null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
ATHANASIA RANTOSE
přednesené dne 6. června 2024(1)
Věc C‑255/22 P
Orlen S. A., dříve Polski Koncern Naftowy Orlen S. A., dříve Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S. A.
proti
Evropské komisi
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Článek 102 SFEU – Článek 54 Dohody o EHP – Zneužití dominantního postavení – Středoevropské a východoevropské trhy se zemním plynem – Článek 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003 – Rozhodnutí Komise, kterým se individuální závazky nabídnuté podnikem prohlašují za závazné – Žaloba na neplatnost – Odpovídající povaha závazků ve vztahu k výhradám týkajícím se hospodářské soutěže zjištěným v oznámení námitek – Povaha přezkumu unijního soudu – Vzdání se práva Komise vyžadovat závazky týkající se některých původních výhrad – Povinnost uvést odůvodnění – Cíle energetické politiky Unie – Článek 194 SFEU – Zásada energetické solidarity – Použitelnost“
I. Úvod
1. Projednávaným kasačním opravným prostředkem se společnost Orlen S. A. (dále jen „Orlen“ nebo „navrhovatelka“), právní nástupkyně společnosti Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S. A., domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 2. února 2022, Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo v. Komise (Závazky Gazpromu) (T‑616/18, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2022:43), kterým tento soud zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2018) 3106 final ze dne 24. května 2018 v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP (věc AT.39816 – Předcházející trhy pro dodávky zemního plynu ve střední a východní Evropě)(2) (dále jen „sporné rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byly prohlášeny závazky předložené společnostmi Gazprom PJSC a Gazprom export LLC (dále společně jen „Gazprom“) za závazné a bylo ukončeno správní řízení vedené Komisí, která zkoumala s ohledem na zákaz zneužití dominantního postavení stanovený v článku 102 SFEU soulad některých praktik Gazpromu dotýkajících se plynárenského odvětví v některých zemích střední a východní Evropy (dále jen „země střední a východní Evropy“), a sice v Bulharsku, České republice, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Polsku a na Slovensku.
2. Současně společnost Overgas Inc, vedlejší účastnice řízení v prvním stupni na podporu společnosti Orlen (dále jen „vedlejší účastnice“ a „navrhovatelka podávající vedlejší kasační opravný prostředek“), podala vedlejší kasační opravný prostředek znějící rovněž na zrušení napadeného rozsudku.
3. Projednávaná věc poskytuje Soudnímu dvoru příležitost rozvinout svou judikaturu týkající se sporů vyvolaných rozhodnutími, kterými se prohlašují za závazné závazky pro podniky podle článku 9 nařízení (ES) č. 1/2003(3). Ačkoli projednávaná věc nastoluje Soudnímu dvoru již známou problematiku soudního přezkumu rozhodnutí přijatých Komisí v oblasti práva hospodářské soutěže, a zejména podle tohoto článku, z hlediska zásady proporcionality, vyvolává také nové otázky, a to otázku souladu rozhodnutí přijatého na základě uvedeného článku 9 se zásadou energetické solidarity stanovenou v článku 194 SFEU a dále otázku procesních pravidel upravujících obsah oznámení námitek, zejména ohledně případného nedostatku odůvodnění týkajícího se vzdání se jedné nebo více námitek v průběhu řízení, které vede k přijetí rozhodnutí na základě tohoto článku 9.
4. V souladu s žádostí Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na analýzu třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku a na analýzu druhého a třetího důvodu kasačního opravného prostředku, které se v podstatě týkají obou výše uvedených otázek. Toto stanovisko rovněž poskytne určitá upřesnění ohledně výkladu pojmu „zjevně nesprávné posouzení“, který je ústředním bodem první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku a druhého důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku.
II. Právní rámec
5. Článek 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003, nadepsaný „Závazky“, zní následovně:
„Pokud Komise zamýšlí přijmout rozhodnutí, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, a dotyčné podniky nabídnou Komisi závazky takové povahy, že reagují na její výhrady, může Komise svým rozhodnutím prohlásit tyto nabídky pro dotyčné podniky za závazné. Takové rozhodnutí může být přijato na dobu určitou a musí konstatovat, že pominuly důvody pro zásah Komise.“
III. Skutečnosti předcházející sporu
6. Skutečnosti předcházející sporu a obsah sporného rozhodnutí jsou uvedeny v bodech 1 až 36 napadeného rozsudku a pro účely tohoto zacíleného stanoviska je lze shrnout takto.
A. Správní řízení
7. V letech 2011 až 2015 přijala Komise několik opatření, aby prošetřila fungování trhů se zemním plynem ve střední a východní Evropě. Konkrétně zaslala na základě článků 18 a 20 nařízení č. 1/2003 žádosti o informace různým účastníkům trhu, včetně Gazpromu a některým z jeho zákazníků, včetně navrhovatelky, a provedla kontroly, včetně kontroly v prostorách navrhovatelky v průběhu roku 2011(4).
8. V tomto rámci dne 31. srpna 2012 zahájila formálně Komise řízení za účelem přijetí rozhodnutí podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 a článku 2 nařízení (ES) č. 773/2004(5) v souladu s kapitolou III nařízení č. 1/2003.
9. Dne 22. dubna 2015 zaslala Komise v souladu s článkem 10 nařízení č. 773/2004 Gazpromu oznámení námitek (dále jen „oznámení námitek“), v němž předběžně dospěla k závěru, že Gazprom zaujímá dominantní postavení na vnitrostátních trzích s dodávkami zemního plynu v dotčených zemích střední a východní Evropy, a že toto postavení zneužívá tím, že v rozporu s článkem 102 SFEU uplatňuje protisoutěžní strategii s cílem roztříštit a izolovat tyto trhy, a zabránit tak volnému pohybu plynu v dotčených zemích střední a východní Evropy.
10. Komise měla za to, že strategie Gazpromu zahrnuje tři soubory protisoutěžních praktik ovlivňujících jeho zákazníky v dotčených zemích střední a východní Evropy a jejich smlouvy s ním uzavřené.
11. Zaprvé Gazprom podle jejího názoru uložil územní omezení v rámci svých smluv o dodávkách plynu s velkoobchodníky i s některými průmyslovými zákazníky v dotčených zemích střední a východní Evropy, což jsou omezení vyplývající ze smluvních ustanovení, která zakazují vývoz dodaného plynu mimo území, na které byl dodán, nebo ukládají použití dodaného plynu na daném území. Gazprom mimoto použil i další opatření, která brání přeshraničnímu toku plynu.
12. Zadruhé tato územní omezení umožnila Gazpromu provádět nekalou cenovou politiku v pěti z dotčených zemí střední a východní Evropy, a to v Bulharsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku, a to stanovením nadměrných cen, které výrazně převyšovaly úroveň nákladů Gazpromu nebo některých cen, které jsou považovány za ceny referenční.
