Věc T‑470/11

Total SA

a

Elf Aquitaine SA

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Trh s metakryláty – Pokuty – Solidární odpovědnost mateřských společností a jejich dceřiné společnosti za protiprávní jednání této dceřiné společnosti – Okamžité a úplné zaplacení pokuty dceřinou společností – Snížení výše pokuty dceřiné společnosti v důsledku rozsudku Tribunálu – Dopisy Komise, v nichž se od mateřských společností požaduje zaplacení částky, kterou Komise vrátila dceřiné společnosti, zvýšené o úroky z prodlení – Žaloba na neplatnost – Napadnutelný akt – Přípustnost – Úroky z prodlení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 29. dubna 2015

1.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Akty, kterými se mění právní postavení žalobce – Dopis Komise, v němž se od více společností vyžaduje uhrazení jim společně a nerozdílně uložené pokuty navýšené o úroky z prodlení poté, co jedna ze společně a nerozdílně odpovědných společností uhradila původní pokutu v plné výši, a poté, co byla část výše pokuty této společnosti vrácena – Nepřípustnost žaloby v části, v níž směřuje proti výši jistiny pokuty a její přípustnost v části, v níž se týká povinnosti úhrady úroků z prodlení

(Článek 263 SFEU)

2.      Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Žalobní důvod, vznesený poprvé v rámci vyjádření k námitce nepřípustnosti – Nepřípustnost

[Statut Soudního dvora, článek 21 a čl. 53 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

3.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Posuzovací pravomoc Komise – Rozsah – Pravomoc stanovit podmínky placení pokut – Uložení úroků z prodlení – Rozsah – Pokuta uložená ke společné a nerozdílné úhradě vícero společnostem a plně uhrazená jednou z těchto společností na účet ostatních – Uplatnění úroků z prodlení ve vztahu ke společně a nerozdílně odpovědným společnostem v návaznosti na snížení výše pokuty a vrácení částky odpovídající tomuto snížení společnosti, již pokutu původně uhradila – Vyloučení

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

1.      Předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 263 SFEU mohou být pouze opatření vyvolávající právně závazné účinky, kterými jsou dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, s výjimkou mezitímních opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí. Při určení toho, zda některé opatření může být předmětem žaloby na neplatnost, je třeba se zaměřit na jeho obsah, přičemž forma, v jaké bylo toto opatření přijato, je v zásadě nerozhodná.

V tomto ohledu dopisy, v nichž Komise po mateřských společnostech požaduje zaplacení pokut, jež byly jim a jejich dceřiným společnostem uloženy ke společné a nerozdílné úhradě za porušení pravidel hospodářské soutěže, a které Komise zaslala v návaznosti na snížení těchto pokut a vrácení částky odpovídající tomuto snížení dceřiné společnosti, která původně pokuty zaplatila, obsahují konečné stanovisko Komise a mohou být předmětem nuceného výkonu.

Nicméně žaloba na neplatnost podaná proti takovým dopisům je nepřípustná v části, v níž směřuje proti výši jistiny pokut, jelikož právní postavení mateřských společností zůstává v tomto ohledu beze změny. Avšak v rozsahu, v němž takové dopisy požadují úhradu úroků z prodlení, mění tyto dopisy právní postavení mateřských společností, které nebyly dříve k úhradě takových úroků povinny, jelikož jejich dceřiná společnost okamžitě zaplatila původní pokutu, jejímiž solidárními dlužníky tyto společnosti byly. V tomto ohledu tedy takové dopisy mohou být předmětem žaloby na neplatnost.

(viz body 73, 74, 82, 83, 95, 96, 99, 101)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 107)

3.      Pravomoc Komise ukládat pokuty pro porušení pravidel hospodářské soutěže zahrnuje oprávnění určit datum splatnosti pokut a datum, od kterého začínají běžet úroky z prodlení, stanovit sazbu těchto úroků a podmínky výkonu jejího rozhodnutí a případně požadovat zřízení bankovní záruky pokrývající částku uložených pokut a příslušné úroky, neboť pokud by Komise takovou pravomoc neměla, mohla by výhoda, kterou by podniky mohly mít z prodlení se zaplacením pokut, vést k oslabení sankcí uložených Komisí v rámci jejího úkolu dohledu nad uplatňováním pravidel hospodářské soutěže.

Uplatnění úroků z prodlení se zaplacením pokut je odůvodněno potřebou zajistit, aby Smlouva nebyla zbavena svého užitečného účinku praktikami jednostranně prováděnými podniky, které jsou v prodlení se zaplacením jim uložených pokut. Úroky z prodlení mají všeobecně jedinou funkci, a to napravit újmu ve formě prodlení, již při splácení peněžité pohledávky věřitel utrpěl, jelikož odepření peněžitého plnění je vždy újmou.

S ohledem na tuto funkci Komise nemůže právem požadovat úroky z prodlení z titulu pokuty uložené ke společné a nerozdílné úhradě vícero společnostem, jelikož tato pokuta byla okamžitě a v plné výši zaplacena jednou ze solidárně odpovědných společností na účet všech ostatních, zato však Komisi měla být vrácena ta část, o kterou byla pokuta snížena ve vztahu ke společnosti, jež ji původně zaplatila. Za takových okolností k prodlení ze strany solidárně odpovědných společností nedochází.

V tomto ohledu se nejeví jako naprosto nezbytné, aby společnost, která původně pokutu uhradila, vyplnila zvláště prohlášení o společné platbě požadované Komisí, ale postačí, když jasně prohlásí, že tuto platbu provedla zároveň na účet ostatních společně a nerozdílně odpovědných společností.

(viz body 109–113, 115, 116)