Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 2. března 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht - Německo) - Aydin Salahadin Abdulla (C-175/08), Kamil Hasan (C-176/08), Ahmed Adem, Hamrin Mosa Rashi (C-178/08), Dler Jamal (C-179/08) v. Spolková republika Německo
(Spojené věci C-175/08, C-176/08, C-178/08 a C-179/08)1 "Směrnice 2004/83/ES - Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany - Postavení ‚uprchlíka' - Článek 2 písm. c) - Pozbytí právního postavení uprchlíka - Článek 11 - Změna okolností - Článek 11 odst. 1 písm. e) - Uprchlík - Neoprávněná obava z pronásledování - Posouzení - Článek 11 odst. 2 - Odnětí postavení uprchlíka - Důkaz - Článek 14 odst. 2"
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesverwaltungsgericht
Účastníci původního řízení
Žalobci: Aydin Salahadin Abdulla (C-175/08), Kamil Hasan (C-176/08), Ahmed Adem, Hamrin Mosa Rashi (C-178/08), Dler Jamal (C-179/08)
Žalovaná: Spolková republika Německo
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Bundesverwaltungsgericht - Výklad čl. 11 odst. 1 písm. e) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Úř. věst. L 304, s. 12) - Rozhodnutí vnitrostátního orgánu, které ukončuje postavení dotčených osob jako uprchlíků na základě pouhého konstatování, že přestaly existovat jejich obavy před pronásledováním, bez přezkumu dodatečných podmínek týkajících se politické situace v jejich zemi původu - Iráčtí státní příslušníci, kterým bylo odebráno postavení uprchlíka po pádu režimu Saddáma Husseina
Výrok
Článek 11 odst. 1 písm. e) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany musí být vykládán v tom smyslu, že:
- postavení uprchlíka zaniká, jestliže vzhledem k významné a trvalé povaze změn poměrů v dotčené třetí zemi přestaly existovat okolnosti odůvodňující obavy uprchlíka z pronásledování z některého z důvodů uvedených v čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83, na základě kterých došlo k přiznání postavení uprchlíka, a uprchlík nemá ani jiné důvody k obavám z "pronásledování" ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83;
- pro účely posouzení změny poměrů musí příslušné orgány členského státu ověřit, pokud jde o individuální situaci uprchlíka, že poskytovatelé ochrany uvedení v čl. 7 odst. 1 směrnice 2004/83 učinili přiměřené kroky k zabránění pronásledování, zejména zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování, a že v případě odnětí postavení uprchlíka bude mít dotčený státní příslušník k této ochraně přístup;
- za poskytovatele ochrany uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/83 lze považovat mezinárodní organizace, které ovládají stát nebo podstatnou část jeho území, a to i prostřednictvím mnohonárodnostních sil umístěných na jeho území.
V případě, kdy okolnosti, na základě kterých bylo přiznáno postavení uprchlíka, přestaly existovat a kdy příslušné orgány členského státu ověřují, že neexistují další okolnosti odůvodňující obavu dotčené osoby z pronásledování, a to buď ze stejného důvodu jako v původní věci, nebo z některého z ostatních důvodů uvedených v čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83, je při posuzování hrozby vyplývající z těchto ostatních okolností používáno stejné kritérium pravděpodobnosti jako při přiznávání postavení uprchlíka.
Článek 4 odst. 4 směrnice 2004/83, který poskytuje vodítko ohledně významu předcházejících aktů nebo hrozeb pronásledování, pokud jde o důkazní hodnotu, se může použít v případě, kdy příslušné orgány zvažují odnětí postavení uprchlíka podle čl. 11 odst. 1 písm. e) směrnice 2004/83 a kdy se dotčená osoba za účelem odůvodnění své oprávněné obavy z pronásledování dovolává jiných okolností, než pro které jí bylo přiznáno postavení uprchlíka. Tak tomu však obvykle bude moci být pouze v případě, kdy je důvod pronásledování jiný než důvod uplatňovaný v době přiznání postavení uprchlíka a kdy existují předcházející akty nebo hrozby pronásledování, které mají souvislost s důvody pronásledování zkoumanými v této fázi.
____________1 - Úř. věst. C 197, 2.8.2008. Úř. věst. C 180, 1.8.2009.