Věc T‑228/12 AJ

DD

v.

Rada Evropské unie

„Právní pomoc – Žádost podaná před podáním žaloby na neplatnost – Omezující opatření vůči některým představitelům Běloruska“

Shrnutí – usnesení Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) ze dne 10. listopadu 2014

Soudní řízení – Žádost o bezplatnou právní pomoc – Podmínky poskytnutí – Žádost podaná před podáním žaloby směřující proti aktům zavádějícím omezující opatření vůči žadateli – Přijetí – Nepředložení žadatelem povolení k uvolnění zmrazených finančních prostředků – Neexistence vlivu

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec druhá věta a čl. 47 třetí pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 94 odst. 1 a čl. 96 odst. 3; nařízení Rady č. 765/2006, čl. 3 odst. 1)

Zamítnutí žádosti o právní pomoc pouze z důvodu, že žadatel nepředložil povolení vnitrostátního orgánu stanovené v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku, přestože žádost o právní pomoc splňuje podmínky stanovené jednacím řádem Tribunálu, by představovalo zásah do základního práva, kterým je právo na účinný procesní prostředek.

Omezující opatření musí být uplatňována tak, aby osoby, jejichž finanční prostředky byly zmrazeny, nebyly zbaveny účinného přístupu ke spravedlnosti, zejména tehdy, pokud se jedná o zpochybnění legality aktů, kterými byla uložena tato omezující opatření. Aby tak bylo umožněno koherentní použití jednacího řádu a nařízení č. 765/2006, Tribunál je povinen poskytnout právní pomoc jakémukoli žadateli uvedenému v příloze I nařízení č. 765/2006, který splnil podmínky stanovené článkem 94 a následujícími jednacího řádu, což umožňuje dosáhnout účelu tohoto nařízení, a zároveň se ujistit, že poskytnutá právní pomoc bude použita výlučně ke krytí nákladů žadatele na advokáta a nezmaří cíl uloženého omezujícího opatření, jak je vymezen v čl. 2 odst. 2 nařízení č. 765/2006.

V této souvislosti ustanovení jednacího řádu umožňují Tribunálu zajistit, aby právní pomoc byla použita pouze ke krytí nákladů žadatele na advokáta. Jako náklady, které může nést pokladna Tribunálu, zmiňuje čl. 94 odst. 1 jednacího řádu pouze náklady na advokáta. Kromě toho v souladu s čl. 96 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál – aniž předem stanoví přesnou částku právní pomoci – pouze uvést horní hranici, kterou nesmí výlohy a odměna advokáta v zásadě překročit. Konečně je běžnou praxí, že Tribunál vyplatí takto vypočtenou částku přímo určenému advokátovi, takže žadatel nemá možnost zneužít právní pomoc pro jiné účely, než pro které byla poskytnuta. Pokud jde o advokáta, ten je vázán ustanoveními nařízení č. 765/2006 nepředat žadateli část nebo celou odměnu, která mu byla přidělena, stejně jako je mu obecně zakázáno přímo nebo nepřímo zpřístupnit žadateli finanční prostředky nebo hospodářské zdroje.

(viz body 26, 30, 32–36)