Věc T-354/05
Télévision française 1 SA (TF1)
v.
Komise Evropských společenství
„Státní podpory – Financování France Télévisions audiovizuálním poplatkem – Průběžné zkoumání režimů existujících podpor – Doporučení navrhující přijetí vhodných opatření – Závazky členského státu schválené Komisí – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za slučitelnou se společným trhem – Žaloba na neplatnost – Lhůta pro podání žaloby – Povaha napadeného aktu – Právní zájem na podání žaloby – Přípustnost – Práva obhajoby – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsudek Altmark“
Shrnutí rozsudku
1. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek běhu lhůty – Den zveřejnění
(Článek 230 pátý pododstavec ES; nařízení Rady č. 659/1999, články 17, 18, čl. 19 odst. 1 a 26 odst. 1)
2. Podpory poskytované státy – Správní řízení – Povinnost Komise zveřejnit návrh na vhodná opatření přijatý členským státem, který poskytuje podporu
(Článek 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999, článek 18, čl. 19 odst. 1 a čl. 26 odst. 1)
3. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky – Rozhodnutí Komise, jímž akceptuje závazky členského státu, který poskytuje podporu
(Článek 88 odst. 1 a 2 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Rady č. 659/1999, články 17 až 19 a čl. 26 odst. 2)
4. Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Rozhodnutí Komise, jímž akceptuje závazky členského státu, který poskytuje podporu
(Článek 230 pátý pododstavec ES)
5. Podpory poskytované státy – Správní řízení – Povinnost Komise vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky – Rozhodnutí přijaté v návaznosti na návrh na vhodná opatření přijatý členským státem, který poskytuje podporu
(Článek 88 odst. 2 ES; nařízení Rady č. 659/1999, článek 6 a čl. 19 odst. 1 a 2)
6. Podpory poskytované státy – Pojem – Opatření ke kompenzaci nákladů na poskytování veřejných služeb zajišťovaných podnikem
(Článek 86 odst. 2 ES a čl. 87 odst. 1 ES)
7. Podpory poskytované státy – Existující podpory – Opatření ke kompenzaci nákladů na poskytování veřejných služeb zajišťovaných podnikem – Přezkum slučitelnosti podpory se společným trhem ze strany Komise
(Článek 86 odst. 2 ES a čl. 88 odst. 1 ES)
8. Podpory poskytované státy – Existující podpory – Přezkum slučitelnosti podpory se společným trhem ze strany Komise – Závazky přijaté členským státem, který poskytuje podporu
(Nařízení Rady č. 659/1999, článek 18, čl. 19 odst. 1 a čl. 26 odst. 1)
1. Ze znění článku 230 pátého pododstavce ES vyplývá, že kritérium data, kdy se žalobce o aktu dozvěděl, má, jakožto okamžik počátku lhůty k podání žaloby, ve vztahu ke zveřejnění a oznámení aktu podpůrnou povahu.
Pokud jde o akty, které se podle ustálené praxe dotyčného orgánu Společenství zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie, platí, že i když toto zveřejnění není podmínkou jejich použitelnosti, neuplatní se kritérium data, kdy se žalobce o aktu dozvěděl, a že lhůta k podání žaloby počíná běžet od data zveřejnění. Za takových okolností se totiž mohou dotyčné třetí osoby legitimně domnívat, že předmětný akt bude zveřejněn. Toto řešení, jehož cílem je právní jistota a které se použije na všechny zúčastněné třetí osoby, se uplatní zejména v případě, kdy se zúčastněná třetí osoba, která podává žalobu, dozví o aktu ještě před jeho zveřejněním.
Za vyhlášení ve smyslu čl. 230 pátého pododstavce ES musí být považována skutečnost, že Komise poskytne třetím osobám úplný přístup ke znění rozhodnutí umístěného na její internetové stránce spolu se zveřejněním souhrnného sdělení v Úředním věstníku, které umožňuje dotčeným osobám zjistit existenci dotyčného rozhodnutí a které je seznamuje s možností přístupu přes internet.
(viz body 33–35)
2. Výraz „rozhodnutí [přijaté] podle [...] článku 18 ve spojení s čl. 19 odst. 1“ obsažený v čl. 26 odst. 1 nařízení č. 659/1999, týkajícího se použití článku 88 ES, znamená, že povinnost zveřejnění uložená tímto ustanovením se netýká přímo a pouze rozhodnutí přijatého podle článku 18 tohoto nařízení adresovat členskému státu doporučení navrhující přijetí vhodných opatření, ale že tato povinnost zveřejnění vzniká až tehdy, kdy členský stát doporučení Komise přijal, což odpovídá případu uvedenému v čl. 19 odst. 1 tohoto nařízení.
