ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého senátu)
30. května 2024(*)
„Kasační opravný prostředek – Dumping – Dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta – Prováděcí nařízení (EU) 2020/492 – Konečné antidumpingové clo – Výpočet běžné hodnoty – Nařízení (EU) 2016/1036 – Článek 2 odst. 5 – Výpočet nákladů spojených s výrobou a prodejem šetřeného výrobku na základě účetních dokladů šetřené strany – Náklady, které nejsou přiměřeně odráženy v účetních záznamech – Úprava na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců z téže země nebo na jakémkoli jiném přijatelném základě – Posuzovací pravomoc Evropské komise“
Ve věci C‑261/23 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 23. dubna 2023,
Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics SAE, se sídlem v Ain Soukhna (Egypt),
Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE, se sídlem v Ain Soukhna,
zástupci: V. Crochet a B. Servais, avocats,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky),
další účastnice řízení:
Evropská komise, zástupci: L. Di Masi, G. Luengo a P. Němečková, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
Tech-Fab Europe eV, se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo), zástupci: J. Beck a L. Ruessmann, avocats,
vedlejší účastnice v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (sedmý senát),
ve složení: F. Biltgen, předseda senátu, J. Passer (zpravodaj) a M. L. Arastey Sahún, soudci,
generální advokátka: T. Ćapeta,
za soudní kanceláře: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se navrhovatelky, společnost Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics SAE (dále jen „společnost Hengshi“) a společnost Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE (dále jen „společnost Jushi“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 1. března 2023, Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics a Jushi Egypt for Fiberglass Industry v. Komise (T‑301/20, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2023:93), v němž Tribunál zamítl jako neopodstatněnou jejich žalobu znějící na zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/492 ze dne 1. dubna 2020, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta (Úř. věst. 2020, L 108, s. 1, dále jen „sporné nařízení“) v rozsahu, v němž se jich týká.
Právní rámec
Právo WTO
2 Rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42.), schválila Rada Evropské unie Dohodu o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), jež byla podepsána v Marrákeši dne 15. dubna 1994, jakož i dohody uvedené v přílohách 1 až 3 této dohody, mezi nimiž se nachází i Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103; Zvl. vyd. 19/04, s. 42., dále jen „antidumpingová dohoda“).
3 Článek 2 antidumpingové dohody, nadepsaný „Zjišťování dumpingu“, stanoví:
„2.1 Pro účely této Dohody může být výrobek považován za dumpingový, tj. uvedený na trh jiné země za cenu nižší, než je běžná hodnota, jestliže vývozní cena výrobku, vyváženého z jedné země do druhé, je nižší, než je při běžném obchodu srovnatelná cena obdobného výrobku, určeného pro spotřebu ve vývozní zemi.
2.2 Jestliže nejsou žádné prodeje obdobného výrobku při běžném obchodu na domácím trhu vývozní země nebo když pro zvláštní situaci na trhu nebo nízký objem prodejů na domácím trhu vývozní země […] takové prodeje nedovolují řádné srovnání, dumpingové rozpětí bude určeno srovnáním se srovnatelnou cenou obdobného výrobku, vyváženého do některé třetí země za předpokladu, že tato cena je reprezentativní nebo srovnáním s výrobními náklady v zemi původu, zvýšenými o rozumnou částku, představující administrativní, prodejní a všeobecné náklady a zisk.
2.2.1 Prodeje obdobného výrobku na domácím trhu vývozní země nebo prodeje do třetí země za cenu pod výrobními (pevnými a variabilními) náklady za jednotku, zvýšenou o administrativní, prodejní a všeobecné náklady, mohou být pokládány za takové, které nejsou běžným obchodem z důvodu jejich ceny a nemusí být brány na zřetel při zjišťování běžné hodnoty pouze, pokud úřady […] zjistí, že takové prodeje byly učiněny během delšího časového období […] v podstatném množství […] a za ceny, které nezajišťují pokrytí všech nákladů během přiměřeného časového období. Jestliže ceny, které jsou nižší než náklady za jednotku v době prodeje, jsou vyšší než vážený průměr nákladů za jednotku v období šetření, budou tyto ceny považovány za takové, které zabezpečují pokrytí nákladů během rozumného časového období.
2.2.1.1 Pro účely odstavce 2 budou náklady obvykle počítány na základě údajů, které vlastní dovozce nebo výrobce, účastnící se šetření s tím, že takové údaje jsou v souladu s všeobecně přijatými účetními zásadami vývozní země a přiměřeně odrážejí náklady, spojené s výrobou a prodejem výrobku, o který se jedná. […]
[…]“
Unijní právo
Základní nařízení
4 V článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21, dále jen „základní nařízení“), nadepsaný „Zjištění dumpingu“, je stanoveno:
„1. Běžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku.
Pokud však nejsou obdobné výrobky vývozcem v zemi vývozu vyráběny ani prodávány, může být běžná hodnota určena na základě cen jiných prodejců nebo výrobců.
Ceny mezi stranami, které jsou podle všeho v obchodním spojení nebo mají dohodu o vyrovnání, nelze pokládat za ceny v běžném obchodním styku a nelze je použít k určení běžné hodnoty, pokud není zjištěno, že tímto vztahem nejsou ovlivněny.
V rámci šetření otázky, zda jsou dvě strany v obchodním spojení, je možné použít výklad podle definice „osob ve spojení“ uvedené v článku 127 [prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447, ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558)].
[…]
5. Náklady se obvykle vypočtou na základě záznamů vedených stranou, která je předmětem šetření, pokud tyto záznamy odpovídají obecně uznávaným zásadám účetnictví dané země a pokud je prokázáno, že tyto záznamy přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku.
Pokud náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku nejsou přiměřeně odráženy v záznamech dané strany, upraví se nebo se stanoví na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi, nebo pokud takové informace nejsou k dispozici nebo je nelze použít, na jakémkoli jiném přijatelném základě včetně informací z jiných reprezentativních trhů.
