ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
13. ledna 2022(*)
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitele – Sbližování právních předpisů – Nařízení (EU) č. 1169/2011 – Příloha VII část E bod 2 písm. a) – Poskytování informací o potravinách spotřebitelům – Označování a obchodní úprava potravin – Směrnice 2000/36/ES – Příloha I část A bod 2 písm. c) – Kakaové a čokoládové výrobky – Seznam složek potraviny určené pro spotřebitele v určitém členském státě“
Ve věci C‑881/19,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Krajského soudu v Brně (Česká republika) ze dne 25. října 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 4. prosince 2019, v řízení
Tesco Stores ČR a.s.
proti
Ministerstvu zemědělství,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení E. Regan, předseda senátu, C. Lycourgos, předseda čtvrtého senátu, I. Jarukaitis, I. Ziemele a M. Ilešič (zpravodaj), soudci,
generální advokát: E. Tančev,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Tesco Stores ČR a.s. L. Šrubařem, advokátem,
– za Ministerstvo zemědělství R. Pokorným,
– za českou vládu M. Smolkem, J. Vláčilem a J. Očkovou, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi B. Hofstötterem, P. Ondrůškem a B. Rous Demiri, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 6. října 2021,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu přílohy VII části E bodu 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. 2011, L 304, s. 18; oprava Úř. věst. 2014, L 331, s. 40), ve spojení s přílohou I částí A bodem 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/36/ES ze dne 23. června 2000 o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě (Úř. věst. 2000, L 197, s. 19; Zvl. vyd. 13/25, s. 431).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Tesco Stores ČR a.s. (dále jen „Tesco“) a Ministerstvem zemědělství (Česká republika) ve věci označování výrobků prodávaných společností Tesco v České republice.
Právní rámec
Nařízení č. 1169/2011
3 V bodech 1, 3, 4, 13, 17, 20, 22 a 26 odůvodnění nařízení č. 1169/2011 se uvádí:
„(1) Podle článku 169 [SFEU] má [Evropská u]nie přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle článku 114 [SFEU].
[…]
(3) Pro dosažení vysoké míry ochrany zdraví spotřebitelů a zaručení jejich práva na informace by mělo být zajištěno, aby byli spotřebitelé patřičně informováni o potravinách, které konzumují. […]
(4) Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin [(Úř. věst. 2002, L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463)], je obecným cílem potravinového práva poskytovat spotřebitelům povědomí, které jim umožní informovaně vybírat potraviny, které konzumují, a zabránit jakýmkoli praktikám, které je mohou uvést v omyl.
[…]
(13) Je nezbytné stanovit společné definice, zásady, požadavky a postupy, aby byl vytvořen jasný rámec a společný základ pro opatření na úrovni Unie a jednotlivých členských států upravující poskytování informací o potravinách.
[…]
(17) Prvotním zřetelem při požadování povinných informací o potravinách by mělo být zajištění možnosti spotřebitelů identifikovat určitou potravinu a vhodně ji použít a vybírat potraviny vyhovující jejich individuálním stravovacím potřebám. […]
[…]
(20) Právní předpisy o poskytování informací o potravinách by měly zakázat používání informací, které by uváděly spotřebitele v omyl, zejména pokud jde o charakteristiky potravin, jejich účinky nebo vlastnosti, nebo které potravinám připisují léčebné vlastnosti. […]
[…]
(22) Měl by být vypracován seznam všech povinných informací, které by měly být v zásadě uvedeny na všech potravinách určených pro konečného spotřebitele a pro zařízení společného stravování. Uvedený seznam by měl zachovat informace, které jsou již požadovány v rámci stávajících právních předpisů Unie, vzhledem k tomu, že jsou obecně považovány za cenné acquis ve vztahu k informování spotřebitelů.
