USNESENÍ TRIBUNÁLU (prvního rozšířeného senátu)
10. listopadu 2014 (*)
„Právní pomoc – Žádost podaná před podáním žaloby na neplatnost – Omezující opatření vůči některým představitelům Běloruska“
Ve věci T‑228/12 AJ,
DD, s bydlištěm ve Vitebsku (Bělorusko),
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené F. Naertem a E. Finnegan, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je žádost o právní pomoc podle článků 94 a 95 jednacího řádu Tribunálu, která byla podána před podáním žaloby,
TRIBUNÁL (první rozšířený senát),
ve složení H. Kanninen (zpravodaj), předseda, I. Pelikánová, E. Buttigieg, S. Gervasoni a L. Madise, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
1 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 31. května 2012 podal žadatel, pan DD, žádost o právní pomoc podle článků 94 a 95 jednacího řádu Tribunálu za účelem podání žaloby proti Radě Evropské unie znějící na zrušení prováděcího rozhodnutí Rady 2012/171/SZBP ze dne 23. března 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2010/639/SZBP o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. L 87, s. 95), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 265/2012 ze dne 23. března 2012, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. L 87, s. 37), v rozsahu, v němž se ho uvedené rozhodnutí a uvedené nařízení týkají.
2 Na podporu této žádosti žadatel předkládá některé doklady, a zejména tvrdí, že pobírá průměrný měsíční příjem ve výši 264 eura a nemá ani kapitál, ani nemovitý majetek.
3 Pokud jde o podmínku týkající se zamýšlené žaloby požadovanou článkem 94 odst. 3 jednacího řádu, žadatel tvrdí, že prováděcí rozhodnutí 2012/171 a prováděcí nařízení č. 265/2012, jejichž zrušení zamýšlí navrhnout, byla v rozsahu, v němž se ho týkají, přijata v rozporu zaprvé s jeho právem na spravedlivý proces, zadruhé s jeho právem na účinný procesní prostředek a zatřetí se zásadou nezávislosti soudů.
4 Dopisem ze dne 16. července 2012 vyzval předseda šestého senátu Tribunálu Radu, aby předložila vyjádření k žádosti žadatele o právní pomoc.
5 Ve svém vyjádření, které došlo kanceláři Tribunálu dne 30. července 2012, Rada prohlašuje, že ponechává na Tribunálu, aby posoudil otázku, zda lze na základě informací a dokladů poskytnutých žadatelem určit, že potřebuje právní pomoc. Rada poznamenává, že žadatel neposkytl odhad předpokládaných nákladů a že zamýšlená žaloba nevyvolává žádné významné nové otázky. Odhaduje, že výše právní pomoci by v projednávaném případě neměla přesáhnout 7 000 eur.
6 Dopisem ze dne 25. dubna 2013 informoval A. Kolosovski Tribunál, že obdržel mandát k zastupování žadatele.
7 V rámci organizačních procesních opatření stanovených článkem 64 jednacího řádu vyzval dne 18. července 2013 předseda šestého senátu Tribunálu žadatele, aby do 2. září 2013 předložil důkaz, že získal výjimku od příslušného orgánu ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. května 2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. L 134, s. 1), v platném znění, bez kterého by jeho advokátovi v zásadě nemohla být vyplacena žádná částka.
8 Po změně složení senátů Tribunálu se předseda šestého senátu Tribunálu stal předsedou prvního senátu Tribunálu.
9 Vzhledem k tomu, že žadatel nevyhověl žádosti ze dne 18. července 2013 ve stanovené lhůtě, předseda prvního senátu Tribunálu rozhodl dne 7. října 2013 uložit novou lhůtu v tomto ohledu, která uplynula dne 21. října 2013.
10 Dopisem ze dne 20. října 2013 požádal žadatel Tribunál o prodloužení této lhůty o dva měsíce. Předseda prvního senátu Tribunálu souhlasil s prodloužením lhůty do 21. listopadu 2013. Žadatel však nepředložil důkaz o získání výjimky uvedené v bodě 7 výše ve stanovené lhůtě.
11 Dne 27. března 2014 se předseda prvního senátu Tribunálu rozhodl pověřit tento senát rozhodnutím o žádosti o právní pomoc.
12 Dne 11. června 2014 postoupilo plenární zasedání na žádost prvního senátu věc prvnímu rozšířenému senátu.
13 Zaprvé z čl. 94 odst. 1 jednacího řádu vyplývá, že k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti kryje právní pomoc poskytnutá pro řízení před Tribunálem zcela nebo zčásti náklady spojené s pomocí a právním zastupováním před Tribunálem. Tyto náklady (dále jen „náklady na advokáta“) nese pokladna Tribunálu.
14 Podle čl. 94 odst. 2 a 3 jednacího řádu podléhá poskytnutí právní pomoci dvojí podmínce, a sice aby žadatel nebyl z důvodu své hospodářské situace zcela nebo zčásti schopen nést náklady na advokáta, a dále aby se jeho žaloba nejevila zjevně nepřípustnou nebo zjevně neopodstatněnou.
15 Podle čl. 95 odst. 2 jednacího řádu musí být k žádosti o právní pomoc přiloženy všechny informace a doklady umožňující zhodnotit hospodářskou situaci žadatele, například osvědčení příslušného vnitrostátního orgánu potvrzující tuto hospodářskou situaci. Totéž ustanovení stanoví, že je-li žádost podána před podáním žaloby, musí žadatel stručně vyložit předmět zamýšlené žaloby, skutkové okolnosti případu a argumentaci na podporu žaloby. K žádosti musí být přiloženy doklady v tomto ohledu.
16 V projednávané věci z písemností ve spisu týkajících se hospodářské situace žadatele, jak jsou uvedeny v bodě 2 výše, vyplývá, že žádost o právní pomoc splňuje první podmínku stanovenou v čl. 94 odst. 2 jednacího řádu.
17 Pokud jde o druhou podmínku stanovenou v čl. 94 odst. 3 jednacího řádu, je třeba uvést, že žaloba, v souvislosti se kterou je o právní pomoc žádáno, se nejeví jako zjevně nepřípustná nebo zjevně neopodstatněná.
18 Je tedy třeba konstatovat, že žadatel splňuje podmínky, které v souladu s jednacím řádem zakládají nárok na právní pomoc.
19 Zadruhé je třeba poukázat na to, že čl. 2 odst. 2 nařízení č. 765/2006, ve znění použitelném na projednávaný případ, stanoví, že fyzickým osobám uvedeným v příloze I tohoto nařízení, mezi které patří žadatel, nebo v jejich prospěch nesmějí být přímo ani nepřímo zpřístupněny žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje.
20 Článek 3 odst. 1 nařízení č. 765/2006 stanoví:
„Odchylně od článku 2 mohou příslušné orgány členských států uvedené na internetových stránkách, jejichž seznam je v příloze II, povolit za podmínek, které považují za vhodné, uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů či zpřístupnění některých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud rozhodnou, že tyto finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou:
[…]
b) určené výlučně k úhradě přiměřených honorářů za odborné výkony a náhradě výdajů vzniklých v souvislosti s poskytováním právních služeb;
[...]“
21 Ustanovení čl. 2 odst. 2 ve spojení s čl. 3 odst. 1 nařízení č. 765/2006 tedy v zásadě zakazuje používání finančních prostředků ve prospěch žadatele při neexistenci výjimky udělené příslušnými orgány členského státu.
22 Pokud však jako v projednávané věci není použití finančních prostředků ve prospěch osoby uvedené v příloze I nařízení č. 765/2006 oddělitelné od řízení o právní pomoci před unijními soudy, ustanovení tohoto nařízení nemohou být vykládána bez zohlednění zvláštních pravidel upravujících toto řízení, která jsou v projednávaném případě stanovena jednacím řádem.
23 Vzhledem k tomu, že nařízení č. 765/2006 a jednací řád neobsahují ustanovení, které by výslovně stanovilo, že stran poskytnutí právní pomoci má jeden předpis přednost před druhým, je totiž třeba zajistit, aby byl každý z uvedených právních předpisů použit tak, že použití jednoho je slučitelné s použitím druhého, a bylo tak umožněno jejich koherentní použití, které může zaručit zejména dosažení cíle sledovaného každým z uvedených předpisů.
