Žaloba podaná dne 19. února 2014 – Itálie v. Komise

(Věc T-122/14)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupci: S. Fiorentino, avvocato dello Stato, a G. Palmieri, zmocněnkyně)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil napadené rozhodnutí;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předmětná žaloba směřuje proti rozhodnutí Evropské komise C (2013) 8681 final ze dne 9. prosince 2013, kterým Komise na základě rozsudku Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2011, vydaného ve věci C-496/09, vyzvala Italskou republiku k zaplacení částky 6 252 000 eur jako penále.

Napadené rozhodnutí odkazuje na druhé pololetí prodlení, a sice na období od 17. května do 17. listopadu 2012.

Italská vláda předkládá následující žalobní důvody:

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 260 odst. 1 a odst. 3 druhého pododstavce SFEU, jakož i z porušení rozsudku, který má být vykonán, týkajícího se pohledávek vůči podnikům v situaci „vyrovnacího řízení“ nebo „soudní správy“.

V této souvislosti se uvádí, že rozhodnutí totiž neodpočítává od podpory dlužné po uplynutí referenčního pololetí pohledávky vůči podnikům, jež jsou v úpadku nebo v konkurzním řízení, přihlášené v rámci příslušných řízení, ačkoli se podle italské vlády jedná o pohledávky, pro jejichž navrácení členský stát vynaložil veškeré potřebné úsilí, a které tudíž měly být vyloučeny z částky podpor dlužných podle výroku rozsudku, který má být vykonán.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1), jakož i z nesprávného použití článku 11 nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 140, s. 1).

V této souvislosti se uvádí, že rozhodnutí ukládá italským orgánům povinnost uplatnit na částky dlužné podniky z titulu navrácení státní podpory složené úroky, jak uvádí článek 11 nařízení č. 794/2004. Italská vláda tento bod zpochybňuje a uvádí, že se – i podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (a zejména rozsudku ze dne 11. prosince 2008, Komise v. Département du Loiret a Scott SA) – tento režim výpočtu úroků nemůže uplatnit stran rozhodnutí o navrácení, která předcházejí vstupu nařízení č. 794/2004 v platnost, a o to méně stran rozhodnutí, která předcházejí zveřejnění Sdělení Komise o úrokových sazbách, které se použijí v případě navrácení protiprávně poskytnutých podpor (Úř. věst. C 110, 8.5.2003, s. 21 a 22).