13. Zatřetí Gazprom, co se týče dodávek zemního plynu do Bulharska a Polska, podmínil své dodávky plynu určitými zárukami ze strany velkoobchodníků ohledně infrastruktury pro přepravu plynu. Tyto záruky se týkaly jednak investic bulharského velkoobchodníka do projektu plynovodu South Stream a jednak toho, že polský velkoobchodník, konkrétně navrhovatelka, bude souhlasit se zvýšenou kontrolou Gazpromu nad správou polského úseku plynovodu Jamal, jednoho z hlavních tranzitních plynovodů v Polsku (dále jen „námitky týkající se Jamalu“).
14. Dne 29. září 2015 odpověděl Gazprom na oznámení námitek, přičemž zpochybnil výhrady Komise týkající se hospodářské soutěže, a poté byl v souladu s článkem 12 nařízení č. 773/2004 vyslechnut na slyšení, které se konalo dne 15. prosince 2015. Dne 14. února 2017 předložil Gazprom na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 formální návrh závazků (dále jen „původní závazky“), přičemž nadále zpochybňoval výhrady týkající se hospodářské soutěže uvedené v oznámení námitek; tomuto návrhu předcházely neformální návrhy závazků.
15. Dne 16. března 2017 zveřejnila Komise za účelem získání připomínek zúčastněných stran k původním závazkům sdělení v souladu s čl. 27 odst. 4 nařízení č. 1/2003, které obsahovalo shrnutí věci AT.39816 a hlavní obsah původních závazků.
16. Dne 15. března 2018, po obdržení nedůvěrného znění připomínek zúčastněných stran k původním závazkům, předložil Gazprom pozměněný návrh závazků (dále jen „konečné závazky“).
17. Dne 24. května 2018 přijala Komise sporné rozhodnutí, jehož přílohou byly konečné závazky. Tímto rozhodnutím Komise uvedené závazky schválila a prohlásila za závazné, a uzavřela správní řízení s tím, že pominuly důvody pro její zásah v souvislosti s potenciálně zneužívajícími praktikami, které byly původně identifikovány v oznámení námitek.
B. Ke spornému rozhodnutí
18. Ve sporném rozhodnutí Komise nejprve uvedla předběžné posouzení praktik Gazpromu a poté uvedla původní závazky, výsledky průzkumu trhu a konečné závazky. Dále předložila hodnocení konečných závazků a důvody, které ji vedly k závěru, že tyto závazky považuje ve vztahu ke svým výhradám týkajícím se hospodářské soutěže za uspokojivé.
1. K předběžnému posouzení dotčených praktik
19. V prvé řadě, pokud jde o předběžné posouzení dotčených praktik, v oddíle 4 sporného rozhodnutí Komise definovala jako relevantní trhy předcházející vnitrostátní trhy pro velkoobchodní dodávky plynu. V tomto ohledu rovněž uvedla, že Gazprom má dominantní postavení na relevantních trzích v dotčených zemích střední a východní Evropy.
20. Podle Komise mohl Gazprom zneužít svého dominantního postavení v rozporu s článkem 102 SFEU tím, že uplatňoval protisoutěžní strategii, jejímž cílem bylo zabránit volnému pohybu plynu v dotčených zemích střední a východní Evropy, a tím izolovat relevantní trhy v těchto zemích. Konkrétně se domnívala, že tato strategie zahrnovala tři skupiny protisoutěžních praktik, které v zásadě odpovídaly výhradám týkajícím se hospodářské soutěže uvedeným v oznámení námitek(6).
21. Pokud jde o námitky týkající se Jamalu, zatímco v rámci průzkumu trhu některé zúčastněné strany napadly absenci závazků, které by reagovaly na tyto námitky, Komise v bodě 138 odůvodnění sporného rozhodnutí měla za to, že po dalším šetření se její předběžné výhrady týkající se hospodářské soutěže nepotvrdily. Na jedné straně uvedla, že polský energetický regulační úřad dospěl k závěru, že nezávislý provozovatel polského úseku plynovodu Jamal vykonává rozhodující kontrolu nad investičními rozhodnutími týkajícími se tohoto úseku, jakož i nad jejich prováděním, a Gazprom nemůže rozhodnutí týkající se plynovodu blokovat. Na druhé straně Komise poukázala na mezivládní povahu vztahů mezi stranami působícími v plynárenském odvětví v Polsku, zejména pokud jde o výstavbu a správu polského úseku plynovodu Jamal, a dospěla k závěru, že tato okolnost mohla do značné míry ovlivnit chování dotčených stran.
2. K obsahu konečných závazků
22. V druhé řadě, pokud jde o obsah konečných závazků, které jsou připojeny ke spornému rozhodnutí a mají reagovat na výhrady Komise týkající se hospodářské soutěže, lze tyto závazky shrnout takto.
23. Pokud jde zaprvé o závazky reagující na výhrady týkající se územních omezení, Gazprom se v podstatě zavázal odstranit ze smluv o dodávkách plynu se svými zákazníky se sídlem v dotčených zemích střední a východní Evropy všechna ustanovení, která přímo či nepřímo zakazují volný pohyb plynu mezi těmito zeměmi nebo mu brání. Za účelem zajištění pohybu plynu mezi Bulharskem a pobaltskými zeměmi na jedné straně a ostatními dotčenými zeměmi střední a východní Evropy na straně druhé, a to i přes infrastrukturní izolaci prvně uvedených zemí, se Gazprom dále zavázal přijmout opatření, která by dotčeným zákazníkům umožnila požádat o to, aby byl dodán celý jejich smluvní objem plynu nebo jeho část dodávaný na určité místo dodávky v Maďarsku, Polsku a na Slovensku na jiné místo dodávky v Bulharsku nebo v pobaltských zemích. V návaznosti na průzkum trhu Gazprom v konečných závazcích mimo jiné rozšířil svůj návrh na změnu míst dodávek.
24. Zadruhé, pokud jde o závazky, které mají reagovat na výhrady v oblasti cen, Gazprom se zavázal zavést do smluv s dotčenými zákazníky v Bulharsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku nové doložky nebo případně upravit stávající doložky.
25. Zatřetí, pokud jde o závazky spojené s výhradami týkajícími se hospodářské soutěže, které se vztahují k podmíněnosti dodávek plynu za určitou cenu zajištěním investic do projektu plynovodu South Stream ze strany bulharského velkoobchodníka, Gazprom se zavázal umožnit bulharským partnerům zapojeným do tohoto projektu odstoupit od projektu, aniž by vůči nim uplatnil občanskoprávní odpovědnost nebo požadoval vrácení slev z ceny plynu, které poskytnul výměnou za jejich účast v projektu.
3. K posuzování a plnění konečných závazků
26. Ve třetí a poslední řadě, pokud jde o posuzování a plnění konečných závazků uvedených ve sporném rozhodnutí, Komise v podstatě dospěla k závěru, že konečné závazky, aniž jsou nepřiměřené, jsou účinné a nezbytné, pokud jde o zohlednění výhrad týkajících se hospodářské soutěže, a uvedla, že v tomto ohledu vzala v úvahu vývoj na trzích se zemním plynem od doručení oznámení námitek. Komise se proto rozhodla prohlásit konečné závazky podle článku 9 nařízení č. 1/2003 za závazné.
