Věc C‑588/21 P
Public.Resource.Org, Inc.,
a
Right to Know CLG
v.
Evropská komise a další
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. března 2024
„Kasační opravný prostředek – Přístup k dokumentům orgánů Evropské unie – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Článek 4 odst. 2 – Výjimky – Odepření přístupu k dokumentu, jehož zpřístupnění by vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví – Převažující veřejný zájem na zpřístupnění – Harmonizované normy přijaté Evropským výborem pro normalizaci (CEN) – Ochrana vyplývající z autorského práva – Zásada právního státu – Zásada transparentnosti – Zásada otevřenosti – Zásady řádné správy“
1. Soudní řízení – Ústní část řízení – Znovuotevření – Povinnost otevřít znovu ústní část řízení, aby se mohli účastníci řízení vyjádřit k právním otázkám probíraným ve stanovisku generálního advokáta – Neexistence
(Článek 252 druhý pododstavec SFEU; jednací řád Soudního dvora, článek 83)
(viz body 47, 48)
2. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů konkrétní osoby – Převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění dokumentů – Harmonizované normy tvořící součást unijního práva – Volný přístup k těmto normám vyplývající ze zásad právního státu a transparentnosti
(Článek 15 odst. 3 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 42; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2, nařízení č. 1907/2006 a č. 1025/2012; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48)
(viz body 66–69, 72–74, 77–83, 85)
Shrnutí
Soudní dvůr zasedající ve velkém senátu vyhověl kasačnímu opravnému prostředku podanému společnostmi Public.Resource.Org Inc. a Right to Know CLG proti rozsudku Tribunálu ve věci Public.Resource.Org a Right to Know v. Komise(1), když poprvé rozhodl, že existuje převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění harmonizovaných norem přijatých Evropským výborem pro normalizaci (CEN).
Navrhovatelky jsou neziskové organizace, jejichž hlavní poslání spočívá ve zpřístupňování právních předpisů všem občanům. Dne 25. září 2018 podaly Evropské komisi žádost o přístup ke čtyřem harmonizovaným normám přijatým CEN, z nichž tři se týkaly bezpečnosti hraček a jedna maximálního obsahu niklu u určitých výrobků(2).
Komise odmítla vyhovět žádosti o přístup na základě čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001(3), která stanoví, že neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentu, musí být přístup k dokumentu odepřen, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví.
Žaloba podaná navrhovatelkami proti rozhodnutí Komise byla Tribunálem zamítnuta v plném rozsahu. Posledně uvedené tedy podaly kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru, v němž tvrdily, že Tribunál nesprávně dospěl k závěru o neexistenci převažujícího veřejného zájmu, který by mohl odůvodnit volný přístup k požadovaným harmonizovaným normám.
Závěry Soudního dvora
Úvodem Soudní dvůr připomněl široký rozsah práva na přístup k dokumentům orgánů Evropské unie(4). Zároveň upřesnil, že tyto orgány se mohou odvolat na výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, aby odmítly přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany těchto zájmů, včetně duševního vlastnictví. Tato výjimka se však nepoužije, pokud existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dotyčného dokumentu.
V tomto ohledu Soudní dvůr v prvé řadě uvedl, že postup vypracování harmonizovaných norem byl stanoven nařízením č. 1025/2012(5), podle kterého má Komise v evropském systému normalizace ústřední úlohu. I když je vypracování těchto norem svěřeno soukromoprávnímu subjektu, pouze Komise je oprávněna požadovat vypracování harmonizované normy za účelem provedení určité směrnice nebo nařízení. V tomto rámci určí požadavky na obsah, které má požadovaná harmonizovaná norma splňovat, stanoví lhůtu pro její přijetí, dohlíží na její vypracování, poskytuje finanční prostředky a přijímá rozhodnutí o zveřejnění odkazů na příslušnou harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie.
I když dodržování harmonizovaných norem není povinné, pro výrobky, které splňují tyto normy, platí předpoklad shody se základními požadavky, které se na ně vztahují, stanovenými v příslušných harmonizačních právních předpisech Unie(6). Právní účinek, přiznaný těmito právními předpisy, představuje jednu ze základních charakteristik uvedených norem a činí z nich pro hospodářské subjekty zásadní nástroj pro výkon práva na volný pohyb zboží nebo služeb na unijním trhu.
Soudní dvůr poznamenal, že v projednávané věci tři ze čtyř požadovaných harmonizovaných norem, které se týkají bezpečnosti hraček, odkazují na směrnici 2009/48(7), a že jejich odkazy byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie. Podle článku 13 této směrnice se na hračky, které byly vyrobeny v souladu s těmito normami, vztahuje předpoklad shody s požadavky, jichž se uvedené normy týkají. Čtvrtá norma, která se týká maximálního obsahu niklu, odkazuje na nařízení č. 1907/2006(8) a je v projednávané věci zjevně závazná, jelikož bod 27 odst. 3 tabulky uvedené v příloze XVII tohoto nařízení stanoví, že pokud jde o nikl, normy přijaté CEN se použijí jako zkušební metody k prokázání souladu dotyčných výrobků s požadavky uvedenými v tomto bodě.
V důsledku toho měl Soudní dvůr za to, že požadované harmonizované normy jsou součástí unijního práva.
Ve druhé řadě Soudní dvůr zdůraznil, že podle článku 2 SEU je Unie založena na zásadě právního státu, která vyžaduje volný přístup k unijnímu právu pro všechny fyzické a právnické osoby v Unii, jakož i možnost jednotlivců jednoznačně znát svá práva a povinnosti(9). Tento volný přístup musí zejména umožnit každé osobě, kterou má právní předpis chránit, aby v mezích povolených právem ověřila, že adresáti pravidel, která uvedený předpis stanoví, se těmito pravidly skutečně řídí. Harmonizovaná norma tedy může prostřednictvím účinků, které jí přiznávají unijní právní předpisy, specifikovat práva jednotlivců, jakož i jejich povinnosti a tyto specifikace pro ně mohou být nezbytné k ověření, zda daný výrobek nebo služba skutečně splňují požadavky takové právní úpravy.
Za těchto podmínek Soudní dvůr konstatoval, že zpřístupnění požadovaných harmonizovaných norem odůvodňuje převažující veřejný zájem.