[…]
(26) Etikety na potravinách by měly být jasné a srozumitelné, aby pomáhaly spotřebitelům, kteří mají zájem si informovaněji vybírat potraviny a stravu. […]“
4 Kapitola I nařízení č. 1169/2011, nadepsaná „Obecná ustanovení“, obsahuje články 1 a 2.
5 Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:
„Toto nařízení stanoví základ pro zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v souvislosti s informacemi o potravinách s přihlédnutím k rozdílům ve vnímání spotřebitelů a jejich informačních potřebách při současném zajištění plynulého fungování vnitřního trhu.“
6 Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, v odstavci 2 stanoví:
„Dále se rozumí:
[…]
c) ‚povinnými informacemi o potravinách‘ údaje, které musí být konečnému spotřebiteli poskytnuty na základě předpisů Unie;
[…]
f) ‚složkou‘ jakákoli látka nebo produkt, včetně aromat, potravinářských přídatných látek a potravinářských enzymů, a jakákoli součást směsné složky, která je použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném výrobku stále přítomna, i když případně ve změněné formě; […]
[…]
h) ‚směsnou složkou‘ složka, která je sama vyrobena z více než jedné složky;
[…]
n) ‚zákonným názvem‘ název potraviny stanovený v předpisech Unie, které se na ni vztahují, nebo při neexistenci těchto předpisů Unie název uvedený v právních a správních předpisech platných v členském státě, kde se daná potravina prodává konečnému spotřebiteli nebo zařízením společného stravování;
[…]“
7 V kapitole II nařízení č. 1169/2011, nadepsané „Obecné zásady poskytování informací o potravinách“, se nachází článek 3, nadepsaný „Obecné cíle“, jenž v odstavci 1 stanoví:
„Poskytování informací o potravinách usiluje o vysokou úroveň ochrany zdraví a zájmů spotřebitelů poskytnutím základu, který konečnému spotřebiteli umožní informovaný výběr potravin a jejich bezpečné použití, se zvláštním ohledem na zdravotní, hospodářská, environmentální, sociální a etická hlediska.“
8 Kapitola III tohoto nařízení, nadepsaná „Obecné požadavky na informace o potravinách a povinnosti provozovatelů potravinářských podniků“, obsahuje mimo jiné články 6 a 7.
9 Článek 6 uvedeného nařízení, nadepsaný „Základní požadavek“, zní:
„Všechny potraviny určené k dodání konečnému spotřebiteli nebo do zařízení společného stravování musí být doprovázeny informacemi o potravinách v souladu s tímto nařízením.“
10 Článek 7 téhož nařízení, nadepsaný „Uvádění nezavádějících informací“, v odstavci 1 stanoví:
„Informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména:
a) pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání;
[…]“
11 Kapitola IV nařízení č. 1169/2011, nadepsaná „Povinné informace o potravinách“, v oddíle 1, nadepsaném „Obsah a způsob uvádění údajů“, obsahuje mimo jiné články 9 a 15.
12 Článek 9 tohoto nařízení, nadepsaný „Seznam povinných údajů“, v odstavci 1 stanoví:
„V souladu s články 10 až 35 a s výhradou odchylek obsažených v této kapitole se povinně uvádějí tyto údaje:
a) název potraviny;
b) seznam složek;
[…]“
13 Článek 15 tohoto nařízení, nadepsaný „Jazykové požadavky“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:
„1. Aniž je dotčen čl. 9 odst. 3, uvádějí se povinné informace o potravině v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům v členských státech, kde je potravina uváděna na trh.
2. Členské státy, v nichž je potravina uváděna na trh, mohou na svém území stanovit, že údaje musí být uvedeny v jednom nebo více z úředních jazyků Unie.“
14 Dále se v kapitole IV téhož nařízení v oddíle 2, nadepsaném „Podrobná ustanovení o povinných údajích“, nachází článek 17, nadepsaný „Název potraviny“, který v odstavci 1 stanoví:
„Názvem potraviny je její zákonný název. Pokud takový název neexistuje, je názvem potraviny její vžitý název a v případě, že neexistuje nebo se nepoužívá, uvede se popisný název dané potraviny.“
15 Článek 18 nařízení č. 1169/2011, jenž je součástí téhož oddílu 2 kapitoly IV tohoto nařízení a je nadepsán „Seznam složek“, v odstavcích 1, 2 a 4 stanoví:
„1. Seznam složek se nadepíše nebo uvede patřičným nadpisem obsahujícím slovo ‚složení‘. Seznam složek obsahuje všechny složky potraviny seřazené sestupně podle hmotnosti, stanovené v okamžiku jejich použití při výrobě potraviny.
