Věc C‑201/16
Majid Shiri
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof)
„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané v jednom z členských států státním příslušníkem třetí země – Článek 27 – Opravný prostředek – Rozsah soudního přezkumu – Článek 29 – Lhůta pro přemístění – Nepřemístění ve stanovené lhůtě – Povinnosti příslušného členského státu – Přenesení příslušnosti – Požadavek na rozhodnutí příslušného členského státu“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 25. října 2017
1. Soudní řízení – Ústní část řízení – Nový běh – Povinnost otevřít znovu ústní část řízení, aby se mohli účastníci řízení vyjádřit k právním otázkám probíraným ve stanovisku generálního advokáta – Neexistence
(Článek 252 druhý pododstavec SFEU; jednací řád Soudního dvora, článek 83)
2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Postupy při převzetí a přijetí zpět – Lhůta pro přemístění žadatele o udělení mezinárodní ochrany – Následky nedodržení této lhůty – Přenesení odpovědnosti za posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany na dožadující členský stát
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, čl. 29 odst. 1 a 2)
3. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Žaloba proti rozhodnutí o přemístění přijatému vůči žadateli o udělení mezinárodní ochrany – Možnost dovolat se uplynutí lhůty pro přemístění po přijetí rozhodnutí o přemístění – Povinnost členských států stanovit účinný a rychlý prostředek nápravy
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, bod 19 odůvodnění a čl. 27 odst. 1 a čl. 29 odst. 1 a 2)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 22–25)
2. Článek 29 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že přemístění neproběhlo v šestiměsíční lhůtě stanovené v čl. 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, dochází k přenesení příslušnosti na dožadující členský stát, aniž je nezbytné, aby příslušný členský stát nejprve odmítl přijmout či převzít dotčenou osobu zpět. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že k přenesení příslušnosti na dožadující členský stát dochází bez jakékoliv reakce ze strany příslušného členského státu (obdobně viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Mengesteab, C‑670/16, EU:C:2017:587, bod 61).
(viz body 30, 34, výrok 1 )
3. Článek 27 odst. 1 nařízení č. 604/2013 musí být vzhledem k bodu 19 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, vykládán v tom smyslu, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany musí mít k dispozici účinný a rychlý opravný prostředek, na jehož základě se může dovolat toho, že šestiměsíční lhůta stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení uplynula po přijetí rozhodnutí o jeho přemístění. Právo takového žadatele poukázat na okolnosti, které nastaly po přijetí tohoto rozhodnutí v rámci opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí, které mu přiznává taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, splňuje tento požadavek na účinný a rychlý opravný prostředek.
Rozsah opravného prostředku, který může podat žadatel o mezinárodní ochranu proti rozhodnutí o jeho přemístění, je upřesněn v bodě 19 odůvodnění tohoto nařízení, v němž se uvádí, že pro zajištění souladu s mezinárodním právem by měl účinný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí zahrnovat jak přezkum toho, jak je uplatňováno toto nařízení, tak přezkum situace po právní i skutkové stránce v členském státě, do kterého je žadatel přemisťován (rozsudek ze dne 26. července 2017, Mengesteab, C‑670/16, EU:C:2017:587, bod 43). Z judikatury Soudního dvora dále vyplývá, že vzhledem k obecnému vývoji, který zaznamenal systém pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států v důsledku přijetí nařízení Dublin III, jakož i cílům uvedeným v tomto nařízení musí být čl. 27 odst. 1 uvedeného nařízení vykládán v tom smyslu, že v rámci opravného prostředku podle tohoto ustanovení musí být dána možnost posoudit dodržování procesních záruk stanovených v uvedeném nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Mengesteab, C‑670/16, EU:C:2017:587, body 44 až 48 a citovaná judikatura).
Postupy, v jejichž rámci jsou osoby přijímány či přebírány zpět podle nařízení Dublin III, musí konkrétně respektovat celou řadu závazných lhůt, včetně šestiměsíční lhůty stanovené v čl. 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení. Tato ustanovení upravují tyto postupy a zároveň stejně jako kritéria stanovená v kapitole III uvedeného nařízení slouží k tomu, aby byl určen příslušný členský stát.
Za těchto podmínek musí mít soud, kterému byl předložen opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění, možnost zabývat se tvrzeními žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který namítá, že toto rozhodnutí bylo přijato v rozporu s ustanoveními čl. 29 odst. 2 nařízení Dublin III, jelikož dožadující členský stát se stal příslušným již k datu přijetí uvedeného rozhodnutí z důvodu, že již uplynula šestiměsíční lhůta pro přemístění osoby stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Mengesteab, C‑670/16, EU:C:2017:587, bod 55).
Přitom je třeba uvést, že na rozdíl od lhůt pro podání žádosti o převzetí dotčených ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 26. července 2017, Mengesteab (C‑670/16, EU:C:2017:587), platí lhůty podle článku 29 nařízení Dublin III nejen pro přijímání, ale i pro výkon rozhodnutí o přemístění. Z toho vyplývá, že tyto lhůty mohou uplynout po přijetí rozhodnutí o přemístění.
V tomto ohledu příslušné orgány dožadujícího členského státu nemohou v takové situaci přemístit dotčenou osobu do jiného členského státu a naopak mají povinnost z úřední moci přijmout nezbytná opatření, která plynou ze skutečnosti, že je dána příslušnost prvního členského státu, a směřují k tomu, aby byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná touto osobou neprodleně vyřízena.
(viz body 37–43, 46, výrok 2)