Žaloba podaná dne 28. července 2014 – Ackermann Saatzucht a další v. Parlament a Rada
(Věc T-559/14)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobci: Ackermann Saatzucht GmbH & Co. KG (Irlbach, Německo); Böhm-Nordkartoffel Agrarproduktion GmbH & Co. OHG (Hohenmocker, Německo); Deutsche Saatveredelung AG (Lippstadt, Německo); Ernst Benary, Samenzucht GmbH, (Hann. Münden, Německo); Freiherr Von Moreau Saatzucht GmbH (Osterhofen, Německo); Hybro Saatzucht GmbH & Co. KG (Kleptow, Německo); Klemm + Sohn GmbH & Co. KG (Stuttgart, Německo); KWS Saat AG (Einbeck, Německo); Norddeutsche Pflanzenzucht Hans-Georg Lembke KG (Hohenlieth, Německo); Nordsaat Saatzuchts GmbH (Halberstadt, Německo); Peter Franck-Oberaspach (Schwäbisch Hall, Německo); P.H. Petersen Saatzucht Lundsgaard GmbH (Grundhof, Německo); Saatzucht Streng – Engelen GmbH & Co. KG (Uffenheim, Německo); Saka Pflanzenzucht GmbH & Co. KG (Hamburg, Německo); Strube Research GmbH & Co. KG (Söllingen, Německo); Gartenbau und Spezialkulturen Westhoff GbR (Südlohn-Oeding, Německo); a W. von Borries-Eckendorf GmbH & Co. KG (Leopoldshöhe, Německo) (zástupci: P. de Jong, P. Vlaemminck a B. Van Vooren, advokáti)
Žalovaní: Rada Evropské unie a Evropský parlament
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
prohlásil žalobu na neplatnost za přípustnou;
zrušil nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014 ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii (Úř. věst. L 150, s. 59), a
uložil Evropskému parlamentu a Radě náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobci pět žalobních důvodů.
První žalobní důvod vycházející z toho, že EU je smluvní stranou Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin, provedené v rámci EU nařízením o odrůdových právech Společenství1 . Článek 15 písm. c) uvedeného nařízení uznává tzv. šlechtitelskou výjimku, a to, že se odrůdová práva nevztahují na „úkony prováděné za účelem šlechtění, objevování a vývoje jiných odrůd“. Napadené opatření představuje přísné omezení šlechtitelské výjimky, a tím porušuje závazný a přímo použitelný mezinárodní závazek EU. Kromě toho šlechtitelskou výjimku uznává článek 27 Dohody o Jednotném patentovém soudu (UPCA). Ačkoli EU není smluvní stranou této dohody, napadené opatření v podstatě požaduje, aby členské státy porušovaly své mezinárodní závazky vyplývající z UPCA.
Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Evropská unie má jako smluvní strana Úmluvy o biologické rozmanitosti, a podle čl. 3 odst. 5 SEU, povinnost podporovat zachování biologické rozmanitosti na Zemi. Napadené nařízení bude mít významný utlumující vliv na veškeré úsilí, které se týká ochrany biologické rozmanitosti rostlin, a tím nepříznivý dopad na tento mezinárodní závazek.Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené opatření je založeno pouze na čl. 192 odst. 1 SFEU. Je ustálenou judikaturou, že právní základ opatření musí vycházet z objektivních faktorů, které mohou být předmětem soudního přezkumu. Vzhledem k tomu, že se dané opatření snaží uspořádat opatření pro dodržování pravidel ze strany uživatelů na vnitřním trhu EU, mělo by vycházet z článku 114 SFEU. Volba právního základu má dopad na obsah aktu, neboť cíle, pro které mohou být právní základy použity, jsou zcela odlišné, což podstatně ovlivňuje legislativní proces.Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že nařízení je zjevně v rozporu se zásadou proporcionality stanovenou v čl. 5 odst. 4 SEU vzhledem k tomu, že: zaprvé, posouzení dopadů postrádá souvis
lost mezi kvantitativními údaji a závěry, které byly čistě založeny na „kvalitativních“ argumentech; zadruhé, zjevně nezohledňuje odvětví šlechtění rostlin, které je silně a výrazně ovlivněno vzhledem k tomu, že genetické zdroje jsou samotnou podstatou tohoto odvětví, a nikoliv pouze doplňkovou součástí jeho činnosti; zatřetí, nařízení zjevně nepřiměřeně omezuje článek 16 Listiny základních práv EU; začtvrté, nařízení ukládá de facto věčný závazek šlechtitelskému odvětví zaznamenávat a uchovávat informace o svých činnostech; a konečně, existují méně zatěžující opatře
ní, jak dokládá „Mezinárodní smlouva o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství“. Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené nařízení zjevně vytváří situaci právní nejistoty pro šlechtitele vzhledem k tomu, že: zaprvé, jeho rozsah působnosti závisí na tom, zda se státy rozhodnou vykonávat svrchovanou moc nad genetickými zdroji či nikoli; zadruhé, se opírá o nejasné definice, které neumožňují zjistit, zda se genetické zdroje považují za „využité“; zatřetí, jelikož jeho nejasný výklad vede k de facto možnému zpětnému použití, a konečně, jelikož rozvoj osvědčených postupů pouze „může“ snížit riziko nedodržení pravidel ze strany uživatele, na něž se vztahuje napadené opatření.