[…]
6. Částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk se stanoví na základě skutečných údajů, které vývozce nebo výrobce zaznamená při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku. Není-li to možné, lze částky stanovit na základě:
a) váženého průměru skutečných částek, které byly zjištěny pro jiné prošetřované vývozce nebo výrobce při výrobě a prodeji obdobného výrobku na tuzemském trhu země původu;
[…]“
5 V článku 9 základního nařízení, nadepsaném „Zastavení řízení bez přijetí opatření; uložení konečného cla“, je v odstavci 4 stanoveno:
Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu Unie je nutné zasáhnout v souladu s článkem 21, uloží Komise přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 3 konečné antidumpingové clo. Pokud byla uložena prozatímní cla, zahájí Komise tento postup nejpozději jeden měsíc před tím, než tato cla pozbydou platnosti.
Výše antidumpingového cla nesmí přesahovat zjištěné dumpingové rozpětí, ale měla by být nižší než toto rozpětí, pokud nižší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.“
Nařízení (EU) 2016/1037
6 V článku 29 odst. 6 prvním pododstavci nařízení (EU) 2016/1037 Evropského parlamentu a Rady ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 55), je stanoveno:
„Informace získané na základě tohoto nařízení lze použít pouze k tomu účelu, ke kterému byly vyžádány.“
Sporné nařízení
7 V bodech 52, 312 a 331 odůvodnění sporného nařízení je uvedeno:
„(52) Dotčeným výrobkem […] jsou textilie z tkaných a/nebo vpichovaných pramenců a/nebo příze z nekonečných skleněných vláken, též s dalšími prvky, s výjimkou výrobků, které jsou impregnované či předimpregnované (‚pre-preg‘), a s výjimkou otevřených síťovin o velikosti buňky větší než 1,8 mm na délku i na šířku a o plošné hmotnosti vyšší než 35 g/m2 (dále jen ‚textilie ze skleněných vláken‘) pocházející z ČLR a Egypta, v současnosti kódů KN ex 7019 39 00, ex 7019 40 00, ex 7019 59 00 a ex 7019 90 00 (kódy TARIC 7019390080, 7019400080, 7019590080 a 7019900080) (dále jen ‚dotčený výrobek‘).
[…]
(312) Na rozdíl od toho, co tvrdí vyvážející výrobci, bylo zjištěno, že ceny, za které společnost Hengshi […] nakupovala pramence ze skleněných vláken od společnosti Jushi […], nebyly stanoveny za běžných tržních podmínek, jelikož se soustavně pohybovaly podstatně níže než ceny, které společnost Jushi […] účtovala za stejný výrobek nezávislým odběratelům na egyptském domácím trhu. S ohledem na značný rozdíl mezi těmito cenami dospěla Komise k závěru, že ceny, které společnost Hengshi […] zaplatila společnosti Jushi […], nelze považovat za běžné tržní ceny. Navzdory tomu, že tyto ceny byly ziskové, neodrážely tržní ceny v Egyptě a v případě neexistence podnikové vazby by [Hengshi] za pramence skleněných vláken zaplatila mnohem vyšší cenu. Odkaz na neexistující vládní opatření narušující hospodářskou soutěž při stanovování cen surovin je navíc považován za bezpředmětný, neboť v tomto případě je rozhodující analýza běžných tržních podmínek.
[…]
(331) Zdá se, že tito vyvážející výrobci rovněž špatně chápou pojem ‚náklady‘ uvedený v čl. 2 odst. 5 základního nařízení. Tento pojem se týká nákladů výrobce výrobku, který je předmětem šetření (a nikoli výrobce vstupu). Z pohledu kupujícího je zisk prodejce nákladem zahrnutým do ceny zaplacené za vstup. Komise správně posoudila, zda záznamy společnosti Hengshi přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou textilií ze skleněných vláken, a dospěla k závěru, že převodní ceny za nákup pramenců skleněných vláken byly ve srovnání s tržní cenou stejných typů výrobku v Egyptě podstatně podhodnoceny, tj. nejednalo se o běžné tržní ceny. V důsledku toho upravila náklady pramenců ze skleněných vláken na základě cen účtovaných společností Jushi společnostem, které nejsou ve spojení, na egyptském trhu.“
Nařízení (ES) č. 1972/2002
8 V bodě odůvodnění 4 nařízení Rady (ES) č. 1972/2002 ze dne 5. listopadu 2002, kterým se mění nařízení (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2002, L 305, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 132), bylo stanoveno:
„Měly by se stanovit konkrétní pravidla postupu pro případ, že záznamy podle čl. 2 odst. 5 [nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45)] účetní evidence přiměřeně neodráží náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku zejména v situacích, kdy prodej obdobných výrobků z důvodu zvláštní situace na trhu neumožňuje přiměřené srovnání. Za takových okolností by příslušné údaje měly být opatřeny z jiných zdrojů, které nejsou ovlivněny takovými deformacemi. Takovými zdroji mohou být náklady jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi, nebo pokud takové údaje nejsou k dispozici nebo je nelze použít, jakýkoli jiný rozumný základ zahrnující údaje z jiných reprezentativních trhů. Relevantní údaje mohou být použity buď pro úpravu některých účetních položek dané strany, nebo pokud to není možné, pro stanovení nákladů dané strany.“
Skutečnosti předcházející sporu
9 V bodech 2 až 15 napadeného rozsudku jsou skutečnosti předcházející sporu shrnuty takto:
„2 Hengshi a Jushi jsou dvě společnosti založené podle právních předpisů Egyptské arabské republiky. Obě dvě patří do skupiny China National Building Material (CNBM). Činnost žalobkyň spočívá zejména ve výrobě a vývozu některých tkaných nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken prodávaných zejména v rámci Evropské unie.
3 Během období šetření (od 1. ledna do 31. prosince 2018) společnost Jushi vyráběla jak textilie ze skleněných vláken, tak pramence ze skleněných vláken, což je hlavní surovina používaná k výrobě textilie ze skleněných vláken. Společnost Jushi používala pro výrobu textilie ze skleněných vláken své vlastní výrobky, ale rovněž prodávala pramence ze skleněných vláken nezávislým odběratelům jak v Egyptě, tak v zahraničí, jakož i společnosti Hengshi. Posledně uvedená společnost vyráběla textilie ze skleněných vláken z pramenců zakoupených od společnosti Jushi, jakož i od další společnosti ve spojení a od nezávislé společnosti, jež měly obě sídlo v Číně.
