Věc T‑220/20
Petrus Kerstens
v.
Evropská komise
rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 20. října 2021
„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární řízení – Článek 266 SFEU – Administrativní vyšetřování – Zásada řádné správy – Zásada nestrannosti – Žaloba na neplatnost a na náhradu újmy“
1. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Právo na řádnou správu – Požadavek nestrannosti – Pojem – Existence pochybností o zdání nestrannosti týkajících se jediné osoby v kolektivním orgánu – Domněnka nestrannosti, ledaže je prokázán opak
(Článek 6 odst. 1 SEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1)
(viz body 32–35)
2. Úředníci – Disciplinární režim – Vyšetřování předcházející zahájení disciplinárního řízení – Požadavek nestrannosti – Dosah – Předchozí seznámení se se skutečnostmi vyšetřovatelem – Vyšetřovatel, který oznámil skutky, na základě nichž řízení proběhlo – Existence legitimních pochybností, co se týče nestrannosti vyšetřovatele – Porušení požadavku nestrannosti
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1; služební řád úředníků, příloha IX, článek 3)
(viz body 37–43)
Shrnutí
Žalobce, Petrus Kerstens, je bývalým úředníkem Evropské komise, proti kterému Komise v různých dnech a z různých důvodů zahájila tři disciplinární řízení.
Rozhodnutím o ukončení všech tří řízení (dále jen „napadené rozhodnutí“) orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) konstatoval, že chování žalobce představuje porušení článků 11, 12 a 17 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“).
Vzhledem k tomu, že stížnost žalobce proti napadenému rozhodnutí byla zamítnuta, žalobce podal k Tribunálu žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí. Zpochybňuje zejména nestrannost jediného vyšetřování z důvodu sloučení tří disciplinárních řízení a vzhledem k tomu, že se oznamovatelka skutečností posuzovaných v rámci jednoho z disciplinárních řízení jakožto osoba odpovědná za vedení vyšetřování účastnila tohoto vyšetřování.
Tribunál žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Ve svém rozsudku Tribunál doplnil svou judikaturu týkající se subjektivní nestrannosti a upřesnil pojem objektivní nestrannost, přičemž administrativa musí v rámci disciplinárního řízení subjektivní i objektivní nestrannost dodržovat na základě zásady řádné správy.
Závěry Tribunálu
Tribunál nejprve připomněl, že právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie zahrnuje právo každého, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Evropské unie řešeny nestranně. Administrativa je tak povinna pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní okolnosti věci, která je jí předložena a shromáždit všechny skutkové a právní okolnosti nezbytné k výkonu její posuzovací pravomoci, jakož i zajistit řádný průběh řízení, která provádí.
V tomto ohledu požadavek nestrannosti zahrnuje jednak subjektivní nestrannost v tom smyslu, že žádný člen dotyčného orgánu, který se věcí zabývá, nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, a jednak objektivní nestrannost v tom smyslu, že orgán musí v tomto ohledu poskytnout dostatečné záruky k vyloučení veškerých legitimních pochybností. V rámci posouzení nestrannosti postupu rozhodování v kolektivním orgánu skutečnost, že se pochybnosti o zdání nestrannosti týkají jen jedné osoby v kolektivním orgánu, nemusí být rozhodující, neboť tato osoba mohla mít při rozhodování rozhodující vliv.
Pokud jde o subjektivní nestrannost, tato nestrannost se presumuje, ledaže je prokázán opak. Pokud jde o objektivní nestrannost, taková nestrannost neexistuje, jestliže bylo prokázáno, že před zahájením vyšetřování se jeden z vyšetřovatelů seznámil s okolnostmi, které byly předmětem vyšetřování a dotčený orgán mohl jako vyšetřovatele vybrat osobu, která neměla žádnou předchozí vědomost o okolnostech případu a u které by tak nebyly žádné legitimní pochybnosti, co se týče její nestrannosti ve vztahu k jinému účastníku řízení.
Dále měl Tribunál za to, že dotčená situace, vyznačující se tím, že osobou odpovědnou za vedení jediného vyšetřování zahájeného pro tři řízení je rovněž osoba, která oznámila skutky, které byly předmětem jednoho z řízení, představuje objektivní riziko, že tato osoba mohla mít předem utvořenou představu nebo předsudek o zapojení žalobce do skutků, které mu byly vytýkány ještě před tím, než vyšetřování proběhlo. S ohledem konkrétně na úlohu uvedené osoby v průběhu vyšetřování a na vliv, který mohla mít na obsah konečné vyšetřovací zprávy, taková situace může vyvolat u žalobce legitimní pochybnosti o objektivní nestrannosti tohoto vyšetřování. Okolnost, že Komise nezorganizovala vyšetřování tak, aby žalobci poskytla dostatečné záruky, co se týče objektivní nestrannosti tohoto vyšetřování, proto může způsobit, že je celé disciplinární řízení stiženo vadou.
Konečně, pokud jde o zrušení napadeného rozhodnutí, Tribunál připomněl, že k tomu, aby procesní vada mohla odůvodnit zrušení aktu, je třeba, aby v případě, že by k této vadě nedošlo, mohlo řízení dospět k jinému výsledku. V rámci tohoto zkoumání je třeba zohlednit všechny okolnosti dané věci, a zejména povahu vytýkaných skutečností a rozsah procesních vad, ke kterým došlo, ve vztahu k zárukám, z nichž úředník mohl mít prospěch.
V tomto ohledu Tribunál uvedl, že administrativní vyšetřování má úlohu, která může ovlivnit disciplinární řízení. Na základě tohoto vyšetřování a vyslechnutí dotčeného úředníka totiž OOJ zaprvé posuzuje, zda je třeba zahájit disciplinární řízení, zadruhé určuje, zda toto disciplinární řízení musí být vedeno před disciplinární komisí a zatřetí posuzuje skutečnosti, které jsou uvedené komisi předloženy, je-li zahájeno řízení před disciplinární komisí. Nelze tedy vyloučit, že pokud by bylo administrativní vyšetřování vedeno s veškerými zárukami nestrannosti, mohlo by uvedené vyšetřování vést k jinému posouzení skutečností, a mít tak odlišné důsledky. Za těchto podmínek mohl mít žalobce legitimní pochybnosti o objektivní nestrannosti vyšetřování, a tedy disciplinárních řízení, která vůči němu byla vedena.