2. Složky se označují svým specifickým názvem, popřípadě podle pravidel stanovených v článku 17 a v příloze VI.
[…]
4. Technická pravidla použití odstavců 1 a 2 tohoto článku jsou stanovena v příloze VII.“
16 Příloha VII nařízení č. 1169/2011, nadepsaná „Uvádění a pojmenování složek“, obsahuje mimo jiné část E, nadepsanou „Pojmenování směsných složek“, která stanoví:
„1. Směsná složka může být zařazena do seznamu složek pod vlastním pojmenováním, pokud tak stanoví právní předpisy nebo pokud je dlouhodobě užívané, podle celkové hmotnosti složek a za předpokladu, že bezprostředně následuje výčet jejích vlastních složek.
2. Aniž je dotčen článek 21, není seznam složek u směsných složek povinný,
a) pokud je složení směsné složky stanoveno v platných předpisech Unie a pokud směsná složka tvoří méně než 2 % konečného výrobku; […]
[…]
c) pokud je směsná složka potravinou, u níž předpisy Unie nepožadují uvedení seznamu složek.“
Směrnice 2000/36
17 Body 7 a 8 odůvodnění směrnice 2000/36 znějí:
„(7) Má-li být zaručena jednotná povaha vnitřního trhu, musí být všechny čokoládové výrobky spadající do oblasti působnosti této směrnice v oběhu [v Unii] pod prodejními názvy stanovenými v příloze I této směrnice.
(8) Podle obecných pravidel pro označování potravin stanovených ve směrnici Rady 79/112/EHS ze dne 18. prosince 1978 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin určených k prodeji konečnému spotřebiteli, jejich obchodní úpravy a související reklamy [(Úř. věst. 1979, L 33, s. 1)] je povinný zejména seznam složek podle článku 6. Podle této směrnice se má směrnice 79/112/EHS vztahovat na kakaové a čokoládové výrobky s cílem poskytnout spotřebitelům správné informace.“
18 Podle čl. 3 bodu 1 směrnice 2000/36 platí:
„Směrnice 79/112/EHS se vztahuje na výrobky vymezené v příloze I za těchto podmínek:
1. Prodejní názvy uvedené v příloze I jsou vyhrazeny pouze pro výrobky tam uvedené a musí být při obchodování s nimi použity pro jejich pojmenování.
Tyto prodejní názvy však mohou být podle předpisů nebo zvyklostí členského státu, v němž je výrobek prodáván konečnému spotřebiteli, použity doplňkově také pro pojmenování jiných výrobků, které se nedají zaměnit s výrobky vymezenými v příloze I.“
19 Článek 4 směrnice 2000/36 zní:
„V případě výrobků vymezených v příloze I nebudou členské státy přijímat vnitrostátní předpisy, které nejsou stanoveny v této směrnici.“
20 Příloha I této směrnice, nadepsaná „Prodejní názvy, definice a vlastnosti výrobků“, obsahuje část A, nadepsanou „Prodejní názvy a definice“. Bod 2 písm. c) této části stanoví:
„Čokoláda v prášku
je názvem pro výrobek sestávající ze směsi kakaového prášku a cukrů, obsahující nejméně 32 % kakaového prášku.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
21 Skupina Tesco, nadnárodní maloobchodní řetězec usazený ve Spojeném království, provozuje maloobchodní prodejny mimo jiné v České republice. Její česká dceřiná společnost uváděla ve svých prodejnách v České republice na trh některé potravinářské výrobky značky „Monte“. Na označení dotčených výrobků, a sice Monte mléčný dezert čokoládový s lískovými oříšky 220 g, Monte mléčný dezert čokoládový 100 g a Monte drink mléčný nápoj čokoládový s lískovými oříšky 200 ml, byl uveden seznam složek, v němž figuroval „čokoládový prášek“, aniž bylo upřesněno jeho složení.
