USNESENÍ PŘEDSEDY TRIBUNÁLU
25. července 2014(*)
„Řízení o předběžných opatřeních – Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Dokumenty, které má k dispozici ECHA a které obsahují informace předložené podnikem v rámci jeho žádosti o povolení k používání určité chemické látky – Rozhodnutí o zpřístupnění dokumentů třetí osobě – Návrh na odklad vykonatelnosti – Naléhavost – Fumus boni juris – Poměření zájmů“
Ve věci T‑189/14 R,
Deza, a.s., se sídlem ve Valašském Meziříčí (Česká republika), zastoupená P. Dejlem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA), zastoupené A. Iber, M. Heikkilä a T. Zbihlejem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí ECHA ze dne 24. ledna 2014 o zpřístupnění některých informací předložených žalobkyní v rámci řízení týkajícího se žádosti o povolení k používání chemické látky bis(2‑ethylhexyl)ftalát (DEHP),
PŘEDSEDA TRIBUNÁLU
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu, řízení a návrhová žádání účastnic řízení
1 Evropský parlament a Rada Evropské unie přijaly dne 18. prosince 2006 nařízení (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1), které bylo opraveno (Úř. věst. 2007, L 136, s. 3) a následně změněno mimo jiné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES (Úř. věst. L 353, s. 1) (dále jen „nařízení REACH“).
2 Zákonodárce takto zavedl režim registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, jehož účelem bylo zejména zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volný pohyb látek na vnitřním trhu. Jedním z cílů tohoto režimu je zajistit, aby „látky vzbuzující mimořádné obavy“ byly postupně nahrazeny méně nebezpečnými látkami nebo technologiemi, jsou-li k dispozici vhodné alternativy.
3 Nařízení REACH tedy v hlavě VII upravuje povolovací postup, jehož cílem je zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň zajistit, aby rizika plynoucí z látek vzbuzujících mimořádné obavy byla náležitě kontrolována. Takovou látku nesmí výrobce, dovozce nebo následný uživatel uvést na trh Evropské unie pro účely jejího použití, ledaže k tomu má povolení. V souladu s článkem 62 nařízení REACH se žádost o povolení k uvádění na trh a používání chemických látek vzbuzujících mimořádné obavy podává Evropské agentuře pro chemické látky (dále jen „ECHA“) a přikládá se k ní mimo jiné zpráva o chemické bezpečnosti a analýza alternativ. ECHA připraví k žádosti stanoviska, která se zašlou Evropské komisi, a ta následně o žádosti rozhodne.
4 Podle čl. 118 odst. 1 nařízení REACH se na dokumenty v držení ECHA vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331). Článek 2 nařízení č. 1049/2001 zakotvuje obecné právo na přístup k dokumentům unijních orgánů, nicméně v jeho článku 4 je upraveno několik výjimek z tohoto práva, mezi nimiž je v odstavci 2 zmíněno riziko, že by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.
5 Pro chemické údaje oznamované agentuře ECHA zavádí nařízení REACH zvláštní režim zpřístupňování, který mimo jiné stanoví:
„Článek 64
Postup pro rozhodnutí o povolení
[...]
2. [ECHA] na své internetové stránce s přihlédnutím k článkům 118 a 119 […] zpřístupní podrobné [obecné] informace o použitích, pro něž byla obdržena žádost […]
[...]
6. [ECHA] v souladu s články 118 a 119 určí, které části jejích stanovisek a části případně k nim připojených dokumentů by měly být zveřejněny na její internetové stránce.
[...]
Článek 77
Úkoly
[...]
2. Sekretariát [ECHA] plní tyto úkoly:
[...]
e) [...] Zdarma zveřejňuje informace určené v čl. 119 odst. 1 a 2 v databázích na internetu, s výjimkou situace, kdy se žádost [o důvěrné nakládání] podle čl. 10 písm. a) bodu xi) považuje za odůvodněnou. [ECHA] zpřístupňuje další informace v databázích na žádost podle článku 118.
[...]
Článek 118
Přístup k informacím
[...]
2. Za narušení ochrany obchodních zájmů dotčené osoby se obvykle považuje poskytnutí těchto informací:
a) podrobných údajů o úplném složení směsi;
b) […] přesného použití, funkce nebo aplikace látky či směsi včetně informací o jeho přesném použití jako meziproduktu;
c) přesného množství látky nebo směsi vyráběného nebo uváděného na trh;
d) vazeb mezi výrobcem nebo dovozcem a jeho distributory nebo následnými uživateli.
Je-li nutné přijmout naléhavá opatření pro ochranu lidského zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí, například při mimořádných situacích, může [ECHA] informace uvedené v tomto odstavci poskytnout.
[...]
Článek 119
Přístup veřejnosti prostřednictvím elektronických médií
1. Na internetu se v souladu s čl. 77 odst. 2 písm. e) zdarma zveřejní tyto informace […], které má [ECHA] k dispozici:
a) […] název […] pro [nebezpečné] látky […];
b) případně název látky […];
c) klasifikace a označení látky;
d) fyzikálně-chemické údaje týkající se látky a jejích cest a osudu v životním prostředí;
e) výsledek každé toxikologické a ekotoxikologické zkoušky;
f) odvozená úroveň, při které nedochází k nepříznivým účinkům (DNEL), nebo odhad koncentrace, při které nedochází k nepříznivým účinkům (PNEC), podle přílohy I;
g) pokyny pro bezpečné použití […];
h) analytické metody, jsou-li vyžadovány […], které umožňují odhalit nebezpečnou látku při jejím úniku do životního prostředí a určit přímou expozici člověka.
2. Na internetu [se] […] zdarma zveřejní tyto informace o látkách […], kromě případů, kdy osoba předkládající informace předloží odůvodnění […] uvádějící, proč by toto zveřejnění mohlo poškodit obchodní zájmy žadatele o registraci nebo kterékoli jiné dotčené osoby, které [ECHA] uzná za platné:
a) je-li to pro klasifikaci a označení látky zásadní, stupeň čistoty látky a identifikace nečistot nebo přídatných látek, o nichž je známo, že jsou nebezpečné;
b) celkové množstevní rozmezí […], v jehož rámci je určitá látka registrována;
c) souhrny studií a podrobné souhrny studií týkající se informací uvedených v odst. 1 písm. d) a e);
d) informace jiné než informace uvedené odstavci 1, které jsou uvedeny v bezpečnostním listu;
e) obchodní názvy látky;
f) […] název […] pro nezavedené látky […];
g) […] název […] pro [nebezpečné] látky […], které se používají pouze pro jeden nebo více z těchto účelů:
i) jako meziprodukt,
ii) ve vědeckém výzkumu a vývoji,
iii) ve výzkumu a vývoji zaměřeném na výrobky a postupy.“
6 Žalobkyně, společnost Deza, a.s., podniká v chemickém průmyslu od roku 1892 a v podobě akciové společnosti existuje od roku 1990. V souvislosti se svojí tradiční podnikatelskou činností a za účelem splnění podmínek zavedených nařízením REACH podala žalobkyně dne 12. srpna 2013 agentuře ECHA žádost o povolení k uvádění na trh a používání chemické látky bis(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP) (dále jen „předmětná chemická látka“). Účelem podání této žádosti bylo, aby žalobkyně byla oprávněna plynule pokračovat ve výrobě této chemické látky. V souvislosti s toutéž látkou podaly žádost o povolení také francouzská společnost Arkema France (dále jen „Arkema“), polská společnost Grupa Azoty Zakłady Azotowe Kędzierzyn S.A. (dále jen „Grupa Azoty“) a italská společnost Vinyloop Ferrara S.p.A. (dále jen „Vinyloop“), které společně s žalobkyní spolupracovaly v rámci konsorcia na přípravě podkladů pro žádost o povolení, a zejména na provedení analýzy dostupnosti alternativních látek a zvážení jejich rizik a technické a ekonomické uskutečnitelnosti náhrady. Žalobkyně a společnosti Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop proto ke svým žádostem o povolení připojily zprávu o chemické bezpečnosti (dále jen „zpráva“) a analýzu alternativ (dále jen „analýza“).
7 Tyto zprávy a analýzy byly žalobkyní a třemi shora uvedenými společnostmi předány agentuře ECHA ve veřejné a utajené podobě, přičemž ECHA na své internetové stránce zveřejnila jejich neutajené verze.
8 Dopisem ze dne 18. prosince 2013 informovala ECHA žalobkyni a ostatní společnosti o tom, že třetí strana, jisté evropské sdružení na ochranu životního prostředí, požádala na základě nařízení č. 1049/2001 o zpřístupnění dokumentů, které předložily v rámci žádosti o povolení, a to včetně dokumentů, které považovaly za důvěrné. Tímto dopisem je ECHA vyzvala, aby důvěrné dokumenty znovu posoudily a v termínu do 7. ledna 2014 v nich vyznačily informace, jejichž důvěrná povaha dle jejich názoru brání jejich zveřejnění podle nařízení č. 1049/2001.
9 V odpověď na svůj dopis obdržela ECHA upravenou verzi důvěrných dokumentů spolu s podrobným zdůvodněním provedených úprav. Jedná se o analýzy a zprávy, v nichž žalobkyně a společnosti Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop vyznačily informace, jimž by podle nich mělo být přiznáno důvěrné nakládání (dále jen „dotčené informace“). Dotčené informace jsou obsaženy nejen v žádosti o povolení podané žalobkyní, ale v identickém znění také v žádostech o povolení podaných společnostmi Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop.
