Věc T‑471/11
Éditions Odile Jacob SAS
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Trh vydávání knih – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje spojení podniků za slučitelné se společným trhem pod podmínkou následného převodu aktiv – Rozhodnutí o schválení nabyvatele převáděných aktiv – Rozhodnutí přijaté poté, co Tribunál zrušil původní rozhodnutí týkající se téhož řízení – Právní zájem na podání žaloby – Porušení článku 266 SFEU – Nesplnění závazků uložených v rozhodnutí o podmíněném povolení – Rozdíl mezi podmínkami a poplatky – Zásada zákazu zpětné účinnosti – Posouzení nabídky nabyvatele – Nezávislost nabyvatele ve vztahu k převodci – Zneužití pravomoci – Povinnost odůvodnění“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 5. září 2014
1. Soudní řízení – Vedlejší účastenství – Námitka nepřípustnosti nevznesená žalovanou – Nepřípustnost
(Statut Soudního dvora, čl. 40 čtvrtý pododstavec a článek 53; jednací řád Tribunálu, čl. 116 odst. 3)
2. Soudní řízení – Vedlejší účastenství – Důvody odlišné od důvodů podporovaného hlavního účastníka řízení – Nepřípustnost
(Statut Soudního dvora, čl. 40 čtvrtý pododstavec a článek 53; jednací řád Tribunálu, čl. 116 odst. 3)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Potřeba vzniklého a trvajícího zájmu – Zájem týkající se situace, která nastane v budoucnu, ale s jistotou – Přípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
4. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Opravný prostředek adresáta rozsudku vydaného unijním soudem, který směřuje proti aktu přijatému orgánem v rámci provádění uvedeného rozsudku – Přípustnost – Základ případné žaloby na náhradu škody
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
5. Soudní řízení – Žalobní důvody – Právní kvalifikace žalobního důvodu, který je odlišný od žalobního důvodu uplatněného v rámci jiného sporu – Přípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; agentura Evropské unie pro základní práva, článek 47)
6. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Rozsah – Absolutní překážka věci rozsouzené – Rozsah – Zohlednění jak odůvodnění rozsudku, tak jeho výroku – Právní aspekt, který představuje obiter dictum vyslovené nad rámec sporu, který byl předložen unijnímu soudu – Vyloučení – Účinky zrušujícího rozsudku – Povinnost autora nového rozhodnutí vycházet z data přijetí zrušeného aktu a vzít v úvahu tehdy platná ustanovení
(Články 264 a 266 SFEU)
7. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Opatření vyplývající z rozsudku – Odmítnutí přijetí opatření, která jdou nad rámec nahrazení zrušeného aktu – Zpochybnění rozsahu povinnosti přijmout opatření vyplývající z rozsudku – Procesní postup – Žaloba pro nečinnost – Zpochybnění legality aktu přijatého namísto zrušeného aktu – Procesní postup – Žaloba na neplatnost
(Články 264 a 266 SFEU)
8. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Rozdíl mezi podmínkami a poplatky uloženými podnikům v rámci řízení o podmíněném povolení spojení podniků – Účinky
[Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 8 odst. 2 a čl. 5, písm. b), a čl. 14 odst. 2 písmena b) a c); sdělení Komise 2001/C 68/03, bod 12]
9. Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Právní jistota – Ochrana, jejíž poskytnutí bylo odepřeno porušiteli platné právní úpravy – Přednost zásady legality před zásadami právní jistoty a legitimního očekávání, která je odůvodněna nezbytností zajistit rovné zacházení
10. Akty orgánů – Časová působnost – Zákaz zpětné účinnosti – Výjimky – Podmínky – Dosažení cíle obecného zájmu a dodržení zásady legitimního očekávání – Zrušení rozhodnutí o schválení nabyvatele následně převáděných aktiv v rámci spojení podniků z důvodu nedostatku nezávislosti zplnomocněnce – Přijetí retroaktivního rozhodnutí ke zhojení původní protiprávnosti – Přípustnost
11. Žaloba na neplatnost – Rozsudek zamítající žalobu na neplatnost – Účinky – Relativní překážka věci rozsouzené – Zachování domněnky legality napadeného aktu – Nepřípustnost nové žaloby, která má stejný předmět, týká se stejných účastníků řízení a je založena na stejném důvodu
(Článek 256 odst. 1 SFEU)
12. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření vyplývající z rozsudku – Zrušení rozhodnutí o schválení nabyvatele následně převáděných aktiv v rámci spojení podniků – Rozhodnutí, které nemusí nutně převzít tytéž důvody, jaké byly uvedeny ve zrušeném aktu – Zohlednění údajů týkajících se období následujícím po dni přijetí zrušeného aktu – Přípustnost
(Článek 266 SFEU)
13. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Hospodářské posouzení – Diskreční pravomoc – Soudní přezkum – Meze
(Nařízení Rady č. 4064/89, článek 2)
14. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Závazky dotyčných podniků, jež mohou vést ke slučitelnosti oznámeného spojení podniků s vnitřním trhem – Závazek spočívající v následném převodu aktiv – Kritéria výběru nabyvatele – Možnost Komise vybrat nabyvatele, který může nejlépe zajistit dokonalou hospodářskou soutěž na trhu – Neexistence – Následný převod aktiv ve prospěch nabyvatele, který nemá zkušenosti v dotčeném odvětví – Přípustnost – Podmínky – Soudní přezkum – Meze
[Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 2, odst. 1, písm. a) články 2 a 3; sdělení Komise 2001/C 68/03, bod 49]
15. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Závazky dotyčných podniků, jež mohou vést ke slučitelnosti oznámeného spojení s vnitřním trhem – Závazek spočívající v následném převodu aktiv – Kritéria výběru nabyvatele – Stávající nebo potenciální soutěžitel – Nezávislost nabyvatele ve vztahu k převodci – Tatáž osoba, která zasedá v některých orgánech převodce a nabyvatele – Přípustnost – Podmínky
[Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 2, odst. 1, písm. a) články 2 a 3; sdělení Komise 2001/C 68/03, bod 49]
16. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o použití pravidel v oblasti spojování podniků – Rozhodnutí o schválení spojení podniků – Odůvodnění doplňující odůvodnění, které je již samo o sobě dostatečné
(Článek 296 SFEU)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 36)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 36, 37)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 39)
4. Osoby, kterým je určen rozsudek unijního soudu zrušující akt orgánu, mají právní zájem na podání žaloby v rámci sporu týkajícího se splnění povinností plynoucích z uvedeného rozsudku dotčeným orgánem, a to i pokud již napadený akt nemá žádné účinky. Tato zásada nemůže být zpochybněna pouhou okolností, že žalobkyně by ani v případě zrušení napadeného rozhodnutí nemohla žádným způsobem získat aktiva, která byla převedena na jiný podnik, což je operace potvrzená zrušeným rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že přijetí rozhodnutí představuje způsob, jakým Komise chtěla splnit povinnosti plynoucí z uvedeného rozsudku, žalobce má právní zájem na podání žaloby proti napadenému rozhodnutí již na základě jeho postavení účastníka řízení ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek.
Dále podnik, který byl uveden na omezeném seznamu pěti možných nabyvatelů aktiv, která měla být převedena v rámci spojení podniků, má odůvodněný zájem na zrušení rozhodnutí Komise schvalujícího jiný z uvedených pěti podniků, jelikož toto rozhodnutí nevyhnutelně může ovlivnit jeho obchodní postavení, bez ohledu na otázku, zda v případě zrušení napadeného rozhodnutí může být schválen jako nabyvatel dotčených aktiv.
Navíc žalobce má právní zájem na navržení zrušení právního aktu, který se jej bezprostředně dotýká za účelem určení protiprávnosti unijním soudem, ke které vůči němu došlo, takže takové určení může sloužit jako podklad případné žaloby na náhradu škody určené k odpovídajícímu odškodnění újmy způsobené napadeným právním aktem.
(viz body 40, 41, 43, 44)
5. Žádné ustanovení statutu Soudního dvora nebo jednacího řádu nezakazuje účastníku řízení provést jinou právní kvalifikaci žalobního důvodu, než jakou provedl v jiném sporu. Právo podat žalobu k Tribunálu, kterým disponuje fyzická či právnická osoba na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, totiž nemůže být bez právního základu k tomu účelu výslovně stanoveného omezeno, aniž by tím došlo k porušení základních zásad legality a dodržování práva na obhajobu, jakož i práva na účinnou soudní ochranu a na přístup k nezávislému soudu zaručeného článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie.