4 Společnost Jushi prodávala textilie ze skleněných vláken přímo nezávislým odběratelům v Egyptě a v Unii. Rovněž vyvážela textilie ze skleněných vláken určené třem odběratelům ve spojení v Unii, a sice společnostem Jushi Spain SA, Jushi France SAS a Jushi ltalia Srl. Společnost Jushi mimoto v Unii prodávala textilie ze skleněných vláken prostřednictvím společnosti ve spojení se sídlem mimo Unii, Jushi Group (HK) Sinosia Composite Materials Co. Ltd.
5 Společnost Hengshi neprodávala textilie ze skleněných vláken na egyptském trhu. Prodávala textilie ze skleněných vláken přímo nezávislým odběratelům v Unii, jakož i prostřednictvím společnosti ve spojení se sídlem mimo Unii, Huajin Capital Ltd.
6 Na základě podnětu podaného dne 8. ledna 2019 [vedlejší účastnicí řízení v prvním stupni], společností Tech-Fab Europe eV, jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby textilií ze skleněných vláken v Unii na základě článku 5 [základního nařízení], zahájila Evropská komise antidumpingové šetření týkající se dovozu textilií ze skleněných vláken pocházejících z Číny a Egypta do Unie. Dne 21. února 2019 zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o zahájení řízení (Úř. věst. 2019, C 68, s. 29).
7 Jak vyplývá z bodu 52 odůvodnění [sporného] nařízení, výrobky, které byly předmětem antidumpingového šetření, byly textilie z tkaných nebo vpichovaných pramenců nebo příze z nekonečných skleněných vláken, též s dalšími prvky, s výjimkou výrobků, které jsou impregnované či předimpregnované (‚pre-preg‘), a s výjimkou otevřených síťovin o velikosti buňky větší než 1,8 mm na délku i na šířku a o plošné hmotnosti vyšší než 35 g/m2 pocházející z Číny a Egypta, v současnosti kódů KN ex 7019 39 00, ex 7019 40 00, ex 7019 59 00 a ex 7019 90 00 (kódy TARIC 7019390080, 7019400080, 7019590080 a 7019900080).
8 Šetření dumpingu a újmy probíhalo v období od 1. ledna do 31. prosince 2018. Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy a příčinné souvislosti se týkalo období od 1. ledna 2015 do konce období šetření.
9 Dne 8. dubna 2019 [navrhovatelky] předložily odpovědi na antidumpingový dotazník, jakož i odpovědi na přílohu I dotazníku svých společností ve spojení.
10 Dne 16. května 2019 zahájila Komise samostatné antisubvenční šetření týkající se dovozu textilií ze skleněných vláken pocházejících z Číny a Egypta do Unie (dále jen ‚souběžné antisubvenční šetření ohledně textilií ze skleněných vláken‘). Dne 7. června 2019 Komise rovněž zahájila antisubvenční šetření ohledně pramenců ze skleněných vláken (dále jen ‚souběžné antisubvenční šetření ohledně pramenců ze skleněných vláken‘).
11 Komise provedla inspekce na místě v prostorách [navrhovatelek] jakož i v prostorách jejich společností ve spojení. [Navrhovatelky] předložily v návaznosti na tyto inspekce dne 30. května 2019 další připomínky.
12 Dne 19. prosince 2019 oznámila Komise základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě zamýšlela uložit konečná antidumpingová opatření na dovozy textilií ze skleněných vláken pocházejících z Číny a Egypta (dále jen ‚konečné informace‘). Dne 9. ledna 2020 předložily [navrhovatelky] své připomínky k těmto informacím. Dne 16. ledna 2020 se v prostorách Komise konalo slyšení týkající se uvedených informací. Téhož dne [navrhovatelky] zaslaly písemně další připomínky.
13 Dne 10. února 2020 zveřejnila Komise dokument s dodatečnými konečnými informacemi (dále jen ‚dodatečné konečné informace‘). Tyto informace zohlednily některé argumenty, jež [navrhovatelky] sdělily ke konečným informacím. [Navrhovatelky] zaslaly své připomínky k dodatečným konečným informacím dne 13. února 2020. Dne 17. února 2020 se v prostorách Komise konalo slyšení týkající se uvedených informací.
14 Na žádost [navrhovatelek] provedl úředník pro slyšení dne 25. února 2020 další slyšení.
15 Dne 1. dubna 2020 přijala Komise [sporné] prováděcí nařízení. Uvedené nařízení zavádí konečné antidumpingové clo ve výši 20 % na dovozy textilií ze skleněných vláken žalobkyněmi do Unie.“
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
10 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. května 2020 podaly navrhovatelky žalobu znějící na zrušení sporného nařízení.
11 Usnesením ze dne 11. listopadu 2020 povolil Tribunál vedlejší účastenství společnosti Tech-Fab Europe na podporu návrhových žádání Komise.
12 Na podporu své žaloby znějící na zrušení uplatnily navrhovatelky dva žalobní důvody, přičemž první z nich vycházel z toho, že metoda, kterou použila Komise pro stanovení zaprvé výrobních nákladů, prodejních nákladů, správních výdajů a jiných režijních nákladů společnosti Hengshi a zadruhé jejího zisku, jež je třeba vzít v úvahu pro výpočet početně zjištěné běžné hodnoty, byla údajně v rozporu s čl. 2 odst. 3, 5, 6, 11 a 12, jakož i s čl. 9 odst. 4 základního nařízení, a druhý žalobní důvod vycházel z toho, že metoda uplatněná Komisí k určení rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou je v rozporu s čl. 3 odst. 1, 2, 3 a 6, jakož i s čl. 9 odst. 4 tohoto nařízení.
13 Napadeným rozsudkem Tribunál oba tyto žalobní důvody zamítl, a tudíž žalobu zamítl v plném rozsahu. Pokud jde o první žalobní důvod, Tribunál zejména konstatoval, že Komise mohla mít za to, aniž se dopustila nesprávného právního posouzení nebo zjevně nesprávného posouzení, že vzhledem k tomu, že cena pramenců ze skleněných vláken uvedená v účetních záznamech společnosti Hengshi nebyla běžnou tržní cenou, nelze mít za to, že přiměřeně zohlednila náklady spojené s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku, a proto bylo třeba přistoupit k její úpravě. Pokud jde o druhý žalobní důvod, Tribunál měl za to, že je irelevantní. Tribunál totiž konstatoval, že i za předpokladu, že by navrhovatelky byly oprávněny zpochybnit metodu, kterou Komise použila ke stanovení vývozní ceny společnosti Jushi v rámci výpočtu rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou, takové pochybení by nemohlo vést ke zrušení napadeného prováděcího nařízení, neboť i kdyby bylo třeba zohlednit nové výpočty Komise s přihlédnutím ke kritice navrhovatelek, takové použití by v žádném případě nevedlo ke změně antidumpingového cla, jak ostatně připouštějí i navrhovatelky.
Návrhová žádání účastnic řízení
14 Navrhovatelky v rámci kasačního opravného prostředku navrhují, aby Soudní dvůr:
– napadený rozsudek zrušil;
– vyhověl první, třetí a páté části prvního žalobního důvodu vzneseného v prvním stupni, a
– uložil Komisi a všem vedlejším účastníkům řízení náhradu nákladů řízení souvisejících s řízením o kasačním opravném prostředku a řízení před Tribunálem.
15 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl a
– uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.
16 Společnost Tech-Fab Europe navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek jako neopodstatněný a
– uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení vynaložených společností Tech-Fab Europe v rámci tohoto řízení a jejího vedlejšího účastenství v řízení v prvním stupni.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
17 Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší navrhovatelky tři důvody.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z porušení čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení
Argumentace účastnic řízení
18 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 31 až 34 a 36 až 43 napadeného rozsudku, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil čl. 2 odst. 5 první pododstavec základního nařízení. Zejména tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že vzhledem k tomu, že cena pramenců ze skleněných vláken uvedená v účetních záznamech společnosti Hengshi nebyla stanovena za obvyklých tržních podmínek, nelze mít za to, že tato cena přiměřeně zohledňovala náklady spojené s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku, a že proto bylo třeba provést její úpravu.
19 Na podporu tohoto prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky zaprvé tvrdí, že čl. 2 odst. 5 základního nařízení, vykládaný striktně a podle svého kontextu, neumožňuje Komisi vyloučit náklady uvedené v účetních záznamech vyvážejícího výrobce pouze z toho důvodu, že určitá nákladová položka nebyla vynaložena za obvyklých tržních podmínek.
20 Tribunál se tudíž podle navrhovatelek tím, že měl za to, že se Komise na základě své široké posuzovací pravomoci může pro účely úpravy odchýlit od nákladů uvedených v účetních záznamech šetřené strany, pokud cena suroviny použité pro výrobu posuzovaného výrobku není stanovena za obvyklých tržních podmínek, dopustil nesprávného právního posouzení, neboť dal čl. 2 odst. 5 prvnímu pododstavci základního nařízení širší význam než, který má. Tribunál proto v bodě 29 napadeného rozsudku rovněž neprávem rozhodl, že z důvodu existence této široké posuzovací pravomoci musí svůj přezkum omezit na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla, zda skutková zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, byla věcně správná, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení těchto skutkových zjištění nebo zda nedošlo ke zneužití pravomoci ze strany Komise.
21 Vzhledem k tomu, že druhá podmínka stanovená v čl. 2 odst. 5 prvním pododstavci základního nařízení má povahu výjimky, je totiž třeba tuto podmínku vykládat restriktivně, takže pro účely jejího uplatnění musí Komise vycházet z objektivních faktorů, aniž ve vztahu k nim má prostor pro uvážení. Vzhledem k tomu, že je výjimka stanovená ve druhé podmínce čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení výslovně určena pro situace, v nichž účetní záznamy přiměřeně neodrážejí náklady vynaložené dotčeným výrobcem, a vztahuje se na situace, kdy jsou náklady ovlivněny zvláštní situací na trhu, nemůže být tato výjimka podle navrhovatelek rozšířena na jiné okolnosti (jako je skutečnost, že dotčené náklady nejsou vynaloženy za obvyklých tržních podmínek z důvodu vztahu uvnitř skupiny), než jsou okolností, jejichž taxativní výčet je uveden v tomto ustanovení.
22 Mimoto Tribunál podle navrhovatelek v bodě 41 napadeného rozsudku nesprávně rozšířil působnost ustanovení čl. 2 odst. 5 tohoto nařízení, jež se týká náležitostí účetních záznamů, neboť vycházel z obdobného uplatnění ustanovení čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení, jež se týká náležitostí a přiměřenosti nákladů vynaložených stranami ve spojení.
23 Zadruhé navrhovatelky tvrdí, že pochybení, kterého se Tribunál dopustil při výkladu čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení, je potvrzeno judikaturou Orgánu WTO pro řešení sporů. Toto ustanovení by totiž podle navrhovatelek mělo být vykládáno ve světle článku 2.2.1.1 antidumpingové dohody, jak jej vykládá Orgán WTO pro řešení sporů. Posledně uvedený orgán podle navrhovatelek přitom již ve zprávě ze dne 12. září 2019 konstatoval, že druhá podmínka stanovená v první větě článku 2.2.1.1 se týká otázky, zda záznamy vedené šetřeným vývozcem nebo výrobcem přiměřeně a dostatečně odpovídají nákladům, které šetřenému vývozci nebo výrobci vznikly a které mají skutečný vztah k výrobě a prodeji konkrétního posuzovaného výrobku, nebo tyto náklady reprodukují. Stejně tak ve zprávě přijaté dne 26. října 2016 odvolací orgán WTO zejména uvedl, že tato druhá podmínka vyžaduje srovnání mezi náklady uvedenými v záznamech výrobce nebo vývozce a náklady, které tomuto výrobci nebo dovozci vznikly.
24 Podle navrhovatelek musí být tudíž čl. 2 odst. 5 první pododstavec základního nařízení vykládán v tom smyslu, že se Komise musí omezit pouze na to, aby ověřila, že dokumenty uchovávané šetřeným výrobcem „vhodně a dostatečně“ odpovídají nákladům, které tomuto výrobci vznikly v souvislosti s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku. Tento orgán tedy není oprávněn ověřovat, zda záznamy dotčeného výrobce přiměřeně odrážejí určité hypotetické náklady, které by mohly být vynaloženy, kdyby nenakoupil surovinu od strany ve spojení. V projednávané věci měl přitom Tribunál údajně z okolnosti uvedené v bodě 37 napadeného rozsudku, a sice že společnost Jushi prodala pramence ze skleněných vláken společnosti Hengshi se ziskem, vyvodit, že všechny náklady vynaložené na výrobu pramenců ze skleněných vláken a textilií ze skleněných vláken byly správně uvedeny v záznamech společnosti Hengshi. Tribunál tedy údajně nesprávně usoudil, že Komise byla oprávněna nevzít v potaz záznamy společnosti Hengshi za účelem stanovení jejích výrobních nákladů podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení.
25 Komise a společnost Tech-Fab Europe mají za to, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
26 Zaprvé, pokud jde o argument navrhovatelek, podle kterého čl. 2 odst. 5 základního nařízení obsahuje výjimku, která musí být vykládána restriktivně, je třeba připomenout, že podle znění čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení se náklady obvykle vypočtou na základě účetních záznamů šetřené strany, pokud tyto záznamy odpovídají obecně uznávaným zásadám účetnictví dané země a přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku.
27 Jak Tribunál uvedl v bodě 27 napadeného rozsudku a jak právem tvrdí navrhovatelky, tento režim představuje výjimku z obecného pravidla, a musí být tedy vykládán restriktivně.
28 Nic to však nemění na tom, že čl. 2 odst. 5 základního nařízení neukládá Komisi povinnost bezpodmínečně a bez nezbytných ověření přijmout informace obsažené v účetních záznamech šetřeného výrobce nebo vývozce.
29 Jak Tribunál správně připomněl v bodě 29 napadeného rozsudku, v oblasti obchodních ochranných opatření disponují orgány z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí zkoumat, širokou posuzovací pravomocí. Přezkum aktů orgánů v rámci výkonu této široké posuzovací pravomoci unijním soudem je proto omezen na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla, zda skutková zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, byla věcně správná, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení těchto skutkových zjištění nebo zda nedošlo ke zneužití pravomoci. Tento omezený soudní přezkum se vztahuje zejména na volbu mezi různými metodami výpočtu dumpingového rozpětí a na posouzení běžné hodnoty výrobku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. září 2007 ve věci Ikea Wholesale C‑351/04, EU:C:2007:547, body 40 a 41, jakož i citovaná judikatura).
30 V projednávané věci Tribunál v bodech 34 a 40 napadeného rozsudku uvedl, že se Komise odchýlila od nákladů uvedených v účetních záznamech šetřené strany, neboť podle všeho cena suroviny použité pro výrobu posuzovaného výrobku nebyla stanovena za obvyklých tržních podmínek z důvodu vztahu uvnitř skupiny. Mimoto, jak Komise uvedla v bodě 312 odůvodnění sporného nařízení, ceny, za které společnost Hengshi nakupovala pramence ze skleněných vláken od společnosti Jushi, se soustavně pohybovaly na podstatně nižší úrovni než ceny, které společnost Jushi Egypt účtovala za stejný výrobek nezávislým odběratelům na egyptském domácím trhu.
31 Navrhovatelky mají v podstatě za to, že výjimka stanovená v čl. 2 odst. 5 prvním pododstavci základního nařízení musí být vykládána v tom smyslu, že pouze v případě, že dokumenty uchovávané šetřeným výrobcem, neodpovídají „vhodně a dostatečně“ nákladům vynaloženým tímto výrobcem za účelem výroby a prodeje dotčeného výrobku, může Komise vypočítat náklady spojené s touto výrobou a těmito prodeji jinak než výlučně na základě účetních záznamů dotčeného výrobce.
32 Podle ustálené judikatury platí, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění a cíle, které sleduje, ale i jeho kontext a veškerá ustanovení unijního práva. Historie vzniku ustanovení unijního práva může rovněž poskytnout informace relevantní pro jeho výklad (rozsudky ze dne 10. prosince 2018, Wightman a další, C‑621/18, EU:C:2018:999, bod 47, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 1. října 2019, Planet49, C‑673/17, EU:C:2019:801, bod 48).
33 Pokud jde o cíl čl. 2 odst. 5 prvního a druhého pododstavce základního nařízení, je třeba uvést, že uvedená ustanovení mají zajistit, aby náklady spojené s výrobou a prodejem obdobného výrobku použité v rámci výpočtu běžné hodnoty uvedeného výrobku odrážely náklady, které by výrobce vynaložil na domácím trhu vývozní země.
34 Co se kontextu týče, ustanovení čl. 2 odst. 1 třetího a čtvrtého pododstavce základního nařízení, která výslovně odkazují na situace, v nichž jsou ceny ovlivněny z důvodu vztahu uvnitř skupiny, slouží jako základ pro ostatní ustanovení článku 2 týkající se běžné hodnoty včetně ustanovení čl. 2 odst. 5. Skutečnost, že tyto skutečnosti nebyly v tomto čl. 2 odst. 5 zopakovány, neznamená, že unijní normotvůrce měl v úmyslu tuto situaci vyloučit.
35 Mimoto je třeba připomenout, že čl. 2 odst. 5 nařízení č. 384/96, které bylo zrušeno a nahrazeno základním nařízením, zněl v podstatě stejně jako čl. 2 odst. 5 základního nařízení.
36 Z bodu 4 odůvodnění nařízení č. 1972/2002, kterým bylo toto ustanovení vloženo do nařízení č. 384/96, přitom vyplývá, že unijní zákonodárce zamýšlel poskytnout vodítko pro to, jak postupovat pro případ, že účetní záznamy výrobce přiměřeně neodráží náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku, zejména v případě, kdy prodej obdobných výrobků z důvodu zvláštní situace na trhu neumožňuje přiměřené srovnání. Podle téhož bodu odůvodnění je v takovém případě třeba opatřit příslušné údaje z jiných zdrojů, které nejsou ovlivněny „takovými deformacemi“.
37 Z toho vyplývá, že Komise musí mít možnost posoudit náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku na základě čl. 2 odst. 5 základního nařízení zejména v případě, kdy prodej obdobného výrobku neumožňuje přiměřené srovnání kvůli zkreslení.
38 Tribunál tedy respektoval význam čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení, když rozhodl, že toto ustanovení nebrání Komisi odchýlit se od nákladů uvedených v účetních záznamech šetřené strany, pokud podle všeho není cena suroviny použité pro výrobu posuzovaného výrobku stanovena za obvyklých tržních podmínek z důvodu vztahu uvnitř skupiny.
39 Zadruhé navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že přiměřeně nezohlednil judikaturu Orgánu WTO pro řešení sporů týkající se článku 2.2.1.1 antidumpingové dohody.
40 V tomto ohledu je třeba připomenout, že přednost mezinárodních dohod uzavřených Unií před ustanoveními unijního sekundárního práva vyžaduje vykládat posledně uvedená ustanovení v co největším možném rozsahu v souladu s těmito dohodami a Soudní dvůr již odkázal na zprávy panelu WTO nebo odvolacího orgánu zřízeného v rámci WTO na podporu svého výkladu ustanovení dohod uvedených v příloze Dohody o zřízení WTO (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. dubna 2022, Yieh United Steel v. Komise, C‑79/20 P, EU:C:2022:305, body 101 a 102 a citovaná judikatura).
41 Tribunál tudíž v bodě 32 napadeného rozsudku právem odkázal na zprávu odvolacího orgánu WTO ve věci „Evropská unie“ – Antidumpingová opatření týkající se bionafty pocházející z Argentiny (WT/DS 473/AB/R), přijatou dne 26. října 2016, v níž je mimo jiné upřesněn rozsah působnosti článku 2.2.1.1 antidumpingové dohody za účelem výkladu v podstatě totožného ustanovení čl. 2 odst. 5 základního nařízení, aby bylo potvrzeno, že posledně uvedené ustanovení nevylučuje, že se Komise může odchýlit od nákladů uvedených v účetních záznamech šetřené strany, pokud cena suroviny použité pro výrobu posuzovaného výrobku není stanovena za obvyklých tržních podmínek.
42 Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, z bodu 6.33 této zprávy totiž vyplývá, že lze konstatovat, že účetní záznamy přiměřeně nezohledňují náklady spojené s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku, pokud transakce týkající se některých vstupů spojených s výrobou a prodejem tohoto výrobku neprobíhají za obvyklých tržních podmínek.
43 Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že Tribunál neporušil čl. 2 odst. 5 první pododstavec základního nařízení, když rozhodl, že toto ustanovení nebrání Komisi odchýlit se od nákladů uvedených v účetních záznamech šetřené strany, pokud podle všeho není cena suroviny použité pro výrobu posuzovaného výrobku stanovena za obvyklých tržních podmínek z důvodu vztahu uvnitř skupiny.
44 S ohledem na předcházející úvahy je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z porušení čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení
45 Druhý důvod kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 72 až 76, 80 a 82 až 88 napadeného rozsudku, se dělí na dvě části.
K první části
– Argumentace účastníků řízení
46 V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že v bodě 84 napadeného rozsudku nesprávně vyložil a použil čl. 2 odst. 5 druhý pododstavec základního nařízení, když měl za to, že Komise byla oprávněna provést úpravu nákladů pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi na „jakémkoli jiném přijatelném základě“. Konkrétně Tribunál údajně nezohlednil rozsah podmínek pro uplatnění čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení, podle nichž Komise v zásadě musí upravit náklady, které nejsou přiměřeně odráženy v záznamech tohoto výrobce. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení upřesňuje, že pouze „pokud takové informace nejsou k dispozici nebo je nelze použít“, může Komise stanovit náklady „na jakémkoli jiném přijatelném základě“, má toto pravidlo podle navrhovatelek povahu výjimky, a z tohoto důvodu musí být vykládáno striktně.
47 V tomto ohledu navrhovatelky tvrdí, že – ač v souladu s čl. 2 odst. 5 druhým pododstavcem základního nařízení platí, že pokud náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku nejsou přiměřeně odráženy v záznamech dané strany, upraví se nebo se stanoví „na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi“ – Tribunál měl na základě nesprávného výkladu tohoto ustanovení v bodě 86 napadeného rozsudku za to, že Komise byla v projednávané věci oprávněna provést tento výpočet na „jakémkoli jiném přijatelném základě“, neboť náklady ostatních výrobců nebyly vzájemně „srovnatelné“ vzhledem ke vztahu mezi společnostmi Jushi a Hengshi a struktuře nákladů společnosti Jushi, která je vertikálně integrovanou společností. Podle navrhovatelek „srovnatelnost“ nákladů ostatních výrobců nenáleží mezi výjimky z pravidla úpravy nákladů, které nejsou přiměřeně odráženy v záznamech, jež je stanoveno v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení.
48 Nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál údajně dopustil, když měl za to, že Komise byla oprávněna uplatnit výjimku uvedenou v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení, je podle nich potvrzeno v bodě 87 napadeného rozsudku. Tribunál měl totiž v uvedeném bodě nesprávně za to, že skutečnost, že Komise vycházela z prodejních, režijních a administrativních nákladů a zisku společnosti Jushi z jejího domácího prodeje textilií ze skleněných vláken jako základu pro zjištění běžné hodnoty textilie ze skleněných vláken společnosti Hengshi podle čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení, je irelevantní, neboť se čl. 2 odst. 5 tohoto nařízení týká jiné otázky. Tato ustanovení se přitom podle navrhovatelek týkají téže otázky, a sice určení nákladových položek, které musí být použity pro výpočet běžné hodnoty. Proto by k určení výrobních nákladů společnosti Hengshi mělo být možné rovněž na základě čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení použít výrobní náklady společnosti Jushi.
