněž ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. října 2020, Möbel Kraft, C‑529/19, EU:C:2020:846, bod 21 a citovaná judikatura).
29 Z toho vyplývá, že právní povaha, kterou vnitrostátní právo přiznává plnění poskytovanému obchodníkem spotřebiteli, nemůže mít v žádném případě vliv na výklad čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83.
30 Pokud jde zaprvé o otázku, zda postoupení práva na přístup k volnočasové činnosti na spotřebitele zprostředkovatelem jednajícím na účet pořadatele této činnosti představuje poskytování služeb souvisejících s touto činností ve smyslu čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83, je třeba ověřit, zda se na takový smluvní vztah mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem může vztahovat pojem „smlouva o poskytování služeb“ definovaný v čl. 2 bodě 6 této směrnice.
31 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že tento pojem je definován široce jako pojem odpovídající jakékoli smlouvě jiné než kupní smlouvě ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice 2011/83, na jejímž základě obchodník poskytuje službu spotřebiteli nebo se zavazuje k jejímu poskytnutí a spotřebitel hradí cenu této služby nebo se zavazuje k její úhradě [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. května 2020, NK (Projekt individuálního domu), C‑208/19, EU:C:2020:382, bod 62 a citovaná judikatura].
32 Podle čl. 2 bodu 5 směrnice 2011/83 je pojem „kupní smlouva“ definován jako smlouva, na jejímž základě obchodník převádí vlastnictví zboží spotřebiteli nebo se zavazuje k převedení tohoto vlastnictví a spotřebitel hradí cenu tohoto zboží nebo se zavazuje k její úhradě, včetně smluv majících za předmět zboží i služby. Kromě toho je pojem „zboží“ definován v čl. 2 bodě 3 této směrnice tak, že se v zásadě vztahuje na veškeré hmotné movité předměty, s výjimkou předmětů, které se prodávají na základě výkonu rozhodnutí nebo jiných soudních opatření.
33 V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že smluvní vztah mezi DM a společností CTS Eventim se na základě základního závazku posledně uvedené společnosti týká postoupení práva na přístup k volnočasové činnosti uvedené na vstupenkách dotčených v původním řízení.
34 V důsledku toho je třeba konstatovat, že takový smluvní vztah, který se v podstatě týká postoupení práva, a nikoli zboží, standardně spadá pod pojem „smlouva o poskytování služeb“ ve smyslu čl. 2 bodu 6 směrnice 2011/83. Její plnění ze strany obchodníka proto představuje poskytování služeb ve smyslu čl. 16 písm. l) směrnice.
35 V tomto ohledu je třeba upřesnit, že skutečnost, že právo nebo povolení jsou potvrzeny dokumenty, které jako takové mohou být předmětem obchodu, nestačí k tomu, aby se na ně vztahovala ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu zboží namísto ustanovení týkajících se volného pohybu služeb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. října 1999, Jägerskiöld, C‑97/98, EU:C:1999:515, body 35 a 36).
36 Dále je třeba ověřit, zda postoupení práva na přístup k volnočasové činnosti zprostředkovatelem jednajícím na účet pořadatele této činnosti může být považován za službu související s touto činností ve smyslu čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83.
37 V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že jednotlivé kategorie služeb vyjmenované v tomto ustanovení odpovídají odvětvovým výjimkám, které se obecně vztahují na služby poskytované v dotčených odvětvích, kromě těch, jejichž plnění není poskytováno ke konkrétnímu datu nebo době plnění (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2005, EasyCar, C‑336/03, EU:C:2005:150, body 22 a 24).
38 Vzhledem k tomu, že se čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83 vztahuje v zásadě na všechny služby poskytované v oblasti volnočasových činností, z použití výrazu „související“ vyplývá, že výjimka stanovená v tomto ustanovení se neomezuje pouze na služby, které se přímo týkají uskutečnění volnočasové činnosti jako takové.
39 Je tudíž třeba konstatovat, že postoupení práva na přístup k volnočasové činnosti představuje samo o sobě službu související s touto činností ve smyslu čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83.
40 Ze znění tohoto ustanovení naproti tomu nevyplývá, do jaké míry může být taková služba, byť spadá pod uvedené ustanovení, poskytována jinou osobou než samotným pořadatelem volnočasové činnosti.
41 Pokud jde o kontext čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83, je v tomto ohledu třeba uvést, že podle čl. 6 odst. 1 písm. c) a d) této směrnice je každý obchodník povinen před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytnout spotřebiteli zejména totožnost obchodníka, na jehož účet jedná.
42 Směrnice 2011/83 tak výslovně stanoví možnost, že smlouva patřící do její působnosti může být uzavřena obchodníkem v rámci plnění smluvního vztahu, na jehož základě jedná na účet jiného obchodníka.
43 Z toho vyplývá, že okolnost, že služba není poskytována pořadatelem volnočasové činnosti samotným, ale zprostředkovatelem jednajícím na jeho účet, nebrání tomu, aby taková služba mohla být považována za službu související s uvedenou činností.
44 Kromě toho, pokud jde o cíl sledovaný článkem 16 písm. l) směrnice 2011/83, je třeba uvést, že jak vyplývá z bodu 49 odůvodnění této směrnice, uvedený cíl spočívá v ochraně obchodníka před rizikem souvisejícím s rezervací určitých kapacit, které by obchodník v případě uplatnění práva odstoupit od smlouvy mohl mít problémy naplnit, zejména když jde o kulturní nebo sportovní události.