C. Ke stížnosti ohledně námitek týkajících se Jamalu
27. Souběžně se správním řízením zahájeným Komisí, které vedlo k vydání sporného rozhodnutí, podala navrhovatelka dne 9. března 2017 podle článku 5 nařízení č. 773/2004 stížnost poukazující na údajné zneužívající praktiky Gazpromu(7). Tyto praktiky, které se do značné míry překrývaly s výhradami již uvedenými v oznámení námitek, zahrnovaly zejména tvrzení týkající se zneužití v souvislosti s polským úsekem plynovodu Jamal ze strany Gazpromu.
28. Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že sporné rozhodnutí poskytlo odpověď na výhrady navrhovatelky a toto rozhodnutí zohlednilo připomínky předložené navrhovatelkou v rámci průzkumu trhu ve věci AT.40497, přijala Komise dne 17. dubna 2019 rozhodnutí C(2019) 3003 final o zamítnutí stížnosti (Věc AT.40497 – Polské ceny plynu).
29. Dne 25. června 2019 podala navrhovatelka proti tomuto rozhodnutí o zamítnutí její stížnosti žalobu k Tribunálu, která byla zapsána do rejstříku pod číslem věci T‑399/19.
IV. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
30. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. října 2018 navrhla navrhovatelka zrušení sporného rozhodnutí. Na podporu své žaloby uvedla šest žalobních důvodů, z nichž první tři vycházely v podstatě z porušení článku 9 nařízení č. 1/2003 ve spojení s článkem 102 SFEU a zásady proporcionality, v tom, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když přijala nedostatečné a neodpovídající konečné závazky, a čtvrtý důvod z porušení čl. 194 odst. 1 SFEU ve spojení s článkem 7 SFEU v tom, že sporné rozhodnutí je v rozporu s cíli obecné energetické politiky Unie, a v tom, že Komise nevzala v potaz negativní dopad tohoto rozhodnutí na evropský trh dodávek plynu. Pátý žalobní důvod se týkal diskriminace ze strany Komise mezi zákazníky Gazpromu působícími v západoevropských členských státech a zákazníky působícími v dotčených zemích střední a východní Evropy. Šestý žalobní důvod se týkal nedodržení cíle článku 9 nařízení č. 1/2003 ze strany Komise a mezí jejích pravomocí při vedení správního řízení.
31. Dne 2. února 2022 vydal Tribunál napadený rozsudek, kterým zamítl všechny tyto důvody, a tedy i žalobu na neplatnost v plném rozsahu.
V. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení
32. Dne 8. dubna 2022 podala navrhovatelka proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek. Navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a sporné rozhodnutí, podpůrně aby vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí v souladu s rozsudkem Soudního dvora a aby uložil Komisi náhradu nákladů probíhajícího řízení a nákladů řízení před Tribunálem.
33. Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatelka čtyři důvody, z nichž první vychází z porušení článku 9 nařízení č. 1/2003, druhý z porušení zásady energetické solidarity uvedené v článku 194 SFEU ve spojení s článkem 9 tohoto nařízení, třetí z porušení čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení tím, že Tribunál při přezkumu toho, jak Komise posoudila komplexní hospodářské a technické otázky týkající se analýzy odpovídající povahy závazků, vyložil nesprávně pojem „zjevně nesprávné posouzení“, a čtvrtý z porušení čl. 9 odst. 2 téhož nařízení, které vedlo Tribunál k tomu, že neprávem konstatoval, že Komise se nedopustila zjevně nesprávného posouzení ohledně odpovídající povahy závazků.
34. Komise, podporovaná společností Gazprom, navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení. Společnost Overgas a Polská republika navrhují, aby Soudní dvůr kasačnímu opravnému prostředku vyhověl.
35. Společnost Overgas podala dne 3. srpna 2022 vedlejší kasační opravný prostředek, v němž navrhuje, aby Soudní dvůr napadený rozsudek zrušil a uložil Komisi náhradu nákladů řízení. Komise, podporovaná společností Gazprom, navrhuje, aby Soudní dvůr vedlejší kasační opravný prostředek zamítl a uložil společnosti Overgas náhradu nákladů tohoto řízení o kasačním opravném prostředku. Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr vyhověl prvnímu důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku a zrušil napadený rozsudek.
VI. Analýza
36. V projednávané věci se jedná především o soudní přezkum rozhodnutí přijatých Komisí v oblasti práva hospodářské soutěže, zejména rozhodnutí přijatých podle článku 9 nařízení č. 1/2003. Konkrétně řečeno, přezkum důvodů kasačního opravného prostředku a vedlejšího kasačního opravného prostředku povede Soudní dvůr k tomu, aby se vyjádřil ke třem hlavním otázkám:
– první se týká vztahu mezi zásadou energetické solidarity stanovenou v článku 194 SFEU a rozhodnutím přijatým podle článku 9 tohoto nařízení s cílem reagovat na výhrady týkající se porušení článku 102 SFEU (B);
– druhá se týká procesního zacházení s oznámením námitek v řízení podle článku 9 uvedeného nařízení, které v zásadě toto oznámení nevyžaduje (C);
– třetí se týká rozsahu soudního přezkumu ze strany unijního soudu u rozhodnutí Komise přijatých na základě článku 9 téhož nařízení(8), a potažmo způsobu, jakým by měl být vykládán pojem „zjevně nesprávné posouzení“ (D).
37. Před analýzou prvních dvou otázek, které jsou předmětem tohoto zacíleného stanoviska(9), považuji za užitečné stručně připomenout právní rámec, do kterého spadá soudní přezkum rozhodnutí přijatých podle článku 9 nařízení č. 1/2003, a učinit následující úvodní poznámky (A).
A. Úvodní poznámky
38. Zaprvé je třeba připomenout, že mechanismus zavedený článkem 9 nařízení č. 1/2003 je inspirován úvahami o hospodárnosti řízení a směřuje k zajištění účinného uplatňování pravidel hospodářské soutěže tím, že rychleji řeší výhrady týkající se hospodářské soutěže zjištěné Komisí, namísto aby se postupovalo prostřednictvím formálního konstatování protiprávního jednání(10). Na rozdíl od rozhodnutí přijatých na základě článku 7 tohoto nařízení (jejichž cílem je ukončit zjištěné protiprávní jednání) tak Komise nemá v rámci řízení upraveného článkem 9 uvedeného nařízení povinnost konstatovat a kvalifikovat protiprávní jednání, protože její úloha se omezuje na přezkum a případné přijetí závazků nabídnutých dotčenými podniky s ohledem na výhrady týkající se hospodářské soutěže, které zjistila ve svém předběžném posouzení a s ohledem na sledované cíle(11).
39. Zadruhé je třeba poznamenat, že Komise disponuje v rámci přijímání závazků na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 širokou posuzovací pravomocí, jelikož má provést výhledovou analýzu, která vyžaduje zohlednění mnoha hospodářských faktorů za účelem posouzení odpovídající povahy závazků nabízených dotčeným podnikem(12). S ohledem na výhrady Komise vyjádřené v jejím předběžném posouzení je proto vhodným kritériem to, zda jsou závazky dostatečné k tomu, aby reagovaly na uvedené výhrady, aniž je Komise sama povinna hledat méně přísná nebo mírnější řešení, než jsou závazky, které jí byly navrženy(13).