24 Pokud jde o jednací řád, jeho účelem je, pokud jde o pravidla týkající se poskytnutí právní pomoci, zajistit účinný přístup ke spravedlnosti, jak vyplývá z čl. 94 odst. 1 tohoto řádu a čl. 47 třetího pododstavce Listiny základních práv Evropské unie, který konkrétně stanoví, že právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti.
25 Pokud jde o nařízení č. 765/2006, z jeho bodů 1 až 4 odůvodnění vyplývá, že jeho účelem je použít omezující opatření vůči některým osobám. Tato opatření zahrnují zejména zákaz zpřístupnění finančních prostředků a hospodářských zdrojů uvedený v čl. 2 odst. 2 uvedeného nařízení.
26 Tato omezující opatření musejí být nicméně uplatňována tak, aby osoby, jejichž finanční prostředky byly zmrazeny, nebyly zbaveny účinného přístupu ke spravedlnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. června 2014, Peftiev, C‑314/13, Sb. rozh. EU:C:2014:1645, bod 26), zejména tehdy, pokud se jedná o zpochybnění legality aktů, kterými byla uložena tato omezující opatření.
27 Soudní dvůr tak v rozsudku Peftiev, bod 26 výše (EU:C:2014:1645, bod 25), rozhodl, že při rozhodování o žádosti o udělení výjimky v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 765/2006 nemá příslušný vnitrostátní orgán neomezenou posuzovací pravomoc, nýbrž musí při výkonu svých pravomocí respektovat práva zakotvená v čl. 47 druhém pododstavci druhé větě Listiny základních práv, která stanoví, že každému musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 19 třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 43 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu Tribunálu platí, že zastupování advokátem je nevyhnutelné k podání žaloby, jejímž předmětem je zpochybnění legality omezujících opatření.
28 Pokud jde o kritéria, která musí příslušný vnitrostátní orgán vzít v úvahu při rozhodování o žádosti o udělení výjimky podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 765/2006, je třeba poukázat na to, že toto ustanovení stanoví omezení týkající se použití finančních prostředků, neboť tyto prostředky musí být určeny výlučně k úhradě přiměřených honorářů za odborné výkony a náhradě výdajů vzniklých v souvislosti s poskytováním právních služeb. V tomto kontextu může příslušný vnitrostátní orgán kontrolovat použití uvolněných finančních prostředků stanovením podmínek, které považuje za vhodné zejména k zajištění toho, aby cíl uložené sankce nebyl zmařen a udělená výjimka nebyla zneužita (v tomto smyslu viz rozsudek Peftiev, bod 26 výše, EU:C:2014:1645, body 32 a 33).
29 Zatímco se však v rozsudku Peftiev, bod 26 výše (EU:C:2014:1645), věc v původním řízení před vnitrostátním soudem týkala žádosti o uvolnění finančních prostředků osob, kterých se týkala omezující opatření, aby tyto osoby mohly platit své advokáty, v projednávané věci poskytnutí právní pomoci znamená, že náklady žadatele na advokáta ponese pokladna Tribunálu.
30 S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že zamítnutí projednávané žádosti o právní pomoc pouze z důvodu, že žadatel nepředložil povolení vnitrostátního orgánu stanovené v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 765/2006, přestože žádost o právní pomoc splňuje podmínky stanovené jednacím řádem, jak jsou připomenuty v bodě 14 výše, by představovalo zásah do základního práva, kterým je právo na účinný procesní prostředek.
31 Dále pokud jde o záruky stanovené pro dosažení cílů nařízení č. 765/2006, je třeba uvést, že žádný mechanismus unijního práva neumožňuje příslušným vnitrostátním orgánům přezkoumávat, zda je poskytnutí právní pomoci Tribunálem nezbytné pro zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti, což je otázka, jejíž posouzení přísluší pouze Tribunálu, ani kontrolovat, jak Tribunál používá finanční prostředky nezbytné v tomto ohledu, ani konečně stanovit Tribunálu podmínky pro zajištění, že cíl uložené sankce nebude zmařen.
32 Aby tak bylo v projednávaném případě umožněno koherentní použití jednacího řádu a nařízení č. 765/2006, je třeba učinit závěr, že Tribunál je povinen poskytnout právní pomoc jakémukoli žadateli uvedenému v příloze I posledně uvedeného nařízení, který splnil podmínky stanovené článkem 94 a následujícími jednacího řádu, což umožňuje dosáhnout účelu tohoto nařízení, a zároveň se ujistit, že poskytnutá právní pomoc bude použita výlučně ke krytí nákladů žadatele na advokáta a nezmaří cíl uloženého omezujícího opatření, jak je vymezen v čl. 2 odst. 2 nařízení č. 765/2006.
33 V této souvislosti je třeba dodat, že ustanovení jednacího řádu umožňují v projednávaném případě Tribunálu zajistit, aby právní pomoc byla použita pouze ke krytí nákladů žadatele na advokáta, aniž je nezbytné vyžadovat od žadatele, aby předložil povolení vnitrostátního orgánu.
34 Jako náklady, které může nést pokladna Tribunálu, zmiňuje čl. 94 odst. 1 jednacího řádu pouze náklady na advokáta.
35 Kromě toho v souladu s čl. 96 odst. 3 třetím pododstavcem jednacího řádu může Tribunál v usnesení o poskytnutí právní pomoci – aniž předem stanoví přesnou částku této právní pomoci – pouze uvést horní hranici, kterou nesmí výlohy a odměna advokáta v zásadě překročit. Tribunál má tak podle čl. 97 odst. 2 jednacího řádu možnost vypočítat a posteriori částku, která je nezbytně nutná k pokrytí nákladů na advokáta, pokud na základě rozhodnutí, jímž se končí řízení, musí příjemce právní pomoci nést své náklady řízení. V tomto ohledu může Tribunál zohlednit obtížnost prací provedených určeným advokátem a na základě důkazů předložených tímto advokátem počet hodin, které skutečně musel případu věnovat, jakož i různé náklady, které musel vynaložit.
36 Mimoto je běžnou praxí, že Tribunál vyplatí takto vypočtenou částku přímo určenému advokátovi, takže žadatel nemá možnost zneužít právní pomoc pro jiné účely, než pro které byla poskytnuta (v tomto ohledu viz rovněž usnesení ze dne 2. září 2009, Ayadi v. Rada, C‑403/06 P, EU:C:2009:496, bod 21). Pokud jde o advokáta, ten je vázán ustanoveními nařízení č. 765/2006 nepředat žadateli část nebo celou odměnu, která mu byla přidělena, stejně jako je mu obecně zakázáno přímo nebo nepřímo zpřístupnit žadateli finanční prostředky nebo hospodářské zdroje.
37 S ohledem na výše uvedené je v projednávaném případě třeba poskytnout požadovanou právní pomoc, přestože nebyla udělena výjimka podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 765/2006, a přijmout nezbytná ustanovení k tomu, aby bylo zajištěno, že právní pomoc nebude zneužita.
38 Konečně s ohledem na předmět a povahu sporu, jeho význam z právního hlediska, jakož i předvídatelné obtíže případu a předvídatelný objem práce, který sporné řízení bude pro účastníky řízení představovat, je třeba nyní v souladu s čl. 96 odst. 3 třetím pododstavcem jednacího řádu upřesnit, že výlohy a odměna advokáta určeného k obhajování zájmů žadatele během řízení, jehož zahájení hodlá navrhnout, nemohou v zásadě překročit částku 6 000 eur pro celé řízení.
39 Tyto výlohy a odměna budou přímo zaplaceny A. Kolosovskimu a budou stanoveny na základě podrobného vyúčtování předloženého Tribunálu.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Panu DD se poskytuje právní pomoc.
2) A. Kolosovski je určen jako advokát k zastupování pana DD ve věci T‑228/12.
3) Výlohy a odměna A. Kolosovskiho mu budou vyplaceny přímo a budou stanoveny na základě podrobného vyúčtování předloženého Tribunálu po ukončení věci, avšak nemohou v zásadě překročit částku 6 000 eur.
V Lucemburku dne 10. listopadu 2014.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |