ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
25. května 2023(*)
„Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – Autorské právo a práva s ním související při družicovém vysílání a kabelovém přenosu – Směrnice 93/83/EHS – Článek 1 odst. 2 – Sdělení veřejnosti pomocí družice – Pojem – Poskytovatel satelitních balíčků – Vysílání programů v jiném členském státě – Místo využívání, kterým tento poskytovatel napomáhá takovému sdělování“
Ve věci C‑290/21,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) ze dne 20. dubna 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 5. května 2021, v řízení
Staatlich genehmigte Gesellschaft der Autoren, Komponisten und Musikverleger Reg. Gen. mbH (AKM)
proti
Canal+ Luxembourg Sàrl,
za účasti:
Tele 5 TM-TV GmbH,
Österreichische Rundfunksender GmbH & Co. KG,
Seven.One Entertainment Group GmbH,
ProSiebenSat.1 PULS 4 GmbH,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení: A. Arabadžev, předseda senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce prvního senátu, L. Bay Larsen, místopředseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce prvního senátu, P. G. Xuereb a I. Ziemele (zpravodajka), soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
za soudní kancelář: S. Beer, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. června 2022,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Staatlich genehmigte Gesellschaft der Autoren, Komponisten und Musikverleger Reg. Gen. mbH (AKM): N. Kraft, Rechtsanwalt,
– za Canal+ Luxembourg Sàrl: A. Anderl, Rechtsanwalt,
– za Seven.One Entertainment Group GmbH a ProSiebenSat.1 PULS 4 GmbH: M. Boesch, Rechtsanwalt,
– za Evropskou komisi: J. Samnadda a G. von Rintelen, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 22. září 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 2 písm. a) až c) směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu (Úř. věst. 1993, L 248, s. 15; Zvl. vyd. 17/01, s. 134) a čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Staatlich genehmigte Gesellschaft der Autoren, Komponisten und Musikverleger Reg. Gen. mbH (AKM), rakouskou společností kolektivní správy autorských práv, a Canal+ Luxembourg Sàrl (dále jen „Canal+“), provozovatelem satelitního televizního vysílání, ve věci vysílání televizních programů posledně uvedenou společností v Rakousku.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 93/83
3 Body 5, 14, 15 a 17 odůvodnění směrnice 93/83 uvádějí:
„ (5) vzhledem k tomu, že dosažení těchto cílů v přeshraničním družicovém a kabelovém přenosu z jiných členských států doposud stále brání řada rozdílů ve vnitrostátních předpisech o autorském právu a také určitý stupeň právní nejistoty; že nositelé práv jsou vystavováni nebezpečí, že uvidí využití svého díla bez vyplacení odměny, nebo že jednotliví nositelé výlučných práv v různých členských státech blokují využívání svých práv; že zejména právní nejistota tvoří přímou překážku volného oběhu programů ve Společenství;
[…]
(14) vzhledem k tomu, že právní nejistotu týkající se nabývání práv, která brání družicovému vysílání, je třeba překonat tím, že se na úrovni Společenství vymezí pojem sdělení veřejnosti pomocí družice; že takové vymezení by zároveň mělo určit, kde k takovému sdělení dochází; že takové vymezení je nezbytné, aby se zabránilo kumulativnímu použití několika vnitrostátních právních předpisů na jediné vysílání; že ke sdělení veřejnosti pomocí družice dochází pouze tehdy a v tom členském státě, pokud je programový signál vložen pod kontrolou odpovědné vysílající organizace do nepřetržitého komunikačního řetězu, který vede k družici a pak na zem; že běžné technické postupy týkající se programového signálu by neměly být považovány za přerušení řetězu vysílání;
(15) vzhledem k tomu, že nabývání výlučných vysílacích práv na smluvním základě by mělo být v souladu s právními předpisy členského státu o autorském právu a právech s ním souvisejících, kde ke sdělování veřejnosti pomocí družice dochází;
[…]
(17) vzhledem k tomu, že při posuzování výše platby za nabytá práva by měly strany přihlížet ke všem aspektům vysílání, jakými jsou skutečný počet diváků programu, potenciální počet diváků a jazyková verze“.