10 Po posouzení důvěrné verze předmětných dokumentů zaslala ECHA žalobkyni dne 24. ledna 2014 dopis označený AFA-C‑0000004274-77-09/F, nadepsaný „Information on ECHA’s intention to disclose some of the information contained in the Chemical safety report (CSR) submitted and the Analysis of Alternatives for the substance Bis(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP)“ [Informace o záměru ECHA zpřístupnit některé informace obsažené ve zprávě o chemické bezpečnosti a v analýze alternativ týkajících se látky bis(2‑ethylhexyl)ftalát (DEHP)], v němž bylo uvedeno, že novou, proškrtanou verzi, kterou jí žalobkyně předložila, neuznává v plném rozsahu, přičemž žalobkyni zaslala znění dokumentů, jejichž některé části jsou odstraněny a některé části ponechány, tedy určeny ke zpřístupnění třetí osobě (dále jen „napadené rozhodnutí“). ECHA dodala, že dotčené informace hodlá třetí osobě, která o ně požádala, zpřístupnit, pokud se žalobkyně neobrátí na unijní soud. Společnostem Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop byly zaslány dopisy, které byly z velké části totožné s napadeným rozhodnutím. V dopise ze dne 6. února 2014 uvedla ECHA další důvody, pro které neuznala žádost o důvěrné nakládání s předmětnými s dokumenty v plném rozsahu.
11 Žalobkyně a společnosti Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop podaly za těchto podmínek návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 24. března 2014 žalobu znějící na zrušení napadeného rozhodnutí a odpovídajících rozhodnutí určených společnostem Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop. Na podporu své žaloby mimo jiné uvedly, že by zpřístupněním dotčených informací agenturou ECHA došlo k neoprávněnému zásahu do jejich práva na důvěrné nakládání s informacemi, které jsou jejich duševním vlastnictvím, a do práva na ochranu jejich legitimních obchodních zájmů.
12 Žalobkyně a společnosti Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop podaly samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne projednávaný návrh na předběžné opatření, ve kterém v podstatě navrhují, aby předseda Tribunálu zaprvé odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a odpovídajících rozhodnutí určených společnostem Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop, a zadruhé, aby agentuře ECHA nařídil nezpřístupňovat dotčené informace do doby, než Tribunál rozhodne o žalobě ve věci samé.
13 Dopisem došlým dne 8. dubna 2014 oznámily společnosti Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop Tribunálu zpětvzetí své žaloby i návrhu na předběžné opatření. Předseda Tribunálu je tedy usneseními ze dne 11. dubna 2014 vyškrtl ze seznamu žalobkyň ve věcech T‑189/14 a T‑189/14 R a rozhodl, že ponesou vlastní náklady řízení.
14 Ve svém vyjádření k návrhu na předběžné opatření, došlém kanceláři Tribunálu dne 23. dubna 2014, ECHA v podstatě navrhuje, aby předseda Tribunálu:
– zamítl návrh na předběžné opatření přinejmenším v rozsahu, v jakém se napadené rozhodnutí týká informací, které jsou již nyní veřejně dostupné nebo jsou na základě článku 119 nařízení REACH považovány za veřejné;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
15 Na vyjádření ECHA odpověděla žalobkyně spisem ze dne 28. května 2014. ECHA zaujala k tomuto spisu definitivní postoj ve svých spisech ze dne 3. a 13. června 2014. ECHA mimo jiné odmítla návrh žalobkyně na další konzultace ohledně důvěrné povahy dotčených informací v zájmu dosažení případného vypořádání. ECHA mimoto navrhla, aby byl návrh na předběžné opatření prohlášen za nepřípustný v rozsahu, v němž se týká rozhodnutí neurčených samotné žalobkyni.
Právní otázky
K předmětu návrhu na předběžné opatření
16 Je třeba konstatovat, že se v návrhu na předběžné opatření označovala žalobkyně jako „hlavní žalobce“ a společnosti Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop jako „další žalobci“, společně pak jako „žalobce“, přičemž se tento návrh týká odkladu vykonatelnosti „[jednoho] rozhodnutí“ agentury ECHA ze dne 24. ledna 2014. Jakkoli se tento popis jeví být nepřesným ve vztahu ke konkrétnímu předmětu návrhu na předběžné opatření, z návrhových žádání v řízení o předběžném opatření a z přílohy A.4.7 připojené k uvedenému návrhu vyplývá, že žalobkyně, Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop obdržely každá individuální rozhodnutí se zvláštním označením, tj. AFA-C‑0000004274-77-09/F v případě žalobkyně, AFA-C‑0000004280-84-09/F v případě Arkema, AFA-C‑0000004275-75-09/F v případě Grupa Azoty a AFA-C‑0000004151-87-08/F v případě Vinyloop, a že se každé z těchto individuálních rozhodnutí týkalo zprávy a analýzy předložených příslušnou společností. Z toho je třeba dovodit, že každá ze shora uvedených společností napadala pouze to rozhodnutí, které jí bylo osobně určeno, a žádala o důvěrné nakládání pouze pro dokumentaci, která se jí osobně týkala.
17 Za těchto okolností došlo v důsledku zpětvzetí společností Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop k tomu, že jim určená rozhodnutí jsou nyní konečná a že již neexistuje žádný návrh, na jehož základě by měla být odložena vykonatelnost těchto rozhodnutí nebo nařízeno, aby se ECHA zdržela zpřístupňování důvěrných informací obsažených ve zprávách a analýzách předložených těmito společnostmi. Mimochodem i před uvedeným zpětvzetím se návrh na předběžné opatření patrně týkal pouze dotčených informací obsažených v jediné zprávě a v jediné analýze, a sice ve zprávě a analýze týkajících se žalobkyně, neboť pouze tyto dva dokumenty byly k uvedenému návrhu přiloženy k prokázání důvěrné povahy dotčených informací.
18 Předmětem tohoto návrhu na předběžné opatření je tedy pouze odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a jeho účelem je domoci se předběžné ochrany dotčených informací obsažených pouze ve zprávě a analýze předložených žalobkyní.
19 Tento závěr není zpochybněn tím, že společnosti Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop v podání o zpětvzetí uvedly, že se zpřístupněním dotčených informací nadále nesouhlasí a že své zájmy hodlají hájit prostřednictvím žalobkyně. Uvedené společnosti totiž do spisu ve věci nezaložily žádné podání, v němž by bylo jasně uvedeno, že žalobkyni udělují zmocnění k tomu, aby jejich jménem nebo vlastním jménem zajišťovala ochranu dotčených informací, které se jich týkají. Ve svém spise ze dne 27. května 2014 mimoto žalobkyně svá návrhová žádání nijak neupravila v tom směru, aby bylo částečné zpětvzetí zohledněno.
20 Avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně a ostatní tři společnosti vytvořily konsorcium pro společnou přípravu svých dokumentací k žádosti o povolení, je nesporné, že dotčené informace obsažené ve zprávě a analýze předložených žalobkyní jsou do značné míry totožné s informacemi obsaženými ve zprávách a analýzách předložených společnostmi Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop. Za těchto okolností by soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních mohl – v případě, že by návrhu na předběžné opatření vyhověl – zakázat také veškeré zpřístupňování takovýchto totožných informací obsažených v uvedených dokumentech předložených těmito třemi společnostmi, neboť užitečný účinek předběžné ochrany přiznané žalobkyni by byl zjevně vážně narušen, kdyby bylo agentuře ECHA dovoleno z čistě procesně formálních důvodů zpřístupnit informace, jejichž důvěrná povaha by právě byla uznána.
Obecné poznámky
21 Z článků 278 SFEU a 279 SFEU ve spojení s čl. 256 odst. 1 SFEU vyplývá, že má-li soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních za to, že to okolnosti vyžadují, může nařídit odklad provádění nebo vykonatelnosti aktu napadeného před Tribunálem či nezbytná předběžná opatření, a to na základě článku 104 jednacího řádu Tribunálu.
22 Článek 104 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že návrhy na předběžné opatření musí označit předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních tudíž může nařídit odklad provádění nebo vykonatelnosti aktu nebo jiné předběžné opatření, pokud bylo prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a je naléhavé v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byly nařízeny a nabyly účinnosti před rozhodnutím v hlavním řízení. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z podmínek splněna [usnesení ze dne 14. října 1996, SCK a FNK v. Komise, C‑268/96 P(R), Recueil, EU:C:1996:381, bod 30].
23 V rámci tohoto celkového přezkumu má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomoc, a protože neexistuje žádná právní norma ukládající mu předem určený postup analýzy pro posuzování nutnosti vydat předběžná opatření, je na něm, aby s ohledem na okolnosti projednávaného případu určil způsob, jakým musí být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, a pořadí, v jakém musí být zkoumány [usnesení ze dne 19. července 1995, Komise v. Atlantic Container Line a další, C‑149/95 P(R), Recueil, EU:C:1995:257, bod 23, a ze dne 3. dubna 2007, Vischim v. Komise, C‑459/06 P(R), EU:C:2007:209, bod 25]. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně poměří dotčené zájmy (usnesení ze dne 23. února 2001, Rakousko v. Rada, C‑445/00 R, Recueil, EU:C:2001:123, bod 73).
24 S ohledem na skutečnosti obsažené ve spise má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních za to, že má k dispozici veškeré skutečnosti nezbytné k rozhodnutí o tomto návrhu na předběžné opatření a nepotřebuje k tomu předchozí ústní vysvětlení účastnic řízení. Za okolností projednávané věci je třeba nejprve zkoumat, zda je splněna podmínka fumus boni juris.
K fumus boni juris
25 Podle ustálené judikatury je podmínka fumus boni juris splněna, pokud se alespoň jeden z žalobních důvodů uplatněných na podporu žaloby ve věci samé navrhovatelem předběžného opatření jeví prima facie tak, že není zcela neopodstatněný. Tak tomu je zejména tehdy, když některý z uplatněných důvodů poukazuje na existenci složitých právních otázek, jejichž řešení není jednoznačné, a vyžaduje tedy důkladný přezkum, který nemůže provést soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, nýbrž musí být předmětem řízení ve věci samé, nebo pokud z diskuze mezi účastníky vyplývá zásadní právní problém, jehož řešení není jednoznačné [viz usnesení ze dne 10. září 2013, Komise v. Pilkington Group, C‑278/13 P(R), EU:C:2013:558, bod 67 a citovaná judikatura].