Účastníci řízení sice určují předmět sporu, který nemůže být soudem změněn, avšak tento soud musí vykládat žalobní důvody spíše podle jejich podstaty než podle jejich kvalifikace, a tudíž musí sám kvalifikovat žalobní důvody a argumenty uplatněné v žalobě.
Zásada non concedit venire contra factum proprium znamená v unijním právu toliko, že účastník řízení nemůže před soudem rozhodujícím o opravném prostředku zpochybňovat skutkovou nebo procesní okolnost, která byla uznána před soudem prvního stupně a byla zaznamenána do protokolu z jednání před posledně uvedeným soudem.
(viz body 50–52)
6. Zrušující rozsudky unijních soudů poté, kdy se stanou konečnými, představují překážku věci rozsouzené. Tato překážka se nevztahuje pouze na výrok zrušujícího rozsudku, nýbrž i na odůvodnění, které je nezbytnou oporou jeho výroku, a je od něj proto neoddělitelné.
Překážka věci rozsouzené se nicméně váže pouze ke skutkovým a právním otázkám, které byly skutečně nebo nutně rozhodnuty. Navíc se na obiter dictum obsažené ve zrušujícím rozsudku nevztahuje absolutní překážka věci rozsouzené. Článek 266 SFEU tak zavazuje orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, pouze v míře nezbytné k zajištění splnění povinností vyplývajících ze zrušujícího rozsudku.
Řízení směřující k nahrazení zrušeného aktu musí být provedeno znovu v části počínající přesně okamžikem, v němž protiprávnost nastala. Zrušení aktu, kterým bylo ukončeno správní řízení zahrnující různé fáze, nevede nezbytně ke zrušení celého postupu předcházejícího přijetí napadeného aktu, bez ohledu na věcné či procesní odůvodnění zrušujícího rozsudku. Autor aktu tak musí přijmout nahrazující akt, jakoby se nacházel v okamžiku, kdy přijal akt, jenž byl zrušen, podle tehdy platných ustanovení a s ohledem na tehdy relevantní skutkové okolnosti. Ve svém novém rozhodnutí však může uplatnit jiné důvody, než na kterých založil své první rozhodnutí. Mimoto není povinen znovu rozhodnout o těch aspektech původního rozhodnutí, které nebyly zrušujícím rozsudkem zpochybněny.
(viz body 56–59, 63, 66, 67, 125)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 71)
8. Nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků a oznámení Komise o [nápravných] prostředcích, které jsou přijatelné podle nařízení č. 4064/89 a nařízení č. 447/98, stanoví rozdíl mezi podmínkami a povinnostmi uloženými podnikům v rámci řízení o povolení podmíněného spojení podniků. Pokud dotyčné podniky poruší některou povinnost spojenou s tímto rozhodnutím Komise, pak Komise může odvolat uvedené rozhodnutí a uložit těmto podnikům pokutu. Naopak, pokud jde o porušení podmínky, nařízení č. 4064/89 nestanoví výslovně konkrétní důsledky.
Na jedné straně se za těchto podmínek rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné se společným trhem stává neplatným, pokud účastník řízení poruší podmínku, strukturální opatření, bez kterého by nemohlo být spojení podniků povoleno. Na druhé straně v případě nedodržení povinnosti uložené v rozhodnutí, kterým se prohlašuje spojení za slučitelné se společným trhem, může Komise uvedené rozhodnutí odvolat a uložit pokutu podniku, který uvedenou povinnost porušil, avšak není povinna taková opatření přijmout.
(viz body 73, 76, 77, 80, 83)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 92–94)
10. Zásada právní jistoty, která představuje obecnou zásadu unijního práva, obecně brání tomu, aby byl počátek časové působnosti aktu stanoven na den předcházející dni jeho zveřejnění. Podle ustálené judikatury tomu však může být výjimečně jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob. Toto konstatování se nezakládá na rozlišování mezi individuálními rozhodnutími a nařizovacími akty.
Dodržení legality a překážky věci rozsouzené ze strany správního orgánu představuje takový cíl obecného zájmu. S takovým cílem je tedy v souladu rozhodnutí Komise, které bylo přijato za účelem vyplnění právního vakua vzniklého v důsledku toho, že unijní soud zrušil první rozhodnutí Komise, jímž byl schválen nabyvatel aktiv převáděných v souladu se závazky připojenými k rozhodnutí, kterým bylo povoleno spojení podniků, a tudíž za účelem ochrany právní jistoty podniků spadajících do působnosti nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků.