40. Zatřetí je třeba uvést, že pokud jde o povahu a rozsah soudního přezkumu v této oblasti, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že to, že Komise má určitý prostor pro uvážení v hospodářské oblasti pro účely použití pravidel hospodářské soutěže, a zejména článku 9 nařízení č. 1/2003, odůvodňuje, že přezkum rozhodnutí Komise v oblasti závazků ze strany unijního soudu je omezen na to, že nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení(14). Z toho vyplývá, že v rámci přezkumu unijního soudu ohledně takových komplexních hospodářských situací nemůže unijní soud nahradit posouzení Komise vlastním hospodářským posouzením tím, že by předložil vlastní posouzení komplexních hospodářských okolností(15).
41. Nicméně, jak Soudní dvůr opakovaně uvedl v oblastech, ve kterých se provádí komplexní posouzení, jako je právo hospodářské soutěže, prostor pro uvážení, který má Komise, neznamená to, že unijní soud nesmí přezkoumávat výklad hospodářských údajů provedený tímto orgánem(16). Podle zásad stanovených touto judikaturou Soudního dvora unijní soud musí zejména ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace zohledněny, a zda o ně lze opřít vyvozené závěry(17).
42. Z toho vyplývá, že soudní přezkum rozhodnutí přijatých Komisí podle článku 9 nařízení č. 1/2003 je tedy založen na ověření unijním soudem, zda závazky dostatečně reagují na výhrady týkající se hospodářské soutěže zjištěné Komisí, a to s ohledem na okolnosti dané věci, tj. závažnost výhrad týkajících se hospodářské soutěže, jejich rozsah a zájem třetích stran(18).
43. Začtvrté a na posledním místě je třeba poznamenat, že judikatura Soudního dvora v této oblasti je poměrně omezená(19) a týká se především analýzy přiměřenosti a dostatečnosti závazků, zejména z hlediska zásady proporcionality(20), a zohlednění a ochrany zájmů třetích stran při přijímání závazků Komisí(21).
B. Ke vztahu mezi zásadou energetické solidarity stanovenou v článku 194 SFEU a rozhodnutím přijatým na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 (třetí část prvního důvodu a druhý důvod)
44. Ve třetí části svého prvního důvodu i ve druhém důvodu, které je třeba posoudit společně, vytýká navrhovatelka Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení při přezkumu posouzení odpovídající povahy závazků provedeného Komisí, když nezohlednil cíle sledované článkem 194 SFEU, včetně zejména zásady energetické solidarity.
45. Podle navrhovatelky Tribunál podobně jako Komise provedl nesprávný výklad článku 194 SFEU, který je v rozporu s výkladem, který Soudní dvůr přijal v rozsudku ze dne 15. července 2021, Německo v. Polsko (C‑848/19 P, dále jen „rozsudek Německo v. Polsko, EU:C:2021:598), a který toto ustanovení zbavuje jakéhokoli užitečného účinku, pokud jde o opatření přijatá Komisí k provedení jak cílů práva hospodářské soutěže v širokém smyslu, tak cílů spojených s řádným fungováním unijního energetického trhu.
46. V takovém kontextu je třeba posoudit, zda se Tribunál tímto svým postupem dopustil nesprávného právního posouzení, jak uvádí navrhovatelka. Než zaujmu stanovisko k analýze provedené Tribunálem, považuji za užitečné učinit několik úvodních poznámek ohledně článku 194 SFEU, jakož i interakce tohoto ustanovení s analýzou hospodářské soutěže, kterou je Komise povinna provést podle článku 9 nařízení č. 1/2003.
1. K zásadě energetické solidarity a její interakci s právem hospodářské soutěže
47. Úvodem je třeba připomenout, že podle článku 7 SFEU Unie zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům a v souladu se zásadou svěření pravomocí.
48. Zaprvé je třeba uvést, že článek 194 SFEU stanoví v odstavci 1 hlavní cíle sledované energetickou politikou Unie, včetně cíle energetické solidarity(22). V tomto ohledu z rozsudku Německo v. Polsko vyplývá, že zásada energetické solidarity je základem všech cílů stanovených v čl. 194 odst. 1 písm. a) až d) SFEU, kterých má dosáhnout energetická politika Unie a které sdružuje do soudržného celku, a tyto cíle zahrnuje(23) a že akty přijaté unijními orgány, včetně aktů Komise v rámci této politiky, musí být vykládány ve světle zásady energetické solidarity(24).
49. V tomto rozsudku Soudní dvůr v bodě 69 rovněž rozhodl, že tuto zásadu „unijní orgány i členské státy musí v rámci vytváření a fungování vnitřního trhu, mimo jiné i trhu se zemním plynem, brát […] do úvahy, když zajišťují bezpečnost dodávek energie v Unii, což znamená nejen, že musí v případě výskytu nouzových situací tyto situace řešit, ale také že musí přijímat opatření k jejich předcházení. Za tímto účelem je nutné vyhodnotit existenci rizik pro energetické zájmy členských států a Unie a zejména pro bezpečnost dodávek energie“.
50. Zadruhé z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že vyžadují-li to okolnosti, musí být v rámci použití článků 101 a 102 SFEU zohledněny cíle sledované jinými ustanoveními Smlouvy o FEU. Analýza hospodářské soutěže tedy vyžaduje, aby byl při posuzování omezení hospodářské soutěže zohledněn kontext a zkoumány důsledky ve světle skutečných podmínek fungování trhu s přihlédnutím ke všem relevantním skutečnostem v tomto ohledu(25).
51. Zatřetí, pokud jde o postup podle článku 9 nařízení č. 1/2003, nelze vyloučit, že Komise bude muset v rámci předběžného posouzení a vyžadují-li to okolnosti věci, zohlednit cíle sledované jinými ustanoveními Smlouvy o FEU, zejména aby dospěla k předběžnému závěru, že nedošlo k protiprávnímu jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže(26).
52. V projednávané věci má Soudní dvůr potvrdit, zda je tomu tak i v případě, že se nejedná o zjištění jednání problematického z hlediska práva hospodářské soutěže, ale o posouzení závazků Komisí a o způsob, jakým musí být zohledněna hlediska, která nesouvisejí s právem hospodářské soutěže, jako v projednávané věci zásady a cíle sledované článkem 194 SFEU, v rámci analýzy provedené Komisí, která vede k přijetí závazků podle článku 9 nařízení č. 1/2003.
2. K zohlednění článku 194 SFEU v rámci rozhodnutí přijatého na základě článku 9 nařízení č. 1/2003
53. Zaprvé je třeba uvést, že pokud jde o soudní přezkum závazků, Tribunál postupoval podle klasického modelu posouzení, který vyplývá z judikatury Soudního dvora, jak je popsán v bodech 40 až 42 tohoto stanoviska, přičemž v bodě 420 napadeného rozsudku připomněl, že úlohou Komise (a tím spíše unijního soudu při posuzování zjevně nesprávného posouzení) je zajistit, aby závazky byly dostatečné k tomu, aby náležitě reagovaly na zjištěné výhrady týkající se hospodářské soutěže, s přihlédnutím k okolnostem věci, konkrétně k závažnosti těchto výhrad, jejich rozsahu a zájmu třetích stran(27).