26 V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu mimo jiné s čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 ve spojení s čl. 118 odst. 1 nařízení REACH, jakož i s článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), neboť zpřístupnění dotčených informací by vedlo k poškození jejích obchodních zájmů a k porušení jejích vlastnických práv, zejména práv z duševního vlastnictví, jejichž ochrana se podle ní vztahuje i na její právo k obchodnímu tajemství. Podle ní neexistuje převažující veřejný zájem na takovém zpřístupnění, přičemž ECHA v napadeném rozhodnutí ostatně ani neuvedla, že by nad nutností ochrany shora uvedených práv žalobkyně převažoval nějaký veřejný zájem.
27 Žalobkyně upřesňuje, že dotčené informace byly získány díky jejímu know-how a nemalému úsilí. Tyto informace, jež měly usnadnit získání povolení k používání předmětné chemické látky, pocházejí podle žalobkyně z letitých zkušeností a odborných znalostí jejích zaměstnanců i externě najatých konzultantů, kteří prováděli výpočty jednotlivých hodnot a využívali údajů pocházejících z odborných studií, analýz, měření a expertních závěrů, které nejsou běžně dostupné a na jejichž shromáždění vynaložila žalobkyně obrovské finanční prostředky. Jen za externí služby související s přípravou této dokumentace tak podle svých slov zaplatila více než 200 000 eur, o nákladech na materiální zajištění a interní lidské zdroje ani nemluvě.
28 Žalobkyně zdůrazňuje, že dotčené informace jsou tajné v tom smyslu, že nejsou jako celek nebo jako přesná sestava a souhrn jejich částí obecně známy. Tyto informace podle ní nejsou běžně přístupné v kruhu osob podnikajících v chemickém průmyslu. Podle žalobkyně mají komerční hodnotu též proto, že se vztahují k její obchodní činnosti. Na zajištění a uspořádání dotčených informací bylo podle ní vynaloženo velké množství finančních prostředků a takové investice byly nezbytné pro získání povolení potřebného k tomu, aby podnik mohl dále podnikat v oblasti výroby předmětné chemické látky.
29 Žalobkyně dodává, že agentura ECHA, které chybí zkušenosti podnikatelského subjektu, není sama zcela schopna ocenit komerční význam dotčených informací, jejž ocení jen subjekt, který se den co den střetává v konkurenčním boji s jinými podniky.
30 ECHA zaprvé namítá, že podstatná část dotčených informací je v souladu s nařízením REACH považována za veřejnou, a nemůže jim tedy být přiznáno důvěrné nakládání.
31 Hodnota odpovídající odvozené úrovni, při které nedochází k nepříznivým účinkům (DNEL) (dále jen „hodnota DNEL“), a hodnota odpovídající odhadu koncentrace, při které nedochází k nepříznivým účinkům (PNEC) (dále jen „hodnota PNEC“), se podle ECHA na základě čl. 119 odst. 1 písm. f) nařízení REACH považují za veřejné, takže ECHA není oprávněna jim přiznávat důvěrné nakládání. Podle agentury ECHA tento závěr platí také pro minimální informace o způsobu „odvození a/nebo predikce“ hodnot DNEL či PNEC a o tom, k jakým dalším hodnotám se vztahují, protože určité minimální informace o okolnostech stanovení těchto hodnot jsou nezbytným předpokladem pochopení toho, k čemu se daná hodnota reálně vztahuje a co představuje. Pokud by měly být zveřejňovány samotné hodnoty bez vysvětlení toho, na co poukazují, ztratilo by toto ustanovení nařízení REACH prakticky smysl.
32 Podobně také výsledky toxikologických a ekotoxikologických studií patří podle agentury ECHA mezi informace, které se považují za veřejné na základě čl. 119 odst. 1 písm. e) nařízení REACH. I u těchto výsledků jsou alespoň minimální informace o okolnostech jejich stanovení zcela zásadní pro pochopení toho, co tyto výsledky ve skutečnosti představují. Pokud by měly být zveřejňovány pouze výsledky testů bez doprovodných informací o okolnostech jejich stanovení, ztratilo by toto ustanovení nařízení REACH prakticky smysl.
33 A konečně také informace týkající se klasifikace a označení látky jsou podle agentury ECHA považovány za veřejné na základě čl. 119 odst. 1 písm. c) nařízení REACH.
34 Podle agentury ECHA žalobkyně netvrdí, že pravidla stanovená v článku 119 nařízení REACH jsou v rozporu s ustanoveními primárního či sekundárního unijního práva. Žalobkyně tudíž patrně souhlasí s tím, že pravidlo stanovené v článku 119, podle něhož jsou výše uvedené informace veřejné, je v souladu s primárním unijním právem. ECHA má za to, že by výklad nařízení č. 1049/2001, jenž by ve svém důsledku omezil přístup k informacím, které jsou na základě nařízení REACH považovány za veřejné, byl proti duchu obou těchto právních předpisů, jakož i v rozporu se zásadou transparentnosti zakotvenou v článku 15 SFEU.
35 ECHA zadruhé tvrdí, že část dotčených informací není důvěrná, protože je již veřejně dostupná. Informace o nominální kapacitě ftalanhydridu společnosti Arkema byly podle agentury ECHA zveřejněny na internetu a jsou volně dostupné. Veřejně dostupné jsou podle ní také informace zveřejněné na internetové stránce agentury ECHA v rámci souboru podrobných informací o použitích pro veřejné konzultace ohledně alternativ (oddíl 9.01 zprávy, tabulka obsahující celkový přehled požadovaných způsobů použití včetně seznamu deskriptorů použití) a dále informace citované v uveřejněných vzájemných hodnoceních (oddíl 5.10.1.2 zprávy). Totéž podle agentury ECHA platí pro přehledy experimentálních toxikologických či ekotoxikologických studií a pro hodnoty z uveřejněných studií vzájemného hodnocení. Některé oddíly zprávy jsou konečně upravenými nebo přímo zkopírovanými pasážemi převzatými z evropského posouzení rizik z roku 2008, které je veřejně dostupné (oddíly 5.6.3, 5.7.3 a 5.10.3 zprávy).
36 Ve svém spise ze dne 27. května 2014 žalobkyně reagovala tvrzením, že ECHA ve svém vyjádření pomíjí výslovné znění čl. 119 odst. 1 nařízení REACH, který stanoví, že určité informace musí být zveřejněny zdarma v souladu s čl. 77 odst. 2 písm. e) téhož nařízení. V posledně uvedeném ustanovení se přitom podle žalobkyně jedná o informace týkající se procesu registrace podle hlavy II nařízení REACH, a nikoli procesu povolování podle jeho hlavy VII, kterého se týká toto řízení.
37 Pokud se jedná o povolovací řízení, žalobkyně připouští, že relevantní údaje odpovídající hodnotě DNEL pro předmětnou chemickou látku jsou již veřejné, neboť je ECHA zpřístupnila v dokumentu „Authorisation, establishing reference DNELs for DEHP“ (Povolení, stanovení referenčních DNEL pro DEHP) ze dne 12. dubna 2013, který byl připraven na základě stanoviska Výboru pro posuzování rizik. Podle žalobkyně se nicméně jedná o odlišné údaje, než které jsou předmětem tohoto řízení. Předmětem tohoto řízení jsou totiž konkrétní údaje připravené individuálně žalobkyní v rámci důvěrné části její žádosti o povolení, které byly připraveny za použití jiné metodiky než údaje již zveřejněné agenturou ECHA. Údaje odpovídající hodnotám DNEL a PNEC, o kterých se vede toto řízení, proto nejsou informacemi podle čl. 119 odst. 1 písm. f) nařízení REACH, takže je ECHA nemůže zveřejnit s odkazem na shora uvedený článek.
38 Žalobkyně k tomu upřesňuje, že jak vyplývá ze srovnání hodnot DNEL a PNEC zveřejněných agenturou ECHA a hodnot, o které se jedná v tomto řízení, každý údaj má jinou hodnotu. Údaje odpovídající hodnotám DNEL a PNEC, o kterých se vede toto řízení, tedy podle žalobkyně nejsou uvedeny mezi obecnými skutečnostmi, které již byly agenturou ECHA zveřejněny. V případě těchto údajů se mimoto nejedná o „informace o registrovaných látkách“ ve smyslu čl. 77 odst. 2 písm. e) nařízení REACH, ale o jejich konkrétní aplikaci v rámci jiného řízení, kterým je proces povolování podle hlavy VII nařízení REACH. Žalobkyně tak uvádí, že to byla ona, kdo si obstaral podklady a odborné vstupy, nechal jednotlivé hodnoty vypočítat, veškeré údaje utřídil a zpracoval do podoby použitelné pro individuální žádost o povolení předmětné chemické látky. Podle žalobkyně se jedná o dílo tvořící její obchodní tajemství. Podle ní neměla třetí osoba, která požádala o poskytnutí jejích dokumentů, zjevně zájem o obecné údaje odpovídající hodnotám DNEL a PNEC, neboť ty již byly agenturou ECHA zveřejněny a byly veřejně dostupné.
39 Žalobkyně dodává, že když ECHA uvádí, že je nutné zveřejnit nejen údaje odpovídající hodnotám DNEL a PNEC, ale také „minimální informace o způsobu odvození a/nebo predikce hodnot DNEL/PNEC a o tom, k jakým dalším hodnotám se vztahují“, dopouští se nepřípustného extenzivního výkladu, který není opodstatněný, neboť je v rozporu s jasným a přesným zněním čl. 119 odst. 1 písm. f) nařízení REACH. Podle žalobkyně není ECHA v souladu s tímto ustanovením oprávněna ani povinna zveřejňovat žádné jiné údaje než hodnoty DNEL a PNEC.
40 Podle žalobkyně platí argumenty, které uvedla v souvislosti s údaji odpovídajícími hodnotám DNEL a PNEC, také pro toxikologické a ekotoxikologické výsledky.
41 V souvislosti s vyjádřením agentury ECHA, podle kterého jsou „informace týkající se klasifikace a označení látky“ považovány podle čl. 119 odst. 1 písm. c) nařízení REACH za veřejné, žalobkyně výslovně uvádí, že s tímto konstatováním souhlasí.
42 Tvrdí-li ECHA, že některé údaje ze souboru dotčených informací jsou již veřejné, žalobkyně zdůrazňuje, že se domáhá důvěrného nakládání nejen pro konkrétní informace, jako jsou například údaje odpovídající hodnotám DNEL a PNEC, ale pro všechny dotčené informace jako celek, které společně tvoří její individuální žádost o povolení předmětné chemické látky. Jejich hodnota tkví podle žalobkyně právě v tom, že se jedná o soubor informací, který ve své podobě není běžně dostupný a tvoří obchodní tajemství, neboť je komerčně využitelný. Po zveřejnění dotčených informací by tedy obchodní tajemství jako chráněný nehmotný statek zaniklo.
43 Žalobkyně upřesňuje, že dotčené informace jsou tajné v tom smyslu, že nejsou jako celek nebo jako přesná sestava a souhrn jejich částí obecně známy v kruhu osob podnikajících v chemickém průmyslu ani v kruzích, které se běžně dotyčným druhem informací zabývají. Na tomto závěru podle žalobkyně nic nemění fakt, že některé detaily z dotčených informací mohou být již dnes veřejně dostupné. Ochrana obchodního tajemství podle ní není zrušena tím, že by některá z částí komplexního „produktu“ podléhajícího ochraně již byla veřejně přístupná.
44 ECHA ve svém spise ze dne 13. června 2014 uvádí, že nové námitky vznesené žalobkyní dne 27. května 2014 – podle kterých se ECHA dopustila zjevného pochybení tím, že se dovolávala zákonných domněnek v článcích 118 a 119 nařízení REACH ve vztahu k informacím poskytnutým v rámci procesu povolování podle hlavy VII nařízení REACH, a tím, že čl. 119 odst. 1 písm. e) a f) téhož nařízení vyložila příliš extenzivně – jsou opožděné, a tudíž na základě čl. 48 odst. 2 jednacího řádu nepřípustné. Tyto námitky jsou podle agentury ECHA každopádně neopodstatněné.
45 ECHA též nesouhlasí s tvrzením, že mohou existovat dvě různé hodnoty DNEL nebo PNEC pro jednu látku v závislosti na druhu řízení podle nařízení REACH. ECHA tvrdí, že hodnoty DNEL a PNEC jsou hodnoty specifické pro každou látku. Jejich hodnota by se neměla změnit jen proto, že je látka hodnocena v rámci procesu povolování, a nikoli procesu registrace. Pokud během procesu povolování subjekt sezná, že hodnota původně získaná v rámci procesu registrace je nesprávná, měla by tato dřívější hodnota být revidována. Tato aktualizovaná hodnota by pak byla zveřejněna na internetových stránkách agentury ECHA v souladu s článkem 119 nařízení REACH.
46 V tomto ohledu je nutno nejprve konstatovat, že se žalobkyně nedovolává důvěrné povahy dotčených informací potud, pokud se týkají klasifikace a označení látek, což také sama výslovně uznává.
47 Dále je třeba poukázat na to, že dotčené informace jsou shrnuty na třech stranách návrhu na předběžné opatření prostřednictvím odkazů na pasáže a tabulky obsažené v analýze, která čítá 316 stran a je přiložena k tomuto návrhu, a ve zprávě, která čítá 563 stran a je také přiložena k tomuto návrhu.
48 V případě analýzy se dotčené informace týkají zejména hodnot DNEL a PNEC předmětné chemické látky. Hodnota DNEL odpovídá úrovni expozice látkám – obvykle počítané na základě dostupných deskriptorů dávky ze studií na zvířatech – pod níž se předpokládá, že nedochází k žádným škodlivým účinkům pro člověka. Hodnota PNEC odpovídá koncentraci látek, pod níž by nemělo docházet ke škodlivým účinkům v dané složce životního prostředí.
49 V případě zprávy se dotčené informace týkají vedle jmen některých autorů studií také takových údajů, jako jsou mutagenita, karcinogenita, účinky na plodnost, toxicita pro reprodukci, neurotoxicita, imunotoxicita, hepatokarcinogenita, hodnoty DNEL pro pracovníky a pro celkovou populaci, toxicita pro půdní mikroorganismy nebo „Exposure scenario: industrial use in polymer processing by calendering, spread coating, extrusion, injection moulding to produce PVC articles“ (scénář expozice: průmyslové použití při zpracování polymerů kalandrováním, nanášením, vytlačováním a vstřikováním k výrobě produktů z PVC). Třebaže jsou některé z odkazů na četné tabulky chybné (posun o jedno číslo, například tabulka „45“ namísto 46 či tabulka „77“ namísto 78), ostatní odkazy umožňují snadno identifikovat dokumenty, o které se v tom kterém případě ve skutečnosti jedná.
50 Tyto procesní písemnosti ukazují, že se otázka, zda mohou být dotčené informace kvalifikovány jako důvěrné, týká četných chemických údajů, při jejichž posuzování – s výjimkou údajů o jménech autorů studií – vyvstávají komplexní odborné otázky. V dopise ze dne 7. února 2014 zaslaném třetí osobě, která požádala o přístup k předmětným dokumentům, ECHA sama potvrdila, že k vyřízení této žádosti o přístup je třeba vyvinout „značné úsilí po odborné a administrativní stránce“.
51 To platí také pro otázku, zda údaje odpovídající hodnotám DNEL a PNEC předloženým v analýze, o nichž žalobkyně tvrdí, že byly připraveny individuálně a s pomocí specifické metodiky pro konkrétní potřeby její žádosti o povolení, mohou být považovány za důvěrné, jelikož vykazují jiné hodnoty než údaje odpovídající obecným hodnotám DNEL a PNEC, které již byly zveřejněny. V tomto kontextu je pro odborný charakter nových hodnot DNEL a PNEC nerozhodné, zda byla jejich změna v průběhu povolovacího řízení přípustná, či nikoli.
52 Totéž platí pro problematiku „minimálních informací o způsobu odvození a/nebo predikce hodnot DNEL či PNEC a o tom, k jakým dalším hodnotám se vztahují“, a „minimálních informací o okolnostech“, které jsou údajně nezbytné k pochopení výsledků toxikologických a ekotoxikologických studií. Posouzení toho, zda jsou tyto dodatečné informace – neupravené v čl. 119 odst. 1 písm. e) a f) nařízení REACH – důvěrné, či nikoli, totiž zjevně nastoluje problémy odborného rázu, jejichž řešení není v rámci řízení o předběžných opatřeních jednoznačné.
53 Zdůrazňuje-li ECHA, že některé části informací jsou již veřejně dostupné, je pravda, že nelze požadovat důvěrné nakládání pro určitý konkrétní údaj, jako je například číslo, které má pro podnik finanční význam a které již bylo zveřejněno tak, že je již veřejně dostupné osobám, které o ně mají zájem. V projednávané věci se ale otázka důvěrnosti, jež v tomto kontextu vyvstala, netýká toho či onoho konkrétního čísla, nýbrž celých pasáží textu, o nichž žalobkyně tvrdí, že nejsou jako přesná sestava a souhrn jejich částí obecně známy v kruhu osob podnikajících v chemickém průmyslu ani v kruzích, které se běžně dotyčným druhem informací zabývají. Je tedy zapotřebí si položit otázku, zda skutečnost, že žalobkyně zkompilovala veřejně známé odborné údaje, doplnila k nim tajné odborné údaje a následně z nich vytvořila komplexní soubor informací, který jako takový není běžně přístupný, může být důvodem pro to, aby bylo tomuto souboru přiznáno důvěrné nakládání. I tato diskuse přitom nastoluje problémy, jejichž řešení není v rámci řízení o předběžných opatřeních jednoznačné.
54 Nelze totiž důvodně vyloučit, že soud rozhodující ve věci samé uzná za důvěrný specifický způsob, jakým žalobkyně využila nedůvěrných a důvěrných informací pro potřeby posouzení své žádosti o povolení předmětné chemické látky, a to v tom smyslu, že takováto inovativní strategie dodává odděleně chápaným nedůvěrným údajům přidanou vědeckou hodnotu [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 13. února 2014, Luxembourg Pamol (Cyprus) a Luxembourg Industries v. Komise, T‑578/13 R, EU:T:2014:103, bod 60].
55 Mimoto v případě, kdy by soud rozhodující ve věci samé uznal argument žalobkyně týkající se důvěrné povahy všech dotčených informací tvořících společně její individuální žádost o povolení předmětné chemické látky a dospěl by k tomu, že informace, na nichž se taková žádost zakládá, tvoří specifickou kategorii informací, na niž se vztahuje obecná domněnka důvěrnosti, by otázka částečného zpřístupnění veřejných údajů vůbec nevyvstala vzhledem k tomu, že dokument, na který se taková domněnka vztahuje, nepodléhá povinnosti částečného zpřístupnění (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob, C‑404/10 P, Sb. rozh. EU:C:2012:393, bod 133, a ze dne 27. února 2014, Komise v. Enbw Energie Baden-Württemberg, C‑365/12 P, Sb. rozh. EU:C:2014:112, body 83, 91, 93 a 134).
56 Konečně se zdá být nelogické a pro třetí osobu, jež požádala ECHA o zpřístupnění dotčených informací, též zbytečné, aby bylo prostřednictvím řízení o předběžných opatřeních umožněno zveřejnění údajů striktně omezených pouze na údaje, které již veřejné jsou. Posledně uvedené údaje jsou totiž přístupné na internetu pomocí příslušných vyhledávacích nástrojů. V případě potřeby mohou být agentuře ECHA podány cílené žádosti o informace nebo o zpřístupnění, a ta by je měla vyřídit velmi vstřícným způsobem, jak ukazuje její reakce na projednávaný návrh na předběžné opatření.
