Věc T-196/04

Ryanair Ltd

v.

Komise Evropských společenství

„Státní podpory – Dohody uzavřené Valonským regionem a letištěm Charleroi Brusel Jih s leteckou společností Ryanair – Existence hospodářské výhody – Použití kritéria soukromého investora v tržním hospodářství“

Shrnutí rozsudku

1.      Podpory poskytované státy – Pojem – Posouzení podle kritéria soukromého investora

(Článek 87 odst. 1 ES)

2.      Podpory poskytované státy – Pojem – Posouzení podle kritéria soukromého investora – Veřejný orgán spravující letištní zařízení spadající do veřejné oblasti

(Článek 87 odst. 1 ES)

1.      V rámci použití kritéria soukromého investora je nezbytné posuzovat obchodní transakci jako celek, aby se ověřilo, zda státní entita a entita jí ovládaná se společně chovaly jako rozumné hospodárné subjekty v tržním hospodářství. Komise má totiž povinnost při hodnocení sporných opatření zohlednit všechny relevantní skutečnosti a jejich kontext, včetně těch, které se týkají situace orgánu nebo orgánů poskytujících uvedená opatření.

(viz bod 59)

2.      Pro účely určení, zda státní opatření představuje výhodu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, je třeba rozlišovat mezi povinnostmi, které musí stát převzít jako podnik vykonávající hospodářskou činnost, a povinnostmi, které může mít jako orgán veřejné moci. I když v případě, kdy stát jedná jako podnik působící jako soukromý investor, se jeví jako nezbytné analyzovat jeho chování s ohledem na zásadu soukromého investora v tržním hospodářství, použití této zásady musí být vyloučeno v případě, kdy stát jedná jako orgán veřejné moci. V tomto druhém případě totiž nemůže být chování státu nikdy srovnáváno s chováním soukromého subjektu nebo investora v tržním hospodářství.

Hospodářskou činnost představuje jakákoliv činnost spočívající v nabízení zboží nebo služeb na daném trhu. Stanovení výše přistávacích poplatků, jakož i záruka odškodnění, která s tím souvisí, je činnost, která se přímo vztahuje ke správě letištních infrastruktur, která je hospodářskou činností. Letištní poplatky stanovené veřejným orgánem musí být považovány za odměnu za poskytování služeb v rámci letiště bez ohledu na skutečnost že přímá a zjevná vazba mezi úrovní poplatků a službou poskytovanou uživatelům je slabá.

Rovněž když dá orgán veřejné moci leteckým společnostem k dispozici letištní zařízení, jakož i jejich správu za platbu poplatku, jehož sazbu tento orgán volně stanoví, může to být kvalifikováno jako činnosti hospodářské povahy s tím, že se takové činnosti sice provádí ve veřejné oblasti, ale nespadají z tohoto pouhého důvodu pod výkon výsad veřejné moci. Tyto činnosti totiž z důvodu své povahy, účelu a pravidel, kterým podléhají, nesouvisejí s výkonem výsad, které jsou typickými výsadami veřejné moci.

Skutečnost, že vlastníkem letištních zařízení spadajících do veřejné oblasti je orgán veřejné moci, tak nemůže vyloučit, že může být považován za entitu vykonávající hospodářskou činnost.

Obdobně pouhá okolnost, že veřejný orgán disponuje normotvornými pravomocemi v oblasti stanovení letištních poplatků, nevylučuje, že přezkum systému slev z těchto poplatků se musí uskutečnit s ohledem na zásadu soukromého investora v tržním hospodářství, jelikož takový systém mohl být zaveden soukromým subjektem.

(viz body 84–85, 87–89, 91–92, 101)