4 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Definice“, v odstavci 2 písm. a) až c) stanoví:
„a) Pro účely této směrnice se ‚sdělením veřejnosti pomocí družice‘ rozumí činnost pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace, při které jsou programové signály určené pro příjem veřejnosti vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem.
b) Ke sdělení veřejnosti pomocí družice dochází výlučně v těch členských státech, kde jsou pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace programové signály vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem.
c) Pokud jsou programové signály kódované, jde o sdělení veřejnosti pomocí družice za podmínky, že prostředky k dekódování vysílání jsou poskytovány veřejnosti vysílající organizací nebo s jejím souhlasem.“
5 Článek 2 uvedené směrnice stanoví:
„Členské státy stanoví, že autor má výlučné právo na to, aby souhlasil se sdělením autorského díla veřejnosti pomocí družice, pokud jsou splněna ustanovení této kapitoly.“
Směrnice 2001/29
6 Článek 3 směrnice 2001/29, nadepsaný „Právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti“, v odstavci 1 stanoví:
„Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“
Rakouské právo
7 Ustanovení § 17 b odst. 1 Urheberrechtsgesetz (zákon o autorském právu) ze dne 9. dubna 1936 (BGBl. 111/1936), ve znění ze dne 27. prosince 2018 (BGBl. I 105/2018), uvádí:
„Při družicovém vysílání spočívá využívání vyhrazené autorovi v tom, že pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace jsou do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem vkládány programové signály. S výhradou odstavce 2 se proto družicové vysílání uskutečňuje pouze ve státě, ve kterém dochází k takovému vkládání.“
8 Ustanovení § 59a tohoto zákona stanoví:
„1. Právo na využívání vysílání, a to i pomocí družice, pro účely současného, úplného a nemodifikovaného přenosu děl prostřednictvím kabelového přenosu mohou uplatnit pouze organizace kolektivní správy; to se však netýká práva namítat porušení autorského práva před soudem.
2. Rozhlasové a televizní pořady lze použít k přenosu ve smyslu odstavce 1, pokud k tomu vysílající organizace uskutečňující přenos získala svolení od příslušné organizace kolektivní správy autorských práv.
3. Odstavce 1 a 2 se však neuplatní, pokud právo na přenos ve smyslu odstavce 1 přísluší vysílající organizaci, jejíž pořad je přenášen.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
9 AKM je držitelkou licence k využívání hudebních děl, která ji opravňuje ke správě vysílacích práv na rakouském území.
10 Společnost Canal+, se sídlem v Lucemburku, nabízí za úplatu v Rakousku balíčky kódovaných programů (dále jen „satelitní balíčky dotčené ve věci v původním řízení“) několika vysílajících organizací nacházejících se v jiných členských státech ve vysokém nebo standardním rozlišení.
11 Vkládání jednotlivých družicových programových signálů do řetězu sdělení (uplink) většinou provádějí v těchto jiných členských státech samotné vysílající organizace a někdy společnost Canal+. Vysílá se soubor, který obsahuje celý program ve vysokém rozlišení se všemi doplňkovými informacemi, jako jsou zvuková data a titulky. Poté, co je soubor „odeslán“ družicí, je přijat zařízeními družicového přijímání uvnitř oblasti pokrytí. Soubor se pak rozdělí a uživatel může mít přístup k jednotlivým programům na terminálu pomocí dekódovací karty.
12 Satelitní balíčky dotčené ve věci v původním řízení obsahují placené a bezplatné televizní programy. Bezplatné programy nejsou zakódované a na rakouském území je může přijímat kdokoli ve standardním rozlišení.
13 AKM podala žalobu, kterou se v podstatě domáhala ukončení vysílání družicových signálů společností Canal+ v Rakousku, jakož i zaplacení náhrady, přičemž tvrdila, že v členských státech, ve kterých dochází k vysílání nebo sdělení veřejnosti pomocí družice, nebylo k takovému využití získáno svolení a že k tomuto vysílání v Rakousku nedala souhlas. AKM má totiž za to, že uvedené vysílání obsluhuje dodatečnou kategorii zákazníků Canal+, na kterou se nevztahují svolení získaná případně v členských státech, ve kterých dotyčné vysílající organizace vysílají, pro účely sdělování dotčených děl veřejnosti pomocí družice, a že společnost Canal+ měla získat souhlas od AKM pro vysílání družicových signálů v Rakousku. AKM má tedy za to, že společnost Canal+ zasahuje do práv, jejichž správu zajišťuje.
14 Společnost Canal+ namítá, že se omezuje na to, že se souhlasem vysílajících organizací zpřístupňuje infrastrukturu umožňující kódovat signál vložený těmito organizacemi mimo Rakousko do řetězu sdělení vedoucího na družici. V souladu se zásadou vysílajícího členského státu stanovenou v čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 93/83 jsou oprávněny jednat na základě úkonu využití dotčeného ve věci v původním řízení pouze organizace kolektivní správy autorských práv ve vysílajících členských státech, a nikoli AKM. Kromě toho se na tento úkon využití společností Canal+ vztahují povolení získaná v členských státech, z nichž dotčené vysílající organizace vysílají.
15 Čtyřem společnostem, včetně společností Seven.One Entertainment Group GmbH, vysílající organizace se sídlem v Německu, a ProSiebenSat.1 PULS 4 GmbH, vysílající organizace se sídlem v Rakousku, byl povolen vstup do řízení ve sporu v původním řízení jako vedlejším účastnicím na podporu společnosti Canal+.
16 Rozsudkem ze dne 31. října 2019 Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni, Rakousko) zamítl žalobu na zdržení se vysílání družicových signálů v Rakousku, ale do značné míry vyhověl žalobě (částečně podpůrné) na ukončení vysílání dotčených programových signálů pomocí družice na rakouské území i žádosti o předložení souvisejících dokumentů. Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko), k němuž bylo podáno odvolání proti tomuto rozsudku, rozsudkem ze dne 30. června 2020 rozhodl převážně v tomtéž smyslu. Posledně zmíněný soud zejména shledal, že satelitní balíčky dotčené ve věci v původním řízení oslovovaly novou veřejnost, tj. veřejnost, která se liší od veřejnosti, k níž směřuje volně dostupné vysílání provozovatelů vysílání. AKM i společnosti Canal+, jakož i Seven.One Entertainment Group a ProSiebenSat.1 PULS 4 podaly proti posledně zmíněnému rozsudku opravný prostředek „Revision“ k předkládajícímu soudu.
17 S odkazem na body 61 a 69 rozsudku ze dne 13. října 2011, Airfield a Canal Digitaal (C‑431/09 a C‑432/09, EU:C:2011:648), který se rovněž týkal poskytovatele satelitních balíčků, má předkládající soud za to, že lze dovodit, že úkon využívání vysílající organizace i zásah poskytovatele satelitních balíčků musí být umístěny výlučně v členském státě, ve kterém jsou programové signály vkládány do dotčeného řetězu sdělení, neboť takový poskytovatel se při výkonu činnosti vedle vysílající organizace omezuje na to, že se podílí na původním, jednotném a nedělitelném úkonu vysílání pomocí družice.
18 Pokud by tomu tak nebylo, vyvstala by otázka, do jaké míry tyto konkrétní úkony využívání tohoto poskytovatele zasahují do autorských práv z důvodu, že v členském státě, v němž jsou tyto signály přijímány, bude potenciálně oslovena nová veřejnost. V této souvislosti je třeba určit, zda je relevantní skutečnost, že v satelitních balíčcích dotčených ve věci v původním řízení nabízí uvedený poskytovatel též bezplatné televizní programy, jelikož tyto programy jsou již volně dostupné všem uživatelům v oblasti pokrytí signálem.
19 Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice [93/83] vykládán v tom smyslu, že nikoli pouze vysílající organizace, nýbrž i poskytovatel satelitních balíčků, který se podílí na nedělitelném a jednotném úkonu vysílání, provádí užívání, které v každém případě vyžaduje souhlas, pouze v tom státě, ve kterém jsou programové signály pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem, a to s tím důsledkem, že na základě skutečnosti, že se poskytovatel satelitních balíčků podílel na vysílání, nemůže dojít k porušení autorských práv ve státě, v němž je vysílání přijímáno?
2) V případě záporné odpovědi na první otázku:
musí být pojem ‚sdělení veřejnosti‘, který je uveden v čl. 1 odst. 2 písm. a) a c) směrnice [93/83], jakož i v čl. 3 odst. 1 směrnice [2001/29], vykládán v tom smyslu, že poskytovatel satelitních balíčků, který se jako další subjekt podílí na sdělení veřejnosti pomocí družice a který podle vlastní představy spojuje do jednoho balíčku více kódovaných signálů volně dostupných a placených televizních programů v HD rozlišení různých vysílajících organizací a takto vytvořený samostatný audiovizuální produkt za úplatu nabízí svým zákazníkům, potřebuje zvláštní souhlas držitele dotčených práv i ohledně chráněných obsahů volně dostupných televizních programů obsažených v tomto balíčku programů, ačkoli svým zákazníkům v tomto ohledu umožňuje přístup pouze k takovým dílům, která jsou v oblasti, ve které probíhá vysílání, volně přístupná pro kohokoli, i když v horší kvalitě standardního rozlišení?“
K předběžným otázkám
K první otázce
20 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 93/83 vykládán v tom smyslu, že v případě, že je poskytovatel satelitních balíčků povinen získat souhlas dotčených nositelů autorských práv a práv s ním souvisejících ke sdělení veřejnosti pomocí družice, na kterém se podílí, musí být tento souhlas stejně jako souhlas udělený dotčené vysílající organizaci získán výlučně v členském státě, v němž jsou programové signály vkládány do řetězu sdělení vedoucího na družici.
21 Podle čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 93/83 probíhá sdělení veřejnosti pomocí družice pouze v členském státě, ve kterém jsou pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace programové signály vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem.
22 Aby se použilo pravidlo uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 93/83, musí se jednat o „sdělení veřejnosti pomocí družice“ ve smyslu tohoto čl. 1 odst. 2 písm. a) a c), přičemž toto ustanovení stanoví za tímto účelem kumulativní podmínky. Přenos představuje jediné „sdělení veřejnosti pomocí družice“, pokud je zaprvé vyvolán „vložením“ programových signálů „pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace“, zadruhé jsou tyto signály vloženy „do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem“, zatřetí jsou uvedené signály „určeny pro příjem veřejnosti“ a začtvrté, jsou-li tytéž signály kódovány, jsou prostředky k jejich dekódování „poskytovány veřejnosti vysílající organizací nebo s jejím souhlasem“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. října 2011, Airfield a Canal Digitaal, C‑431/09 a C‑432/09, EU:C:2011:648, bod 52).
23 Pokud jde o takový přenos, jako je přenos dotčený ve věci v původním řízení, Soudní dvůr již rozhodl, že jak nepřímý, tak přímý přenos televizních programů splňující všechny tyto kumulativní podmínky musí být považovány za jediné sdělení veřejnosti pomocí družice, a tedy za nedělitelné. Nedělitelnost takového sdělení ve smyslu uvedeného čl. 1 odst. 2 písm. a) a c) však neznamená, že by zásah poskytovatele satelitního balíčku v tomto sdělení mohl být uskutečněn bez souhlasu dotčených nositelů práv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. října 2011, Airfield a Canal Digitaal, C‑431/09 a C‑432/09, EU:C:2011:648, body 69 a 70).
24 Je totiž třeba připomenout, že z článku 2 směrnice 93/83 ve spojení s bodem 17 jejího odůvodnění vyplývá, že nositelé autorských práv musí dát svolení k veškerým sdělením chráněných děl veřejnosti pomocí družice a při stanovení přiměřené odměny těchto nositelů za takové sdělování jejich děl je třeba vzít v úvahu všechny parametry vysílání, jako je skutečný počet diváků a potenciální počet diváků tohoto vysílání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. října 2011, Airfield a Canal Digitaal, C‑431/09 a C‑432/09, EU:C:2011:648, body 71 a 73).
25 Takové svolení musí být získáno zejména osobou, která toto sdělování provádí nebo která při něm zasahuje, takže prostřednictvím uvedeného sdělení zpřístupňuje chráněná díla nové veřejnosti, tedy veřejnosti, kterou autoři chráněných děl nebrali v potaz v rámci svolení uděleného jiné osobě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. října 2011, Airfield a Canal Digitaal, C‑431/09 a C‑432/09, EU:C:2011:648, bod 72).
26 V tomto ohledu již Soudní dvůr uvedl, že v souladu s čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83 je takové sdělení veřejnosti pomocí družice, jako je sdělení dotčené ve věci v původním řízení, zahájeno vysílající organizací, pod jejíž kontrolou a odpovědností jsou programové signály vkládány do řetězu sdělení vedoucího na družici. Kromě toho je nesporné, že tato organizace chráněná díla zpravidla zpřístupňuje nové veřejnosti. Tato organizace je tedy povinna získat souhlas stanovený v článku 2 směrnice 93/83 (rozsudek ze dne 13. října 2011, Airfield a Canal Digitaal, C‑431/09 a C‑432/09, EU:C:2011:648, bod 75).
27 Vzhledem k tomu, že se podle pravidla uvedeného v čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 93/83 má za to, že k takovému sdělení veřejnosti pomocí družice dochází pouze v členském státě, ve kterém jsou programové signály vkládány do řetězu sdělení vedoucího na družici, je vysílající organizace povinna získat tento souhlas výlučně v tomto členském státě.
28 Jak však bylo připomenuto v bodě 24 tohoto rozsudku, pro určení přiměřené odměny nositelů autorských práv za takové sdělování jejich děl je třeba zohlednit všechny parametry daného vysílání, jako je skutečný počet diváků a potenciální počet diváků tohoto vysílání. Pokud se tedy část těchto skutečných nebo potenciálních diváků nachází v jiných členských státech, než ve kterém jsou programové signály vkládány do řetězu sdělení vedoucího na družici, je případně na dotyčných jednotlivých organizacích kolektivní správy, aby nalezly vhodná řešení k zajištění spravedlivé odměny těchto nositelů.
29 Nelze však vyloučit, že se sdělení veřejnosti pomocí družice zúčastní i jiné hospodářské subjekty, takže zpřístupňují díla nebo předměty ochrany širší veřejnosti, než je veřejnost, na kterou se zaměřuje dotčená vysílající organizace, tj. veřejnosti, kterou autoři těchto děl nebo předmětů ochrany nebrali v potaz při udělování souhlasu k využívání těchto děl nebo předmětů ochrany touto organizací. V takovém případě se na zásah těchto hospodářských subjektů nevztahuje svolení udělené uvedené organizaci. Tak tomu může být zejména v případě, kdy hospodářský subjekt rozšiřuje okruh osob, které mají přístup k tomuto sdělování, a zpřístupní díla nebo předměty ochrany nové veřejnosti (rozsudek ze dne 13. října 2011, Airfield a Canal Digitaal, C‑431/09 a C-432/09, EU:C:2011:648, body 76 a 77).
30 Ze znění čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 93/83 a ze systematiky tohoto čl. 1 odst. 2 písm. a) až c) přitom vyplývá, že v případě, že je poskytovatel satelitních balíčků povinen získat souhlas dotčených nositelů autorských práv a práv s nimi souvisejících ke sdělení veřejnosti pomocí družice, na kterém se podílí, musí být tento souhlas stejně jako souhlas udělený dotčené vysílající organizaci získán výlučně v členském státě, v němž jsou programové signály vkládány do řetězu sdělení vedoucího na družici.
31 Takový výklad je mimoto potvrzen cílem sledovaným článkem 1 odst. 2 písm. b) směrnice 93/83. V tomto ohledu je třeba podotknout, že z bodů 5 a 14 odůvodnění této směrnice vyplývá, že právní nejistota vyplývající z rozdílů mezi vnitrostátními předpisy týkajícími se autorského práva představuje přímou překážku volnému pohybu pořadů v rámci Evropské unie a že právní nejistota týkající se nabývaných práv, která brání přeshraničnímu přenosu programů pomocí družice, má být odstraněna definicí sdělení veřejnosti pomocí družice v celé Unii, aby se zejména zabránilo kumulativnímu použití několika vnitrostátních právních předpisů na totéž vysílání. Kromě toho bod 15 odůvodnění uvedené směrnice dodává, že nabývání výlučných vysílacích práv na smluvním základě by mělo být v souladu s právními předpisy členského státu o autorském právu a právech s ním souvisejících, kde ke sdělování veřejnosti pomocí družice dochází.
32 Z bodů 5, 14 a 15 odůvodnění směrnice 93/83 vyplývá, že cílem čl. 1 odst. 2 písm. b) této směrnice je zajistit, aby veškerá „sdělení veřejnosti pomocí družice“ ve smyslu tohoto čl. 1 odst. 2 písm. a) a c) podléhala výlučně právním předpisům o autorském právu a právech s ním souvisejících platným v členském státě, v němž jsou programové signály vkládány do řetězu sdělení vedoucího na družici. Bylo by tudíž v rozporu s tímto cílem, kdyby poskytovatel satelitních balíčků musel získat souhlas dotčených nositelů autorských práv a práv s nimi souvisejících i v jiných členských státech.
33 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 93/83 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že je poskytovatel satelitních balíčků povinen získat souhlas dotčených nositelů autorských práv a práv s ním souvisejících ke sdělení veřejnosti pomocí družice, na kterém se podílí, musí být tento souhlas stejně jako souhlas udělený dotčené vysílající organizaci získán výlučně v členském státě, v němž jsou programové signály vkládány do řetězu sdělení vedoucího na družici.
K druhé otázce
34 S ohledem na odpověď podanou na první otázku není namístě odpovídat na druhou otázku.
K nákladům řízení
35 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Článek 1 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu
musí být vykládán v tom smyslu, že
v případě, že je poskytovatel satelitních balíčků povinen získat souhlas dotčených nositelů autorských práv a práv s ním souvisejících ke sdělení veřejnosti pomocí družice, na kterém se podílí, musí být tento souhlas stejně jako souhlas udělený dotčené vysílající organizaci získán výlučně v členském státě, v němž jsou programové signály vkládány do řetězu sdělení vedoucího na družici.
Podpisy.