45 Z judikatury Soudního dvora tedy vyplývá, že cílem čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83 je zejména zavést ochranu zájmů poskytovatelů určitých služeb, aby nebyli nepřiměřeně znevýhodněni v souvislosti s bezplatným zrušením předem rezervovaných služeb bez udání důvodu v důsledku odstoupení spotřebitele od smlouvy krátce před datem stanoveným pro poskytnutí této služby (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2005, EasyCar, C‑336/03, EU:C:2005:150, bod 28).
46 Z obou předchozích bodů vyplývá, že výjimka z práva odstoupit od smlouvy stanovená v tomto ustanovení se může uplatnit pouze na služby poskytované při plnění smluvního závazku vůči spotřebiteli, přičemž v důsledku zániku tohoto smluvního závazku prostřednictvím odstoupení od smlouvy v souladu s čl. 12 písm. a) směrnice 2011/83 by bylo riziko spojené s rezervací takto uvolněných kapacit přeneseno na pořadatele dotyčné činnosti.
47 V důsledku toho může postoupení práva na přístup k této činnosti zprostředkovatelem představovat službu související s touto činností ve smyslu čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83, pouze pokud toto riziko nese pořadatel dotyčné činnosti.
48 V tomto ohledu je irelevantní, zda ke dni, ke kterému se spotřebitel dovolává svého práva odstoupit od smlouvy, obchodník případně může jinak naplnit kapacitu, která byla uvolněna z důvodu uplatnění tohoto práva, zejména prostřednictvím dalšího prodeje dotyčných vstupenek jiným zákazníkům. Použití čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83 totiž nemůže záviset na takovém posuzování okolností každého jednotlivého případu.
49 V projednávané věci ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že na základě smluvních ujednání mezi společností CTS Eventim a pořadatelem koncertu, jehož zrušení je základem sporu v původním řízení, je tento pořadatel povinen sejmout ze společnosti CTS Eventim veškerou odpovědnost v případě žádosti kupujícího na vrácení ceny vstupenky. V případě ukončení smlouvy dotčené ve věci v původním řízení v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany DM by tak bylo na pořadateli koncertu, aby DM vrátil kupní cenu vstupenek koupených od společnosti CTS Eventim.
50 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, postoupení práva vstupu na koncert, jehož zrušení je základem sporu v původním řízení, ze strany společnosti CTS Eventim na DM představuje službu související s volnočasovou činností ve smyslu čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83.
51 Pokud jde zadruhé o otázku, zda je třeba mít za to, že taková smlouva, jako je smlouva dotčená v původním řízení, stanoví konkrétní datum nebo dobu plnění, je třeba konstatovat, že smlouva o postoupení práva na přístup k volnočasové činnosti musí být z hlediska svého předmětu nutně plněna v období mezi dnem postoupení a dnem, kdy se má uskutečnit činnost, ke které toto právo poskytuje přístup.
52 V tomto ohledu je irelevantní, zda je právo na přístup postoupeno samotným pořadatelem volnočasové činnosti nebo prostřednictvím zprostředkovatele.
53 V důsledku toho musí být smlouva o postoupení práva na přístup k volnočasové činnosti uzavřená zprostředkovatelem jednajícím svým jménem, avšak na účet pořadatele této činnosti, považována za smlouvu, která stanoví konkrétní datum nebo dobu plnění, pokud se má tato činnost uskutečnit v konkrétní den nebo dobu.
54 Jak přitom vyplývá z předkládacího rozhodnutí, ve věci v původním řízení tomu tak je, jelikož koncert, na který práva postoupená DM společností CTS Eventim umožňují přístup, se má uskutečnit v konkrétní den.
55 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že lze uplatnit výjimku z práva odstoupit od smlouvy stanovené v tomto ustanovení vůči spotřebiteli, který uzavřel se zprostředkovatelem jednajícím svým jménem, avšak na účet pořadatele volnočasové činnosti smlouvu uzavřenou na dálku, která se týká nabytí práva na přístup k této činnosti, pokud by v důsledku ukončení závazku plnit tuto smlouvu vůči spotřebiteli prostřednictvím odstoupení od smlouvy v souladu s čl. 12 písm. a) této směrnice bylo riziko spojené s rezervací takto uvolněné kapacity přeneseno na pořadatele dotčené činnosti a dále pokud se má volnočasová činnost, k níž toto právo umožňuje přístup, uskutečnit v konkrétní den nebo dobu.
K nákladům řízení
56 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:
Článek 16 písm. l) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES musí být vykládán v tom smyslu, že lze uplatnit výjimku z práva odstoupit od smlouvy stanovené v tomto ustanovení vůči spotřebiteli, který uzavřel se zprostředkovatelem jednajícím svým jménem, avšak na účet pořadatele volnočasové činnosti smlouvu uzavřenou na dálku, která se týká nabytí práva na přístup k této činnosti, pokud by v důsledku ukončení závazku plnit tuto smlouvu vůči spotřebiteli prostřednictvím odstoupení od smlouvy v souladu s čl. 12 písm. a) této směrnice bylo riziko spojené s rezervací takto uvolněné kapacity přeneseno na pořadatele dotčené činnosti a dále pokud se má volnočasová činnost, k níž toto právo umožňuje přístup, uskutečnit v konkrétní den nebo dobu.
Podpisy