Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 22. března 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Lietuvos Aukščiausiasis Teismas - Litva) – řízení zahájená na návrh Agniešky Anisimovienė a dalších (C-688/15) / „Indėlių ir investicijų draudimas“ VĮ (C-109/16)
(Spojené věci C-688/15 a C-109/16)1
„Řízení o předběžné otázce – Systémy pojištění vkladů a odškodňování investorů – Směrnice 94/19/ES – Článek 1 bod 1 – Vklady – Dočasné situace vyplývající z obvyklých bankovních operací – Směrnice 97/9/ES – Článek 2 odst. 2 druhý pododstavec – Peněžní prostředky, které mají být vyplaceny investorům nebo které jim patří a jež jsou drženy na jeho účet investičním podnikem v souvislosti s investičními operacemi – Úvěrová instituce emitující cenné papíry – Peněžní prostředky předané této instituci jednotlivci v souvislosti s úpisem budoucích cenných papírů – Použití směrnice 2004/39/ES – Úpadek dané instituce před emisí dotčených cenných papírů – Veřejný podnik pověřený správou systémů pojištění vkladů a odškodňování investorů – Možnost dovolávat se směrnic 94/19/ES a 97/9/ES proti uvedenému podniku“
Jednací jazyk: litevština
Předkládající soud
Lietuvos Aukščiausiasis Teismas
Účastníci původního řízení
Agnieška Anisimovienė a další
za přítomnosti: bankas „Snoras“ AB, v likvidaci, „Indėlių ir investicijų draudimas“ VĮ a bankas „Finasta“ AB (C-688/15)
„Indėlių ir investicijų draudimas“ VĮ
za přítomnosti: Alvydase Raišelise a bankas „Snoras“ AB, v likvidaci (C-109/16)
Výrok
Ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES ze dne 3. března 1997 o systémech pro odškodnění investorů a směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES ze dne 11. března 2009 musí být vykládána v tom smyslu, že pohledávky týkající se peněžních prostředků odepsaných z účtů, které měli jednotlivci u úvěrové instituce, jež byly připsány ve prospěch účtů otevřených jménem této instituce v rámci úpisu budoucích cenných papírů, které měla tato emitovat, za okolností, v nichž k této emisi nakonec nedošlo v důsledku úpadku uvedené instituce, spadají do systémů pro odškodnění investorů stanovených směrnicí 97/9 i do systémů pojištění vkladů stanovených směrnicí 94/19.
Článek 2 odst. 3 směrnice 97/9 musí být vykládán v tom smyslu, že v situaci, kdy pohledávky spadají do systémů pojištění vkladů podle směrnice 94/19 i do systémů pro odškodnění investorů podle směrnice 97/9 a kdy vnitrostátní zákonodárce nepodřadil takové pohledávky pod určitý systém upravený první či druhou z těchto směrnic, soud, kterému byla věc předložena, nemůže sám rozhodnout na základě uvedeného ustanovení o systému, kterého mohou majitelé uvedených pohledávek využít. Naopak v takové situaci přísluší posledně uvedeným, aby si zvolili některý ze systémů stanovených ve vnitrostátním právu pro provedení těchto dvou směrnic.
Článek 1 bod 1 směrnice 2009/19 ve znění směrnice 2009/14 a čl. 1 bod 4, jakož i čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 97/14 musí být vykládány v tom smyslu, že mohou být uplatněny jednotlivci před vnitrostátními soudy na podporu nároků na odškodnění vůči veřejnému podniku pověřenému v členském státě správou systémů pojištění vkladů a odškodňování investorů.
____________
1 Úř. věst. C 106, 21.3.2016.Úř. věst. C 156, 2.5.2016.