54. Zadruhé, ačkoli Tribunál v bodě 420 napadeného rozsudku výslovně neodkazuje na zásadu energetické bezpečnosti při analýze závazků přijatých společností Gazprom, výslovně uvedl, že závazky přijaté v řízení podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003 „nem[ohou] vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smluv“(28). Z toho vyplývá, že Tribunál jednak rozhodl, že diskreční pravomoc Komise je omezena povinností jednat v souladu s ustanoveními Smlouvy o FEU a obecnými unijními právními zásadami, a jednak uznal pravomoc Komise ověřit, zda závazky jako takové neporušují jiná ustanovení Smlouvy, včetně čl. 194 odst. 1 SFEU.
55. Zatřetí je třeba konstatovat, že v bodě 422 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že jelikož Komise měla v projednávané věci za to, že závazky přijaté společností Gazprom jsou dostatečné a přiměřené s přihlédnutím ke zjištěným výhradám týkajícím se hospodářské soutěže, „nebyla […] povinna, za účelem zohlednění cílů energetické politiky Unie, prošetřit více praktik Gazpromu nebo od tohoto podniku vyžadovat více omezující závazky“. Tento soud tedy dospěl v rámci této věci k závěru, že „[p]řípadné zohlednění těchto cílů při použití unijních pravidel hospodářské soutěže nemůže odůvodnit uložení takových pozitivních povinností Komisi“.
56. S tímto stanoviskem souhlasím.
57. Skutečnost, že diskreční pravomoc Komise je omezena její povinností jednat v souladu s ustanoveními Smluv, se totiž v podstatě promítá do povinnosti tohoto orgánu, pokud jedná v rámci postupu podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003, ověřit, zda závazky, které hodlá přijmout a o nichž se domnívá, že mohou odpovídajícím způsobem reagovat na výhrady týkající se hospodářské soutěže vyjádřené Komisí, neporušují jiná ustanovení Smlouvy o FEU, včetně, v projednávané věci, článku 194 SFEU.
58. Z toho vyplývá, že Komise nemůže přijmout závazky, které by mohly vést k porušení článku 194 SFEU, a ohrozit tak cíle sledované zásadou energetické solidarity nebo bezpečnost dodávek energií v Unii, a to bez ohledu na skutečnost, že tyto závazky by mohly reagovat na výhrady Komise týkající se hospodářské soutěže na relevantním trhu(29). To však neznamená, že by Komise, jednající jako regulátor hospodářské soutěže v rámci postupu stanoveného v nařízení č. 1/2003, měla pravomoc ukládat samostatné povinnosti nad rámec opatření, jejichž cílem je napravit výhrady týkající se hospodářské soutěže zjištěné během jejího šetření (a které by byly odůvodněny jinými politikami než politikami práva hospodářské soutěže), tím, že by na tomto základě požadovala více omezující závazky.
59. Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 422 napadeného rozsudku odmítl postavit na roveň uplatnění zásady energetické solidarity Komisí a uložení pozitivních povinností přičitatelných Komisi, které překračují rámec námitek vznesených vůči Gazpromu, nebo uložení více omezujících povinností.
60. V tomto ohledu je třeba uvést, že navrhovatelka zřejmě nezpochybňuje stanovisko Tribunálu v bodě 422 napadeného rozsudku, neboť jak v rámci kasačního opravného prostředku, tak při jednání připustila, že zásadu energetické solidarity nelze stavět na roveň uložení pozitivních povinností překračujících rámec pravomocí Komise v oblasti politiky hospodářské soutěže. Přitom navrhovatelka sice upozorňuje na skutečnost, že Komise i Tribunál nezohlednily zásadu energetické solidarity stanovenou v čl. 194 odst. 1 SFEU, avšak neuvádí jasně, jak sporné rozhodnutí nebo rozsudek nerespektují konkrétní cíle energetické politiky Unie, ani jak závazky porušují toto ustanovení nebo jsou jako takové v rozporu se zásadou energetické bezpečnosti. Tato účastnice řízení totiž pouze připomíná význam této zásady a uvádí, že Komise a Tribunál byly povinny ji zohlednit při přezkumu závazků přijatých společností Gazprom, aniž je schopna stanovit analytický rámec a správný výklad, který měla Komise přijmout, a jak by tento výklad mohl vést k jinému závěru, než ke kterému dospěly Komise nebo Tribunál.
61. Tribunál, rovněž aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, v bodech 423 a 424 napadeného rozsudku rozhodl, že sporné rozhodnutí a tyto závazky nebrání unijním orgánům nebo členským státům, aby v reakci na navrhovatelkou zjištěné problémy jednaly jiným způsobem(30). Nic totiž nebrání unijním orgánům nebo vnitrostátním regulačním orgánům, které ostatně mají v oblasti energetické politiky souběžné pravomoci s pravomocemi Komise, a které jsou tedy již pojmově v lepší pozici, aby zasáhly za účelem změny právní úpravy v tomto odvětví nebo případně za účelem zajištění dodržování této zvláštní právní úpravy v oblasti energetiky(31).
62. Začtvrté a na posledním místě v rozsahu, v němž navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nesankcionoval Komisi za to, že dostatečně neodůvodnila sporné rozhodnutí ve vztahu k otázce jeho souladu s čl. 194 odst. 1 SFEU, tato výtka musí být rovněž zamítnuta. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, nelze skutečnost, že tento orgán výslovně neodkázal na článek 194 SFEU a na cíle sledované tímto ustanovením, vykládat jako odmítnutí nebo opominutí tohoto orgánu zohlednit odvětví energetiky. Jak správně uvedl Tribunál v bodě 427 napadeného rozsudku, nelze od Komise očekávat, že systematicky uvede důvody, na jejichž základě je rozhodnutí v souladu se všemi konkrétními ustanoveními Smluv, která, aniž představují právní základ dotčeného aktu, by mohla potenciálně souviset se skutkovým a právním kontextem vymezujícím tento akt.
63. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby třetí část prvního důvodu a druhý důvod byly zamítnuty jako neopodstatněné.
C. K procesnímu zacházení s oznámením námitek v rámci postupu upraveného v článku 9 nařízení č. 1/2003
64. Druhá otázka, kterou je třeba se na žádost Soudního dvora zabývat v tomto zacíleném stanovisku, se týká procesního zacházení s oznámením námitek v rámci postupu podle článku 9 nařízení č. 1/2003 s přihlédnutím ke zjištěním, která v tomto ohledu učinil Tribunál a která je třeba stručně připomenout.
