Spojené věci C-175/08, C-176/08, C-178/08 a C-179/08

Aydin Salahadin Abdulla a další

v.

Bundesrepublik Deutschland

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht)

„Směrnice 2004/83/ES – Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany – Postavení ‚uprchlíka‘ – Článek 2 písm. c) – Pozbytí právního postavení uprchlíka – Článek 11 – Změna okolností – Článek 11 odst. 1 písm. e) – Uprchlík – Neoprávněná obava z pronásledování – Posouzení – Článek 11 odst. 2 – Odnětí postavení uprchlíka – Důkaz – Článek 14 odst. 2“

Shrnutí rozsudku

1.        Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze

(Články 68 ES a 234 ES)

2.        Víza, azyl, přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany – Směrnice 2004/83 – Pozbytí právního postavení uprchlíka

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 2 písm. c), čl. 7 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 písm. e)]

3.        Víza, azyl, přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany – Směrnice 2004/83 – Pozbytí právního postavení uprchlíka

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 2 písm. e), čl. 4 a čl. 11 odst. 1 písm. e)]

4.        Víza, azyl, přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany – Směrnice 2004/83 – Pozbytí právního postavení uprchlíka

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 2 písm. c) a čl. 11 odst. 1 písm. e)]

5.        Víza, azyl, přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany – Směrnice 2004/83 – Pozbytí právního postavení uprchlíka

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 1 písm. e)]

1.        Z ustanovení článků 68 ES a 234 ES ani z předmětu řízení zavedeného článkem 234 ES nevyplývá, že by autoři Smlouvy o ES měli v úmyslu vyloučit z pravomoci Soudního dvora žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se směrnice v konkrétním případě, kdy vnitrostátní právo členského státu odkazuje na obsah ustanovení této směrnice za účelem stanovení pravidel použitelných na situaci, která je čistě vnitřní záležitostí tohoto státu. V takovém případě totiž existuje jasný zájem Společenství na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením převzatým z práva Společenství jednotného výkladu bez ohledu na podmínky, za kterých se mají uplatnit.

(viz bod 48)

2.        Článek 11 odst. 1 písm. e) směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany musí být vykládán v tom smyslu, že:

– postavení uprchlíka zaniká, jestliže vzhledem k významné a trvalé povaze změn poměrů v dotčené třetí zemi přestaly existovat okolnosti odůvodňující obavy uprchlíka z pronásledování z některého z důvodů uvedených v čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83, na základě kterých došlo k přiznání postavení uprchlíka, a uprchlík nemá ani jiné důvody k obavám z „pronásledování“ ve smyslu čl. 2 písm. c) uvedené směrnice;

– pro účely posouzení změny poměrů musí příslušné orgány členského státu ověřit, pokud jde o individuální situaci uprchlíka, že poskytovatelé ochrany uvedení v čl. 7 odst. 1 směrnice 2004/83 učinili přiměřené kroky k zabránění pronásledování, zejména zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování, a že v případě odnětí postavení uprchlíka bude mít dotčený státní příslušník k této ochraně přístup;

– za poskytovatele ochrany uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/83 lze považovat mezinárodní organizace, které ovládají stát nebo podstatnou část jeho území, a to i prostřednictvím mnohonárodnostních sil umístěných na jeho území.

(viz bod 76, výrok 1)

3.        Směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, v rámci institutu mezinárodní ochrany upravuje dva různé režimy ochrany, a to právní postavení uprchlíka na jedné straně a status podpůrné ochrany na straně druhé, přičemž čl. 2 písm. e) směrnice stanoví, že osoba, která má nárok na podpůrnou ochranu, je osoba, která nesplňuje podmínky pro uznání za uprchlíka. Ukončení prvního režimu tudíž nemůže záviset na zjištění, že nebyly splněny podmínky pro použití druhého režimu, jinak by došlo k porušení oblasti působnosti těchto dvou režimů ochrany.

Podle systematiky této směrnice není případným odnětím postavení uprchlíka dotčeno právo dotyčné osoby požádat o přiznání statusu podpůrné ochrany, jestliže jsou splněny všechny potřebné náležitosti stanovené v článku 4 směrnice potřebné k prokázání toho, že jsou splněny podmínky pro přiznání této ochrany stanovené v článku 15 téže směrnice.

(viz body 78–80)

4.        V případě, kdy okolnosti, na základě kterých bylo přiznáno postavení uprchlíka, přestaly existovat a kdy příslušné orgány členského státu ověřují, že neexistují další okolnosti odůvodňující obavu dotčené osoby z pronásledování buď ze stejného důvodu jako v původní věci, nebo z některého z ostatních důvodů uvedených v čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, je při posuzování hrozby vyplývající z těchto ostatních okolností používáno stejné kritérium pravděpodobnosti jako při přiznávání postavení uprchlíka.

V obou těchto fázích posuzování je totiž zkoumána stejná otázka, a sice zda zjištěné okolnosti představují takové nebezpečí, že dotčená osoba může mít vzhledem ke své individuální situaci oprávněné obavy, že bude skutečně vystavena pronásledování. Toto posouzení závažnosti hrozby musí být vždy prováděno s ostražitostí a opatrností, neboť se jedná o otázky týkající se osobní integrity a osobních svobod, tj. otázky, které se vztahují k základním hodnotám Evropské unie.

(viz body 89–91, výrok 2)

5.        Článek 4 odst. 4 směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, který poskytuje vodítko ohledně významu předcházejících aktů nebo hrozeb pronásledování, pokud jde o důkazní hodnotu, se může použít v případě, kdy příslušné orgány zvažují odnětí postavení uprchlíka podle čl. 11 odst. 1 písm. e) směrnice 2004/83 a kdy se dotčená osoba za účelem odůvodnění své oprávněné obavy z pronásledování dovolává jiných okolností, než pro které jí bylo přiznáno postavení uprchlíka. Tak tomu však obvykle bude moci být pouze v případě, kdy je důvod pronásledování jiný než důvod uplatňovaný v době přiznání postavení uprchlíka a kdy existují předcházející akty nebo hrozby pronásledování, které mají souvislost s důvody pronásledování zkoumanými v této fázi.

(viz bod 100, výrok 3)