Žaloba podaná dne 30. listopadu 2009 - SP v. Komise

(Věc T-472/09)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: SP SpA (Brescia, Itálie) (zástupce: G. Belotti, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

určit, že konečné rozhodnutí Komise ve věci COMP.37.956 - Armatura do železobetonové konstrukce, znovupřijetí - K (2009) 7492 přijaté Komisí dne 30. září 2009 neexistuje nebo je neplatné.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutím ze dne 17. září 2002 Komise ukončila řízení, které začala přinejmenším v říjnu 2000, které zahrnovalo řadu neoznámených kontrol v některých italských hutních podnicích, ve kterém jim vytýká jejich účast na protiprávní kartelové dohodě ve smyslu článku 65 Smlouvy o ESUO, a sice od 6. prosince 1989 do července 2000. Toto rozhodnutí napadly všechny podniky, kterým bylo určeno, včetně žalobkyně.

Tato žaloba je založena na předpokladu, že Komise přijala napadené rozhodnutí na právním základě, kterým je článek 65 Smlouvy o ESUO, ačkoliv posledně uvedená smlouva nebyla již platná v okamžiku přijetí rozhodnutí, jelikož platnost Smlouvy o ESUO uplynula o pět let dříve.

Rozhodnutím, které je předmětem projednávané žaloby, Komise zopakovala vytýkané skutečnosti týkající se protiprávního jednání, které již uvedla v prvním rozhodnutí, přičemž změnila právní základ pro uložení sankce, avšak nezměnila právní základ pro stanovení protiprávního jednání, kterým nadále zůstal článek 65 Smlouvy o ESUO.

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje různé důvody, které zahrnují následující:

1.    Neúplnost rozhodnutí a porušení podstatných formálních náležitostí v tom, že rozhodnutí bylo doručené bez svých příloh a mimoto bylo přijato kolegiem komisařů v neúplné formě.

2.    Nedostatek pravomoci Komise namítat porušení článku 65 Smlouvy o ESUO po uplynutí doby její platnosti.

3.    Porušení a nesprávné použití článku 23 nařízení ES č. 1/2003¹, jelikož toto ustanovení stanoví jednak ukládání sankcí jen za porušení Smlouvy o ES, a nikoliv Smlouvy o ESUO, a jednak ukládání sankcí jen činným podnikům, které dosáhly obratu v předcházejícím roce. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že žalobkyně, obchodní společnost v likvidaci, prokázala, že v roce 2008 neměla žádný obrat.

4.    Překročení pravomoci a zneužití řízení z důvodu pokračování v postupu zahájeném v souladu s pravidly ESUO podle řízení ES, které to neumožňovalo.

5.    Podjatost správního řízení a nedostatečné odůvodnění z důvodu, že Komise nevzala v úvahu argumenty uvedené ve spisu, které vyvracejí existenci nebo v každém případě účinnost údajného kartelu, jakož i z důvodu, že nevzala v úvahu skutečnosti uvedené ve spisu, které prokazují neexistenci účasti žalobkyně na některých aspektech kartelu.

6.    Závažné porušení práv obhajoby z důvodu, že před vydáním rozhodnutí nebyly znovu sděleny vytýkané skutečnosti.

7.    Porušení a nesprávné použití práva v tom, že bylo neoprávněně uplatněno navýšení základní sankce, zejména s ohledem na navýšení sankce z důvodu trvání a z důvodu odrazujícího účinku.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).