22 Dne 27. května 2016 nařídila Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně (Česká republika) (dále jen „SZPI“), společnosti Tesco stáhnout ze svých provozoven v České republice dotčené výrobky a zakázala další uvádění těchto výrobků na trh. Vycházela přitom ze skutečnosti, že ve složení těchto výrobků byl uveden „čokoládový prášek“, aniž byl u něj rozepsán seznam složek, jak vyžaduje čl. 9 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 18 odst. 1 a 4 nařízení č. 1169/2011. Z přílohy I části A bodu 2 písm. c) směrnice 2000/36 dále podle SZPI vyplývá, že v češtině musí být použit výraz „čokoláda v prášku“, a nikoli výraz „čokoládový prášek“.
23 SZPI dvěma samostatnými rozhodnutími ze dne 6. června 2016 přijatými v návaznosti na námitku společnosti Tesco zrušila opatření přijatá dne 27. května 2016. Prvním z těchto rozhodnutí zrušila opatření týkající se zákazu uvádění dotčených výrobků na trh a druhým stažení těchto výrobků ze všech provozoven v České republice.
24 Následně však ústřední inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce (Česká republika) v rámci zkráceného přezkumného řízení dvěma rozhodnutími ze dne 2. února 2017 změnil rozhodnutí SZPI ze dne 6. června 2016 tak, že námitku společnosti Tesco zamítl.
25 Ministerstvo zemědělství dvěma rozhodnutími ze dne 21. dubna 2017 zamítlo odvolání společnosti Tesco proti rozhodnutím vydaným ve zkráceném přezkumném řízení.
26 Proti těmto rozhodnutím podala Tesco ke Krajskému soudu v Brně (Česká republika) žalobu, v níž namítá, že výjimka podle přílohy VII části E bodu 2 písm. a) nařízení č. 1169/2011 platí i pro „čokoládový prášek“, neboť obsah tohoto spojení je identický jako u „čokolády v prášku“. Závěr, že je rozhodující česká jazyková verze směrnice 2000/36, je podle společnosti Tesco v rozporu s principy fungování práva Unie, jelikož všechny jazykové verze ustanovení unijního práva mají stejnou platnost.
27 Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozsudkem ze dne 26. února 2019 s tím, že daný název uvedený v jednotlivých jazykových verzích přílohy I směrnice 2000/36 je závazný.
28 Tesco podala proti uvedenému rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (Česká republika). Ten rozsudkem ze dne 11. července 2019 zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
29 Krajský soud v Brně v rámci nového projednávání věci poznamenává, že účelem směrnice 2000/36 i nařízení č. 1169/2011 je ochrana spotřebitele. Je proto nutné, aby hospodářské subjekty v každém členském státě respektovaly název stanovený unijním normotvůrcem v jazyce snadno srozumitelném v tomto členském státě.
30 Předkládající soud dále uvádí, že podle jeho názoru se v projednávané věci nepoužije judikatura Soudního dvora týkající se řešení rozporu mezi různými jazykovými verzemi unijního předpisu. Mezi jazykovými verzemi směrnice 2000/36 totiž neexistuje žádný rozpor, třebaže některé jazykové verze pracují s jedním nebo více názvy pro tutéž složku. Podle něj se jedná o svébytné seznamy závazných názvů v příslušných úředních jazycích, předepsaných pro výrobky určené spotřebitelům toho členského státu, v němž je daný úřední jazyk používán. Rozsudek ze dne 14. června 2017, TofuTown.com (C‑422/16, EU:C:2017:458), o který se opíral Nejvyšší správní soud, může být podle předkládajícího soudu vykládán rovněž v tom smyslu, že není možné používat synonyma či překlady závazných názvů.
