USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

22. března 2012

Věc F‑5/08 DEP

Markus Brune

v.

Evropská komise

„Řízení – Určení výše nákladů řízení – Skutečnost vynaložených nákladů – Odměny za právní zastupování – Žalobce vykonávající povolání advokáta“

Předmět:      Návrh na určení výše nákladů řízení, které jsou na základě článku 92 jednacího řádu nahraditelné, kterým M. Brune žádá o určení výše nákladů řízení ve věci F‑5/08, Brune v. Komise, podle čl. 92 odst. 1 jednacího řádu.

Rozhodnutí:      Výše nákladů řízení, které se M. Brunemu nahrazují ve věci F‑5/08, Brune v. Komise, se určuje na 11 140,05 eur.

Shrnutí

1.      Řízení – Náklady řízení – Nahraditelné náklady řízení – Skutečná existence nákladů, jejichž nahrazení je požadováno – Důkazní břemeno

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

2.      Řízení – Náklady řízení – Určení výše – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

3.      Řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady řízení – Cestovní výdaje vynaložené právním zástupcem na cestu na jednání

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

4.      Řízení – Náklady řízení – Nahraditelné náklady řízení – Vyúčtování času právního zástupce stráveného dopravou na jednání

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

5.      Řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady řízení – Náklady na kancelářské práce a na telekomunikace

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

6.      Řízení – Náklady řízení – Nahraditelné náklady řízení – Náklady vynaložené v řízení o určení výše nákladů – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, články 86, 91 a 92)

1.      Pokud má žalovaný orgán za to, že žalobce a jeho právní zástupce se podvodně domluvili na stanovení fiktivní výše požadovaných nákladů řízení, musí o svém podezření informovat příslušné vnitrostátní stavovské organizace, aby tyto mohly s plnou znalostí věci posoudit soulad takového jednání s příslušnými pravidly profesní etiky. Je sice pravda, že přísluší žalobci předložit doklady, které mohou prokázat skutečné vynaložení nákladů, jejichž nahrazení požaduje, ale z toho, že právní zástupce podal žalobu, účastnil se řízení a předložil různé písemnosti, lze vyvodit, že tento zástupce skutečně provedl úkony a odvedl služby nezbytné pro účely řízení před Soudem pro veřejnou službu. Žalobce je tak oprávněn žádat Soud, aby určil, do jaké výše mohou být náklady, jejichž úhradu po něm jeho právní zástupce požaduje, nahrazeny účastníkem řízení, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení.

(viz body 18 a 19)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 16. května 2007, Chatziioannidou v. Komise, F‑100/05 DEP, bod 19; 10. listopadu 2009, X v. Parlament, F‑14/08 DEP, bod 21; 8. listopadu 2011, U v. Parlament, F‑92/09 DEP, body 37 a 38

2.      Unijní soud není oprávněn určit výši odměn, které mají být účastníky řízení zaplaceny jejich právním zástupcům, ale je pouze oprávněn určit, do jaké výše mohou být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému byla uložena náhrada nákladů řízení. Jelikož v unijním právu neexistují předpisy, které by měly povahu sazebníku, je soud povinen posoudit výši odměn, které mají být nahrazeny, s ohledem na počet hodin, které by objektivně právní zástupce potřeboval pro řešení věci. K tomuto účelu je třeba v zásadě zohlednit předmět a povahu sporu, jeho význam z hlediska unijního práva, jakož i obtížnost věci, rozsah práce, kterou si soudní řízení vyžádalo od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářské zájmy, které spor pro účastníky řízení představoval. Uplatněnou hodinovou sazbou tak může být sazba specializovaného advokáta v případě, že se pro přiměřeně informovanou stranu může spor jevit jako přinášející zvláště složité právní otázky nebo že má spor pro tuto stranu zvláštní význam, což činí využití služeb specializovaného advokáta legitimním. Unijní soud však nesmí zohledňovat vnitrostátní sazebník stanovující odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v tomto ohledu mezi dotyčnou stranou a jejími zmocněnci nebo poradci.

(viz body 18, 21 až 23)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 1. července 2009, Suvikas v. Rada, F‑6/07 DEP, bod 18; výše uvedená usnesení Chatziioannidou v. Komise, bod 19, a U v. Parlament, bod 38

3.      Výdaje vynaložené právním zástupcem na cestu ze své kanceláře na jednání Soudu pro veřejnou službu mohou být nahrazeny. Jelikož je obtížné určit cestovní výdaje, pokud právní zástupce použil vlastní vozidlo, neboť to předpokládá zohlednit spotřebu paliva a amortizaci vozidla, může být výše cestovních výdajů určena na základě průměrné ceny vlakové jízdenky první třídy.

(viz bod 35)

Odkazy:

Tribunál: 8. července 2004, De Nicola v. EIB, T‑7/98 DEP, T‑208/98 DEP a T‑109/99 DEP, bod 40

Soud pro veřejnou službu: výše uvedené usnesení Chatziioannidou v. Komise, bod 30

4.      Pokud jde o účtování času, který právní zástupce stráví na cestě, je odůvodněné, aby tento zástupce požadoval za takto strávený čas náhradu, i když doprava na jednání nemůže být účtována se stejnou sazbou jako odpracované hodiny.

(viz bod 36)

5.      Náklady na telekomunikace vynaložené právním zástupcem nelze považovat za nadměrné, pokud jejich výše spolu s náklady na kancelářské práce nepřesahuje 5 % nahraditelných odměn.

(viz bod 38)

Odkazy:

Tribunál: 26. ledna 2006, Camar v. Rada a Komise, T‑79/96 DEP a T‑260/97 DEP, bod 71

Soud pro veřejnou službu: výše uvedené usnesení Suvikas v. Rada, bod 41

6.      I když článek 92 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu týkající se postupu v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení nestanoví, na rozdíl od článku 86 uvedeného jednacího řádu ohledně rozsudků nebo usnesení, jimiž se končí řízení, že Soud rozhoduje o nákladech řízení o určení výše nákladů v usnesení o určení výše nákladů řízení, je nutno konstatovat, že pokud by Soud v rámci návrhu podaného na základě článku 92 jednacího řádu o sporu o přiznání náhrady nákladů řízení vzniklých v hlavním řízení rozhodl o nákladech, které jsou předmětem tohoto sporu, a odděleně o nových nákladech řízení, které vznikly v rámci návrhu směřujícího ke zpochybnění přiznání náhrady nákladů řízení, mohl by mu být případně později předložen nový návrh směřující ke zpochybnění přiznání náhrady nových nákladů řízení.

V tomto ohledu přísluší Soudu, aby při určení nahraditelných nákladů zohlednil všechny okolnosti věci až do okamžiku přijetí usnesení o určení výše nákladů řízení. Soud tak může určit výši nákladů vzniklých v souvislosti s řízením o určení výše nákladů řízení, které byly nutné ve smyslu článku 91 jednacího řádu, a vyhnout se tak tomu, aby mu byl později předložen nový návrh směřující ke zpochybnění přiznání náhrady nových nákladů řízení.

(viz body 40 a 41)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 27. září 2011, De Nicola v. EIB, F‑55/08 DEP, body 51 a 52; výše uvedené usnesení U v. Parlament, body 63 a 64