49 Podle navrhovatelek měl Tribunál mimoto konstatovat, že podle čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení mohly být pro stanovení výrobních nákladů společnosti Hengshi platně použity výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi. Je totiž nesprávné tvrdit, jak to učinil Tribunál v bodě 83 napadeného rozsudku, že Komise „nepřijala“ výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi, když Komise měla podle navrhovatelek pro výpočet dumpingového rozpětí použít vlastní výrobní náklady na textilie ze skleněných vláken vyráběné společností Jushi, které již pojmově zahrnovaly výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken této společnosti. Skutečnost, že společnosti Jushi a Hengshi jsou společnostmi ve spojení, neměla podle navrhovatelek žádný vliv na výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken vyráběných společností Jushi, neboť tento výrobce od společnosti Hengshi nenakupoval žádné suroviny ani vstupy.
50 Komise a společnost Tech-Fab Europe mají za to, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelek musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
– Závěry Soudního dvora
51 Podle článku 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení platí, že pokud náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku nejsou přiměřeně odráženy v záznamech dané strany, upraví se nebo se stanoví na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi, nebo pokud takové informace nejsou k dispozici nebo je nelze použít, na jakémkoli jiném přijatelném základě včetně informací z jiných reprezentativních trhů.
52 V projednávané věci použila Komise tuto výjimku, aby upravila náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi tím, že tyto náklady upravila „na jakémkoli jiném přijatelném základě“, namísto toho, aby je upravila „na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi“, tedy na základě nákladů společnosti Jushi, která je jediným dalším výrobcem pramenců ze skleněných vláken v Egyptě, na výrobu uvedených pramenců ze skleněných vláken.
53 Nejprve je třeba mít za to, že Tribunál v bodě 79 napadeného rozsudku právem konstatoval, že volba použít „jakýkoli jiný přijatelný základ“, který představuje režim výjimky z obecného pravidla stanoveného v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení, musí být vykládána restriktivně, což navrhovatelky ostatně tvrdí na podporu této první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Aby se tedy Komise mohla odchýlit od pravidla, podle kterého platí, že pokud náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku nejsou přiměřeně odráženy v záznamech dané strany, upraví se nebo se stanoví na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců z téže země, musí Komise vycházet z důkazů nebo přinejmenším indicií umožňujících prokázat existenci faktoru, na jehož základě byla úprava provedena.
54 V projednávané věci Tribunál v bodě 80 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise za účelem odůvodnění svého rozhodnutí nepoužít výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi pro úpravu nákladů pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi, a proto použít jiný přijatelný základ, vysvětlila, že společnost Jushi byla společností ve spojení se společností Hengshi a společnost Jushi byla vertikálně integrovanou společností, tzn. pro výrobu textilií ze skleněných vláken si vyráběla a spotřebovávala své vlastní pramence ze skleněných vláken, což nebyl případ společnosti Hengshi, která si pro výrobu textilií ze skleněných vláken obstarávala pramence ze skleněných vláken od společnosti Jushi a jiných čínských dodavatelů ve spojení.
55 Na základě takových skutkových zjištění, která navrhovatelky nezpochybňují, přitom Tribunál mohl platně vyvodit, že výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi nemohly být Komisí použity pro účely dotčené úpravy. Jak totiž Tribunál uvedl v bodě 86 napadeného rozsudku, za takových okolností Komise nemohla tyto náklady zohlednit, jelikož společnost Jushi byla na rozdíl od společnosti Hengshi vertikálně integrovanou společností. Tribunál tudíž mohl právem rozhodnout, že Komise byla s ohledem na tyto skutkové okolnosti oprávněna vyloučit výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi a provést úpravu na „jakémkoli jiném přijatelném základě“.
56 Dále navrhovatelky tvrdí, že pokud mohly být prodejní, režijní a správní náklady společnosti Jushi použity ke stanovení běžné hodnoty textilií ze skleněných vláken společnosti Hengshi podle čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení, mohly být výrobní náklady Jushi použity rovněž podle čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení ke stanovení výrobních nákladů společnosti Hengshi.
57 Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, se Tribunál v bodě 87 napadeného rozsudku nedopustil pochybení, když tento argument odmítl z důvodu, že dotčená ustanovení řeší odlišné otázky. Tribunál totiž právem připomněl, že zatímco čl. 2 odst. 5 základního nařízení se týká výpočtu nákladů spojených s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku, předmětem čl. 2 odst. 6 téhož nařízení je výpočet prodejních, správních a režijních nákladů a zisku, který je založen na domácím prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku. Při konstruování běžné hodnoty se jedná o odlišné prvky.
58 Konečně, pokud jde o bod 83 napadeného rozsudku, navrhovatelky zpochybňují posouzení skutkového stavu Tribunálem, podle kterého Komise „nepřijala“ výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi. Toto nesprávné posouzení je podle navrhovatelek zřejmé z procesních písemností, které byly předloženy Tribunálu, v nichž Komise uvedla, že „vlastní výrobní náklady společnosti Jushi Egypt byly použity“ pro početní zjištění běžné hodnoty typů výrobku, u nichž prodeje nedosáhly reprezentativních množství.
59 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci kasačního opravného prostředku není Soudní dvůr příslušný ke zjišťování skutkového stavu ani v zásadě k hodnocení důkazů, které Tribunál přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud byly tyto důkazy získány řádně a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, přísluší pouze Tribunálu, aby posoudil hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy, ledaže byly zkresleny (rozsudek ze dne 11. ledna 2024, Foz v. Rada, C‑524/22 P, EU:C:2024:23, bod 37 a citovaná judikatura).