Článek 26 odst. 1 nařízení č. 659/1999 tedy ukládá Komisi povinnost, aby v případě, kdy je její doporučení navrhující vhodná opatření, upravené v článku 18 tohoto nařízení, členským státem akceptováno, zveřejnila obsah tohoto doporučení, které se rozhodla adresovat členskému státu, a skutečnost, že toto doporučení členský stát akceptoval. Třetí osoby jsou tak informovány nikoli o pouhém průběžném stavu vyšetřovacího řízení, ale o jeho stavu konečném.
(viz body 44–46)
3. Pouze akty s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, mohou být předmětem žaloby na neplatnost podle článku 230 čtvrtého pododstavce ES. Při určování toho, zda akt nebo rozhodnutí takovéto účinky vyvolává, je třeba se zaměřit na jeho podstatu.
V oblasti státních podpor se procesní pravidla, která Smlouva zavádí, liší podle toho, zda opatření představují existující podpory, na které se vztahuje čl. 88 odst. 1 a 2 ES, nebo nové podpory, které spadají pod druhý a třetí odstavec tohoto ustanovení. Pokud jde o existující podpory, dává čl. 88 odst. 1 ES Komisi pravomoc, aby je průběžně ve spolupráci s členskými státy posuzovala.
Článek 17 odst. 2 nařízení č. 659/1999, týkajícího se použití článku 88 ES, stanoví, že považuje-li Komise existující režim podpory za neslučitelný nebo již neslučitelný se společným trhem, informuje o tomto předběžném názoru dotyčný členský stát a poskytne mu možnost předložit ve lhůtě jednoho měsíce vyjádření.
Podle článku 18 nařízení č. 659/1999 platí, že pokud Komise dospěje ve světle informací předložených členským státem podle výše uvedeného článku 17 k názoru, že existující režim podpor není nebo již není slučitelný se společným trhem, vydá doporučení navrhující dotyčnému členskému státu vhodná opatření. Toto doporučení, které představuje pouhý návrh, není samo o sobě napadnutelným aktem.
Článek 19 odst. 1 nařízení č. 659/1999 stanoví, že pokud dotyčný členský stát přijme navrhovaná opatření a uvědomí o tom Komisi, Komise toto zjištění zaznamená a uvědomí o tom členský stát.
V posledně uvedeném případě toto řízení představuje svou povahou rozhodovací řízení, které je ukončeno „rozhodnutím [přijatým] podle [...] článku 18 ve spojení s čl. 19 odst. 1“ uvedeném v čl. 26 odst. 1 nařízení č. 659/1999. Vyšetřovací řízení je totiž ukončeno uvedeným rozhodnutím pouze tehdy, když Komise rozhodne, že akceptuje závazky státu, protože uspokojují jí vznesené výtky. Takové rozhodnutí vyvolává právně závazné účinky, neboť, jak je uvedeno v čl. 19 odst. 1 nařízení č. 659/1999, dotyčný členský stát, který při zveřejnění upraveném čl. 26 odst. 1 tohoto nařízení nezbytně přijal vhodná opatření, je povinen tato opatření provést.
(viz body 60–65, 67, 69–70, 73)
4. Přípustnost žaloby na neplatnost je podmíněna tím, že fyzická nebo právnická osoba, která ji podává, má zájem na zrušení napadeného aktu. Takový zájem musí existovat, musí trvat a posuzuje se ke dni podání žaloby. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky nebo, jinak řečeno, že žaloba může ve svém výsledku přinést prospěch straně, která ji podala. Rozhodnutí, které zcela uspokojuje žalobce, není již z povahy věci způsobilé zasáhnout nepříznivě do jeho právního postavení a tento žalobce nemá zájem požadovat zrušení aktu. Pokud naopak žalobce tvrdí, že dotčený akt, ačkoli je pro něj případně částečně příznivý, nechrání přiměřeně jeho právní postavení, pak musí být uznán jeho zájem na podání žaloby k tomu, aby nechal ověřit legalitu tohoto rozhodnutí soudem Společenství. Posouzení otázky, zda má napadený akt příznivý charakter, či nikoli, je tedy předmětem rozhodnutí ve věci samé, a nikoli rozhodnutí o přípustnosti žaloby.
Soukromý televizní kanál, který se na základě rozhodnutí Komise, jímž se režim audiovizuálního poplatku vypláceného členským státem veřejnoprávním televizním kanálům prohlašuje za slučitelný se společným trhem, vzhledem k závazkům poskytnutým dotyčným členským státem, domnívá, že tyto závazky jsou nepřiměřené k zajištění slučitelnosti tohoto režimu se společným trhem, má zájem na podání žaloby.