57 Pokud jde o otázku důvěrné povahy jmen autorů zpráv a studií, není účelné, aby ji soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních zkoumal odděleně, nýbrž musí být zodpovězena v závislosti na tom, jak bude v rámci hlavního řízení rozhodnuto o věcných údajích, které mohou tvořit obchodní tajemství. Pouze ta jména, která se vztahují k takovému tajemství, jsou totiž patrně hodna ochrany coby důvěrné skutečnosti [v tomto smyslu viz usnesení Luxembourg Pamol (Cyprus) a Luxembourg Industries v. Komise, EU:T:2014:103, bod 62]. To platí také pro zprávy a studie, které by již byly zčásti veřejně přístupné, neboť by díky identifikaci jejich autorů bylo umožněno vyhledat předmětné dílo, zasadit pasáže, které z něj byly vyňaty, do širšího kontextu a vyhodnotit, jaký vědecký postup žalobkyně použila, aby je mohla využít k získání požadovaného povolení.
58 Pokud jde o argumentaci agentury ECHA, že články 118 a 119 nařízení REACH zakládají – zejména v případě výsledků každé toxikologické a ekotoxikologické zkoušky podle čl. 119 odst. 1 písm. e) uvedeného nařízení – zákonné domněnky nedůvěrnosti, je třeba připomenout, že žalobkyně namítá zejména porušení čl. 8 odst. 1 EÚLP (respektování soukromého života), který odpovídá článku 7 Listiny základních práv Evropské unie, a to v tom směru, že by zpřístupnění dotčených informací bylo na újmu jejímu obchodnímu tajemství. Přitom může být nezbytné zakázat zpřístupnění informací kvalifikovaných jako důvěrné v zájmu ochrany základního práva podniku na respektování jeho soukromého života, zakotveného v článku 8 EÚLP a v článku 7 Listiny základních práv, s tím, že pojem „soukromý život“ nesmí být vykládán tak, že se nevztahuje na obchodní činnost právnické osoby, jak již Soudní dvůr uznal v rozsudku ze dne 14. února 2008, Varec (C‑450/06, Sb. rozh. EU:C:2008:91, body 47 a 48), s poukazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.
59 Z toho plyne, že se žalobkyně dovolává základního práva na ochranu údajně důvěrných informací, které je ostatně zakotveno též v článku 339 SFEU a které je podle článku 6 SEU součástí primárního práva. Za těchto okolností vyvstává z argumentace předložené agenturou ECHA otázka, nakolik může být toto základní právo, v jehož rámci je ochrana dotčených informací vyzdvižena na úroveň primárního práva, předmětem restriktivního výkladu založeného na článku 119 nařízení REACH, který upravuje bezplatné zpřístupnění informací veřejnosti na internetu, když vedle této formy zveřejnění existuje jiný způsob šíření informací, upravený v čl. 118 odst. 1 nařízení REACH a v ustanoveních nařízení č. 1049/2001, zejména v jeho článku 4, týkajících se individuálních žádostí o přístup k informacím, přičemž je třeba připomenout, že uvedený čl. 4 odst. 2 upravuje ochranu obchodních zájmů každého hospodářského subjektu. Vzhledem k tomu, že se klíčová otázka týká výkladu primárního práva ve světle ustanovení nařízení, nemůže ECHA žalobkyni s úspěchem vytýkat, že proti tomuto ustanovení nevznesla včas námitku protiprávnosti na základě článku 277 SFEU.
60 O problematice vzájemné slučitelnosti či neslučitelnosti oněch dvou shora uvedených způsobů šíření informací, která má rozhodující vliv na politiku agentury ECHA v oblasti přístupu k informacím, přitom dosud unijní soud nerozhodoval. Neexistuje tedy žádná judikatura, na jejímž základě by bylo možné snadno zodpovědět otázku, jež má být vyřešena v rozsudku, který bude vydán později ve věci samé, tj. otázku, zda bylo napadeným rozhodnutím, které je založeno na výkladu zákonných domněnek vyplývajících z článku 119 nařízení REACH, porušeno právo žalobkyně na profesní tajemství zaručené článkem 8 EÚLP, článkem 7 Listiny a článkem 339 SFEU. Jedná se o zcela novou principiální otázku, o níž nemůže jako první rozhodovat soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, ale která vyžaduje důkladný přezkum v rámci hlavního řízení.
61 Pokud by navíc bylo možné se domnívat, že se na dotčené informace vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, otázka, zda přece jen neexistuje převažující veřejný zájem na jejich zpřístupnění, bude vyžadovat poměření mezi obchodním zájmem žalobkyně na tom, aby tyto informace nebyly zpřístupněny, a veřejným zájmem, který má veřejnosti zaručit co možná nejširší přístup k dokumentům, jež má Unie k dispozici. V rámci takového poměřování jednotlivých zájmů přitom bude zapotřebí provést citlivé posouzení, a to musí být vyhrazeno soudu rozhodujícímu ve věci samé.
62 Zdůrazňuje-li ECHA význam transparentnosti, když tvrdí, že předmětná chemická látka patří mezi nejnebezpečnější používané látky a že expozice účinkům těchto látek může mít závažné důsledky pro lidské zdraví nebo závažné dopady na životní prostředí, nelze vyloučit, že takové úvahy budou zohledněny pro řešení sporu v hlavním řízení. ECHA však neuvádí zvlášť naléhavé důvody, jež by konkrétně v případě předmětné chemické látky vyžadovaly – kvůli její nejen potenciální, ale i skutečné škodlivosti – okamžité zpřístupnění dotčených informací, a které by tak bránily nařízení navrhovaných předběžných opatření. Každopádně se jeví vhodnějším zohlednit nebezpečnost předmětné chemické látky při posuzování žádosti o povolení k uvádění na trh.
63 Aniž je tím dotčena hodnota argumentů agentury ECHA, jejichž opodstatněnost bude zkoumat soud rozhodující ve věci samé, je nutno s ohledem na přechozí úvahy konstatovat, že projednávaná věc nastoluje zcela nové a komplexní otázky, které nelze prima facie považovat za zjevně irelevantní, ale jejichž řešení vyžaduje důkladný přezkum v rámci hlavního řízení.
64 V případě dotčených informací, avšak s výjimkou informací týkajících se klasifikace a označení látek, je tedy třeba uznat existenci fumus boni juris.
K poměření zájmů
65 V souladu s ustálenou judikaturou spočívá poměřování zájmů v tom, že soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních určí, zda zájem účastníka řízení na nařízení předběžných opatření, která navrhuje, převažuje nad zájmem na okamžitém uplatnění sporného aktu, či nikoli, přičemž konkrétně zkoumá, zda by bylo možné případným zrušením tohoto aktu soudem rozhodujícím ve věci samé uvést v původní stav situaci, jež by byla vyvolána jeho okamžitým vykonáním, a obráceně, zda by odklad vykonatelnosti uvedeného aktu mohl být na překážku jeho plné účinnosti v případě, že by žaloba v hlavním řízení byla zamítnuta (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 11. května 1989, Radio Telefis Eireann a další v. Komise, 76/89 R, 77/89 R a 91/89 R, Recueil, EU:C:1989:192, bod 15, a ze dne 26. června 2003, Belgique a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 R a C‑217/03 R, Recueil, EU:C:2003:385, bod 142).
66 Pokud jde konkrétně o podmínku, že musí být možné uvést právní situaci založenou usnesením o předběžném opatření v původní stav, je nutno poznamenat, že řízení o předběžném opatření má pouze zaručit plnou účinnost budoucího rozhodnutí ve věci samé [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. září 2004, Komise v. Akzo a Akcros, C‑7/04 P(R), Sb. rozh. EU:C:2004:566, bod 36]. Toto řízení má tudíž pouze akcesorickou povahu ve vztahu k hlavnímu řízení, ke kterému se váže (usnesení ze dne 12. února 1996, Lehrfreund v. Rada a Komise, T‑228/95 R, Recueil, EU:T:1996:16, bod 61), takže rozhodnutí soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních musí být pouze prozatímní v tom smyslu, že nesmí předjímat budoucí rozhodnutí ve věci samé ani ho učinit iluzorním tím, že ho zbaví užitečného účinku (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 17. května 1991, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90 R, Recueil, EU:C:1991:220, bod 24, a ze dne 12. prosince 1995, Connolly v. Komise, T‑203/95 R, Recueil, EU:T:1995:208, bod 16).
67 Z toho nutně plyne, že zájem některého z účastníků řízení o předběžných opatřeních nepožívá ochrany, pokud tento účastník požaduje, aby soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních přijal rozhodnutí, které zdaleka nebude pouze prozatímní, ale bude předjímat budoucí rozhodnutí ve věci samé a zbaví ho užitečného účinku, čímž se toto rozhodnutí stane iluzorním.
68 V projednávané věci bude Tribunál rozhodovat v rámci sporu v hlavním řízení o otázce, zda napadené rozhodnutí – kterým agentura ECHA zamítla žádost o žalobkyně o důvěrné nakládání a vyjádřila svůj záměr zpřístupnit dotčené informace třetí osobě – musí být zrušeno pro porušení důvěrné povahy těchto informací v tom smyslu, že by jejich zpřístupnění bylo mimo jiné porušením článku 8 EÚLP. V tomto ohledu je zjevné, že pro účely zachování užitečného účinku rozsudku, kterým se zrušuje napadené rozhodnutí, musí mít žalobkyně možnost zabránit tomu, aby ECHA protiprávně zpřístupnila uvedené informace. Kdyby byl projednávaný návrh na předběžné opatření zamítnut, zrušující rozsudek by se stal iluzorním a neměl by užitečný účinek, jelikož by ECHA v důsledku zamítnutí návrhu na předběžné opatření mohla dotčené informace bezprostředně zpřístupnit, a tím by de facto předjímala budoucí rozhodnutí ve věci samé, a sice to, že žaloba na neplatnost bude zamítnuta.
69 Z toho vyplývá, že zájem ECHA na zamítnutí návrhu na předběžné opatření musí ustoupit před zájmem žalobkyně, a to tím spíše že by nařízení navrhovaných předběžných opatření znamenalo pouze zachování statu quo na omezenou dobu, zatímco se ECHA – která zdaleka netvrdí, že je zpřístupnění dotčených informací dáno naléhavou potřebou chránit veřejné zdraví – pouze dovolává obecné zásady transparentnosti a poukazuje na to, že předmětná chemická látka patří do kategorie nejnebezpečnějších látek (viz bod 62 výše).
70 Mimochodem je sice pravda, že se osoba, která požádala o zpřístupnění dotčených informací, může dovolávat práva na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie na základě čl. 15 odst. 3 SFEU, avšak je nutno konstatovat, že výkon tohoto práva by byl v případě nařízení předběžných opatření navrhovaných žalobkyní pouze odložen, což by znamenalo časové omezení výkonu tohoto práva, kdežto právo žalobkyně na ochranu důvěrné povahy těchto informací by bylo v případě zamítnutí návrhu na předběžné opatření zcela zmařeno. Zájem žalobkyně tedy musí převážit nad zájmem žadatele o zpřístupnění.
K naléhavosti
71 Podle ustálené judikatury musí být naléhavost posuzována ve vztahu k nezbytnosti předběžného rozhodnutí, aby se zabránilo tomu, že bude účastníku řízení, který navrhuje nařízení předběžných opatření, osobně způsobena vážná a nenapravitelná újma. Tento účastník řízení se tak za účelem prokázání, že podmínka naléhavosti byla splněna, nemůže dovolávat zásahu do jiného než svého osobního zájmu, například zásahu do práv třetích osob [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 24. března 2009, Cheminova a další v. Komise, C‑60/08 P(R), EU:C:2009:181, bod 35; ze dne 12. června 2014, Komise v. Rada, C‑21/14 P‑R, Sb. rozh. EU:C:2014:1749, bod 51, a ze dne 10. listopadu 2004, Wam v. Komise, T‑316/04 R, Sb. rozh. EU:T:2004:333, bod 28].
72 Žalobkyně se proto nemůže k doložení naléhavosti navrhovaného odkladu vykonatelnosti s úspěchem dovolávat újmy, která by vznikla společnostem Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop v případě zpřístupnění údajů obsažených v analýzách a zprávách, jež předložily, týkajících se konkrétně a výlučně těchto tří společností. V tomto případě by se totiž nejednalo o zásah do osobních zájmů žalobkyně [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 2. srpna 2006, Aughinish Alumina v. Komise, T‑69/06 R, EU:T:2006:225, bod 81; ze dne 18. února 2008, Jurado Hermanos v. OHIM (JURODO), T‑410/07 R, EU:T:2008:45, body 50 a 51, a ze dne 14. března 2008, Du Pont de Nemours (France) a další v. Komise, T‑467/07 R, EU:T:2008:78, bod 104].
73 K prokázání rizika, že jí vznikne vážná a nenapravitelná osobní újma, žalobkyně připomíná, že na shromáždění dotčených informací vynaložila obrovské finanční prostředky a úsilí, přičemž jen za externí služby související s přípravou dokumentace zaplatila více než 200 000 eur, o nákladech na materiální zajištění a interní lidské zdroje ani nemluvě. Zpřístupněním dotčených informací by přitom podle ní došlo ke ztrátě těchto informací jako majetkové hodnoty. V okamžiku zpřístupnění, po němž je již šíření a používání těchto informací třetími osobami nekontrolovatelné, dojde podle žalobkyně ke ztrátě jejich důvěrné podstaty, což je znak, který z předmětných informací činí majetkovou hodnotu. V případě, že by ECHA dotčené informace zpřístupnila třetí osobě, by tedy žalobkyni vznikla vážná újma.
74 Podle žalobkyně by tato újma byla rovněž nenapravitelná. Kdyby byl totiž návrh na předběžné opatření zamítnut, případný zrušující rozsudek Tribunálu ve věci samé by se stal prakticky obsoletním, neboť újmě již vzniklé by nemohl ani zabránit ani ji napravit. Svým zpřístupněním by dotčené informace zcela ztratily svoji povahu důvěrných informací a nebylo by již možné zabránit jejich případnému zneužití.
75 Žalobkyně se obává, že by zveřejnění dotčených informací, které jsou citlivé a cenné, mělo za následek její znevýhodnění v hospodářské soutěži ve vztahu ke konkurentům, kteří by mohli využít těchto informací v zájmu své vlastní podnikatelské činnosti, a získat tak neoprávněnou konkurenční výhodu.
76 ECHA připomíná, že významná část dotčených informací je buď veřejně dostupná, nebo je považována za veřejné informace, a namítá, že by zpřístupnění těchto údajů nemohlo žalobkyni způsobit žádnou nenapravitelnou újmu. ECHA v této souvislosti poukazuje na možnost soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních přijmout dílčí řešení tím, že návrhu na předběžné opatření vyhoví jen zčásti [usnesení ze dne 28. listopadu 2013, EMA v. AbbVie, C‑389/13 P(R), EU:C:2013:794, bod 53].
77 ECHA nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že pokud by dotčené informace byly zveřejněny, mohli by jich konkurenti zdarma využít a zneužít je k nekalým účelům. V souladu s článkem 16 nařízení č. 1049/2001 totiž podle agentury ECHA zpřístupnění dokumentu třetí osobě v režimu tohoto nařízení samo o sobě neporušuje existující autorská práva ani jiná práva duševního vlastnictví patřící vlastníkovi tohoto dokumentu. Zpřístupněním dokumentu rovněž není uděleno žádné autorské právo třetí osobě, jež o zpřístupnění dokumentu žádá. Konkrétně v případě procesu povolování je článkem 63 nařízení REACH zaručeno, že údaje poskytnuté agentuře ECHA žadatelem o povolení je následný žadatel oprávněn využít pouze po získání souhlasu předchozího žadatele.
78 Podle agentury ECHA je tudíž nemožné, aby následný žadatel, který by podal novou žádost, získal soutěžní výhodu tím, že by těchto údajů zdarma využil. Zpřístupnění dotčených informací podléhajících autorskoprávní ochraně v režimu nařízení č. 1049/2001 tedy nemůže vést k porušení obchodních zájmů žalobkyně. Žalobkyně stále může dotčené informace prodat potenciálním žadatelům nebo jiným osobám, které je nemohou užít bez jejího souhlasu.
79 V tomto ohledu je třeba připomenout, že je na účastníku řízení, který předběžná opatření navrhuje, aby předložil důkaz o tom, že nemůže čekat na ukončení řízení o žalobě ve věci samé, neboť by jinak utrpěl vážnou a nenapravitelnou újmu. K prokázání takové vážné a nenapravitelné újmy není nezbytné, aby byl vznik újmy doložen s absolutní jistotou, ale aby byla újma s dostatečným stupněm pravděpodobnosti předvídatelná (viz usnesení Komise v. Rada, EU:C:2014:1749, bod 37 a citovaná judikatura).
80 V této souvislosti je třeba rovnou odmítnout argumenty, jimiž ECHA zpochybňuje důvěrnost části dotčených informací. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních totiž musí při posuzování naléhavosti vycházet z předpokladu, že údajně důvěrné informace ve skutečnosti důvěrné jsou, jak tvrdila žalobkyně v žalobě ve věci samé i v návrhu na předběžné opatření (v tomto smyslu viz usnesení Komise v. Pilkington Group, EU:C:2013:558, bod 38, a EMA v. AbbVie, EU:C:2013:794, bod 38).
81 Dále je třeba poukázat na skutečnost, že ačkoli újma způsobená zveřejněním údajně důvěrných informací na internetu není v zásadě srovnatelná – zejména svou povahou a předvídatelností – s újmou spojenou se zpřístupněním takových informací třetí osobě, a zejména s jejich využitím pro obchodní účely (v tomto smyslu viz usnesení EMA v. AbbVie, EU:C:2013:794, bod 50), nelze již z podstaty věci a z koncepčního hlediska vyloučit, že újma vyplývající z takového zpřístupnění třetí osobě bude kvalifikována jako vážná a nenapravitelná.
82 Otázka, nakolik zpřístupnění údajně důvěrných informací způsobí vážnou a nenapravitelnou újmu, každopádně závisí na kombinaci takových okolností, jako je zejména profesní a obchodní význam těchto informací pro podnik, který žádá o jejich ochranu, a užitečnost těchto informací pro další podniky na trhu, které se je mohou dozvědět a následně jich využít [v tomto smyslu viz usnesení Komise v. Pilkington Group, EU:C:2013:558, bod 42, a EMA v. AbbVie, EU:C:2013:794, bod 42].
83 Pokud jde konkrétně o újmu, na niž poukazuje žalobkyně, bylo rozhodnuto, že objektivně značná, a dokonce i nezanedbatelná finanční újma může být považována za „vážnou“, aniž je nutné ji systematicky vztahovat k obratu podniku, který se obává jejího vzniku [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. března 2013, EDF v. Komise, C‑551/12 P(R), Sb. rozh. EU:C:2013:157, body 32 a 33; obdobně viz také usnesení ze dne 8. dubna 2014, Komise v. ANKO, C‑78/14 P-R, Sb. rozh. EU:C:2014:239, bod 34].
84 S ohledem na judikaturu citovanou v bodech 82 a 83 výše je nutno konstatovat, že žalobkyně právně dostačujícím způsobem prokázala vážnost finanční újmy, která jí v případě zpřístupnění dotčených informací hrozí.
85 Dotčené informace z oblasti chemie – jejichž majetková hodnota byla žalobkyní vyčíslena na minimální částku 200 000 eur, kterou ECHA nezpochybnila – se týkají výrobní a obchodní činnosti žalobkyně a objektivně je možné jich využít v hospodářské soutěži. Mohou být také podstatné pro další rozvoj a plánování žalobkyně při uvádění předmětné chemické látky na nejrůznější trhy. Z toho vyplývá, že dotčené informace, jejichž důvěrná povaha musí být pro potřeby tohoto řízení o předběžných opatřeních presumována (viz bod 80 výše), jsou nehmotným statkem, který může být použit k soutěžním účelům a jehož hodnota by byla značně snížena, či dokonce zcela smazána, kdyby přestaly být tajné.
86 Vážnost újmy, na niž žalobkyně poukazuje, je také prokázána z následujícího důvodu: zaprvé byla existence fumus boni juris v projednávané věci doložena tím, že žalobkyní předložená žádost o důvěrné nakládání nastoluje složité otázky, jež vyžadují důkladný přezkum, který musí provést soud rozhodující ve věci samé, a zadruhé musí soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních vycházet při posuzování naléhavosti z předpokladu, že údajně důvěrné informace jsou skutečně důvěrné (viz bod 80 výše). Informace ekonomické povahy je přitom kvalifikována jako důvěrná, pouze pokud hrozí, že její zpřístupnění vážně poškodí obchodní a finanční zájmy toho, kdo je jejím majitelem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. září 1996, Postbank v. Komise, T‑353/94, Recueil, EU:T:1996:119, bod 87; ze dne 30. května 2006, Bank Austria Creditanstalt v. Komise, T‑198/03, Sb. rozh. EU:T:2006:136, bod 71, a ze dne 12. října 2007, Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise, T‑474/04, Sb. rozh. EU:T:2007:306, bod 65). Z toho plyne, že posouzení otázky, zda by zpřístupnění dotčených informací způsobilo žalobkyni „prostou“ nebo „vážnou“ újmu, nelze oddělit od důkladného přezkumu, který provádí soud rozhodující ve věci samé. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních je tedy s ohledem na svou akcesorickou roli ve vztahu k roli soudu rozhodujícího ve věci samé v každém případě povinen presumovat pro potřeby tohoto řízení nejen důvěrnost dotčených informací, ale také vážnost újmy, jež může být žalobkyni zpřístupněním uvedených informací způsobena.
87 V otázce nenapravitelnosti újmy, na niž žalobkyně poukazuje, je třeba nejprve zkoumat předvídatelnost vzniku újmy, jež může být žalobkyni způsobena zpřístupněním dotčených informací třetí osobě, která v tomto směru předložila agentuře ECHA žádost.
88 Je pravda, že takové zpřístupnění informací jednotlivé osobě je jiné povahy než zveřejnění informací na internetu, jako tomu bylo v usnesení Komise v Pilkington Group (EU:C:2013:558). V posledně uvedeném případě není újma, které se dotyčný podnik obává, bezprostředně způsobena zveřejněním na internetu jako takovým. K tomu je ještě zapotřebí, aby osoby, které mají o předmětné informace případný zájem, zejména konkurenti, byly o tomto zveřejnění informovány a skutečně se s informacemi seznámily tak, aby je mohly použít s cílem přivodit újmu. Takové zveřejnění na internetu tedy pouze uvrhuje dotyčný podnik do stavu celkové zranitelnosti, jehož mohou osoby, které na tom mají zájem, kdykoli využít, což může uvedenému podniku přivodit újmu.
89 Zpřístupnění dotčených informací třetí osobě, která agentuře ECHA podala v tomto směru žádost na základě nařízení č. 1049/2001, by přitom žalobkyni uvrhlo do stavu zranitelnosti, který by ji ohrožoval přinejmenším stejně tak jako v případě analyzovaném v usnesení Komise v. Pilkington Group (EU:C:2013:558). Tato třetí osoba by se totiž s těmito informacemi okamžitě seznámila a mohla by je ihned využít ke všem možným cílům, které by jí připadly vhodné, a to tím spíše že čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 zprošťuje žadatele jakékoli povinnosti svou žádost o přístup odůvodnit. Skutečnost, že touto třetí osobou je sdružení na ochranu životního prostředí, tudíž neznamená, že by dotčené informace mohly být využity pouze k nekonkurenčním účelům. Žalobkyně by měla spíše počítat s tím, že jejich zpřístupnění může oslabit její konkurenční pozici. Nacházela by se tedy ve stavu zranitelnosti, který by ji vystavoval riziku vzniku újmy.
90 K tomu je třeba přičíst skutečnost, že zpřístupnění dokumentu na základě nařízení č. 1049/2001 má účinek erga omnes v tom smyslu, že tento dokument může být poskytnut dalším žadatelům a že každý má právo na přístup k němu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. října 2010, Agapiou Joséphidès v. Komise a EACEA, T‑439/08, EU:T:2010:442, bod 116). Nejen že by tedy sdružení na ochranu životního prostředí, které podalo žádost, mohlo dotčené informace po jejich zpřístupnění libovolně využívat, ale také všichni konkurenti žalobkyně by se mohli sami obrátit na agenturu ECHA – případně prostřednictvím jednotlivců jednajících na jejich účet – ve snaze získat tytéž informace přímo. Výše uvedený účinek erga omnes by dokonce agentuře ECHA umožnil, aby z vlastní iniciativy zveřejnila dotčené informace na svých internetových stránkách, přičemž takový postup zdaleka není jen hypotetický, neboť v rámci této věci ECHA důrazně hájí tezi, že dotčené informace musí být zpřístupněny veřejnosti.
91 Jakmile by přitom byly dotčené informace zpřístupněny, bylo by velmi pravděpodobné, že se je stávající či potenciální konkurenti žalobkyně, kteří mají o jejich využití skutečný zájem, pokusí získat, aby jich využili pro vlastní vědecké a komerční potřeby, zejména k výrobě předmětné chemické látky a k získání povolení k jejímu uvádění na nejrůznějších trzích mimo Unii. I když ECHA zřejmě pochybuje o užitečnosti dotčených informací pro soutěžní účely, stačí poukázat na to, že se ani ECHA ani soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nenacházejí v takové pozici, aby mohli fundovaně vydávat spolehlivé prognózy o tom, jak by konkurenti žalobkyně mohli využít těchto odborných informací po jejich zpřístupnění v závislosti na svých individuálních zájmech v oblasti výzkumu, vývoje a uvádění na trh.
92 Vznik finanční újmy, kterou by žalobkyně utrpěla z důvodu takového budoucího využití dotčených informací svými konkurenty, proto nelze kvalifikovat jako ryze hypotetický. Spíše je s dostatečnou mírou pravděpodobnosti předvídatelné, že stav zranitelnosti, do něhož by byla žalobkyně v případě zpřístupnění těchto informací uvržena, by se pro ni přeměnil ve finanční újmu.
93 Ostatně nebylo-li v usnesení Komise v. Pilkington Group (EU:C:2013:558) považováno za hypotetické, že se osoby, které na tom mají zájem, seznámí s informacemi zveřejněnými na internetu a těchto informací využijí, musí totéž platit i pro případ, kdy se osoby, které na tom mají zájem, seznámí s informacemi, jež by se po svém zpřístupnění třetí osobě staly volně dostupnými pro všechny konkurenty podniku, který je majitelem těchto informací, a kdy tyto osoby uvedených informací využijí. Z tohoto hlediska spočívá rozdíl mezi oběma způsoby přístupu jen v konkrétně použitém způsobu sdělování.
94 K určení, zda lze vyčíslit finanční újmu, která by mohla žalobkyni v případě zpřístupnění dotčených informací vzniknout, je třeba uvést, že by žalobkyně měla počítat s tím, že si neurčitý a teoreticky neomezený počet stávajících a potenciálních konkurentů z celého světa opatří dotčené informace k celé řadě možných způsobů využití, které dle stavu pokročilosti jejich programů výzkumu a vývoje vyvolají újmu v krátkodobém, střednědobém či dlouhodobém výhledu, což by mohlo od počátku překazit jakoukoli expanzivní strategii žalobkyně. Mohlo by se dokonce stát, že jakmile se tyto informace stanou veřejně dostupnými, dostanou se ke konkurentům, aniž o tom bude žalobkyně uvědomena. Tak by tomu bylo mimo jiné tehdy, kdyby je ECHA zveřejnila na svých internetových stránkách nebo kdyby tito konkurenti dosáhli jejich zpřístupnění na základě žádostí podaných jednotlivci jednajícími na jejich účet, jejichž totožnost a cíl, k jakému mají být tyto informace použity, by zůstaly žalobkyni utajeny. Žalobkyně by se tak potýkala s nepřekonatelnými potížemi se zaváděním systému dohledu, jehož účelem by bylo odhalovat v celosvětovém měřítku, jak její konkurenti v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém výhledu využívají dotčených informací k získání konkurenčních výhod, a zejména k tomu, aby mohli předmětnou chemickou látku sami uvádět na trh v třetích zemích, ať již s povolením či bez něj.
95 V této souvislosti je třeba uvést, že vzhledem k nekontrolovatelnosti nesčetných způsobů využití dotčených informací v celosvětovém měřítku nemůže být vznik tvrzené finanční újmy vyloučen argumentem agentury ECHA, podle něhož nařízení REACH a nařízení č. 1049/2001 zaručují, že bude autorské právo žalobkyně v rámci Unie respektováno a že následný žadatel o povolení tam bude oprávněn dotčené informace využívat pouze po získání souhlasu žalobkyně.
96 Ukazuje se tedy, že je nemožné posoudit, jaký konkrétní dopad by mohlo mít zpřístupnění dotčených informací na hospodářské a finanční zájmy žalobkyně. Z toho plyne, že újma, která by jí hrozila v případě zpřístupnění uvedených informací, nemůže být odpovídajícím způsobem vyčíslena.
97 S ohledem na předchozí úvahy je třeba konstatovat, že podmínka naléhavosti je v projednávané věci splněna, neboť pravděpodobný vznik vážné a nenapravitelné újmy na straně žalobkyně je právně dostačujícím způsobem prokázán. Vzhledem ke zvláštnostem sporů v oblasti ochrany údajně důvěrných informací není žalobkyně povinna navíc prokazovat, že by se ocitla v situaci, jež by mohla ohrozit její ekonomickou životaschopnost, nebo že by její podíl na trhu vážně a nenapravitelně utrpěl, kdyby navrhovaná předběžná opatření nebyla nařízena (obdobně v tomto smyslu viz usnesení Komise v. ANKO, EU:C:2014:239, bod 26 a následující).
98 I kdyby nebylo možné kvalifikovat újmu, na niž žalobkyně poukazuje, jako nenapravitelnou, soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních by každopádně nemohl zkoumat důvěrnost každého jednotlivého údaje, který je součástí dotčených informací, aby návrhu na předběžné opatření případně vyhověl jen v částečném rozsahu.
99 Bylo-li v bodě 53 usnesení EMA v. AbbVie (EU:C:2013:794) rozhodnuto, že rychlost vyžadovaná u předběžných opatření „sama o sobě“ takovému individuálnímu přezkumu nebrání, je totiž nutno konstatovat, že soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních brání v provedení takového individuálního přezkumu v rámci zkoumání podmínky naléhavosti nejen uvedený požadavek rychlosti, ale v prvé řadě ryze akcesorická, a tudíž omezená povaha jeho pravomocí.
100 Předně by bylo nelogické, kdyby soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních uznal existenci fumus boni juris z důvodu objemu informací, kterých se žádost o důvěrné nakládání týká, a z důvodu složitosti nastolených otázek týkajících se důvěrnosti s tím, že odpověď na tyto otázky vyžaduje důkladný přezkum, který provádí pouze soud rozhodující ve věci samé (v tomto smyslu viz usnesení Komise v. Pilkington Group, EU:C:2013:558, body 67 a 70), a následně by tento výsledek zvrátil v rámci posuzování naléhavosti tím, že by zpřístupnění některých jednotlivých údajů povolil, ačkoli by nebylo možné vyloučit, že soud rozhodující ve věci samé odmítne provést takový konkrétní a individuální přezkum důvěrnosti jednotlivých údajů a upřednostní zkoumání toho, zda se na kategorie informací, na něž žalobkyně poukazovala, musí již z důvodu jejich povahy vztahovat obecná presumpce důvěrnosti (viz bod 55 výše).
101 Následně musí soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních i v rámci posuzování naléhavosti brát v úvahu akcesorickou a předběžnou povahu, která je charakteristická pro řízení o předběžných opatřeních v protikladu k hlavnímu řízení, a rovněž nutnost nepředjímat ve stadiu řízení o předběžných opatřeních výsledek ve věci samé. Vzhledem k tomu, že tyto úvahy o povaze řízení o předběžných opatřeních jsou určující pro konečný výsledek tohoto řízení jako takového, nelze je omezit pouze na oblasti fumus boni juris a poměřování zájmů. Smyslem zákazu, který soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních brání v tom, aby prostřednictvím usnesení o předběžných opatřeních učinil budoucí rozhodnutí ve věci samé iluzorním tím, že ho zbaví užitečného účinku (usnesení CIRFS a další v. Komise, EU:C:1991:220, bod 24), je totiž mimo jiné zamezit tomu, aby byly předem neutralizovány důsledky rozhodnutí, které má být později vydáno ve věci samé (usnesení ze dne 20. července 1981, Alvarez v. Parlament, 206/81 R, Recueil, EU:C:1981:189, bod 6).
102 Důsledky a užitečný účinek případného zrušujícího rozsudku, kterým se končí hlavní řízení, přitom nemohou být omezeny na konstatování důvěrné povahy dotčených informací a protiprávnosti jejich zpřístupnění. V případě zrušení napadeného rozhodnutí by tyto důsledky a tento užitečný účinek spíše spočívaly v tom, že bude žalobkyni zaručeno, že žádná z těchto informací, jejichž důvěrnost uznal soud rozhodující ve věci samé, nebude zpřístupněna, a to nezávisle na tom, zda by jí takové zpřístupnění způsobilo napravitelnou, či nenapravitelnou újmu. Ostatně právě v tomto smyslu pojímal předseda Soudního dvora v oblasti omezujících opatření konkrétní důsledky budoucího soudního rozhodnutí ve věci samé, když určil, že nařízení odkladu provádění aktu, kterým se ukládá zmrazení finančních prostředků podniku, by mohlo být na překážku „plnému účinku“ tohoto aktu v případě, že by žaloba znějící na jeho zrušení byla zamítnuta, a to z důvodu, že by takový odklad provádění aktu tomuto podniku umožnil okamžitě vybrat veškeré finanční prostředky uložené v bankách, které jsou povinny zajistit jejich zmrazení, a vyprázdnit své bankovní účty před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé [usnesení ze dne 14. června 2012, Qualitest FZE v. Rada, C‑644/11 P(R), EU:C:2012:354, body 72 až 74].
103 Je tedy třeba jasně rozlišovat mezi tímto řízením týkajícím se ochrany údajně důvěrných informací a řízeními týkajícími se legality takových platebních povinností ukládaných rozhodnutím Komise, jako je pokuta nebo povinnost vrátit státní podporu. V případě posledně uvedených řízení totiž zamítnutí návrhu na předběžné opatření pro neexistenci vážné a nenapravitelné újmy nemůže předem neutralizovat důsledky budoucího zrušení napadeného rozhodnutí, neboť žalobci bude vyplacená nebo vrácená peněžní částka vydána zpět včetně úroků, a jeho finanční práva tak budou plně obnovena.
104 S ohledem na zvláštnosti řízení týkajících se ochrany početných informací obsažených v rozsáhlých dokumentech není ani vhodné, aby soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních zvažoval dílčí řešení spočívající v tom, že poskytne ochranu jen některým údajům, a naopak umožní zpřístupnění jiných údajů. V případě, kdy by soud rozhodující ve věci samé uznal zásadu obecné presumpce důvěrnosti u kategorií informací, na něž žalobkyně poukazovala, by totiž tyto informace unikly povinnému částečnému zpřístupnění (viz bod 55 výše). Unijní soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních tedy s ohledem na své ryze akcesorické pravomoci – které jsou výrazně omezené ve srovnání s mnohem samostatnější rolí, která je některým jeho vnitrostátním protějškům přiznána v jejich vnitrostátním právu – nemůže povolit částečný přístup, neboť jinak by toto rozhodnutí soudu rozhodujícího ve věci samé zbavil užitečného účinku.
105 Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních konečně nemůže uplatňovat podmínku související s nenapravitelností tvrzené finanční újmy mechanicky a strnule, ale musí zohledňovat okolnosti, jimiž se každá věc vyznačuje (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise, T‑95/09 R, EU:T:2009:124, bod 74 a citovaná judikatura). Články 278 SFEU a 279 SFEU, tj. ustanovení primárního práva, přitom soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních dovolují nařídit odklad provádění nebo vykonatelnosti, má-li za to, „že to okolnosti vyžadují“, a nařídit „nezbytná“ předběžná opatření (usnesení ze dne 24. února 2014, HTTS a Bateni v. Rada, T‑45/14 R, EU:T:2014:85, bod 51). Jak již bylo uvedeno výše, tyto podmínky jsou v případě tohoto řízení týkajícího se ochrany údajně důvěrných informací splněny, a to tím spíše že podání žaloby v hlavním řízení ani návrhu na předběžné opatření nelze – vzhledem k uznání existence fumus boni juris – kvalifikovat jako obstrukční jednání žalobkyně, jehož účelem by bylo zneužít jejího práva na ochranu profesního tajemství a bez oprávněného důvodu zdržet zveřejnění dotčených informací.
106 Jelikož jsou všechny příslušné podmínky splněny, je proto třeba návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí vyhovět, avšak s výjimkou informací týkajících se klasifikace a označení látek a dále s výjimkou údajů týkajících se konkrétně a výlučně společností Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop. Agentuře ECHA je navíc třeba uložit, aby nezpřístupňovala zprávu a analýzu v podrobnější verzi, než je verze, která je obsažena v přílohách A.4.5 a A.4.6 návrhu na předběžné opatření a v níž jsou údaje vyznačené v tomto návrhu skryty.
107 Aby byl těmto předběžným opatřením zajištěn užitečný účinek, je třeba vztáhnout předběžnou ochranu přiznanou v předchozím bodě i na zprávy a analýzy předložené společnostmi Arkema, Grupa Azoty a Vinyloop, a to v rozsahu, v němž jsou tyto dokumenty totožné s dokumenty, jimž byla přiznána ochrana v případě žalobkyně (viz bod 20 výše).
Z těchto důvodů
PŘEDSEDA TRIBUNÁLU
rozhodl takto:
1) Vykonatelnost rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) AFA-C‑0000004274-77-09/F ze dne 24. ledna 2014 se odkládá v rozsahu, v němž se tímto rozhodnutím poskytuje třetí osobě na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise přístup k podrobnější verzi zprávy o chemické bezpečnosti a analýzy alternativ týkajících se látky bis(2‑ethylhexyl)ftalát (DEHP), než je verze, v níž jsou údaje vyznačené v návrhu na předběžné opatření skryty a která je obsažena v přílohách A.4.5 a A.4.6 tohoto návrhu, s výjimkou informací týkajících se klasifikace a označení látek a dále s výjimkou údajů týkajících se konkrétně a výlučně společností Arkema France, Grupa Azoty Zakłady Azotowe Kędzierzyn S. A. a Vinyloop Ferrara S.p.A.
2) Agentuře ECHA se ukládá nezpřístupňovat:
– zprávu o chemické bezpečnosti a analýzu alternativ týkající se látky bis(2‑ethylhexyl)ftalát (DEHP), které jsou uvedeny v bodě 1 tohoto výroku, v podrobnější verzi, než je verze vymezená v uvedeném bodě 1;
– zprávy o chemické bezpečnosti a analýzy alternativ týkající se látky bis(2‑ethylhexyl)ftalát (DEHP), které předložily společnosti Arkema France, Grupa Azoty Zakłady Azotowe Kędzierzyn a Vinyloop Ferrara a které jsou předmětem rozhodnutí ECHA AFA-C‑0000004280-84-09/F, AFA-C‑0000004275-75-09/F a AFA-C‑0000004151-87-08/F ze dne 24. ledna 2014, a to v rozsahu, v němž jsou tyto dokumenty totožné s dokumenty, jimž byla v bodě 1 tohoto výroku přiznána ochrana.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
V Lucemburku dne 25. července 2014.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |