Věc T-116/04
Wieland-Werke AG
v.
Komise Evropských společenství
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s měděnými průmyslovými trubkami – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen a rozdělení trhů – Pokuty – Zásada legality trestů – Velikost dotčeného trhu – Odrazující účinek – Délka trvání protiprávního jednání – Spolupráce“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Právní rámec – Pokyny přijaté Komisí
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Velikost relevantního výrobkového trhu
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí o uložení pokut – Povinnost uvést odůvodnění – Působnost
(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Nezbytnost zohlednění obratů dotčených podniků a zajištění, aby byly pokuty přiměřené těmto obratům – Neexistence
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Odrazující povaha – Zohlednění velikosti a celkových zdrojů sankcionovaného podniku
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Doba trvání protiprávního jednání – Dlouhodobé protiprávní jednání – Zvýšení výchozí částky pokuty o 10 % za rok
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 B)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Posouzení míry spolupráce poskytnuté každým podnikem během správního řízení
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15; sdělení Komise 96/C 207/04, část D)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci obviněného podniku
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04 a 2002/C 45/03)
1. V rámci přezkumu legality pokut uložených za porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže musí Tribunál ověřit, zda Komise vykonala svou posuzovací pravomoc dle metody obsažené v pokynech pro výpočet pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 smlouvy o ESUO a pakliže by měl konstatovat, že se od ní odchýlila, musí ověřit, zda je tento odklon podložený a právně dostačujícím způsobem odůvodněný.
Omezení posuzovací pravomoci Komise, které si sama stanovila přijetím pokynů, totiž není neslučitelné se zachováním podstatného prostoru pro její uvážení. Pokyny obsahují různé pružné prvky, které jí umožňují výkon její diskreční pravomoci v souladu s ustanoveními nařízení č. 17, tak jak je vyložil Soudní dvůr.
Krom toho v oblastech, jako je určování výše pokuty, kde má Komise prostor pro uvážení, pokud jde například o míru navýšení za účelem odrazení, se přezkum legality tohoto posouzení omezuje pouze na ověření, zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení.
Krom toho nemají prostor pro uvážení Komise a meze, které si v této souvislosti sama stanovila, v zásadě vliv na výkon soudního přezkumu v plné jurisdikci prováděného soudem Společenství, v jehož rámci je oprávněn zrušit, snížit nebo zvýšit pokutu, kterou uložila Komise.
(viz body 29-33)
2. V rámci posuzování závažnosti porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže může Komise za účelem stanovení výchozí částky pokuty uložené podniku, aniž by však k tomu byla povinna, přihlédnout k velikosti dotčeného trhu. Za tímto účelem může zohlednit obrat na dotčeném trhu. Neexistuje však žádný pádný důvod, proč by obrat měl být počítán bez zahrnutí určitých výrobních nákladů. Ve všech průmyslových odvětvích existují totiž náklady spjaté s konečným výrobkem, na které výrobce nemá vliv, ale které nicméně tvoří podstatnou část celé jeho činnosti, a proto nemohou být při stanovení výchozí částky pokuty z jeho obratu vyloučeny. Skutečnost, že cena suroviny tvoří významnou část konečné ceny konečného výrobku nebo že riziko fluktuace cen suroviny je o dost vyšší než u jiných surovin, nemůže tento závěr vyvrátit.
(viz body 63, 66, 69)
3. Co se týče rozhodnutí Komise o uložení pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže, je povinnost uvést odůvodnění splněna, jestliže Komise uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání. Článek 253 ES nelze vykládat tak, že Komisi ukládá objasnit důvody, proč v souvislosti s výpočtem výše pokuty nepoužila jiná hlediska, která jsou v porovnání s hlediskem použitým v jejím konečném rozhodnutí hypotetická.
(viz body 78, 82)
4. Skutečnost, že výpočtová metoda uvedená v pokynech pro výpočet pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 smlouvy o ESUO není založena na celkovém obratu dotyčných podniků, a umožňuje proto vznik rozdílů mezi podniky, pokud jde o vzájemný poměr mezi jejich obraty, a výchozí částku jim uložených pokut, není relevantní pro posouzení, zda Komise porušila zásady proporcionality a rovného zacházení a zásadu personality trestů. Komise totiž není povinna při stanovování výše pokut podle závažnosti a délky trvání dotčeného protiprávního jednání zajistit v případě, že pokuty jsou ukládány několika podnikům účastnícím se téhož protiprávního jednání, aby jí vypočtené konečné částky pokut pro dotyčné podniky vyjadřovaly veškeré rozdíly mezi nimi, pokud jde o jejich celkový obrat nebo jejich relevantní obrat. Z toho vyplývá, že Komise nemůže být v žádné fázi aplikace pokynů povinna zajistit, aby stanovené dílčí částky pokut vyjadřovaly veškeré rozdíly mezi celkovými obraty dotyčných podniků.
(viz body 86-87)
5. Zvýšení výchozí částky pokuty uložené podniku, který se podílel na porušování pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže, z důvodu odrazení za účelem zohlednění její velikosti a jejích zdrojů totiž neznamená, že Komise musí snížit výchozí částku pokuty uložené jinému podniku menší velikosti s menším množstvím surovin, který se podílel na tomtéž porušování pravidel. Komise naopak může v rámci svého prostoru pro uvážení upravit výši pokut metodou paušalizace, pakliže se pokuty nebudou jevit nepřiměřenými s ohledem na okolnosti projednávané věci.
Při volbě míry navýšení u větších podniků je dále Komise omezena tím, že výchozí částka v žádném případě nemůže překročit částku úměrnou závažnosti protiprávního jednání. Proto i v situacích, kdy obrat největšího podniku je podstatně vyšší než obrat ostatních dotyčných podniků, může se podle závažnosti předmětného protiprávního jednání stát, že Komise bude moci zvýšit výchozí částku pokuty ukládané největšímu podniku pouze nepatrně.
(viz body 92-93, 95)
6. Z pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 smlouvy o ESUO vyplývá, že Komise nestanovila, že by se posuzování závažnosti a posuzování délky trvání protiprávního jednání mělo jakkoli překrývat nebo že by mezi nimi měl panovat vztah vzájemné závislosti. Není tedy povinna při volbě míry navýšení z důvodu délky trvání protiprávního jednání přihlížet k jeho závažnosti. Skutečnost, že si Komise vyhradila možnost zvýšení u dlouhodobých protiprávních jednání za každý rok jejich trvání až o 10 % částky stanovené za závažnost protiprávního jednání, ji nijak nezavazuje k tomu, aby toto procento stanovila v závislosti na intenzitě aktivity kartelové dohody nebo na jejích dopadech, či dokonce podle závažnosti protiprávního jednání. V rámci svého prostoru pro uvážení tedy může zvolit míru navýšení, kterou uplatní z důvodu délky trvání protiprávního jednání.
Krom toho může Komise použít tutéž okolnost, tj. více než pětileté trvání předmětného protiprávního jednání, jak k odůvodnění zvýšení, tak ke stanovení maximální míry tohoto zvýšení na 10 %; skutečnost, že délka trvání protiprávního jednání má vliv nejen na zvýšení základní částky jako takové, ale také případně na konečnou míru navýšení, není protiprávní.
(viz body 107, 109-110)
7. Co se týče posuzování úrovně spolupráce poskytnuté podniky v průběhu správního řízení zahájeného z důvodu zakázané kartelové dohody, nelze brát v úvahu časové hledisko tam, kde byly informace dotyčnými účastníky poskytnuty s dosti krátkým odstupem a v dosti podobné fázi správního řízení. Pouhá okolnost, že jeden z podniků předstihl ve své spolupráci s Komisí jiný podnik, tedy sama o sobě neznamená, že by Komise byla povinna za použití zásady rovného zacházení přiznat tomuto podniku rozsáhlejší snížení částky pokuty než jinému podniku, či přinejmenším snížení stejného rozsahu.
(viz body 124, 127-128)
8. Obdobné použití bodu oznámení Komise z roku 2002 o ochraně před pokutami a snížení jejich výše v případech kartelů je možné pouze za účelem zaplnění mezery v právu, a nikoliv v situaci, kdy je spolupráce dotčených podniků řízena sdělením z roku 1996 o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod.
Nová norma se totiž použije přímo na budoucí následky situace, jež nastala za účinnosti předchozí normy, pouze tehdy, neexistují-li přechodná ustanovení. V daném případě bod 28 oznámení o spolupráci z roku 2002 nicméně jasně stanoví, že toto oznámení platí od 14. února 2002 pro všechny případy, v nichž se žádný podnik neobrátil na Komisi, aby využil příznivého zacházení uvedeného ve sdělení o spolupráci z roku 1996.
(viz body 129-130)