Věc T‑205/14

I. Schroeder KG (GmbH & Co.)

v.

Rada Evropské unie

a

Evropská komise

„Mimosmluvní odpovědnost – Dumping – Dovoz některých upravených nebo konzervovaných citrusových plodů pocházejících z Číny – Nařízení (ES) č. 1355/2008 prohlášené Soudním dvorem za neplatné – Škoda údajně způsobená žalobkyni z důvodu přijetí nařízení – Žaloba na náhradu škody – Vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků – Přípustnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Článek 2 odst. 7 písm. a) nařízení (ES) č. 384/96 [nyní čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení (ES) č. 1225/2009] – Povinnost řádné péče – Příčinná souvislost“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 23. září 2015

1.      Žaloba na náhradu škody – Autonomní povaha – Vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků – Výjimka – Nemožnost nebo nepřiměřená obtížnost získání náhrady škody u vnitrostátních soudů – Důkazní břemeno – Rozsah – Omezení na předložení nepřímých důkazů, které mohou vyvolat vážné pochybnosti o účinnosti ochrany zajišťované vnitrostátními opravnými prostředky

(Čl. 268 SFEU a čl. 340 druhý pododstavec SFEU)

2.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Škoda – Příčinná souvislost – Kumulativní podmínky – Neexistence jedné z podmínek – Zamítnutí žaloby na náhradu škody v plném rozsahu

(Čl. 340 druhý pododstavec SFEU)

3.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení unijního práva – Požadavek zjevného a závažného překročení mezí posuzovací pravomoci ze strany orgánů – Neprovedení šetření během antidumpingového řízení – Úplné porušení závazků vyplývajících z povinnosti řádné péče – Neexistence – Nezaložení mimosmluvní odpovědnosti Unie

[Čl. 340 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 384/96, ve znění nařízení č. 1225/2009, čl. 2 odst. 7 písm. a)]

4.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Pojem – Důkazní břemeno

(Čl. 340 druhý pododstavec SFEU)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 18, 21, 28)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 31, 57)

3.      Pokud orgány disponují posuzovací pravomocí, je rozhodujícím kritériem pro posouzení toho, zda je porušení unijního práva dostatečně závažné pro založení jejich mimosmluvní odpovědnosti, kritérium zjevného a závažného překročení mezí této pravomoci.

Za účelem stanovení rozsahu prostoru pro uvážení, kterým disponovaly orgány, je třeba nejprve určit jednání, které bylo těmto orgánům zvláště vytýkáno při uplatňování čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, ve znění nařízení č. 1225/2009. Takový postup lze vysvětlit skutečností, že uplatnění určitého ustanovení může zahrnovat různé akty, u nichž orgán pověřený jejich provedením nutně nedisponuje stejným prostorem pro uvážení. Jedná se zejména o případ ustanovení určujících metodu výpočtu hodnoty, jako je běžná hodnota používaná při výpočtu dumpingového rozpětí.

Komise v rámci antidumpingového šetření disponuje prostorem pro uvážení, jak pokud jde o analýzu statistických údajů, které poskytl Eurostat, tak i pokud jde o provádění jejích šetření na základě této analýzy za účelem určení třetí země s tržním hospodářstvím ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 384/96.

V případě nařízení ukládajícího antidumpingové clo, které bylo prohlášeno za neplatné z důvodu, že Komise nesplnila povinnost řádné péče tím, že neprovedla šetření, přestože ho provést měla, spočívá jednání, které se tedy připisuje Komisi, v nevyvinutí opravdového a dostatečného úsilí a v důsledku toho v nesprávném posouzení rozsahu svých závazků vyplývajících z povinnosti řádné péče. Komise tím naopak zcela neporušila své závazky vyplývající z povinnosti řádné péče, neboť nepřestala provádět vyšetřovací úkony, nýbrž během řízení prováděla šetření i bez návrhu, díky němuž odhalila existenci dvou výrobců z třetích zemí výrobku, na který se vztahuje antidumpingové clo, kterým poslala dotazníky.

Za těchto okolností nelze orgánům vytýkat žádný akt nebo jednání, na základě kterých by mohla vzniknout odpovědnost Unie a mimosmluvní odpovědnost Unie založena nebude.

(viz body 36, 38, 41–43, 45, 47, 49–52, 54–57)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 59)