Věc C‑190/12

Emerging Markets Series of DFA Investment Trust Company

v.

Dyrektor Izby Skarbowej w Bydgoszczy

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Wojewódzki Sąd Administracyjny w Bydgoszczy)

„Řízení o předběžné otázce – Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Články 63 SFEU a 64 SFEU – Korporační daň – Rozdílné zacházení s dividendami vyplacenými investičním fondům rezidentům a dividendami vyplacenými investičním fondům nerezidentům – Vyloučení z daňového osvobození – Neodůvodněné omezení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 10. dubna 2014

1.        Soudní řízení – Ústní část řízení – Nový běh – Povinnost znovuotevřít ústní část řízení, aby bylo účastníkům řízení umožněno vyjádřit se k nové skutečnosti – Neexistence – Odůvodnění – Dostatek informací pro rozhodnutí

(Jednací řád Soudního dvora, článek 83)

2.        Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Působnost – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Zdanění dividend – Osvobození dividend vnitrostátního původu vyplacených investičním fondům rezidentům – Osvobození od daně použitelné bez ohledu na druh podílu, který generoval vyplacené dividendy – Daňová právní úprava, která se netýká podmínek přístupu subjektů ze třetích zemí na vnitrostátní trh – Nepoužitelnost ustanovení upravujících svobodu usazování – Použitelnost ustanovení upravujících volný pohyb kapitálu

(Článek 63 SFEU)

3.        Volný pohyb kapitálu a plateb – Omezení – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Zdanění dividend vyplacených investičním fondům – Osvobození dividend vnitrostátního původu vyplacených fondům rezidentům – Zdanění dividend vnitrostátního původu vyplacených fondům se sídlem ve třetím státě – Nepřípustnost – Odůvodnění – Neexistence

(Články 63 SFEU a 65 SFEU)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 20, 21)

2.        Článek 63 SFEU, týkající se volného pohybu kapitálu, se vztahuje na situaci, kdy na základě vnitrostátní daňové právní úpravy nelze uplatnit daňové osvobození na dividendy vyplácené společnostmi usazenými v tomto členském státě ve prospěch investičního fondu se sídlem ve třetí zemi, zatímco takové osvobození se uplatní na investiční fondy se sídlem v uvedeném členském státě.

V kontextu, kdy se jedná o daňové zacházení s dividendami pocházejícími ze třetích zemí, totiž k posouzení toho, zda daňové zacházení s dividendami pocházejícími ze třetích zemí spadá do působnosti ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se volného pohybu kapitálu, postačuje prozkoumání předmětu vnitrostátních právních předpisů. To je případ daňové právní úpravy, která nerozlišuje v závislosti na druhu podílu, který generoval dividendy vyplacené investičním fondům se sídlem ve třetím státě.

Nicméně výklad čl. 63 odst. 1 SFEU – pokud jde o vztahy se třetími zeměmi – nesmí umožňovat hospodářským subjektům, které nespadají do rámce územní působnosti svobody usazování, těžit z této svobody. Nicméně neexistuje riziko, že by hospodářský subjekt, který nespadá do územní působnosti svobody usazování, mohl těžit z této svobody prospěch, neboť daňová právní úprava dotčená v původním řízení se týká daňového zacházení s dividendami, a nikoli podmínek přístupu subjektů ze třetích zemí na vnitrostátní trh.

(viz body 29, 31, 33, 35, výrok 1)

3.        Články 63 SFEU a 65 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní takové daňové právní úpravě členského státu, na základě které nemohou být osvobozeny od daně dividendy vyplácené společnostmi se sídlem v tomto členském státě ve prospěch investičních fondů na území třetích států, existuje-li mezi tímto členským státem a dotčeným třetím státem smluvní závazek vzájemné správní pomoci, který umožňuje vnitrostátním daňovým orgánům ověřit informace případně předané investičními fondy. Je na předkládajícím soudu, aby v rámci původního řízení přezkoumal, zda mechanismus výměny informací stanovený tímto rámcem spolupráce skutečně daňovým orgánům členského státu umožní ověřit v případě potřeby informace poskytnuté investičními fondy se sídlem ve třetím státě týkající se podmínek jejich zakládání a výkonu činnosti za účelem prokázání toho, že fungují v právním rámci rovnocenném s právním rámcem Unie.

Takový rozdíl v daňovém zacházení s dividendy mezi investičními fondy rezidenty a investičními fondy nerezidenty by totiž mohl odradit jednak investiční fondy nerezidenty, aby investovaly do společností usazených v tomto členském státě, a jednak investory, kteří jsou rezidenty v tomto členském státě od nabytí podílů v investičních fondech-nerezidentech. Z toho plyne, že taková vnitrostátní právní úprava může vést k omezení volného pohybu kapitálu, v zásadě v rozporu s článkem 63 SFEU.

Přitom pokud jde o daňové právní předpisy členského státu, které jako hlavní rozlišovací kritérium stanoví sídlo investičních fondů, což vede, či nikoli, k výběru srážkové daně na dividendy, jež byly těmto fondům vyplaceny společnostmi rezidenty, se investiční fondy-nerezidenti nacházejí v situaci objektivně srovnatelné se situací investičních fondů se sídlem na území tohoto členského státu.

Mimoto, pokud se členský stát rozhodl nezatížit daní investiční fondy rezidenty, kteří jsou příjemci dividend vnitrostátního původu, nemůže se dovolávat nutnosti zajistit vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členské státy, aby odůvodnil zdanění investičních fondů nerezidentů, kteří jsou příjemci takových výnosů.

Mimoto při neexistenci přímé vazby mezi osvobozením od srážkové daně dividend vnitrostátního původu vyplacených investičním fondům rezidentům a zdaněním uvedených dividend jakožto příjmu podílníků uvedených investičních fondů, nelze právní úpravu odůvodnit nutností chránit soudržnost daňového systému.

Konečně riziko snížení daňových příjmů nelze považovat za naléhavý důvod obecného zájmu, kterého by bylo možné se dovolávat za účelem odůvodnění opatření v zásadě odporujícího základní svobodě.

(viz body 42, 43, 69, 95, 99, 102, 105, výrok 2)