Věc T‑510/15

Roberto Mengozzi

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví

„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Evropské unie TOSCORO – Starší chráněné zeměpisné označení ‚Toscano‘ – Absolutní důvod pro zamítnutí – Článek 142 nařízení (ES) č. 40/94 – Články 13 a 14 nařízení (EHS) č. 2081/92 – Prohlášení částečné neplatnosti“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 2. února 2017

1.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Stručný popis dovolávaných žalobních důvodů

[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 177 odst. 1 písm. d)

2.      Ochranná známka Evropské unie – Odvolací řízení – Žaloba k unijnímu soudu – Pravomoc Tribunálu – Nový přezkum skutkových okolností ve světle důkazů předložených poprvé až před Tribunálem – Vyloučení

(Nařízení Rady č. 207/2009, článek 65)

3.      Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Žaloba na neplatnost založená na existenci chráněného zeměpisného označení – Slučitelnost nařízení č. 40/94 s nařízením č. 2081/92

(Nařízení Rady č. 40/94, článek 142; nařízení Rady č. 2081/92, článek 13 a čl. 14 odst. 1)

4.      Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin – Nařízení č. 2081/92 – Ochrana zapsaných označení – Evokování zapsaného označení – Pojem – Kritéria pro posouzení

[Nařízení Rady č. 2081/92, čl. 13 odst. 1 písm. b)]

5.      Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin – Nařízení č. 2081/92 – Ochrana zapsaných označení – Evokování zapsaného označení – Evokování chráněného zeměpisného označení „Toscano“ označením „toscoro“

[Nařízení Rady č. 2081/92, čl. 13 odst. 1 písm. b)]

6.      Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin – Nařízení č. 2081/92 – Kolize mezi zeměpisnými označeními a ochrannými známkami – Odmítnutí zápisu ochranné známky odpovídající jedné ze situací, jež upravuje článek 13 a jež se týkají téhož druhu výrobku – Týž druh výrobku – Pojem

[Nařízení Rady č. 2081/92, čl. 14 odst. 1 první pododstavec]

7.      Ochranná známka Společenství – Rozhodnutí Úřadu – Zásada rovného zacházení – Zásada řádné správy – Předchozí rozhodovací praxe Úřadu – Zásada legality – Nezbytnost striktního a úplného přezkumu v každém konkrétním případě

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 19)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 21)

3.      Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví je povinen použít nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství takovým způsobem, aby nebyla dotčena ochrana přiznaná zeměpisným označením chráněným nařízením č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin. Úřad především musí na základě čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 odmítnout zápis jakékoli ochranné známky v jedné ze situací uvedených v článku 13 téhož nařízení a týkajících se téhož druhu výrobku, a pokud již byla ochranná známka zapsána, prohlásit ji za neplatnou.

(viz bod 29)

4.      Článek 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin stanoví, že zapsaná označení jsou chráněna proti jakémukoliv evokování, i když je skutečný původ produktu uveden.

Pojem „evokování“ se vztahuje na situaci, kdy výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část chráněného označení takovým způsobem, že setká-li se spotřebitel s názvem výrobku, v mysli se mu vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněno. V tomto ohledu je třeba přihlédnout k fonetické a vizuální podobnosti, jež může existovat mezi prodejními názvy. Stejně tak je případně nutné přihlížet k „pojmové blízkosti“ mezi výrazy vyskytujícími se v různých jazycích. K evokování chráněného označení může dojít i tehdy, neexistuje-li žádné nebezpečí záměny mezi dotyčnými výrobky, přičemž je zejména důležité, aby v povědomí veřejnosti nedošlo k vytvoření myšlenkové asociace ohledně původu výrobku, anebo se hospodářskému subjektu neumožnilo neoprávněně těžit z pověsti chráněného zeměpisného označení.

(viz body 30 a 31)

5.      Mezi slovní ochrannou známkou TOSCORO a starším chráněným zeměpisným označením Toscano existuje vizuální a fonetická příbuznost. V tomto směru lze mít právem za to, že výraz „toscoro“ by mohl evokovat chráněné označení původu „Toscano“, setká-li se spotřebitel s výrobky téhož druhu, jako je výrobek chráněný uvedeným chráněným zeměpisným označením. Vizuální a fonetická blízkost totiž mohou vyvolat v mysli spotřebitele obraz olivového oleje, jež je chráněn chráněným zeměpisným označením „Toscano“, setká-li se s výrobkem téhož druhu nesoucím název „toscoro“.

(viz body 39 a 41)

6.      Článek 14 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin stanoví, že pokud je zapsáno zeměpisné označení podle tohoto nařízení, zamítne se přihláška ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 a týkající se téhož druhu produktu. Dotčený výrobek tedy nutně nemusí být totožný s výrobkem, jenž je předmětem chráněného zeměpisného označení, ale musí s ním sdílet některé společné vlastnosti.

(viz bod 44)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 47)