31 Za těchto podmínek se Krajský soud v Brně rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Má být pravidlo obsažené v příloze VII části E bodu 2 písm. a) [nařízení č. 1169/2011] vykládáno tak, že u potraviny určené konečnému spotřebiteli v České republice lze uvádět v rámci složení výrobku směsnou složku vymezenou v příloze I části A bodu 2 písm. c) [směrnice 2000/36] bez rozvedení jejího složení pouze v případě, že je tato směsná složka označena přesně podle české jazykové verze přílohy I [směrnice 2000/36]?“
K předběžné otázce
32 Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být příloha VII část E bod 2 písm. a) nařízení č. 1169/2011 vykládána v tom smyslu, že hospodářský subjekt je při označování výrobků uváděných na trh na území určitého členského státu osvobozen od povinnosti uvádět všechny složky, jež jsou součástí směsné složky ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. h) tohoto nařízení, jen tehdy, je-li tato směsná složka, na kterou se vztahuje prodejní název podle přílohy I části A směrnice 2000/36, označena v seznamu složek tímto prodejním názvem v jazykové verzi dotyčného členského státu.
33 Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, je tato otázka položena v rámci sporu, který vznikl při uvádění určitých potravinářských výrobků na trh v České republice společností Tesco, protože čokoláda v prášku použitá při výrobě těchto potravinářských výrobků nebyla v seznamu složek těchto výrobků identifikována použitím názvu, kterým je taková směsná složka pojmenována v české jazykové verzi přílohy I směrnice 2000/36, a sice výrazem „čokoláda v prášku“. Tesco nahradila tento název svým vlastním českým překladem jiných jazykových verzí této přílohy, jako například verze německé Schokoladenpulver či verze polské (která obsahuje výrazy proszek czekoladowy i czekolada w proszku). Na základě těchto překladů byl pro označení této směsné složky použit výraz „čokoládový prášek“.
34 V prvním sledu je zaprvé třeba připomenout, že směrnice 2000/36 provádí úplnou harmonizaci prodejních názvů kakaových a čokoládových výrobků určených k lidské spotřebě s cílem zaručit jednotnou povahu vnitřního trhu. Prodejní názvy stanovené v příloze I směrnice 2000/36 jsou v tomto ohledu podle čl. 3 bodu 1 této směrnice povinné a jsou vyhrazeny pro výrobky uvedené ve zmíněné příloze. Článek 4 směrnice 2000/36 navíc zakazuje členským státům přijímat ve vztahu k výrobkům definovaným v její příloze I vnitrostátní předpisy, které nejsou stanoveny v této směrnici, takže je třeba mít za to, že tato směrnice vytvořila povinný a taxativní systém prodejních názvů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2010, Komise v. Itálie, C‑47/09, EU:C:2010:714, body 29 a 36).
35 Zadruhé z přílohy I části A bodu 2 písm. c) směrnice 2000/36 ve spojení s čl. 3 bodem 1 této směrnice a s bodem 7 jejího odůvodnění vyplývá, že názvem pro výrobek sestávající ze směsi kakaového prášku a cukrů obsahující nejméně 32 % kakaového prášku musí pro účely použití uvedené směrnice být „čokoláda v prášku“.
36 Z toho plyne, že pokud směsná složka dotčená ve věci v původním řízení splňuje kritéria pro označení „čokoláda v prášku“ ve smyslu přílohy I části A bodu 2 písm. c) směrnice 2000/36, což musí ověřit předkládající soud, musí být v obchodním styku pojmenována slovy „čokoláda v prášku“.
37 Tento závěr je podpořen skutečností, že název „čokoláda v prášku“ uvedený v příloze I části A bodě 2 písm. c) směrnice 2000/36 představuje „zákonný název“ stanovený v unijních předpisech, které se vztahují na tuto potravinu, ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. n) nařízení č. 1169/2011. Takový název musí být podle článků 17 a 18 tohoto nařízení používán na celém území Unie. Podle čl. 15 odst. 1 uvedeného nařízení musí dále být tento název uveden na potravinářském výrobku v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům v členském státě, kde je tento potravinářský výrobek uváděn na trh.
38 Ve druhém sledu je třeba poukázat na to, že podle čl. 9 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1169/2011 musí seznam složek, jenž musí být uveden na potravině, obsahovat všechny složky dané potraviny seřazené sestupně podle hmotnosti, stanovené v okamžiku jejich použití při výrobě této potraviny.
39 Podle přílohy VII části E bodu 2 písm. a) nařízení č. 1169/2011 může ovšem být od uvedení složek, jež jsou součástí směsné složky, upuštěno, pokud je složení směsné složky stanoveno v platných unijních předpisech a směsná složka tvoří méně než 2 % konečného výrobku.
40 V této souvislosti z bodů 36 a 37 tohoto rozsudku vyplývá, že neuvedení složek, které jsou součástí takové směsné složky, jako je směsná složka dotčená ve věci v původním řízení, je dovoleno jen za podmínky, že je tato směsná složka označena názvem podle unijních právních předpisů a v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům v členském státě, kde je daný potravinářský výrobek uváděn na trh. V projednávané věci je tedy patrné, že na směsnou složku uvedenou na označeních potravinářských výrobků uváděných na trh v České republice se osvobození stanovené v příloze VII části E bodě 2 písm. a) nařízení č. 1169/2011 může vztahovat jen tehdy, je-li tato směsná složka označena svým názvem v českém jazyce.
41 Ve třetím sledu je třeba zjistit, zda se odchylka stanovená v příloze VII části E bodě 2 písm. a) nařízení č. 1169/2011 může uplatnit i v takové situaci, jaká nastala ve věci v původním řízení, kdy hospodářský subjekt nepoužil název směsné složky uvedený v české jazykové verzi přílohy I směrnice 2000/36, ale nahradil tento název svým vlastním překladem názvu této složky uvedeného v jiných jazykových verzích této přílohy I do češtiny.
42 V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že příloha VII část E bod 2 písm. a) nařízení č. 1169/2011 musí být vzhledem k tomu, že zavádí výjimku z pravidla, podle kterého musí být všechny složky tvořící potravinářský výrobek uvedeny v seznamu složek tohoto výrobku, vykládána restriktivně.
43 Zadruhé je třeba zdůraznit, že cílem nařízení č. 1169/2011 je mimo jiné – jak vyplývá z čl. 1 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení ve spojení s body 1, 3 a 4 jeho odůvodnění – zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v souvislosti s informacemi o potravinách s přihlédnutím k rozdílům ve vnímání spotřebitelů (rozsudek ze dne 1. října 2020, Groupe Lactalis, C‑485/18, EU:C:2020:763, bod 43 a citovaná judikatura).
44 Za tímto účelem si nařízení č. 1169/2011, jak plyne z jeho čl. 3 odst. 1 ve spojení s body 3 a 4 odůvodnění tohoto nařízení, klade za cíl zajistit, aby informace poskytnuté spotřebitelům umožnily těmto spotřebitelům informovaný výběr potravin (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2019, Organisation juive européenne a Vignoble Psagot, C‑363/18, EU:C:2019:954, bod 53).
45 Konkrétně z bodu 17 odůvodnění nařízení č. 1169/2011 plyne, že povinná povaha informací o složení potravin vyplývá z nezbytnosti „zajištění možnosti spotřebitelů identifikovat určitou potravinu a vhodně ji použít a vybírat potraviny vyhovující jejich individuálním stravovacím potřebám“.
46 Takový cíl vyžaduje, aby informace o potravinách byly správné, neutrální a objektivní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. září 2016, Breitsamer und Ulrich, C‑113/15, EU:C:2016:718, bod 69, a ze dne 1. října 2020, Groupe Lactalis, C‑485/18, EU:C:2020:763, bod 44). Tyto informace rovněž nesmějí uvádět spotřebitele v omyl, zejména pokud jde o povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience této potraviny, způsob její výroby nebo jejího získání (rozsudek ze dne 4. června 2015, Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände, C‑195/14, EU:C:2015:361, bod 31).
47 Takový cíl by přitom byl vážně ohrožen, kdyby hospodářské subjekty v případech, kdy mají povinnost se řídit prodejním názvem směsné složky stanoveným v unijním předpise, nemusely respektovat název této složky uvedený v příslušné jazykové verzi tohoto předpisu a mohly volně překládat výrazy použité k pojmenování dané směsné složky v jiných jazykových verzích uvedeného předpisu.
48 Takové volné překlady totiž, jak v podstatě podotýká generální advokát v bodech 63 a 71 svého stanoviska, neumožňují spotřebitelům s jistotou zjistit složení takové směsné složky pouhým přečtením údaje o ní v seznamu složek potravinářského výrobku, v němž je obsažena.
49 V projednávané věci je konkrétně třeba zdůraznit, že přesnou definici má jen výraz „čokoláda v prášku“, a to v příloze I části A bodě 2 písm. c) směrnice 2000/36. Naproti tomu výraz „čokoládový prášek“ takovou definici v unijních předpisech nemá.
50 Okolnost, že se směsná složka dotčená ve věci v původním řízení skládá, jak zdůraznila Tesco v písemné odpovědi na otázky položené Soudním dvorem, z kakaa a cukru, přičemž podíl kakaa tvoří nejméně 32 %, takže složení směsné složky je zcela v souladu s požadavky přílohy I směrnice 2000/36, aby mohla být kvalifikována jako „čokoláda v prášku“, nemění nic na tom, že v projednávané věci může požadavkům na patřičné informování spotřebitele vyhovět jen název této směsné složky, který je uveden v české jazykové verzi přílohy I směrnice 2000/36.
51 Umožnit hospodářským subjektům identifikovat směsnou složku, na kterou se vztahuje prodejní název podle směrnice 2000/36, volným překladem takového názvu uvedeného v jiných jazykových verzích této směrnice by navíc narušilo úplnou harmonizaci prodejních názvů provedenou touto směrnicí, jak byla popsána v bodě 34 tohoto rozsudku. Znamenalo by to totiž, že by směsná složka upravená v příloze I směrnice 2000/36 mohla být v seznamu složek určitého potravinářského výrobku uvedena pod názvem, který není uveden v žádné z jazykových verzí této přílohy, a tudíž by se lišil od zákonného názvu stanoveného touto směrnicí.
52 V tomto ohledu je třeba rovněž dodat, že zohlednění zásady rovnocennosti různých jazykových verzí určitého ustanovení unijního práva nemůže vést k tomu, že se hospodářský subjekt nebude muset řídit žádnou z nich. Stejně tak závěr uvedený v bodě 47 tohoto rozsudku nevyvrací zásadu, podle které v případě rozdílů mezi jazykovými verzemi určitého ustanovení unijního práva není namístě upřednostňovat jednu z nich. Jak totiž zdůraznil generální advokát v bodě 44 svého stanoviska, pouhá skutečnost, že jednotlivé jazykové verze obsahují pro dotčenou směsnou složku odlišná pojmenování, přičemž některé používají jen jeden název a některé jich používají více, nemůže znamenat, že mezi jazykovými verzemi existují rozdíly.
53 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět, že příloha VII část E bod 2 písm. a) nařízení č. 1169/2011 musí být vykládána v tom smyslu, že hospodářský subjekt je při označování výrobků uváděných na trh na území určitého členského státu osvobozen od povinnosti uvádět všechny složky, jež jsou součástí směsné složky ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. h) tohoto nařízení, jen tehdy, je-li tato směsná složka, na kterou se vztahuje prodejní název podle přílohy I části A směrnice 2000/36, označena v seznamu složek tímto prodejním názvem v jazykové verzi dotyčného členského státu.
K nákladům řízení
54 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
Příloha VII část E bod 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 musí být vykládána v tom smyslu, že hospodářský subjekt je při označování výrobků uváděných na trh na území určitého členského státu osvobozen od povinnosti uvádět všechny složky, jež jsou součástí směsné složky ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. h) tohoto nařízení, jen tehdy, je-li tato směsná složka, na kterou se vztahuje prodejní název podle přílohy I části A směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/36/ES ze dne 23. června 2000 o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě, označena v seznamu složek tímto prodejním názvem v jazykové verzi dotyčného členského státu.
Regan | Lycourgos | Jarukaitis |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. ledna 2022.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
A. Calot Escobar | | K. Lenaerts |