(viz body 84–87, 92)
5. Řízení o kontrole státních podpor je vzhledem ke své obecné struktuře řízením zahájeným proti členskému státu, který je s ohledem na své povinnosti uložené právem Společenství odpovědný za poskytnutí podpory. Tento závěr platí jak pro nové podpory, tak i pro existující podpory. Ačkoli tedy účastníku řízení nic nezakazuje, aby Komisi předložil informace ohledně neslučitelnosti státní podpory se společným trhem, ať se jedná o podporu novou nebo podporu existující, neposkytuje uvedená možnost dotyčnému účastníku řízení právo na obhajobu. Komise nemá žádnou povinnost zahájit s uvedeným účastníkem řízení kontradiktorní diskuzi.
Ačkoli tedy platí, že v rámci formálního vyšetřovacího řízení upraveného v čl. 88 odst. 2 prvním pododstavci ES a článku 6 nařízení č. 659/1999, týkajícího se použití článku 88 ES, které může být zahájeno, pokud jde o kontrolu nových podpor, rozhodnutím podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999, a pokud jde o průběžné zkoumání existujících podpor, rozhodnutím podle čl. 19 odst. 2 tohoto nařízení, Komise vyzve zúčastněné strany, aby předložily své připomínky podle čl. 6 odst. 1 druhé věty nařízení č. 659/1999, není tomu tak v případě rozhodnutí, které není přijato v rámci formálního vyšetřovacího řízení, ale navazuje na návrh na vhodná opatření, který byl přijat dotyčným členským státem, tedy v rámci čl. 19 odst. 1 nařízení č. 659/1999. V této fázi průběžného zkoumání existujících podpor nemá Komise povinnost vyzvat zúčastněné strany, aby jí předložily své připomínky.
(viz body 99–103)
6. Jediným účelem čtyř podmínek definovaných v bodě 95 rozsudku ze dne 24. července 2003, Altmark, C-280/00, je kvalifikace dotčeného opatření jako státní podpory, konkrétně pak určení toho, zda je dána určitá výhoda. Rozhodnutí Soudního dvora a Soudu, která odkazují na podmínky uvedené v tomto rozsudku, nezpochybňují skutečnost, že se tyto podmínky týkají kvalifikace podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, a nenaznačují, že by Soudní dvůr chtěl uvedením těchto podmínek přestat používat čl. 86 odst. 2 ES k posuzování slučitelnosti státních opatření financování služeb v obecném hospodářském zájmu se společným trhem. Posouzení podle rozsudku Altmark, jehož cílem je určit existenci podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, nemůže být zaměňováno s přezkumem podle čl. 86 odst. 2, který umožňuje stanovit, zda lze opatření představující podporu považovat za slučitelné se společným trhem.
(viz body 130, 135, 140)
7. Posouzení existujících podpor Komisí může vést pouze k opatřením do budoucnosti. Ačkoli je za těchto podmínek možné, že prošetření v rámci průběžného zkoumání existujících podpor, spočívajících v kompenzaci nákladů na poskytování veřejných služeb zajišťovaných určitým podnikem, toho, zda v minulosti existovala případná nadměrná kompenzace těchto nákladů, může být v závislosti na zvláštních okolnostech projednávaného případu relevantní pro posouzení slučitelnosti této existující podpory se společným trhem, nic to nemění na tom, že takové prošetření není nutně nezbytné pro správné posouzení potřeby navrhnout vhodná opatření do budoucnosti a pro vymezení těchto opatření. Riziko nebo neexistence rizika budoucí nadměrné kompenzace závisí hlavně na konkrétní úpravě samotného režimu financování, a nikoli na okolnosti, že tento režim v praxi způsobil nadměrnou kompenzaci v minulosti.
(viz body 166–167)
8. Ze znění článku 18 nařízení č. 659/1999, týkajícího se použití článku 88 ES, vyplývá, že Komise požívá širokou posuzovací pravomoc při výkonu svého oprávnění přijmout v souladu s čl. 26 odst. 1 uvedeného nařízení rozhodnutí podle „článku 18 ve spojení s čl. 19 odst. 1“ tohoto nařízení a v této souvislosti stanovit vhodná opatření, která odpovídají jejímu závěru, že režim existujících podpor není nebo již není slučitelný se společným trhem. Za těchto podmínek nepřísluší Soudu nahrazovat posouzení Komise svým vlastním posouzením, jelikož se jeho přezkum musí omezit na ověření toho, zda se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že závazky přijaté členským státem, který existující podporu poskytuje, mohou vyřešit problémy týkající se hospodářské soutěže, které způsobuje dotčený režim podpor.
(viz body 188–189)