null
USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)
4. července 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Článek 267 SFEU – Trestní řízení – Vyšetřovací vazba obviněné osoby – Důsledek žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce pro původní řízení – Odmítnutí předkládajícího soudu pokračovat v řízení ve věci samé před obdržením odpovědi Soudního dvora – Požadavek rychlosti v trestních řízeních, a zejména ve vazebních věcech – Návrh na vyloučení soudce, který věc projednává, z důvodu legitimního podezření z podjatosti“
Ve věci C‑288/24 [Stegmon] (i),
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Landgericht Berlín I (Zemský soud v Berlíně I, Německo) ze dne 23. dubna 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 24. dubna 2024, v trestním řízení proti
M. R.
za účasti:
Staatsanwaltschaft Berlin,
SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),
ve složení K. Jürimäe (zpravodajka), předsedkyně třetího senátu vykonávající funkci předsedkyně osmého senátu, N. Jääskinen a M. Gavalec, soudci,
generální advokátka: T. Ćapeta,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout usnesením s odůvodněním podle článku 99 jednacího řádu Soudního dvora,
vydává toto
Usnesení
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 267 SFEU.
2 Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného proti M. R. a týká se legality návrhu Staatsanwaltschaft Berlin (státní zastupitelství v Berlíně, Německo) na vyloučení soudce.
Německé právo
3 Obecný požadavek rychlosti v trestních věcech vyplývá ze zásady právního státu zakotvené v Grundgesetz (základní zákon).
4 Podle § 24 Strafprozessordnung (trestní řád), ve znění vyhlášeném dne 7. dubna 1987 (BGBl. 1987 I, s. 1074, 1319), pozměněném zákonem ze dne 27. března 2024 (BGBl. 2024 I, č. 109) (dále jen „StPO“), mohou státní zastupitelství, účastník uplatňující občanskoprávní nároky nebo obviněný podat návrh na vyloučení soudce z důvodu podjatosti, tedy existuje-li legitimní důvod způsobilý zpochybnit nestrannost tohoto soudce.
5 V souladu s § 27 odst. 1 StPO rozhodne o návrhu na vyloučení pro podjatost soudní kolegium, k němuž náleží vyloučený soudce, bez jeho součinnosti.
6 Ustanovení § 121 odst. 1 StPO stanoví, že dokud nebyl vydán rozsudek, může vyšetřovací vazba za stejný skutek trvat déle než šest měsíců pouze tehdy, pokud mimořádná obtížnost nebo mimořádný rozsah vyšetřování nebo jiný závažný důvod ještě neumožňují vydání rozsudku a odůvodňují zachování vazby. Podle § 121 odst. 3 StPO se však lhůta pozastavuje, pokud bylo v šestiměsíční lhůtě zahájeno hlavní líčení.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
7 Věc v původním řízení se týká obvinění M. R. z obchodování s omamnými látkami. Tato obvinění jsou založena na informacích získaných z vyhodnocení údajů z mobilních telefonů vybavených softwarem nazvaným „EncroChat“, který umožňoval koncové šifrování komunikace.
8 V rámci uvedeného řízení byl vydán příkaz k zatčení M. R. Dotyčný byl dne 4. května 2023 vzat poprvé do vyšetřovací vazby.
9 Usnesením ze dne 29. června 2023 zaprvé zahájil Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně, Německo) na základě obžaloby soudní řízení a nařídil hlavní líčení. Zadruhé přerušil toto řízení, aby předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. 2014, L 130, s. 1), která byla zapsána v kanceláři Soudního dvora pod názvem Staatsanwaltschaft Berlin II (C‑675/23). Zatřetí zrušil příkaz k zatčení vydaný vůči M. R. z důvodu nejistoty ohledně data vydání rozhodnutí Soudního dvora.
10 Dne 30. června 2023 podalo státní zastupitelství v Berlíně proti tomuto usnesení stížnost v rozsahu, v němž byl zrušen dotčený příkaz k zatčení. K této stížnosti se dne 10. července 2023 připojilo Generalstaatsanwaltschaft Berlin (Nejvyšší státní zastupitelství v Berlíně).
11 Usnesením ze dne 24. července 2023 zrušil Kammergericht Berlin (Vrchní zemský soud v Berlíně, Německo) usnesení ze dne 29. června 2023 v rozsahu, v němž byl zrušen tento příkaz k zatčení, a obnovil jej. V odůvodnění usnesení posledně uvedeného soudu je stanoveno, že usnesení ze dne 29. června 2023 v rozsahu, v němž se v něm přerušuje řízení, nebrání výkonu uvedeného příkazu k zatčení. Uvedený soud měl za to, že Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně) bude mít naopak příležitost přehodnotit své posouzení týkající se přerušení řízení z hlediska požadavku rychlosti, který je povinen dodržovat ve vazebních věcech, a připomněl „pro všechny případy“, že usnesení o přerušení řízení může státní zastupitelství napadnout stížností.
12 Dne 26. července 2023 podalo státní zastupitelství v Berlíně stížnost proti usnesení ze dne 29. června 2023 v rozsahu, v němž jím bylo přerušeno řízení, a odůvodnilo ji tím, že toto přerušení řízení, jakož i nepřijetí opatření k pokračování řízení, jsou v rozporu s požadavkem rychlosti. Nejvyšší státní zastupitelství v Berlíně se dne 9. srpna 2023 připojilo rovněž k této stížnosti a uvedlo, že vyčkávání na rozhodnutí Soudního dvora je v rozporu s tímto požadavkem.
13 Usnesením ze dne 13. září 2023 zrušil Kammergericht (Vrchní zemský soud) usnesení ze dne 29. června 2023 v rozsahu, v němž jím bylo přerušeno řízení. Uvedl, že přerušení řízení za účelem vyjasnění právních otázek je v zásadě nepřípustné. Přerušení řízení do doby, než bude rozhodnuto v „pilotní věci“, která vedla k podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, se však jeví jako „výjimečně obhajitelné“. S ohledem na požadavek rychlosti je ale taková možnost podmíněna tím, že rozhodnutí Soudního dvora v rámci „pilotní věci“ bude vydáno neprodleně a zpoždění nezpůsobí obviněnému nepřiměřené nevýhody. Kammergericht Berlin (Vrchní zemský soud v Berlíně) dospěl k závěru, že za těchto okolností je usnesení ze dne 29. června 2023 v rozsahu, v němž jím bylo přerušeno řízení, „stiženo zjevně nesprávným posouzením“, neboť není známo datum vydání rozhodnutí Soudního dvora. Navíc nelze vyloučit, že vzhledem ke zvláštnostem případu bude nezbytná další žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.
14 Usnesením ze dne 20. října 2023 však Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně) opět zrušil dotčený příkaz k zatčení s odvoláním na požadavek rychlosti. Proti tomuto usnesení podalo stížnost státní zastupitelství v Berlíně. K této stížnosti se připojilo Nejvyšší státní zastupitelství v Berlíně a uvedlo, že pokud Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně) v případě opětovného obnovení platnosti tohoto příkazu k zatčení nestanoví bezodkladně termín hlavního líčení, bude nezbytné zkoumat, zda to nemůže být důvodem pro podání návrhu na vyloučení pro podjatost.
15 Usnesením ze dne 6. prosince 2023 zrušil Kammergericht Berlin (Vrchní zemský soud v Berlíně) usnesení ze dne 20. října 2023 a znovu obnovilo uvedený příkaz k zatčení. Ve svém usnesení uvedl, že nic nebrání okamžitému naplánování a stanovení termínu hlavního líčení. V návaznosti na uvedené usnesení vyzvalo státní zastupitelství v Berlíně Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně), aby co nejdříve a nejrychleji nařídil hlavní líčení.
16 Usnesením ze dne 12. března 2024 zrušil Kammergericht Berlin (Vrchní zemský soud v Berlíně) dotčený příkaz k zatčení a rozhodl, že Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně), nazývaný od 1. ledna 2024 Landgericht Berlin I (Zemský soud v Berlíně I) dostatečně nedodržel požadavek rychlosti, když nestanovil konání hlavního líčení. Vzhledem k tomu, že Kammergericht Berlin (Vrchní zemský soud v Berlíně) měl za to, že se jednalo o závažné porušení přísných požadavků ústavního práva, za jejichž plnění zcela odpovídá Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně), dospěl k závěru, že požadavek rychlosti byl porušen natolik, že ponechání dotčeného příkazu k zatčení v platnosti není přiměřené.
17 Předkládající soud poznamenává, že M. R. odpykává několikaletý trest odnětí svobody poté, co byl odsouzen za skutky v jiné věci. Tento trest má v zásadě skončit dne 28. května 2026, avšak od 27. července 2024 po výkonu dvou třetin trestu lze dotyčného předčasně propustit.
18 V této souvislosti podalo státní zastupitelství v Berlíně dopisem ze dne 28. března 2024 návrh na vyloučení předsedkyně senátu Landgericht Berlin I (Zemský soud v Berlíně I), který přijal dotyčná usnesení (dále jen „předsedkyně“), z důvodu podezření z podjatosti. K odůvodnění tohoto návrhu uvedlo, že předsedkyně dosud nestanovila datum hlavního líčení, ačkoli obviněný byl ještě ve vězení, a Kammergericht Berlin (Vrchní zemský soud v Berlíně) poukázal na naléhavost stanovení tohoto data.
19 Okolnost, že předsedkyně toto upozornění vědomě ignorovala, a nese tedy odpovědnost za zrušení dotčeného příkazu k zatčení, umožňuje mít podle státního zastupitelství v Berlíně za to, že se nyní při svém rozhodování neřídí pokyny vyšších soudů, ale sleduje pouze vlastní zájmy. Tyto zájmy souvisejí s otázkou, kterou vznesla a považuje ji za rozhodující pro výsledek řízení, zda je možné použít určité důkazy. Nezohledňuje povinnost řádné péče a požadavek rychlosti, které jsou pro ni závazné, neboť způsob, jakým vede toto řízení, se řídí pouze tím, že odmítá nařídit hlavní líčení před tím, než Soudní dvůr rozhodne o její žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci Staatsanwaltschaft Berlin II (C‑675/23).
20 Podle § 27 odst. 1 StPO musí senát Landgericht Berlin I (Zemský soud v Berlíně I), jehož členkou je předsedkyně, rozhodnout o návrhu uvedeném v bodě 18 tohoto usnesení. Předsedkyni nahrazuje náhradní soudce.
21 V této souvislosti Landgericht Berlin I (Zemský soud v Berlíně I), který je předkládajícím soudem, ve složení uvedeném v předchozím bodě tohoto usnesení uvádí, že předsedkyně odůvodnila rozhodnutí přijatá ve věci v původním řízení judikaturou Soudního dvora. Z této judikatury vyplývá, že soud, který podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, nemůže být před ukončením řízení před Soudním dvorem nucen, na pokyn odvolacího soudu, nebo podněcován, prostřednictvím hrozby „kárných sankcí“, aby pokračoval v původním řízení. Tento soud musí naopak vyčkat na rozhodnutí Soudního dvora a smí do té doby činit pouze procesní úkony, které nesouvisejí s předběžnými otázkami. Ve vazebních věcech tomu není jinak.
22 Předkládající soud má za to, že tato judikatura Soudního dvora platí i v trestních věcech s ohledem na možnost Soudního dvora rozhodnout v naléhavém nebo zrychleném řízení o žádosti předběžné otázce.
23 Za těchto podmínek se Landgericht Berlin I (Zemský soud v Berlíně I) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být článek 267 SFEU vykládán v tom smyslu, že předkládající soud opravňuje, či mu dokonce ukládá povinnost, aby do rozhodnutí Soudního dvora týkajícího se věci v původním řízení nečinil žádné procesní úkony, které souvisí s předběžnými otázkami?
2) Zakazuje článek 267 SFEU založit námitku podjatosti pouze na tom, že soudce vyčkává rozhodnutí Soudního dvora o své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce?
3) Platí to rovněž pro trestněprávní vazební věci, ve kterých se uplatňuje zvláštní požadavek rychlosti?“
Řízení před Soudním dvorem
24 V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud požádal Soudní dvůr, aby byla tato věc projednána ve zrychleném řízení podle článku 105 jednacího řádu Soudního dvora, nebo podpůrně na základě čl. 53 odst. 3 tohoto jednacího řádu přednostně.
25 S ohledem na rozhodnutí Soudního dvora rozhodnout usnesením s odůvodněním podle článku 99 jednacího řádu již není důvodné o této žádosti rozhodovat.
K předběžným otázkám
26 Soudní dvůr může podle článku 99 svého jednacího řádu kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním, pokud lze odpověď na položenou předběžnou otázku jasně vyvodit z judikatury.
27 V projednávané věci má Soudní dvůr za to, že výklad unijního práva, o který žádá předkládající soud svými třemi předběžnými otázkami, lze jasně vyvodit z judikatury Soudního dvora, a je tedy třeba použít v projednávané věci článek 99 jednacího řádu.
28 Pokud se předkládající soud prostřednictvím třetí otázky táže, zda jsou odpovědi na první a druhou otázku použitelné rovněž v trestněprávní věci týkající se vazby, na kterou se vztahuje zvláštní požadavek rychlého vyřízení, je nutno tento aspekt zohlednit při posuzování první a druhé otázky a nezkoumat jej odděleně.
K první otázce
29 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 267 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud, který podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, v rámci trestního řízení podléhajícího požadavku rychlosti z důvodu uvěznění obviněného pokračoval v původním řízení do doby, než Soudní dvůr odpoví na tuto žádost, tím, že bude činit procesní úkony související s položenými předběžnými otázkami.
30 V první řadě je nutno ohledně článku 267 SFEU připomenout, že stěžejním bodem soudního systému zavedeného Smlouvami je řízení o předběžné otázce upravené v tomto ustanovení, jehož cílem je, prostřednictvím nastoleného dialogu mezi jednotlivými soudy, konkrétně mezi Soudním dvorem a soudy členských států, zajistit jednotný výklad unijního práva, čímž umožňuje zaručit jeho soudržnost, plný účinek a autonomii, a v konečném důsledku i specifický charakter práva zavedeného Smlouvami [v tomto smyslu viz posudek 2/13 (Přistoupení Unie k EÚLP) ze dne 18. prosince 2014, EU:C:2014:2454, bod 176, jakož i rozsudky ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank, C‑132/20, EU:C:2022:235, bod 71, a ze dne 17. května 2023, BK a ZhP (Částečné přerušení původního řízení), C‑176/22, EU:C:2023:416, bod 26].
31 Za účelem zachování užitečného účinku tohoto řízení jsou usnesení nebo rozsudek Soudního dvora vydané v odpovědi na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která mu byla předložena vnitrostátním soudem, pokud jde o výklad unijního práva, pro vnitrostátní soud závazné při řešení sporu, který mu byl předložen [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. února 1977, Benedetti, 52/76, EU:C:1977:16, bod 26, jakož i ze dne 17. května 2023, BK a ZhP (Částečné přerušení původního řízení), C‑176/22, EU:C:2023:416, bod 27].
32 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že tento účinek nemůže být ohrožen, pokud uvedený soud činí v době mezi dnem, kdy je Soudnímu dvoru předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, a dnem kdy Soudní dvůr na tuto žádost odpoví, procesní úkony, které jsou nezbytné a týkají se aspektů nesouvisejících s položenými otázkami, tedy procesní úkony, které nemohou témuž soudu zabránit, aby ve sporu, který mu byl předložen, vyhověl následnému rozhodnutí Soudního dvora [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2023, BK a ZhP (Částečné přerušení původního řízení), C‑176/22, EU:C:2023:416, body 28 a 30].
33 Naproti tomu takové procesní úkony nemohou být učiněny, pokud mohou ve vztahu ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem vést k bezpředmětnosti předběžných otázek položených Soudnímu dvoru nebo je zbavit významu. Takové úkony by totiž mohly tomuto soudu bránit v tom, aby vyhověl rozhodnutí, kterým Soudní dvůr na tyto otázky odpoví. V takovém případě by byl narušen užitečný účinek mechanismu spolupráce stanoveného v článku 267 SFEU, jelikož Soudní dvůr nemá v řízeních o předběžné otázce pravomoc podávat odpovědi, které mají poradní význam [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. června 2024, AVVA a další (Řízení před soudem prostřednictvím videokonference v případě neexistence evropského vyšetřovacího příkazu), C‑255/23 a C‑285/23, EU:C:2024:462, body 38 až 40].
34 Ve druhé řadě je třeba připomenout, že právo obviněných osob na projednání jejich věci v přiměřené lhůtě, pokud jde o soudní řízení, které je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, jakož i v čl. 47 druhém pododstavci Listiny základních práv Evropské unie, musí být v trestních věcech respektováno nejen během tohoto řízení, ale i v průběhu přípravného stadia řízení od okamžiku, v němž je vzneseno obvinění proti dotčené osobě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 71, jakož i usnesení ze dne 12. února 2019, RH, C‑8/19 PPU, EU:C:2019:110, bod 32).
35 Vzhledem k tomu, že dodržení tohoto práva je tím spíš nezbytné v případě uvěznění, je v článku 267 čtvrtém pododstavci SFEU výslovně stanoveno, že vyvstane-li předběžná otázka při jednání před vnitrostátním soudem, které se týká osoby ve vazbě, musí Soudní dvůr rozhodnout v co nejkratší lhůtě.
36 Právě za účelem zajištění dodržování tohoto práva lze navíc zahájit zrychlené a naléhavé řízení stanovená v článku 23a statutu Soudního dvora Evropské unie, pokud může mít žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která se týká osoby ve vazbě, vliv na její propuštění [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 12. února 2019, RH, C‑8/19 PPU, EU:C:2019:110, bod 33 až 35, jakož i rozsudek ze dne 17. března 2021, JR (Zatýkací rozkaz – Odsouzení ve třetím státě, který je členem EHP), C‑488/19, EU:C:2021:206, body 36 až 40].
37 Naproti tomu pouhá okolnost, že určitá osoba vykonává trest odnětí svobody z důvodu odsouzení, které nemá souvislost s věcí, v níž byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, sama o sobě nevyžaduje, aby tato věc byla projednána v naléhavém řízení (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 1. října 2018, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny w Płocku, C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2018:923, bod 23).
38 Rovněž je třeba připomenout, že v prvé řadě je na vnitrostátním soudu, jemuž byl předložen spor, který má naléhavý charakter, jenž může nejlépe posoudit konkrétní problémy pro účastníky řízení a který považuje za nezbytné položit Soudnímu dvoru předběžné otázky týkající se výkladu unijního práva, aby před tím, než Soudní dvůr vydá rozhodnutí, přijal veškerá předběžná opatření, která jsou vhodná k zajištění plné účinnosti rozhodnutí, které má sám vydat, ale také účinnosti práv dotčených osob (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2014, Kušionová, C‑34/13, EU:C:2014:2189, bod 66, a usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 10. dubna 2018, Gómez del Moral Guasch, C‑125/18, EU:C:2018:253, bod 15, jakož i usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 25. února 2021, Sea Watch, C‑14/21 a C‑15/21, EU:C:2021:149, bod 33).
39 Z toho vyplývá, že i když je vnitrostátní soud, který podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, povinen vyčkat na odpověď Soudního dvora na svou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, nic mu nebrání v tom, aby přijal jakékoli alternativní opatření k vazbě, které by mohlo zajistit dodržení základních práv podezřelé nebo obviněné osoby (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 12. února 2019, RH, C‑8/19 PPU, EU:C:2019:110, bod 41).
40 S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na první otázku odpovědět tak, že článek 267 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud, který podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, v rámci trestního řízení podléhajícího požadavku rychlosti z důvodu uvěznění obviněného pokračoval v původním řízení do doby, než Soudní dvůr odpoví na tuto žádost, tím, že bude činit procesní úkony související s položenými předběžnými otázkami.
K druhé otázce
41 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 267 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby soudce mohl být vyloučen pro podjatost pouze z toho důvodu, že tento soudce čeká na rozhodnutí Soudního dvora o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou mu předložil, i když se původní řízení týká osoby ve vazbě.
42 Článek 267 SFEU přiznává vnitrostátním soudům tu nejširší možnost obrátit se na Soudní dvůr, mají-li za to, že věc, kterou projednávají, vyvolává otázky vyžadující výklad či posouzení platnosti ustanovení unijního práva nezbytných pro vyřešení sporu, který jim byl předložen [rozsudky ze dne 16. ledna 1974, Rheinmühlen-Düsseldorf, 166/73, EU:C:1974:3, bod 3, jakož i ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek soudní nápravy), C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 91].
43 Pravidlo vnitrostátního práva nebo vnitrostátní praxe tedy nemůže vnitrostátnímu soudu bránit v tom, aby využil této možnosti, která je nedílnou součástí systému spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU a patří k funkcím soudu pověřeného uplatňováním unijního práva, které toto ustanovení svěřuje vnitrostátním soudům [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. ledna 1974, Rheinmühlen-Düsseldorf, 166/73, EU:C:1974:3, bod 4, a ze dne 5. dubna 2016, PFE, C‑689/13, EU:C:2016:199, body 32 a 33, jakož i rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek soudní nápravy), C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 93]. Stejně tak musí být vnitrostátnímu soudu umožněno trvat na předložené žádosti po jejím podání, aby byla zajištěna účinnost této možnosti [rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek soudní nápravy), C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 93].
44 Soudní dvůr z předchozích úvah vyvodil, že vnitrostátní pravidlo nebo praxe, které mohou mít mimo jiné za následek, že vnitrostátní soudce raději Soudnímu dvoru předběžné otázky nepoloží, aby se vyhnul tomu, že mu bude věc odňata, zasahuje do výsad takto přiznaných vnitrostátním soudům článkem 267 SFEU, a tedy do účinnosti spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené mechanismem řízení o předběžné otázce [viz zejména rozsudky ze dne 5. července 2016, Ogňanov, C‑614/14, EU:C:2016:514, bod 25, jakož i ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek soudní nápravy), C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 94].
45 Odnětí věci je přitom právě důsledkem vyloučení pro podjatost. Pokud by tedy bylo možné vyloučit vnitrostátního soudce z pouhého důvodu, že odmítl nařídit jednání za účelem meritorního rozhodnutí věci, která mu byla předložena, před tím, než Soudní dvůr odpoví na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou mu v této věci předložil, mohla by tato možnost vést některé vnitrostátní soudce k tomu, že předběžné otázky Soudnímu dvoru nepoloží.
46 Pravomoc, kterou článek 267 SFEU přiznává všem vnitrostátním soudům rozhodnout o předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru, nelze zpochybnit použitím takových vnitrostátních pravidel, která umožňují vnitrostátnímu odvolacímu soudu změnit rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, zrušit tuto žádost a nařídit soudu, který uvedené rozhodnutí vydal, aby pokračoval v přerušeném vnitrostátním řízení (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Cartesio, C‑210/06, EU:C:2008:723, bod 98, a usnesení ze dne 12. února 2019, RH, C‑8/19 PPU, EU:C:2019:110, bod 40).
47 Ani okolnost, že osoba, ohledně níž je vedeno původní řízení, je uvězněna, nemůže změnit rozsah výsad přiznaných vnitrostátnímu soudu článkem 267 SFEU, a to z důvodů připomenutých v bodech 35, 36, 38 a 39 tohoto usnesení.
48 S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že článek 267 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby soudce mohl být vyloučen pro podjatost pouze z toho důvodu, že tento soudce čeká na rozhodnutí Soudního dvora o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou mu předložil, i když se původní řízení týká osoby ve vazbě.
K nákladům řízení
49 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:
1) Článek 267 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud, který podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, v rámci trestního řízení podléhajícího požadavku rychlosti z důvodu uvěznění obviněného pokračoval v původním řízení do doby, než Soudní dvůr odpoví na tuto žádost, tím, že bude činit procesní úkony související s položenými předběžnými otázkami.
2) Článek 267 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby soudce mohl být vyloučen pro podjatost pouze z toho důvodu, že tento soudce čeká na rozhodnutí Soudního dvora o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou mu předložil, i když se původní řízení týká osoby ve vazbě.
Podpisy