1. K přístupu přijatému Tribunálem
65. Úvodem je třeba připomenout, že v projednávané věci Komise původně zahájila řízení podle článků 101 a 102 SFEU z důvodu údajného porušení posledně uvedeného článku ze strany Gazpromu na trzích se zemním plynem ve střední a východní Evropě, což předpokládalo zaslání oznámení námitek(32). Doručení tohoto oznámení vedlo v projednávané věci společnost Gazprom k tomu, že navrhla Komisi závazky na základě článku 9 nařízení č. 1/2003. Je třeba rovněž poznamenat, že konečné závazky schválené sporným rozhodnutím neobsahovaly žádný odkaz na námitky týkající se Jamalu, které sice byly původně zahrnuty v oznámení námitek, ale Komise je v průběhu řízení vypustila s odůvodněním, že se nepotvrdily její předběžné výhrady týkající se hospodářské soutěže(33).
66. V žalobě podané k Tribunálu navrhovatelka, podporovaná Polskou republikou, vytýkala Komisi, že upustila od námitek týkajících se Jamalu, a v důsledku toho nebyly přijaty závazky týkající se těchto námitek(34). Tyto účastnice řízení se rovněž domnívaly, že na rozdíl od přístupu, který zvolila, byla Komise povinna odůvodnit neexistenci závazku (závazků) v reakci na námitky týkající se Jamalu.
67. Ačkoli Tribunál zamítl žalobu navrhovatelky týkající se opodstatněnosti upuštění od původních námitek týkajících se plynovodu Jamal a neexistence závazku týkajícího (závazků týkajících) se těchto námitek, když rozhodl, že se Komise v tomto ohledu nedopustila zjevně nesprávného posouzení, v bodě 83 napadeného rozsudku konstatoval, že „za podmínek projednávané věci, a zejména při neexistenci změněného předběžného posouzení, článek 9 nařízení č. 1/2003 ukládá Komisi, aby na rozdíl od toho, co tvrdí, měla důvody pro absenci závazku reagujícího na námitky týkající se Jamalu“(35). Tribunál nicméně v bodě 85 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise splnila svou povinnost uvést odůvodnění tím, že v bodě 138 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla důvody, proč nepožadovala závazek v reakci na námitky týkající se Jamalu.
68. Komise sice zpochybňuje výklad Tribunálu v tomto ohledu, avšak tvrdí, že pochybení, kterého se Tribunál dopustil, není takové povahy, aby vedlo ke zrušení napadeného rozsudku, a to ani zčásti, neboť tato vada postihuje pouze odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž výrok rozsudku je založen na jiných právních úvahách. Proto je případně třeba pouze v odpovídajícím rozsahu nahradit odůvodnění.
2. K obecným pravidlům upravujícím procesní zacházení s oznámením námitek v rámci nařízení č. 1/2003
69. Zaprvé je třeba připomenout, že oznámení námitek je formální fází šetření vedeného Komisí kvůli údajným protiprávním jednáním v rozporu s unijními pravidly v oblasti hospodářské soutěže, která předchází přijetí rozhodnutí, jímž se konstatuje existence protiprávního jednání v rozporu s těmito pravidly. V rámci správního řízení zavedeného nařízením č. 1/2003 je oznámení námitek procesním a přípravným úkonem, který vymezuje předmět správního řízení zahájeného Komisí a kterým Komise písemně informuje dotčený podnik o námitkách, které proti němu vznesla(36).
70. Zaslání oznámení námitek jakožto úvodní fáze postupu nijak nepředjímá výsledek šetření vedeného Komisí. Ze samotné povahy oznámení námitek vyplývá, že se jedná o předběžný dokument, který může být pozměněn v průběhu hodnocení, ke kterému Komise později přistupuje na základě připomínek, které jí byly stranami v odpovědi předloženy, jakož i dalších skutkových zjištění. Z toho vyplývá, že Komise není vázána skutkovými nebo právními posouzeními obsaženými v oznámení námitek, a tedy může upustit od některých námitek, které tudíž již z podstaty věci není možné zpochybnit ve sporném řízení(37).
71. Mimoto je třeba zdůraznit, že z ustálené judikatury Soudního dvora, počínaje rozsudkem IBM v. Komise(38), vyplývá, že oznámení námitek nelze z důvodu jeho povahy a právních účinků považovat za rozhodnutí ve smyslu článku 263 SFEU, proti němuž lze podat žalobu na neplatnost(39). Z této judikatury totiž vyplývá, že pouze opatření, která s konečnou platností stanoví stanovisko orgánu na konci dotčeného řízení, s vyloučením mezitímních opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí, představují akty nebo rozhodnutí, proti nimž lze podat žalobu na neplatnost, přičemž konečná opatření jsou jediná, která mohou mít závazné právní účinky, jež se mohou dotknout zájmů podniků dotčených tímto šetřením(40).
72. Pokud jde zadruhé o příslušná práva účastníků správního řízení vedeného Komisí podle článku 102 SFEU, je třeba poznamenat, že ačkoli je Komise povinna respektovat práva třetích stran, toto řízení se týká především podniku, proti němuž bylo vedeno šetření, který je ostatně jediným adresátem oznámení námitek [a následně i konečného rozhodnutí]. Oznámení námitek je tedy základní procesní zárukou, jejímž cílem je informovat tohoto účastníka o námitkách proti němu, aby mohl uplatnit své právo na obhajobu(41).
73. Zatímco musí být zasláno doplňující oznámení námitek, pokud Komise hodlá vznést nové námitky, které nebyly zahrnuty v původním oznámení námitek, aby bylo zaručeno a chráněno právo dotyčného podniku na obhajobu tím, že mu bude dána možnost formálně reagovat na nově předložené důkazy(42), v opačné situaci, kdy Komise hodlá upustit od jedné nebo více námitek, taková povinnost neexistuje(43). Ani není nutné, aby Komise ve svém konečném rozhodnutí odůvodnila upuštění od námitek obsažených v původním oznámení námitek(44).
3. K procesnímu zacházení s oznámením námitek v rámci postupu upraveného v článku 9 nařízení č. 1/2003
74. Pokud jde o řízení o závazcích, čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003 stanoví, že závazky nabídnuté stranami musí být takové povahy, že reagují na výhrady uvedené v předběžném posouzení Komise.
75. V projednávané věci konstatoval Tribunál v bodě 79 napadeného rozsudku, že v projednávaném případě oznámení námitek splňovalo požadavky předběžného posouzení(45) a v bodě 83 tohoto rozsudku rozhodl, že při neexistenci změněného předběžného posouzení potvrzujícího upuštění od námitek týkajících se Jamalu čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003 ukládá Komisi, aby odůvodnila absenci závazků reagujících na tyto námitky(46).
76. I když článek 9 nařízení č. 1/2003 stanoví vztah mezi závazky a předběžným posouzením provedeným Komisí v rozsahu, v němž závazky mají reagovat na výhrady uvedené v tomto posouzení, nic to nemění na tom, že přístup zastávaný Tribunálem se jeví jako obtížně slučitelný jak se zněním nařízení č. 1/2003(47), tak s judikaturou Soudního dvora týkající se práva být vyslechnut, která byla připomenuta v bodě 3 tohoto stanoviska.
