Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podala Conseil d´État (Francie) dne 7. března 2024 – WebGroup Czech Republic, a.s., NKL Associates s. r. o. v. Ministre de la Culture, Premier ministre
(Věc C-188/24, WebGroup Czech Republic a NKL Associates)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Conseil d´État
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: WebGroup Czech Republic, a.s., NKL Associates s. r. o.
Žalovaní: Ministre de la Culture, Premier ministre
Vedlejší účastníci původního řízení: Osez le féminisme !, Le mouvement du Nid, Les effronté-E-S
Předběžné otázky
Zaprvé, je třeba považovat ustanovení trestního práva, zejména obecná a abstraktní ustanovení označující určité jednání za trestný čin, který lze stíhat, pokud se mohou vztahovat jak na jednání poskytovatele služeb informační společnosti, tak na jednání jakékoli jiné fyzické nebo právnické osoby, za ustanovení spadající do „koordinované oblasti“ podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 20001 , nebo je třeba mít za to, že vzhledem k tomu, že jediným cílem směrnice je harmonizovat určité právní aspekty těchto služeb, aniž harmonizuje oblast trestního práva jako takového, a že stanoví pouze požadavky vztahující se na služby, nelze tato trestněprávní ustanovení považovat za požadavky vztahující se na přístup ke službám informační společnosti a na výkon činnosti služeb informační společnosti, jež spadají do „koordinované oblasti“ podle této směrnice? Spadají konkrétně do této „koordinované oblasti“ trestněprávní ustanovení určená k zajištění ochrany nezletilých?
Má být povinnost, která vysílatelům on-line komunikačních služeb ukládá uplatnit opatření, která mají nezletilým zabránit v získání přístupu k jimi šířenému pornografickému obsahu, považována za spadající do „koordinované oblasti“ podle směrnice 2000/31/ES, která harmonizuje pouze některé právní aspekty dotčených služeb, jestliže se tato povinnost týká výkonu činnosti služby informační společnosti v případech, kdy souvisí s chováním poskytovatele, kvalitou nebo obsahem služby, avšak netýká se ani usazení poskytovatelů, ani obchodních sdělení, ani smluv uzavřených elektronickou formou, ani systému odpovědnosti zprostředkujících poskytovatelů, ani kodexů chování, ani mimosoudního urovnávání sporů, ani soudních prostředků a spolupráce mezi členskými státy, a tudíž se netýká žádné z oblastí upravených harmonizačními ustanoveními kapitoly II
V případě kladné odpovědi na předchozí otázky, jak lze sladit požadavky vyplývající ze směrnice 2000/31/ES s požadavky, kteréž vyplývají z ochrany základních práv v Evropské unii, konkrétně s ochranou lidské důstojnosti a nejvlastnějšího zájmu dítěte, zaručenými články 1 a 24 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jestliže podle všeho pouhé přijetí individuálních opatření přijatých v souvislosti s danou službou nemůže zajistit účinnou ochranu těchto práv? Existuje obecná zásada práva Evropské unie, která by opravňovala členské státy přijmout zejména v naléhavých případech opatření, a to i pokud jsou ve vztahu k určité kategorii poskytovatelů služeb obecná a abstraktní, aby se z důvodu ochrany nezletilých proti porušování jejich důstojnosti a nedotknutelnosti v případě potřeby u poskytovatelů služeb, na které se vztahuje směrnice 2000/31/ES, odchýlily od zásady regulace těchto poskytovatelů služeb jejich státem původu, která je stanovena touto směrnicí?
____________
1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1).