60 O takové zkreslení se jedná, pokud se posouzení existujících důkazů, aniž jsou předloženy nové důkazy, jeví zjevně nesprávným. Toto zkreslení však musí zjevně vyplývat z písemností ve spisu, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů. Mimoto pokud navrhovatel tvrdí, že došlo ke zkreslení důkazů, musí přesně označit důkazy, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v jeho analýze, které ho vedlo při jeho posouzení k tomuto zkreslení (rozsudek ze dne 11. ledna 2024, Foz v. Rada, C‑524/22 P, EU:C:2024:23, bod 38 a citovaná judikatura).
61 V projednávané věci ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že Komise se rozhodla nepoužít výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi při výpočtu nákladů pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi, a proto použila jiný přijatelný základ. Procesní písemnost, jíž se dovolávají navrhovatelky a v níž Komise prohlašuje, že „byly použity vlastní výrobní náklady společnosti Jushi Egypt“, přitom odkazuje na náklady pramenců ze skleněných vláken vyráběných nikoli společností Hengshi, ale společností Jushi. V tomto ohledu, jak Tribunál konstatoval v bodě 80 napadeného rozsudku, na který bod 83 napadeného rozsudku výslovně odkazuje, Komise nepoužila výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi z důvodu vazeb existujících mezi těmito dvěma společnostmi, a sice že společnost Jushi, byť byla jediným dalším výrobcem textilií ze skleněných vláken v Egyptě, byla zaprvé společností ve spojení se společností Hengshi, a zadruhé vertikálně integrovanou společností, což nebyl případ společnosti Hengshi.
62 V tomto ohledu se přitom navrhovatelky omezují na tvrzení, že konstatování Tribunálu v bodě 83 napadeného rozsudku je stiženo věcnou nesprávností, aniž by dále prokázaly skutečnosti, které byly Tribunálem údajně zkresleny, či poukázaly na pochybení v analýze, v jejichž důsledku se měl Tribunál takového zkreslení dopustit. Je tudíž třeba konstatovat, že navrhovatelky tím, že nepředložily žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že Tribunál zkreslil dotčené skutkové okolnosti, neunesly své důkazní břemeno.
63 Tuto výtku je tedy třeba zamítnout.
64 Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.
K druhé části
– Argumentace účastnic řízení
65 Na podporu druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise neporušila povinnost uvést odůvodnění, a že se dopustil pochybení, když vyhověl důvodům, které Komise poprvé uplatnila až před ním. Podle navrhovatelek není v bodě 331 odůvodnění sporného nařízení vysvětleno, proč Komise musela pro stanovení výrobních nákladů společnosti Hengshi použít výjimku uvedenou v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení. Mimoto Komise v textu sporného nařízení nevysvětlila důvod, proč toto ustanovení zakládalo požadavek „srovnatelnosti“, a dále proč společnost Jushi tak nebyla v daném okamžiku srovnatelná se společností Hengshi, což by odůvodňovalo použití této výjimky. Podle navrhovatelek uvedla Komise důvod, proč se rozhodla uplatnit výjimku stanovenou v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení, poprvé až ve své žalobní odpovědi v řízení před Tribunálem.
66 Komise má za to, že tato část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná a podpůrně irelevantní.
67 Společnost Tech-Fab Europe tvrdí, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
– Závěry Soudního dvora
68 Pokud jde o nedostatek odůvodnění tvrzený navrhovatelkami, je třeba konstatovat, že z bodu 331 odůvodnění sporného nařízení vyplývá, že Komise v něm uvedla, že poté, co posoudila, zda účetní záznamy společnosti Hengshi přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou textilií ze skleněných vláken, dospěla k závěru, že převodní ceny zaznamenané Hengshi za nákup pramenců skleněných vláken od společnosti Jushi byly ve srovnání s tržní cenou stejných typů výrobku v Egyptě podstatně podhodnoceny, tj. nejednalo se o běžné tržní ceny.
69 Vzhledem k tomu, že Komise tímto odůvodnila, proč použila čl. 2 odst. 5 druhý pododstavec základního nařízení, Tribunál v bodě 76 napadeného rozsudku správně rozhodl, že výtka vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění musí být zamítnuta.
70 Konečně argumentace týkající se srovnatelnosti, kterou Komise uvedla údajně poprvé až v žalobní odpovědi, je irelevantní, neboť v bodě 331 odůvodnění sporného nařízení již byly uvedeny důvody, proč Komise použila „jiný přijatelný základ“ ve smyslu uvedeného čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce.
71 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelek zamítnout jako zčásti neopodstatněnou a zčásti irelevantní. Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.
K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
72 V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 97 a 98 napadeného rozsudku, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál měl nesprávně za to, že Komise neporušila čl. 9 odst. 4 základního nařízení tím, že navrhovatelkám uložila konečné antidumpingové clo ve výši 20 %, které převyšuje dumpingové rozpětí. Na podporu tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že z výtek, které vznesly v rámci prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku, vyplývá, že Tribunál měl nesprávně za to, že navrhovatelky neprokázaly, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení nebo zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu. Tribunál se tedy údajně rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise uložila antidumpingové clo, které nepřekračuje dumpingové rozpětí, a že proto neporušila čl. 9 odst. 4 základního nařízení.
73 Podle Komise a společnosti Tech-Fab Europe je třetí důvod kasačního opravného prostředku irelevantní.
Závěry Soudního dvora
74 Jak tvrdí navrhovatelky, třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z předpokladu, že první a druhý důvod kasačního opravného prostředku budou shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu, že tyto důvody byly zamítnuty, nemůže tento třetí důvod kasačního opravného prostředku, i kdyby byl opodstatněný, sám o sobě vést ke zrušení napadeného rozsudku, takže musí být prohlášen za irelevantní.
75 Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku uplatňovaných navrhovatelkami na podporu jejich kasačního opravného prostředku nebylo vyhověno, je třeba tento kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
76 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, který se použije na základě jeho čl. 184 odst. 1 na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
77 Vzhledem k tomu, že Komise a společnost Tech-Fab Europe požadovaly náhradu nákladů řízení a společnosti Hengshi a Jushi neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí a společností Tech-Fab Europe.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnosti Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics SAE a Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí a společností Tech-Fab Europe.
Podpisy