77. Uložit Komisi povinnost spočívající v tom, aby adresátovi rozhodnutí týkajícího se závazků mezi doručením oznámení námitek a přijetím konečného rozhodnutí zaslala doplňující dokument, by bylo projevem nadměrného formalismu, jak tvrdí Komise, pokud by tento dokument pouze sděloval, že Komise upustila od určité námitky. Kromě toho, že by takový krok nebyl nezbytný k zajištění procesních práv dotčeného podniku, neměl by pro něj žádný význam(48). Jiný výklad článku 9 nařízení č. 1/2003 by rovněž zpochybnil kvalifikaci oznámení námitek jako přípravného dokumentu, ačkoliv má prozatímní povahu, a za určitých okolností by vedl k neplatnosti řízení o závazcích, jak uznává samotný Tribunál v bodech 81 a 82 napadeného rozsudku(49).
78. Z judikatury Soudního dvora týkající se práva být vyslechnut, připomenuté v bodech 72 a 73 tohoto stanoviska, vyplývá, že dodatečné odůvodnění, proč Komise nakonec v konečném rozhodnutí netrvala na části námitek vyjádřených předtím v oznámení námitek, není nutné. Povinnost Komise uvést odůvodnění, pokud jde o rozhodnutí přijatá podle článku 9 nařízení č. 1/2003, totiž pouze vyžaduje, aby tento orgán uvedl jasným a jednoznačným způsobem skutkové okolnosti a právní úvahy, které jej vedly ke konstatování, že tyto závazky jsou dostatečné k tomu, aby reagovaly na výhrady týkající se hospodářské soutěže zjištěné na konci správního řízení ukončeného přijetím konečného rozhodnutí, aniž je tento orgán povinen vysvětlovat možné rozdíly ve srovnání s jeho prozatímními posouzeními uvedenými v oznámení námitek(50).
79. Je třeba rovněž poznamenat, že neexistence jak pozměněného předběžného posouzení, tak odůvodnění Komise ve vztahu k upuštění od námitek týkajících se Jamalu a k závazkům, které se jich týkají, se mimoto nemůže dotknout procesních práv třetích stran(51).
80. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že v rámci správního řízení, které vyústilo ve sporné rozhodnutí, může být pouze společnost Gazprom kvalifikována jako „dotyčná strana“ ve smyslu nařízení č. 1/2003, jelikož všichni ostatní, včetně navrhovatelky, mají pouze méně rozsáhlá procesní práva „zúčastněné třetí strany“(52). Jak totiž připomněl Tribunál v bodě 78 napadeného rozsudku, předběžné posouzení uvedené v článku 9 nařízení č. 1/2003 (ať již má formu oznámení námitek nebo jiného dokumentu) je určeno pouze podniku, kterého se týká šetření Komise, přičemž toto posouzení mu musí umožnit posoudit účelnost navržení přiměřených závazků, které odstraňují obavy z narušení hospodářské soutěže, jež Komise vyslovila, nebo lépe vymezit tyto závazky(53). Jak správně uvedl Tribunál v bodě 137 napadeného rozsudku, žádné ustanovení v nařízení č. 1/2003 nebo v nařízení č. 773/2004 neukládá Komisi povinnost formálně informovat zúčastněné třetí strany, pokud v průběhu řízení upustí od určitých námitek vůči dotčenému podniku.
81. Je třeba rovněž konstatovat, že pokud jde o správní řízení, které vedlo k přijetí sporného rozhodnutí, Komise poskytla nedůvěrnou verzi oznámená námitek navrhovatelce, která byla mimoto vyslechnuta jako zúčastněná strana v rámci průzkumu trhu podle čl. 27 odst. 4 nařízení č. 1/2003, přičemž tento průzkum je předběžnou podmínkou pro to, aby Komise mohla rozhodnutím prohlásit závazky za závazné(54). Navrhovatelka rovněž zpochybnila sporné rozhodnutí na základě článku 263 SFEU, včetně upuštění od námitek týkajících se Jamalu a neexistence závazků týkajících se těchto námitek(55).
82. Skutečnost, že v projednávané věci splňuje oznámení námitek požadavky předběžného posouzení ve smyslu článku 9 nařízení č. 1/2003, nemůže zpochybnit předchozí zjištění. Žádné ustanovení tohoto nařízení, ani ostatně jeho výklad Soudním dvorem totiž neopravňují k tomu, aby se s oznámením námitek zacházelo odlišně v závislosti na tom, zda slouží jako základ pro rozhodnutí přijaté na základě článku 7 nebo článku 9 tohoto nařízení(56).
83. Bez ohledu na tyto úvahy Komisi nic nebrání, pokud to s ohledem na zvláštní okolnosti věci považuje za nezbytné, aby uvedla důvody, proč se rozhodla upustit od určité námitky, a odůvodnila neexistenci závazků týkajících se této námitky, jak učinila v bodech 184 a 185 sporného rozhodnutí. I když taková povinnost výslovně nevyplývá z nařízení č. 1/2003 nebo nařízení č. 773/2004 ani z judikatury Soudního dvora v této oblasti, zásada řádné správy, jak poznamenala Komise na jednání, může odůvodnit takový přístup vzhledem ke zvláštnostem každé věci(57).
84. Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba konstatovat, že přístup přijatý Tribunálem v bodě 83 napadeného rozsudku, podle kterého Komise byla povinna změnit rozsah oznámení námitek, které splňovalo požadavky předběžného posouzení, před přijetím konečného rozhodnutí (včetně případu, kdy upustí od určité námitky), nebo případně odůvodnit upuštění od námitek, které nejsou převzaty v tomto rozhodnutí, je chybný.
85. V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokud odůvodnění rozhodnutí Tribunálu vykazuje porušení unijního práva, ale jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení tohoto rozhodnutí a je třeba, pokud jsou splněny určité podmínky, odůvodnění nahradit(58). V tomto smyslu je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že návrh na nahrazení odůvodnění je přípustný, pokud představuje obranu proti důvodu uvedenému navrhovatelem(59). V projednávané věci přitom navrhovatelka v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že upuštění od námitek týkajících se Jamalu přispělo k existenci zjevně nesprávného posouzení, kterého se dopustila Komise a které nebylo postiženo Tribunálem, takže existuje dostatečná souvislost mezi tímto důvodem a návrhem Komise na nahrazení odůvodnění, který musí být v projednávané věci přijat.
86. Konečně je třeba poznamenat, že soudní přezkum, jehož cílem je posoudit, zda Komise správně uznala, že závazky odpovídají výhradám, které vyjádřila, musí zohlednit výhrady, které má Komise stále v době přijetí rozhodnutí, kterým se řízení ukončuje, a nikoli výhrady, kterých se mohla vzdát poté, co vyslechla dotčený podnik a seznámila se s jeho stanoviskem v tomto ohledu(60). Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, výhrady týkající se hospodářské soutěže, tak jak jsou uvedeny v oznámení námitek, nemohou být použity jako kritérium pro přezkum legality rozhodnutí Komise (včetně rozhodnutí podle článku 9 nařízení č. 1/2003). Jak bylo vysvětleno v bodech 69 až 73 tohoto stanoviska, opačný výklad v tom smyslu, že je Komise vázána předběžnými výhradami, tak jak jsou uvedeny v oznámení námitek, by byl v rozporu s právem adresáta být vyslechnut, a zejména se samotnou funkcí článku 9 nařízení č. 1/2003.
87. Je tedy třeba odmítnout velkou část argumentace navrhovatelky na podporu prvních dvou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i jejího třetího důvodu, které jsou založeny na chybném předpokladu, že odpovídající povaha závazků nabídnutých společností Gazprom měla být posouzena s ohledem na výhrady týkající se hospodářské soutěže zjištěné Komisí v oznámení námitek.
D. K přezkumu existence zjevně nesprávného posouzení Tribunálem (první část třetího důvodu)
88. V první části třetího důvodu navrhovatelka tvrdí, že neexistence celkové analýzy odpovídající povahy závazků Tribunálem vede k chybnému výkladu pojmu „zjevně nesprávné posouzení“. Podle ní Tribunál neprovedl celkový přezkum jednak všech okolností případu, a zejména různých vůči nim vznesených závazků a námitek, nezávisle na individuální analýze každého z nich a jednak kumulativního účinku všech nesrovnalostí (nebo pochybení, která nejsou zjevná), které Tribunál sám identifikoval v rámci svého soudního přezkumu odpovídající povahy závazků.
89. Zaprvé je třeba připomenout, že je na navrhovateli, který se domáhá zrušení rozhodnutí přijatého Komisí podle článku 9 nařízení č. 1/2003, aby prokázal, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení(61). Pokud se přitom navrhovatelka omezuje na abstraktní tvrzení, že celková analýza by vedla k výsledku odlišnému od výsledku, ke kterému dospěl Tribunál, nic to nemění na tom, že tato účastnice řízení o tom neposkytuje důkaz, ale především neprokazuje existenci zjevně nesprávného posouzení Tribunálem(62).
90. Zadruhé je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, ze sporného rozhodnutí ani z napadeného rozsudku nevyplývá, že by Komise nebo Tribunál upustily od provedení celkové analýzy závazků přijatých společností Gazprom.
91. Především je třeba poznamenat, že pokud jde o Komisi, celkový přístup, který přijala v rámci přezkumu závazků, dokládají body 160 až 164 odůvodnění sporného rozhodnutí. V tomto ohledu je třeba dále upřesnit, že volba tohoto orgánu podrobně uvést přiměřenost každého závazku ve vztahu k výhradám, které měla, nemůže zpochybnit jeho celkový přístup. Vzhledem k různým protisoutěžním praktikám zjištěným Komisí a ke složité a technické povaze relevantních trhů totiž nelze Komisi vytýkat, že usilovala o postupnou nápravu protisoutěžní strategie Gazpromu prostřednictvím opatření zaměřených konkrétně na jednotlivé praktiky s cílem odstranit uvedenou strategii(63). To neznamená, že by tímto postupem Komise upustila od celkové analýzy.
92. Totéž platí, pokud jde o Tribunál, jelikož z bodů 195 až 202 a 310 až 319 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál provedl celkové posouzení jak cenových závazků, tak závazků týkajících se územních omezení. Pokud jde konkrétně o závazky týkající se míst dodávky (které jsou součástí závazků týkajících se územních omezení), je třeba konstatovat, že poté, co Tribunál v bodech 322 až 397 napadeného rozsudku odmítl výtky dovolávané navrhovatelkou, společností Overgas, Litevskou republikou a Polskou republikou, pokud jde o účinnost a přiměřenost závazků, Tribunál v bodě 398 napadeného rozsudku rozhodl, že tyto výtky ani ve svém souhrnu nevedou k závěru o existenci zjevně nesprávného posouzení.
93. Oproti výtkám navrhovatelky, která tvrdí, že Tribunál měl chybně za to, že výsledek celkové analýzy se nemůže lišit od výsledku vyplývajícího z analýzy každé z námitek posuzovaných jednotlivě, je přístup Tribunálu prost jakéhokoli právního pochybení.
94. Pokud totiž po individuálním a podrobném posouzení každé z výtek předložených účastnicemi řízení Tribunál neshledá žádné pochybení v posouzení Komise a potvrdí odpovídající povahu závazků ve vztahu ke Komisi uplatněným výhradám týkajícím se hospodářské soutěže, nemůže celkové posouzení těchto závazků vést k jinému výsledku, než jaký vyplývá z jejich individuální analýzy, a tím méně ke zjištění zjevného pochybení. Z toho vyplývá, že zjevně nesprávné posouzení může pojmově existovat pouze tehdy, pokud by Tribunál konstatoval neodpovídající povahu alespoň jednoho ze závazků přijatých Komisí, který by mohl zpochybnit i jiné závazky, pokud by bylo prokázáno, že mezi nimi existuje souvislost. Tomu však v projednávané věci není.
95. Zatřetí je třeba odmítnout argument navrhovatelky, podle kterého se Tribunál tím, že odhlédl od kumulativního účinku všech pochybení, která zjistil při posouzení závazků, dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu pojmu „zjevně nesprávné posouzení“.
96. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v rámci analýzy odpovídající povahy závazků týkajících se míst dodání Tribunál totiž zjistil určitá pochybení, která postihují posouzení těchto závazků Komisí, avšak nerozhodl, že by tyto okolnosti mohly mít jakýkoli dopad na efektivitu uvedených závazků. Je třeba konstatovat, že kritické úvahy ve vztahu k posouzení Komise, které se objevují zejména v bodech 295, 358 a 362 sporného rozhodnutí, se týkají spíše metodického přístupu přijatého Komisí v rámci její analýzy než nedostatečnosti závazků.
97. Je třeba rovněž připomenout, že zjevně nesprávné posouzení znamená, jak vyplývá z jeho názvu, existenci nikoliv jakéhokoli pochybení nebo opomenutí ze strany Komise, ale pochybení, které může dosáhnout určité hranice závažnosti, která je způsobilá zpochybnit opodstatněnost analýzy provedené Komisí, a v důsledku toho i samotnou legalitu rozhodnutí, které Komise přijala. Z toho vyplývá, že přezkum zjevně nesprávného posouzení tedy nevyžaduje, aby analýza Komise byla prosta jakýchkoli pochybení, neboť jí byl přiznán určitý prostor pro uvážení, pokud není překročena hranice zjevné nesprávnosti(64).
98. V každém případě, jelikož Tribunál shledal, že tato pochybení nezpochybňují odpovídající povahu závazků nebo legalitu sporného rozhodnutí, nelze mu vytýkat, že neshledal existenci zjevně nesprávného posouzení. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnosti Orlen a Overgas, neexistuje žádný důkaz, který by umožňoval konstatovat, že souběh drobných pochybení (v souhrnu) vedl ke zjevně nesprávnému posouzení.
99. S ohledem na výše uvedené se domnívám, že Tribunál správně rozhodl, že v tomto ohledu nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení.
VII. Závěry
100. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, druhý důvod kasačního opravného prostředku a první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněné.