ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
15. září 2016(*)
„Jazykový režim – Oznámení o otevřených výběrových řízeních na pozici administrátor – Výběr druhého jazyka ze tří jazyků – Nařízení č. 1 – Článek 1d odst. 1, článek 27 a článek 28 písm. f) služebního řádu – Zásada zákazu diskriminace – Proporcionalita“
Ve věcech T‑353/14 až T‑17/15,
Italská republika, zastoupená G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,
žalobkyně,
podporovaná
Litevskou republikou, zastoupenou D. Kriaučiūnasem a V. Čepaitė, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí ve věci T‑17/15,
proti
Evropské komisi, původně zastoupené ve věcech T‑353/14 a T‑17/15 J. Currallem a G. Gattinarem, jakož i ve věci T‑17/15 F. Simonetti, dále G. Gattinarou a F. Simonetti, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je ve věci T‑353/14 návrh na základě článku 263 SFEU na zrušení oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/276/14 pro sestavení rezervního seznamu uchazečů na pozici administrátor (Úř. věst. 2014, C 74 A, s. 4) a ve věci T‑17/15 návrh na základě článku 263 SFEU na zrušení oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/294/14 pro sestavení rezervního seznamu uchazečů na pozici administrátor v oblasti ochrany údajů pro Evropského inspektora ochrany údajů (Úř. věst. 2014, C 391 A, s. 1),
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení D. Gratsias (zpravodaj), předseda, M. Kančeva a C. Wetter, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. března 2016,
vydává tento
Rozsudek(1)
Skutečnosti předcházející sporu
1 Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) je interinstitucionálním subjektem vytvořeným na základě rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a Veřejného ochránce práv 2002/620/ES ze dne 25. července 2002 o zřízení EPSO (Úř. věst. 2002, L 197, s. 53; Zvl. vyd. 01/04, s. 46). Článek 2 třetí pododstavec služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), ve znění před přijetím nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád (Úř. věst. 2004, L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 130), stanovil, že orgány, které podepsaly uvedené rozhodnutí, na základě jeho čl. 2 odst. 1 svěřily EPSO výkon pravomocí výběru personálu, které byly podle čl. 30 prvního pododstavce služebního řádu a přílohy III služebního řádu svěřeny orgánům oprávněným ke jmenování. Kromě toho čl. 2 odst. 2 uvedeného rozhodnutí stanoví, že jestliže byly pravomoci uvedené v odstavci 1 svěřeny orgánu oprávněnému ke jmenování u instituce, subjektu nebo agentury vytvořených Smlouvami nebo na jejich základě, může EPSO tyto pravomoci na jejich žádost vykonávat. Článek 4 téhož rozhodnutí stanoví, že i když se žádosti a stížnosti v souvislosti s výkonem pravomocí svěřených EPSO podávají podle článku 91a služebního řádu tomuto úřadu, veškerá odvolání v této oblasti směřují vůči Evropské komisi.
2 Dne 1. března 2014 zveřejnil EPSO v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2014, C 60 A, s. 1) obecná pravidla platná pro otevřená výběrová řízení (dále jen „obecná pravidla“).
3 V bodě 1.3 těchto obecných pravidel nadepsaném „Podmínky účasti ve výběrovém řízení“ je pod nadpisem „Jazykové znalosti“ uvedeno:
„V závislosti na výběrovém řízení budete požádáni, abyste prokázali znalost úředních jazyků EU. Obecně budete potřebovat důkladnou znalost jednoho úředního jazyka EU a uspokojivou znalost dalšího, nicméně v oznámení o výběrovém řízení mohou být stanoveny přísnější požadavky (zejména u lingvistických profesních profilů). Není-li v oznámení o výběrovém řízení stanoveno jinak, volba druhého jazyka bude zpravidla omezena na angličtinu, francouzštinu a němčinu.“
4 V poznámce pod čarou č. 7 obecných pravidel je upřesněno, že „[p]odle rozsudku [Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu)] ve věci Itálie v. Komise, C‑566/10 P, musí orgány [EU] uvést důvody pro omezení výběru druhého jazyka pouze na malý počet úředních jazyků EU“.
5 V témže bodě 1.3 obecných pravidel je mimoto uvedeno, že:
„Úřad EPSO při pořádání otevřených výběrových řízení používá ‚Obecné pokyny k používání jazyků ve výběrových řízeních pořádaných úřadem EPSO‘, které dne 15. května 2013 přijal sbor vedoucích správních útvarů.
Je dlouhodobou praxí používat pro interní komunikaci v orgánech EU převážně angličtinu, francouzštinu a němčinu, a tyto jazyky jsou rovněž nejčastěji potřebné při externí komunikaci a vyřizování úředních věcí.
Možnosti volby druhého jazyka ve výběrových řízeních byly vymezeny ve služebním zájmu, neboť je třeba, aby noví pracovníci byli v rámci každodenní pracovní činnosti ihned schopni podávat pracovní výkon a efektivně komunikovat. V opačném případě by mohlo být vážně narušeno efektivní fungování orgánů.
V zájmu rovného zacházení musí všichni uchazeči – včetně těch, jejichž první úřední jazyk patří mezi tři uvedené jazyky – absolvovat určitý test nebo zkoušku ve svém druhém jazyce, který si ze tří uvedených zvolí. Tento způsob posouzení specifických kompetencí umožňuje orgánům Unie zhodnotit, zda jsou uchazeči schopni ihned podávat pracovní výkon v prostředí, které se velmi podobá reálné pracovní situaci. Není tím dotčena možnost pozdější jazykové přípravy k získání schopnosti pracovat ve třetím jazyce, jak vyžaduje čl. 45 odst. 2 služebního řádu.
[…]“
6 Obecné pokyny uvedené v bodě 5 výše jsou připojeny k obecným pravidlům (příloha 2), jak vyplývá z jejich poznámky pod čarou č. 8.
7 V bodě 2.1.4 obecných pravidel nadepsaném „Vyplňte elektronickou přihlášku“ je upřesněno, že „[v]šechny části [elektronické přihlášky] včetně ‚hodnocení zkušeností‘ je třeba vyplnit v angličtině, francouzštině nebo němčině, není-li v oznámení o výběrovém řízení stanoveno jinak“.
8 V bodě 3.1.1 obecných pravidel nadepsaném „Komunikace úřadu EPSO s uchazeči“ uvádí jeho první odstavce:
„Vaše výsledky a veškeré pozvánky Vám budou zasílány pouze prostřednictvím Vašeho účtu EPSO, a to v angličtině, francouzštině nebo němčině.“
9 Bod 3.1.2 obecných pravidel nadepsaný „Komunikace uchazečů s úřadem EPSO“ zní:
„Před kontaktováním úřadu EPSO si pečlivě přečtěte všechny informace v oznámení o výběrovém řízení, v těchto obecných pravidlech a na internetových stránkách úřadu EPSO, včetně ‚Častých otázek […]‘.
Kontaktní údaje lze nalézt na internetových stránkách […]. Ve veškeré korespondenci související s přihláškou musí uchazeči uvést své jméno tak, jak je uvedeno v přihlášce, číslo výběrového řízení a číslo přihlášky.
Úřad EPSO pečlivě dbá na dodržování zásad uvedených v kodexu řádného úředního chování […]. S ohledem na tyto zásady si však úřad EPSO vyhrazuje právo ukončit korespondenci, pokud korespondence obdržená od uchazeče je nevhodná – tj. opakuje se, je urážlivá a/nebo irelevantní.“
10 V bodě 4 kodexu řádného úředního chování zaměstnanců Evropské komise vůči veřejnosti, který je přílohou k rozhodnutí Komise 2000/633/ES, ESUO a Euroatom ze dne 17. října 2000, kterým se mění její jednací řád (Úř. věst. 2000, L 267, s. 63), na který je odkazováno v bodě 9 výše (dále jen „kodex řádného úředního chování“), je pod nadpisem „Písemný styk“ upřesněno:
„V souladu s článkem 21 Smlouvy o založení Evropského společenství odpovídá Komise na dopisy v jazyce původního dopisu, pokud byl napsán v jednom z úředních jazyků Společenství.“
11 Příloha 2 obecných pravidel nadepsaná „Obecné pokyny vedoucích správních útvarů k používání jazyků ve výběrových řízení pořádaných úřadem EPSO“ (dále jen „obecné pokyny“) uvádí:
„Potvrzuje se, že obecně se ve výběrových řízeních pořádaných úřadem EPSO budou jazyky používat takto:
– Stálé prvky internetových stránek úřadu EPSO budou ve všech úředních jazycích.
– Oznámení o výběrových řízeních, včetně výběrových řízení pro lingvisty a výběrových řízení v souvislosti s rozšířením, jakož i obecná pravidla platná pro otevřená výběrová řízení se budou zveřejňovat ve všech úředních jazycích.
– Následující testy a zkoušky se budou konat ve všech úředních jazycích:
– vstupní testy (verbální a numerické uvažování),
– testy porozumění jazyku ve výběrových řízeních pro překladatele,
– předběžné překladatelské testy ve výběrových řízeních pro právníky-lingvisty,
– postupové tlumočnické testy (na počítači) ve výběrových řízeních pro tlumočníky,
– testy kompetencí (překládání nebo tlumočení) ve výběrových řízeních pro lingvisty.
– […]
– Hodnotící centra [Testy hodnotících center] se budou pořádat pouze ve druhém jazyce uchazečů, přičemž na výběr je angličtina, francouzština a němčina.
Podobně budou ve všech úředních jazycích zveřejňovány úřadem pořádané výzvy k vyjádření zájmu pro smluvní zaměstnance.
Důvodů pro omezení možnosti volby druhého jazyka je několik.
Zaprvé služební zájem vyžaduje, aby noví pracovníci byli ihned schopni podávat pracovní výkon a efektivně vykonávat povinnosti spojené s oborem nebo povoláním, pro které byli najati a kterých se týkalo výběrové řízení.
Angličtina, francouzština a němčina jsou jazyky, které se v orgánech používají nejčastěji. Tradičně se tyto jazyky používají na jednáních členů orgánů. Rovněž jde o nejčastěji používané jazyky při interní i externí komunikaci. Potvrzují to statistiky zdrojových jazyků textů, které překládají překladatelské služby orgánů.
Vzhledem ke skutečným jazykovým požadavkům orgánů s ohledem na interní a externí komunikaci musí být jedním z kritérií podle čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu uspokojivá znalost jednoho z těchto tří jazyků, kterou je třeba ověřit simulací reálné pracovní situace. Znalost třetího jazyka, jak stanoví čl. 45 odst. 2 služebního řádu, nemůže při náboru nahradit znalost jednoho ze tří uvedených jazyků.
Zadruhé je omezení volby jazyků v následných stadiích výběrových řízení odůvodněno povahou dotyčných testů a zkoušek. V souladu s článkem 27 služebního řádu se orgány oprávněné ke jmenování v rámci orgánů Unie rozhodly upravit výběrová řízení a počínaje rokem 2010 zavedly metody hodnocení založené na kompetencích, aby mohly lépe určit, zda jsou uchazeči schopni plnit své povinnosti.
Z řady vědeckých výzkumů vyplývá, že nejlepším způsobem, jak předvídat skutečný výkon, jsou hodnotící centra, která simulují reálné pracovní situace. Na celém světě se používají jako nejefektivnější metoda hodnocení. Vzhledem k délce služby a stupni mobility v rámci orgánů je takový druh hodnocení zásadní. Na základě kompetenčního rámce definovaného orgány oprávněnými ke jmenování se vybere určitý počet vhodných úkolů pro zhodnocení požadovaných kompetencí. Aby bylo zajištěno, že uchazeči budou hodnoceni spravedlivě a budou moci přímo komunikovat s hodnotiteli a ostatními uchazeči, kteří se plnění úkolu účastní, je při použití této metody mimo jiné vyžadováno, aby se hodnotící centrum konalo ve společném jazyce, nebo – za určitých podmínek – v hlavním jazyce výběrového řízení. V prvním uvedeném případě je třeba vybrat společný jazyk z jazyků, které uchazeči nejpravděpodobněji znají.
V této souvislosti je třeba učinit vše pro to, aby se předešlo diskriminaci mezi uchazeči; proto je třeba všechny uchazeče testovat v jejich druhém jazyce. Ale protože také tento jazyk musí být jazykem společným, je nutné, aby možnost volby druhého jazyka byla omezena. Vzhledem k tomu, že tradiční praxe popsaná výše je v orgánech i praxí současnou, je třeba volit mezi angličtinou, francouzštinou a němčinou. V rámci hodnotících center se nehodnotí jazykové znalosti uchazečů; k účasti na testech postačuje uspokojivá znalost jednoho ze tří uvedených jazyků jako druhého jazyka (to je v souladu s minimálními požadavky stanovenými v článku 28 služebního řádu). S ohledem na skutečné potřeby služby, které jsou popsány výše, není tato úroveň znalosti jazyka v žádném směru nepřiměřená.
Používání angličtiny, francouzštiny nebo němčiny jako zvoleného druhého jazyka v pozdějších stadiích výběrového řízení nepředstavuje v žádném směru diskriminaci na základě mateřského jazyka. Nejde o omezení v používání mateřského jazyka. Povinnost, aby si uchazeči zvolili druhý jazyk (angličtinu, francouzštinu nebo němčinu), který je jiný než jejich první jazyk (zpravidla mateřský nebo rovnocenný jazyk), zaručuje, že uchazeče bude možné porovnat za rovných podmínek. Rovněž je třeba zmínit, že uspokojivá znalost druhého jazyka závisí především na osobním úsilí uchazeče.
Uvedený požadavek je v každém případě přiměřený s ohledem na skutečné potřeby služby. V omezení možnosti volby druhého jazyka se odráží, jaké jazyky lidé v Evropě v současné době ovládají. Angličtina, francouzština a němčina nejsou jen jazyky několika členských států Evropské unie, ale také nejrozšířenější cizí jazyky. Jsou to jazyky, které se nejčastěji vyučují jako cizí jazyk a o kterých se lidé domnívají, že je nejužitečnější se je naučit. Skutečné požadavky služby tedy zřejmě rozumně odrážejí jazykové znalosti, které lze u uchazečů očekávat, zejména s ohledem na to, že v testech kompetencí se neověřuje znalost jazyka jako taková (gramatické chyby, pravopis či slovní zásoba). Omezení možnosti volby druhého jazyka na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu tedy nepředstavuje nepřiměřenou překážku pro osoby, které se chtějí výběrových řízení zúčastnit. Podle dostupných informací vlastně velmi dobře odpovídá tomu, na co jsou lidé zvyklí a co očekávají.
Závěr, že omezení možnosti volby druhého jazyka pro určitá stadia výběrových řízení je přiměřené a nediskriminační, podporují příslušné statistiky. Angličtinu, francouzštinu nebo němčinu si například uchazeči volili nejčastěji, když ve velkých výběrových řízeních na administrátory a asistenty s obecnými profily v roce 2005 pro občany zemí EU-25 měli možnost zvolit si jako druhý jazyk jeden z 11 úředních jazyků. Statistiky výběrových řízení po reformě v roce 2010 nevykazují žádnou předpojatost ve prospěch občanů zemí, v nichž je angličtina, francouzština nebo němčina úředním jazykem. A statistiky výběrových řízení na administrátory v roce 2010 ukazují, že velký počet uchazečů si nadále volí jako svůj druhý jazyk jeden z těchto tří.
Z týchž důvodů je zřejmě přiměřené požadovat, aby si uchazeči zvolili jeden z uvedených tří jazyků pro komunikaci s úřadem EPSO a pro vyplnění „hodnocení zkušeností“.
Důsledkem, pokud jde o hledání rovnováhy mezi služebním zájmem a schopnostmi uchazečů, je to, že některé testy a zkoušky by se měly konat v omezeném počtu jazyků Evropské unie – jednak kvůli zajištění, aby úspěšní uchazeči měli přiměřené znalosti takové kombinace jazyků, která jim umožní efektivně plnit jejich povinnosti, jednak proto, aby mohly být použity metody výběru založené na hodnocení výkonu. Vzhledem k tomu, že oznámení o výběrových řízeních a pokyny pro uchazeče se zveřejňují ve 24 jazycích Unie a uchazeči mohou v důležitém prvním stadiu výběrových řízení používat kterýkoli z 24 jazyků, který si zvolí jako svůj mateřský jazyk, lze mít za to, že byla nalezena spravedlivá rovnováha mezi služebním zájmem a zásadou mnohojazyčnosti a nediskriminace na základě jazyka.
Je tedy třeba volit případ od případu v souladu s jazykovým režimem přijatým správní radou úřadu EPSO a konkrétními potřebami orgánů, jež potřebují přijímat uchazeče, kteří budou ihned schopni podávat pracovní výkon.
Jsou možné dva obecné případy:
– Zaprvé, obecné profily nebo specifické profily, kde vedle obecných kompetencí jsou rozhodujícím faktorem při výběru odborné dovednosti nebo zkušenosti v konkrétním oboru nebo na konkrétní pracovní pozici. Zde je základním požadavkem schopnost pracovat a komunikovat v mnohojazyčném kontextu, kde nutnost ovládat jazyky, které se v orgánech nejčastěji používají, odůvodňuje omezení možnosti výběru z jazyků Evropské unie ve výběrovém řízení.
– Zadruhé, profily, kde je obzvlášť důležitá znalost jednoho nebo více jazyků, například u lingvistů nebo jiných profilů, pro něž se výběrová řízení pořádají podle jednotlivých jazyků. Vedle hodnocení obecných kompetencí, jak je uvedeno výše v prvním scénáři, je v tomto případě nutné další testy specifických kompetencí pořádat v příslušných jazycích.
I při použití tohoto přístupu by veškerá rozhodnutí o omezení počtu jazyků ve výběrových řízeních měla ponechávat prostor ke zvážení této otázky u každého jednotlivého výběrového řízení, aby byly zohledněny konkrétní potřeby orgánů v souvislosti s dotyčným profilem (profily).“
12 Dne 13. března 2014 zveřejnil úřad EPSO v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/276/14 pro sestavení rezervního seznamu uchazečů na pozici administrátor (Úř. věst. 2014, C 74 A, s. 4). Dne 6. listopadu 2014 zveřejnil úřad EPSO v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/294/14 pro sestavení rezervního seznamu uchazečů na pozici administrátor v oblasti ochrany údajů pro Evropského inspektora ochrany údajů (Úř. věst. 2014, C 391 A, s. 1). Jedná se o oznámení o výběrových řízeních, jejichž zrušení je navrhováno v rámci projednávaných žalob (dále jen společně „napadená oznámení“).
13 V úvodní části obou napadených oznámení je uvedeno, že jejich „nedílnou součástí“ jsou obecná pravidla.
14 Podle podmínek účasti ve výběrových řízeních, jichž se týkají napadená oznámení, se v těchto oznámeních vyžaduje výborná znalost jednoho úředního jazyka Unie, přičemž tento jazyk je označen jako „jazyk 1“ výběrového řízení, a uspokojivá znalost druhého jazyka, označeného jako „jazyk 2“ výběrového řízení, který si má každý uchazeč vybrat z angličtiny, francouzštiny nebo němčiny, přičemž je upřesněno, že tento jazyk musí být odlišný od jazyka, který si tento uchazeč vybral jako jazyk 1 (část III bod 2.3 napadených oznámení).
15 V bodě 2.3 části III napadených oznámení jsou uvedeny přesnější informace týkající se omezení výběru jazyka 2 pouze na tři výše zmíněné jazyky. V oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/276/14 je v tomto ohledu uvedeno:
„Vzhledem k rozsudku [ze dne 27. listopadu 2012, Itálie v. Komise (C‑566/10 P, Sb. rozh., EU:C:2012:752)] si orgány Unie přejí uvést důvody pro omezení výběru druhého jazyka v tomto výběrovém řízení pouze na určitý počet úředních jazyků Unie.
Informujeme proto uchazeče, že možnosti výběru druhého jazyka jsou v tomto výběrovém řízení vymezeny v souladu se služebním zájmem, který vyžaduje, aby se noví kolegové přijatí do služebního poměru mohli okamžitě zapojit do pracovního procesu a byli ve své každodenní práci schopni efektivní komunikace. V opačném případě by mohlo být efektivní fungování orgánů vážně narušeno.
Na základě dlouhodobé praxe orgánů Unie – pokud jde o jazyky používané pro interní komunikaci – a při současném zohlednění potřeb útvarů v oblasti externí komunikace a zpracovávání spisů jsou nejčastěji používanými jazyky nadále angličtina, francouzština a němčina. Tyto tři jazyky jsou navíc v Evropské unii nejrozšířenějšími druhými jazyky a jsou nejčastěji studované jako druhé jazyky. Tím je dána úroveň vzdělání a odborné způsobilosti, kterou lze od uchazeče o pracovní místa v orgánech Evropské unie v současné době očekávat, tj. znalost alespoň jednoho z těchto jazyků. Při zvažování služebního zájmu a potřeb a schopností uchazečů a při současném zohlednění konkrétní oblasti tohoto výběrového řízení je tudíž oprávněné uspořádat zkoušky v těchto třech jazycích a zajistit tak, aby všichni uchazeči ovládali alespoň jeden z těchto tří úředních jazyků na pracovní úrovni, ať je jejich první úřední jazyk jakýkoli. Tento způsob posouzení specifických schopností umožní orgánům Unie, aby u uchazečů vyhodnotily, zda jsou schopni podat okamžitý pracovní výkon v prostředí, které se podobá situaci na daném pracovním místě.
Ze stejných důvodů je vhodné omezit jazyk pro komunikaci mezi uchazečem a orgánem, včetně jazyka, v němž mají být sepsány přihlášky. Tento požadavek ostatně zajišťuje, že údaje uchazečů [na jejich vlastních přihláškách] mohou být lépe porovnány a zkontrolovány.
Všichni uchazeči, včetně těch, jejichž první úřední jazyk patří mezi uvedené tři jazyky, musí navíc – v zájmu rovného zacházení se všemi uchazeči – absolvovat některé zkoušky ve svém druhém jazyce, který je jedním ze tří uvedených.
Tím není dotčena pozdější jazyková příprava k získání schopnosti pracovat ve třetím jazyce v souladu s čl. 45 odst. 2 služebního řádu.“
16 Oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/294/14 poskytuje v podstatě tytéž podrobné informace.
17 Část IV oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/276/14 upravuje organizaci vstupních testů prováděných na počítači. Jedná se o zkoušku verbálního uvažování [test a)], numerického uvažování [test b)], abstraktního uvažování [test c)] a test ověřující situační úsudek [test d)]. V bodě 3 této části oznámení je upřesněno, že jazykem testů a) až c) je jazyk 1 výběrového řízení, zatímco jazykem testu d) je jazyk 2 výběrového řízení.
18 Mimoto upravuje část IV oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/294/14 organizaci vstupních testů. Jedná se o zkoušku verbálního uvažování [test a)], numerického uvažování [test b)] a abstraktního uvažování [test c)]. V bodě 3 této části oznámení je upřesněno, že jazykem testů a) až c) je jazyk 1 výběrového řízení.
19 Část V oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/294/14 určuje postup přijetí do výběrového řízení a výběr na základě kvalifikačních předpokladů. Je v ní stanoveno, že hodnocení obecných i zvláštních podmínek a výběr na základě kvalifikačních předpokladů se provádí nejprve na základě informací, které uchazeči uvedli v přihlášce. Odpovědi uchazečů na otázky týkající se obecných i zvláštních podmínek jsou zpracovávány za účelem zjištění, zda uchazeči splňují všechny podmínky přijetí do výběrového řízení v souladu s částí III oznámení EPSO/AD/294/14. Mezi uchazeči, kteří splňují podmínky přijetí do dotčeného výběrového řízení, poté provede výběrová komise výběr na základě kvalifikačních předpokladů a určí uchazeče, jejichž kvalifikace zejména s ohledem na diplomy a odbornou praxi nejlépe odpovídá náplni práce a kritériím výběru uvedeným v oznámení EPSO/AD/294/14. Tento výběr se provádí výhradně na základě informací uvedených uchazeči v záložce „hodnocení zkušeností“, podle postupu stanoveného v části V bodě 1 písm. b) oznámení EPSO/AD/294/14.
20 Kritéria, která vezme výběrová komise v úvahu v rámci výběru na základě kvalifikačních předpokladů, jsou definována v bodě 2 části V oznámení EPSO/AD/294/14:
„1) Vysokoškolský diplom v oblasti evropského práva;
2) Vysokoškolský diplom zahrnující specializaci v oblasti ochrany údajů;
3) Odborná příprava v oblasti ochrany údajů doložená diplomem […] kter[á] doplňuje tituly a diplomy požadované pro přijetí do tohoto výběrového řízení;
4) Alespoň osmnáctiměsíční odbornou praxi v oblasti ochrany údajů, kterou uchazeč získal v evropských orgánech nebo ve vnitrostátním orgánu pro ochranu údajů nebo ve vnitrostátním orgánu veřejné správy, která doplňuje praxi požadovanou do přijetí do tohoto výběrového řízení;
5) Odbornou praxi ve vypracovávání stanovisek, rozhodnutí nebo závěrů předkládaných Soudnímu dvoru Evropské unie v souvislosti s evropskou právní úpravou v oblasti ochrany údajů;
6) Odbornou praxi v oblasti vypracovávání zpráv souvisejících s předběžnými kontrolami, konzultacemi a stížnostmi v oblasti ochrany údajů;
7) Odbornou praxi v oblasti vypracovávání stanovisek souvisejících s evropskou právní úpravou v oblasti ochrany údajů […];
8) Odbornou praxi v oblasti vyšetřování nebo auditů, jejichž cílem bylo posoudit dodržování ochrany osobních údajů podle platných právních předpisů;
9) Odbornou praxi v oblasti moderních informačních a komunikačních technologií (IKT), která umožňuje hodnocení dopadu jejich využívání na ochranu údajů.“
21 Poslední fáze výběrových řízení, kterých se týkají napadená oznámení, probíhá v „hodnotícím centru“ (část V oznámení EPSO/AD/276/14; část VI oznámení EPSO/AD/294/14).
22 V bodě 3 části V oznámení EPSO/AD/276/14 je uvedeno, že jazykem hodnotícího centra je jazyk 2 výběrového řízení.
23 Podle bodu 2 části VI oznámení EPSO/AD/294/14 budou uchazeči v rámci zkoušky hodnotícího centra podrobeni trojímu typu cvičení:
– jejich schopnosti v oblasti uvažování prostřednictvím testu ověřujícího verbální uvažování [test a)], testu ověřujícího numerické uvažování [test b)] a testu ověřujícího abstraktní uvažování [test c)];
– jejich specifické schopnosti prostřednictvím strukturovaného pohovoru o dovednostech v oboru [test d)];
– jejich obecné schopnosti prostřednictvím případová studie [test e)], cvičení ve skupině [test f)] a strukturovaného pohovoru [test g)].
24 Mimoto je v bodě 3 téže části oznámení EPSO/AD/294/14 uvedeno, že jazyky v hodnotícím centru budou jazyk 1 výběrového řízení pro testy a) až c) a jazyk 2 výběrového řízení pro testy d) až g).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
25 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 23. května 2014 podala Italská republika žalobu ve věci T‑353/14. Navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil oznámení EPSO/AD/276/14;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
26 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.
27 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. ledna 2015 podala Italská republika žalobu ve věci T‑17/15.
28 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 30. dubna 2015 podala Litevská republika návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Italské republiky. Usnesením ze dne 1. června 2015 předseda osmého senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl. Litevská republika předložila dne 13. července 2015 spis vedlejšího účastníka řízení.
29 Italská republika ve věci T‑17/15 navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil oznámení EPSO/AD/294/14;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
30 Litevská republika podporuje návrhová žádání Italské republiky na zrušení napadeného oznámení ve věci T‑17/15.
31 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil Italské republice náhradu nákladů řízení;
– uložil Litevské republice náhradu jejich nákladů řízení.
32 Na návrh soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (osmý senát) o zahájení ústní části řízení v projednávaných věcech a o jejich spojení za tímto účelem. V rámci organizačních procesních opatření přijatých na základě článku 89 jednacího řádu Tribunál požádal Komisi, aby písemně odpověděla na několik otázek. Komise této žádosti ve stanovené lhůtě vyhověla.
33 Řeči hlavních účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání dne 17. března 2015, kterého se Litevská republika neúčastnila.
Právní otázky
34 Poté, co byli hlavní účastníci řízení k této otázce vyslechnuti na jednání, Tribunál rozhodl podle článku 68 jednacího řádu o spojení projednávaných věcí pro účely rozhodnutí, jímž se končí řízení.
35 Na podporu žalob uplatňuje Italská republika sedm žalobních důvodů vycházejících zaprvé z porušení článků 263, 264 a 266 SFEU; zadruhé z porušení článku 342 SFEU a článků 1 a 6 nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/01, s. 3) v pozměněném znění; zatřetí z porušení čl. 6 odst. 3 EU, článku 18 SFEU, článku 22 Listiny základních práv Evropské unie, článků 1 a 6 nařízení č. 1, čl. 1d odst. 1 a 6, čl. 27 druhého pododstavce a čl. 28 písm. f) služebního řádu, jakož i čl. 1 odst. 2 a 3 přílohy III služebního řádu; začtvrté z porušení čl. 6 odst. 3 SEU a zásady ochrany legitimního očekávání; zapáté ze zneužití pravomoci, jakož i z porušení „hmotněprávních norem týkajících se povahy a účelu oznámení o výběrovém řízení“ zejména čl. 1d odst. 1 a 6, čl. 27 druhého pododstavce, čl. 28 písm. f), čl. 34 odst. 3 a čl. 45 odst. 1 služebního řádu, jakož i z porušení zásady proporcionality; zašesté z porušení článku 18 SFEU, čl. 24 čtvrtého pododstavce SFEU, článku 22 Listiny základních práv, článku 2 nařízení č. 1, jakož i čl. 1d odst. 1 a 6 služebního řádu a zasedmé z porušení čl. 296 druhého pododstavce SFEU, článků 1 a 6 nařízení č. 1, čl. 1d odst. 1 a 6 a čl. 28 písm. f) služebního řádu, čl. 1 odst. 1 písm. f) přílohy III služebního řádu, z porušení zásady proporcionality, jakož i ze „zkreslení skutkového stavu“.
36 Je třeba konstatovat, že Italská republika svými žalobními důvody napadá dva aspekty zákonnosti jazykového režimu výběrových řízení, jichž se týkají napadená oznámení, jak je podle Italské republiky zaveden těmito oznámeními. Brojí proti ustanovením napadených oznámení, jež podle ní omezují volbu druhého jazyka uvedených výběrových řízení na němčinu, angličtinu a francouzštinu, a volbu jazyka, který lze používat při komunikaci mezi uchazeči a úřadem EPSO.
37 Před přezkumem těchto dvou aspektů zákonnosti oznámení napadených Italskou republikou je třeba se ve světle jejích žalobních důvodů zabývat námitkou nepřípustnosti formulovanou Komisí v její žalobní odpovědi směřující proti oběma projednávaným žalobám, ač ji formálně nevznesla.
K přípustnosti
38 Komise v žalobní odpovědi uvádí, že Italská republika v projednávaném případě nezohlednila zveřejnění obecných pokynů v Úředním věstníku Evropské unie, které část III napadených oznámení pouze provádí, a že Italská republika tyto obecné pokyny nikdy, a to ani incidenčně, nenapadla. Žalobní důvody Italské republiky tedy musí být odmítnuty jako nepřípustné „vzhledem k tomu, že nebyly ve lhůtě napadeny obecné pokyny“.
39 Italská republika v replice uvádí, že obecné pokyny i obecná pravidla představují akty vnitřní povahy, jež nespadají do žádné ze samostatných kategorií napadnutelných aktů ve smyslu článku 263 SFEU. V tomto ohledu se podle ní obecná pravidla neliší od „příručky pro otevřená výběrová řízení“, která jim předcházela. Jejich obsah je tudíž právně závazný až skutečným začleněním do oznámení o výběrovém řízení. V obecných pravidlech zveřejněných v řadě C Úředního věstníku Evropské unie navíc není uveden jejich právní základ, přestože takový údaj je podle jejího názoru nezbytný v případě aktů sekundárního práva, které mají bezprostřední závazné účinky. Uzavírá, že dotčená pravidla nejsou bez oznámení o výběrovém řízení, která na ně odkazují, právně závazná.
40 Mimoto je totiž v obecných pokynech podle názoru Italské republiky toliko upřesněno, že uchazeči si musí „obecně“ vybrat druhý jazyk mezi angličtinou, němčinou a francouzštinou. Italská republika proto uzavírá, že nemohla napadnout jazykový režim výběrového řízení dotčeného oznámením prostřednictvím žaloby na neplanost obecných pokynů, neboť tento režim byl upraven uvedeným oznámením.
41 Komise v duplice tvrdí, že kritéria uvedená Italskou republikou se týkají čistě formálních aspektů a nesouvisejí s účinky napadených oznámení. Zdůrazňuje, že existuje jediná závazná právní úprava jazykového režimu výběrových řízení, zcela nezávislá na napadených oznámeních, a sice ta uvedená v obecných pokynech a obecných pravidlech. Napadená oznámení musí být podle ní brána jako „striktně provedení“ obecných pokynů a pouhé „potvrzení ustanovení“ těchto pokynů.
42 Tribunál z argumentace předložené Komisí v žalobní odpovědi a vysvětlené v duplice, jakož i při jednání, odvodil, že námitka nepřípustnost, kterou vznáší, je odůvodněná za předpokladu, že napadená oznámení jsou potvrzujícími akty, nebo čistě prováděcími akty obecných pravidel a obecných pokynů. Za účelem odpovědi na argumentaci Komise je tudíž nezbytné zkoumat povahu a právní význam uvedených textů.
K povaze a právnímu významu obecných pravidel a obecných pokynů
43 Italská republika na jednání uvedla, že obecná pravidla a obecné pokyny jsou pouhými sděleními, která mají závazné právní účinky pouze vůči svému autorovi, tedy úřadu EPSO, neboť omezují jeho diskreční pravomoc. Italská republika mimoto tvrdila, že pokud by měly být obecná pravidla a obecné pokyny považovány za závazné právní normy, jež se použijí obecně a nezávisle na výběrových řízeních pořádaných úřadem EPSO, jednalo by se akty přijaté úřadem, jež ke stanovení takových pravidel nemá pravomoc.
44 Komise na jednání upřesnila, že přijetím obecných pravidel a obecných pokynů vymezil úřad EPSO zastupující všechny orgány Unie jasná, objektivní a předvídatelná kritéria týkající se volby druhého jazyka ve výběrových řízeních, která pořádá ve smyslu bodu 91 rozsudku ze dne 27. listopadu 2012, Itálie v. Komise (C‑566/10 P, EU:C:2012:752). Úřad EPSO přijal uvedené akty na základě článků 29 a 30 služebního řádu a přílohy III služebního řádu, které mu přiznávají pravomoc pořádat výběrová řízení. Uvedené texty podle Komise mimoto obsahují momentální vyhodnocení jazykových potřeb orgánů.
45 Při výkladu obecných pravidel a obecných pokynů Tribunál stejně jako Komise konstatuje, že kritéria týkající se volby druhého jazyka výběrových řízení pořádaných úřadem EPSO a jazyka pro komunikaci mezi ním a uchazečem vyplývají z těchto dokumentů. Z obecných pravidel lze totiž odvodit, že tato volba musí být provedena s přihlédnutím k praxi orgánů Unie v oblasti interní a externí komunikace a nakládání se spisy, k služebnímu zájmu, jakož i k potřebám souvisejícím s pořádáním výběrových řízení a hodnocením uchazečů (viz bod 5 výše).
46 Totéž platí i o obecných pokynech. V těchto pokynech je zejména odkazováno na služební zájem, praxi orgánů Unie, skutečné požadavky jejich orgánů, povahu testů, jež zaručují nejvhodnější hodnocení uchazečů, jazykové znalosti evropského obyvatelstva obecně a na volbu jazyka učiněnou uchazeči v dříve pořádaných výběrových řízení úřadu EPSO (viz bod 11 výše).
47 Nicméně je třeba konstatovat, že výše uvedené texty se neomezují na vyjmenování takovýchto kritérií. Obecná pravidla a obecné pokyny rovněž zahrnují řadu posouzení, podle nichž je volba druhého jazyka výběrových řízení pořádaných úřadem EPSO, jakož i jazyka pro komunikaci mezi ním a uchazečem omezena na němčinu, angličtinu a francouzštinu. Komise tvrdí, že tato posouzení upravují jazykový režim, který v zásadě musí být použit na tato výběrová řízení, jestliže byla kritéria stanovená v těchto obecných pravidlech a obecných pokynech použitelná v okamžiku jejich přijetí, aniž je odkazováno na zvláštní výběrová řízení.
48 Je tedy třeba odpovědět na otázku, zda s ohledem na posouzení uvedená v bodě 47 výše musí být obecná pravidla a obecné pokyny vykládány tak, že stanovují závazné právní normy určující jazykový režim všech výběrových řízení pořádaných úřadem EPSO.
49 Takový výklad výše uvedených textu nelze přijmout. Podle judikatury je třeba pro posouzení, zda předmětné texty mají za cíl stanovení takových závazných právních norem, zkoumat jejich obsah (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 20. května 2010, Německo v. Komise, T‑258/06, Sb. rozh., EU:T:2010:214, bod 27 a citovaná judikatura). Jestliže nejsou nestanoveny zvláštní nebo nové povinnosti, pak pouhé zveřejnění sdělení nestačí k závěru, že toto sdělení je aktem, které může mít závazné právní účinky (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 20. května 2010, Německo v. Komise, T‑258/06, Sb. rozh., EU:T:2010:214, bod 31).
50 Ze znění uvedených textů přitom vyplývá, že jejich zveřejněním nestanovil úřad EPSO s konečnou platností jazykový režim všech výběrových řízení, jejichž pořádáním je pověřen. Navzdory posouzení uvedeným v bodě 47 výše totiž obecná pravidla a obecné pokyny výslovně nechávají volbu jazykového režimu každého výběrového řízení na oznámení o výběrovém řízení, které bude přijato v okamžiku zahájení příslušného řízení.
51 V bodě 1.3 obecných pravidel je sice uvedeno, že volba druhého jazyka a jazyka, ve kterém mají být sepsány přihlášky, „bude zpravidla omezena na angličtinu, francouzštinu a němčinu“. Je tam však také uvedeno, že to platí tehdy, „není-li v oznámení o výběrovém řízení stanoveno jinak“ (viz body 3 a 4 výše).
52 Obecné pokyny jsou formulovány obdobně. Ačkoli je v nich uvedeno, že obecně má být druhým jazykem výběrových řízení, jakož i jazykem komunikace mezi úřadem EPSO a uchazeči angličtina, francouzština nebo němčina, je v nich dále upřesněno, že i při použití tohoto přístupu „by veškerá rozhodnutí o omezení počtu jazyků ve výběrových řízeních měla ponechávat prostor ke zvážení této otázky u každého jednotlivého výběrového řízení, aby byly zohledněny konkrétní potřeby orgánů “ (viz bod 11 výše). Nelze mít proto za to, že texty dotčené v projednávaném případě stanovují zvláštní nebo nové povinnosti ve smyslu judikatury (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 20. května 2010, Německo v. Komise, T‑258/06, Sb. rozh., EU:T:2010:214, bod 28 a citovaná judikatura).
53 V každém případě nelze posouzení uvedená v bodě 47 výše vykládat tak, že stanovují jazykový režim použitelný na všechna výběrová řízení pořádaná úřadem EPSO vzhledem k tomu, že žádné ustanovení uvedenému úřadu nebo sboru vedoucích administrativních útvarů nepřiznává pravomoc takový obecně použitelný režim stanovit či v tomto ohledu přijmout obecné zásady, od nichž by se oznámení o výběrovém řízení mohlo odchýlit pouze výjimečně (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 29. listopadu 2011, Birkhoff v. Komise, T‑10/11 P, EU:T:2011:699, body 30 a 31 a citovaná judikatura).
54 V tomto ohledu, jak bylo připomenuto v bodě 1 tohoto rozsudku, vykonává úřad EPSO podle čl. 2 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2002/620 pravomoci výběru personálu, které byly podle čl. 30 prvního pododstavce služebního řádu a přílohy III služebního řádu svěřeny orgánům oprávněným ke jmenování, u orgánů, které podepsaly uvedené rozhodnutí, jakož i u institucí, subjektů nebo agentur Unie na jejich žádost.
55 Přitom žádné z těchto ustanovení či z ustanovení uváděných Komisí (viz bod 44 výše) nesvěřuje úřadu EPSO pravomoc stanovit obecně závazná a abstraktní pravidla upravující do budoucna výběrová řízení pořádána na základě ustanovení služebního řádu.
56 Podle čl. 7 odst. 1 přílohy III služebního řádu sice po projednání s Výborem pro služební řád svěří orgány úřadu EPSO odpovědnost za přijetí nezbytných opatření, aby bylo zajištěno použití jednotných měřítek při výběrových řízeních na místa úředníků. Avšak v odst. 2 písm. a) a b) uvedeného článku je upřesněno, že úkoly EPSO se, pokud jde o výběrová řízení na místa úředníků, omezují na provádění otevřených výběrových řízení a poskytování technické podpory na žádost jednotlivých orgánů pro vnitřní výběrová řízení, která orgány pořádají. Dále je třeba konstatovat, že výše uvedené ustanovení svěřuje EPSO toliko odpovědnost za přijetí nezbytných opatření k jednotným měřítkům, nikoli k přijetí obecně závazných a abstraktních pravidel. I kdyby tomu tak bylo, Komise v každém případě ve svých písemnostech ani při jednání neodkázala na akt orgánů, kterým po projednání s Výborem pro služební řád svěřily EPSO odpovědnost za přijetí obecně závazných a abstraktních pravidel v oblasti jazykového režimu výběrových řízení, která pořádá.
57 Ačkoli ustanovení zmiňovaná v bodech 54 až 56 výše nepřiznávají úřadu EPSO pravomoc přijmout závazná pravidla, pokud jde o jazykový režim výběrových řízení, která pořádá, úřadu EPSO není bráněno, v zájmu rovného zacházení a právní jistoty, v přijetí a zveřejnění takových aktů, jako jsou obecná pravidla a obecné pokyny, jejichž cílem je oznámit, jak v konkrétních situacích zamýšlí užívat posuzovací pravomoc, kterou mu tato ustanovení přiznávají. Úřad EPSO je nicméně takovými texty vázán pouze v rozsahu, v němž se neodchylují od pravidel s obecnou působností upravující jeho úkoly, a za podmínky, že se jejich přijetím nezříká výkonu pravomocí, které mu náleží při vyhodnocování potřeb orgánů a subjektů Unie včetně jejich jazykových potřeb v rámci pořádání různých výběrových řízení (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 8. března 2016, Řecko v. Komise, C‑431/14 P, EU:C:2016:145, body 69 a 71 a citovaná judikatura).
58 Vzhledem k výše uvedenému je třeba uzavřít, že obecná pravidla a obecné pokyny musí být vykládány tak, že představují nanejvýše sdělení ve smyslu bodu 91 rozsudku ze dne 27. listopadu 2012, Itálie v. Komise (C‑566/10 P, EU:C:2012:752), která uvádí kritéria, podle nichž má úřad EPSO v úmyslu postupovat při volbě jazykového režimu výběrových řízení, jejichž pořádáním je pověřen.
59 Právě ve světle těchto závěrů je třeba zkoumat právní povahu napadených oznámení za účelem rozhodnutí o přípustnosti projednávaných žalob.
K právní povaze napadených oznámení
60 Jak bylo uvedeno v bodě 42 výše, má Komise za to, že napadená oznámení jsou potvrzujícími akty, nebo čistě prováděcími akty obecných pravidel a obecných pokynů.
61 V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že jak vyplývá z prvního pododstavce článku 263 SFEU žalobě na neplatnost musí podléhat všechna opatření přijatá unijními orgány bez ohledu na jejich povahu či formu, je-li jejich účelem založit právní účinky (viz rozsudek ze dne 6. dubna 2000, Španělsko v. Komise, C‑443/97, EU:C:2000:190, bod 27 a citovaná judikatura), tedy taková, jež přinášejí změnu právní situace, která existovala před jejich přijetím (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. června 1995, Španělsko v. Komise, C‑135/93, EU:C:1995:201, bod 21).
62 Z této judikatury vyplývá, že soudnímu přezkumu stanovenému článkem 263 SFEU nepodléhají akty, jež nezakládají právně závazné účinky, které by se mohly dotknout zájmů jednotlivců, jako jsou potvrzující a čistě prováděcími akty [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 14. května 2012, Sepracor Pharmaceuticals (Irsko) v. Komise, C‑477/11 P, nezveřejněné, EU:C:2012:292, bod 52 a citovaná judikatura].
63 Co se týče konkrétně potvrzujících aktů, z ustálené judikatury vyplývá, že o akt čistě potvrzující dřívější individuální akt se jedná tehdy, když neobsahuje oproti dřívějšímu aktu žádnou novou skutečnost a jeho vydání nepředcházelo přezkoumání postavení jeho adresáta (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, EU:T:2001:42, bod 44; ze dne 6. května 2009, M v. Evropská agentura pro léčivé přípravky, T‑12/08 P, EU:T:2009:143, bod 47, a ze dne 15. září 2011, CMB a Christof v. Komise, T‑407/07, nezveřejněné EU:T:2011:477, bod 89). Tuto judikatura lze mimoto vztáhnout i na akty, které nelze považovat za akty individuální (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2014, Španělsko v. Komise, T‑481/11, EU:T:2014:945, body 28 a 29 a citovaná judikatura) jako je nařízení nebo oznámení o výběrovém řízení (viz rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Itálie v. Komise, T‑295/13, nezveřejněné, EU:T:2015:997, bod 76 a citovaná judikatura).
64 Pokud jde o čistě prováděcí akty, je třeba mít za to, že takové akty nezakládají žádná práva ani povinnosti třetích osob, ale jsou přijímány v rámci provádění dřívějšího aktu, jehož cílem je vyvolat závazné právní účinky, přičemž všechny součásti normy stanovené tímto posledním aktem již byly definovány a přijaty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. listopadu 2008, Itálie v. Komise, T‑185/05, EU:T:2008:519, body 51 až 53 a citovaná judikatura; rovněž v tomto smyslu obdobně viz stanovisko generálního advokáta P. Cruz Villalóna ve věci Komise v. Parlament a Rada, C‑427/12, EU:C:2013:871, bod 63).
65 Zadruhé je třeba připomenout, že na základě čl. 1 odst. 1 písm. c) přílohy III služebního řádu musí takové oznámení o výběrovém řízení, jako jsou napadená oznámení, upřesnit v případě výběrových řízení na základě zkoušek povahu těchto zkoušek a jejich hodnocení. Podle ustálené judikatury totiž znění oznámení o výběrovém řízení představuje pro výběrovou komisi jak rámec legality, tak rámec pro posouzení. Kromě toho je základním úkolem oznámení o výběrovém řízení poskytnout zájemcům co možná nejpřesnější informace o povaze podmínek vyžadovaných pro práci na obsazovaném pracovním místě, o které se jedná, aby mohly posoudit, zda v jejich případě přichází v úvahu podání přihlášky (viz rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Itálie v. Komise, T‑295/13, nezveřejněné, EU:T:2015:997, bod 49 a citovaná judikatura).
66 Každé oznámení o výběrovém řízení je proto přijato za účelem stanovení pravidel upravujících postup průběhu jednoho čí více konkrétních výběrových řízení, jež oznamuje, a normativního rámce v závislosti na cíli vytyčeném orgánem oprávněným ke jmenování. Právě tento normativní rámec stanovený případně v souladu s pravidly s obecnou působností použitelnými na pořádání výběrových řízení upravuje postup dotčeného výběrového řízení od okamžiku zveřejnění předmětného oznámení do zveřejnění rezervního seznamu obsahujícího jména úspěšných uchazečů dotčeného výběrového řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Itálie v. Komise, T‑295/13, nezveřejněný, EU:T:2015:997, bod 50).
67 Vzhledem k výše uvedenému je nutno konstatovat, že takové oznámení o výběrovém řízení, jako jsou napadená oznámení, které vzhledem ke konkrétním potřebám dotčených orgánů nebo subjektů Unie stanoví normativní rámec konkrétního výběrového řízení včetně jeho jazykového režimu a vyvolává samostatné právní účinky, nelze zásadně považovat za akt potvrzující nebo čistě prováděcí dřívější akt. Ačkoli orgán oprávněný ke jmenování musí v rámci výkonu svých úkolů spočívajících v přijetí oznámení o výběrovém řízení dodržovat nebo uplatňovat pravidla obsažená v dřívějších aktech s obecnou působností, nic to nemění na skutečnosti, že je normativní rámec každého výběrového řízení stanoven a upřesněn odpovídajícím oznámením o výběrovém řízení, jež tak blíže upravuje podmínky vyžadované pro dané pracovní místo nebo místa.
68 V každém případě i za předpokladu, že by oznámení o výběrovém řízení mohlo být v zásadě potvrzujícím aktem nebo aktem čistě prováděcím akt, který mu předchází, z judikatury uvedené v bodě 62 a 63 tohoto rozsudku vyplývá, že o akt potvrzující či akt čistě prováděcí dřívější akt se jedná pouze tehdy, má-li mít tento akt právní účinky. Jak bylo uvedeno v bodech 48 až 57 výše to však není případ obecných pravidel a obecných pokynů.
69 Jak bylo konstatováno v bodě 58 výše, musí být obecná pravidla a obecné pokyny vykládány tak, že představují nanejvýše sdělení ve smyslu bodu 91 rozsudku ze dne 27. listopadu 2012, Itálie v. Komise (C‑566/10 P, EU:C:2012:752), která oznamují kritéria, podle nichž má úřad EPSO v úmyslu postupovat při volbě jazykového režimu každého výběrového řízení, jejichž pořádáním je pověřen.
70 Vzhledem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že napadená oznámení představují akty, jež mají právně závazné účinky, pokud jde o jazykový režim dotčených výběrových řízení, a představují napadnutelné akty. Skutečnost, že při jejich přijímání zohlednil úřad EPSO kritéria uvedená v obecných pravidlech a obecných pokynech, na něž napadená oznámení výslovně odkazovala (viz bod 13 výše), nemůže tento závěr zpochybnit.
71 Námitka nepřípustnosti formulovaná Komisí tedy musí být zamítnuta a je třeba se zabývat meritem podaných žalob.
[omissis]
Z těchto důvodů,
TRIBUNÁL (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Věci T‑353/14 a T‑17/15 se pro účely rozsudku spojují.
2) Oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/276/14 pro sestavení rezervního seznamu uchazečů na pozici administrátor a oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/294/14 pro sestavení rezervního seznamu uchazečů na pozici administrátor v oblasti ochrany údajů pro Evropského inspektora ochrany údajů se zrušují.
3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Italskou republikou.
4) Litevská republika ponese vlastní náklady řízení související s jejím vedlejším účastenstvím ve věci T‑17/15.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. září 2016.
Podpisy