Pokud jde o zásadu legitimního očekávání, tato zásada nebrání ani přijetí nového retroaktivního rozhodnutí o schválení, jelikož provedení závazků stanovených v rozhodnutí o podmíněném povolení spojení podniků, kterým byla společnost, jež se zavázala převést aktiva s cílem uskutečnění spojení, nadále vázána i v okamžiku přijetí nového rozhodnutí, implikuje jednak, že tato společnost navrhne Komisi schválení nabyvatele aktiv, která mají být následně převedena s cílem uskutečnění spojení podniků, a jednak, že Komise rozhodne o návrhu nabyvatele vzneseném touto společností.
(viz body 102, 103, 106, 108)
11. Rozsudky zamítající žalobu na neplatnost aktu přijatého unijním orgánem představují relativní překážku věci rozsouzené, jejímž jediným důsledkem je nepřípustnost jakékoli nové žaloby se stejným předmětem, stejnými účastníky řízení a založené na stejném důvodu. Takový rozsudek tedy neznamená, že napadený akt je platný, ale výhradně, že žádný z důvodů uplatněných žalobcem nebyl opodstatněný, a že totéž platí o důvodech veřejného pořádku, které je soud povinen zkoumat i bez návrhu. Proto pro napadený akt nadále platí domněnka legality, která rovněž pro všechny subjekty unijního práva znamená povinnost uznat plnou účinnost tohoto aktu, dokud nebyla prokázána jeho protiprávnost.
(viz body 117, 144)
12. V návaznosti na zrušení správního aktu musí jeho autor přijmout nový nahrazující akt k datu, kdy byl uvedený akt přijat, v závislosti na tehdy platných ustanoveních a tehdy relevantních skutkových okolnostech. Může se však v novém rozhodnutí dovolávat jiných důvodů, než na kterých bylo založeno jeho první rozhodnutí
Kontrola spojování podniků vyžaduje výhledovou analýzu situace hospodářské soutěže, která může ze spojení podniků v budoucnosti vyplynout, a to zejména ohledně posouzení životaschopnosti nabyvatele a jeho schopnosti udržovat a rozvíjet účinnou hospodářskou soutěž na dotčených trzích.
Musí-li tedy Komise provést a posteriori analýzu situace hospodářské soutěže plynoucí ze spojení podniků, může právem zkoumat, zda její analýza provedená na základě skutečností, o kterých věděla ke dni přijetí zrušeného rozhodnutí, byla potvrzena údaji týkajícími se období po uvedeném datu.
(viz body 125, 127, 128, 134)
13. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 135–138)
14. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 145, 146, 148)
15. V rámci spojování podniků směřuje podmínka nezávislosti nabyvatele následně převáděných aktiv s cílem dosáhnout povolení tohoto spojení podniků zejména k zajištění schopnosti nabyvatele jednat na trhu jako účinný a nezávislý konkurent, aniž by jeho strategie a volby mohly být ovlivněny převodcem. Tato nezávislost může být posouzena při přezkumu kapitálových, finančních, obchodních, osobních a hmotných vazeb mezi oběma společnostmi.
Okolnost, že tatáž osoba zasedá v řídících orgánech nabyvatele a v dozorčích orgánech převodce, nemusí nutně prokázat, že nabyvatel je závislý na převodci.
Vzhledem k tomu, že nabyvatel se na žádost Komise před přijetím rozhodnutí o schválení nabyvatele formálně zavázal jednak k tomu, že uvedená osoba se vzdá mandátů v této společnosti ve lhůtě jednoho roku od schválení jeho nabídky, a jednak k tomu, že se v uvedené době nebude účastnit zasedání správní rady a dalších vnitřních výborů, pokud se budou týkat činností dotčených spojením podniků, a nedostane žádnou důvěrnou informaci týkající se odvětví dotčených činností ze strany ředitelů či provozních manažerů nabyvatele, lze mít za to, že Komise dbala na to, aby přítomnost téže osoby v řídících orgánech nabyvatele a dozorčích orgánech převodce nemohla narušit nezávislost nabyvatele, a v důsledku toho udržení a rozvoj účinné hospodářské soutěže na dotčeném trhu.
(viz body 152, 155, 158, 159)
16. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 175–177, 182)