null
USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
4. července 2024(*)
„Kasační opravný prostředek – Článek 181 jednacího řádu Soudního dvora – Institucionální právo – Článek 265 SFEU – Žaloba pro nečinnost – Plné uplatňování ustanovení schengenského acquis v Rumunsku – Povinnost přijmout rozhodnutí na základě Aktu o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“
Ve věci C‑786/23 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 18. prosince 2023,
Eugen Tomac, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zástupce: R. Duta, avocat,
účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),
přičemž další účastnicí řízení je:
Rada Evropské unie,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení: T. von Danwitz, předseda senátu, P. G. Xuereb (zpravodaj) a A. Kumin, soudci,
generální advokát: A. M. Collins,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout usnesením s odůvodněním podle článku 181 jednacího řádu Soudního dvora,
vydává toto
Usnesení
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Eugen Tomac domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 26. října 2023, Tomac v. Rada (T‑244/23, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2023:685), kterým Tribunál zamítl žalobu podanou na základě článku 265 SFEU, kterou se Eugen Tomac domáhal zaprvé, aby Tribunál určil, že Rada Evropské unie v rozporu s právem neučinila žádné kroky za účelem rozhodnutí o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Rumunsku, a zadruhé, aby mu Tribunál přiznal postavení „privilegovaného žalobce“ a vyhradil mu tak v této souvislosti veškerá práva, žalobní důvody a úkony.
Právní rámec
2 Článek 4 Aktu o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2005, L 157, s. 203, dále jen „akt o přistoupení“), připojeného ke Smlouvě mezi členskými státy Evropské unie a Bulharskou republikou a Rumunskem o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii (Úř. věst. 2005, L 157, s. 11) na základě čl. 2 odst. 2 této smlouvy, která byla podepsána dne 25. dubna 2005 a vstoupila v platnost dne 1. ledna 2007, stanoví:
„1. Ustanovení schengenského acquis, jak bylo začleněno do rámce Evropské unie [...], a aktů na ně navazujících nebo s ním jinak souvisejících, uvedená v příloze II, jakož i všech dalších takových aktů přijatých přede dnem přistoupení jsou ode dne přistoupení závazná a použitelná v Bulharsku a Rumunsku.
2. Ustanovení schengenského acquis, jak bylo začleněno do rámce Evropské unie, a aktů na ně navazujících nebo s ním jinak souvisejících, která nejsou uvedena v odstavci 1, jsou závazná pro Bulharsko a Rumunsko ode dne přistoupení, avšak jsou v každém z nich použitelná pouze na základě rozhodnutí Rady za tímto účelem poté, co bylo podle platných schengenských postupů pro vyhodnocování ověřeno, že podmínky nezbytné pro uplatnění všech předmětných částí acquis byly v tomto státě splněny.
Toto rozhodnutí přijme Rada po konzultaci s Evropským parlamentem na základě jednomyslnosti svých členů zastupujících vlády členských států, vůči nimž již ustanovení uvedená v tomto odstavci nabyla účinku, a zástupce vlády členského státu, vůči němuž tato ustanovení mají nabýt účinku. [...]“
Skutečnosti předcházející sporu
3 Skutečnosti předcházející sporu byly vylíčeny Tribunálem v bodech 2 až 23 napadeného usnesení a pro účely tohoto řízení je lze shrnout následovně.
4 Žalobce je poslancem Evropského parlamentu rumunské státní příslušnosti.
5 Po přistoupení k Unii dne 1. ledna 2007 přijalo Rumunsko v letech 2009 až 2011 řadu opatření v rámci schengenských postupů pro vyhodnocování s cílem splnit kritéria požadovaná pro plné uplatňování ustanovení schengenského acquis.
6 Předsednictví Rady vypracovalo dva návrhy rozhodnutí Rady o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Rumunsku, po nichž následovalo přijetí různých usnesení Parlamentu vyjadřujících jeho podporu přistoupení Rumunska k schengenskému prostoru a vyzývajících Radu, aby za tímto účelem přijala nezbytná opatření. O těchto dvou návrzích se však v Radě nehlasovalo.
7 Dne 29. listopadu 2022 vypracovalo předsednictví Rady na základě čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení návrh rozhodnutí Rady č. 15218/22 o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Bulharsku a Rumunsku (dále jen „návrh č. 15218/22“).
8 Na svém zasedání konaném dne 8. prosince 2022 zasedala Rada ve složení pro oblast spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV), aby rozhodla o návrhu č. 15218/22 zařazeném do bodu 3 písm. a) pořadu tohoto jednání, v němž bylo stanoveno, že lze požádat o hlasování za účelem případného přijetí tohoto návrhu zástupci vlád členských států. Z důvodu nedosažení jednomyslnosti nebyl tento návrh přijat.
9 Dne 15. prosince 2022 se navrhovatel elektronickou poštou obrátil na generální ředitelku pro SVV generálního sekretariátu Rady, zda by mu mohla sdělit výsledky hlasování o návrhu č. 15218/22 a poskytnout zápis z jednání Rady konaného dne 8. prosince 2022 nebo zprávu k němu.
10 Generální ředitelka pro SVV generálního sekretariátu Rady dne 16. prosince 2022 navrhovateli elektronickou poštou odpověděla, že ve skutečnosti nebyl návrh č. 15218/22 během tohoto zasedání přijat a v souladu s články 8 a 9 jednacího řádu Rady se výsledky hlasování nezveřejňují, jelikož se jednalo o projednání nelegislativního aktu, které není veřejné. Dodala, že nebyl zveřejněn ani zápis z tohoto jednání.
11 Dopisem ze dne 6. února 2023 zaslal navrhovatel ministrovi, který je členem Rady ve složení pro oblast SVV, výzvu k jednání určenou Radě na základě čl. 265 druhého pododstavce SFEU, přičemž toto jednání Rady mělo spočívat v přijetí rozhodnutí o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Rumunsku podle čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení. Na podporu této výzvy se dovolával zejména porušení zásad rovnosti, zákazu diskriminace a loajální spolupráce mezi členskými státy. K tomu dodal, že jelikož je prokázáno, že Rumunsko splňuje podmínky postupu pro vyhodnocování, nemůže být jeho začlenění odmítnuto pod záminkou neodůvodněného nesouhlasu jediného členského státu a Rada neměla přihlížet k tomuto zjevně neodůvodněnému nesouhlasu ve smyslu zejména článku 4 aktu o přistoupení.
12 Navrhovateli odpověděl dopisem ze dne 13. dubna 2023 generální ředitel Rady pro obecnou a institucionální politiku (GIP). Připomněl mu podmínku jednomyslného hlasování stanovenou v čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení, jejíž dodržení je nezbytné pro přijetí rozhodnutí ve smyslu tohoto článku. Dále mu sdělil, že návrh č. 15218/22 nezískal jednomyslnou podporu zástupců dotyčných členských států na zasedáních konaných ve dnech 8. a 9. prosince 2022, a proto pokračují jednání o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Rumunsku s cílem dosáhnout jednomyslnosti požadované aktem o přistoupení.
Žaloba k Tribunálu a napadené usnesení
13 Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 10. května 2023 podal navrhovatel na základě článku 265 SFEU žalobu pro nečinnost proti Radě, kterou se domáhal, aby bylo určeno, že tento orgán v rozporu s právem nepodnikl žádné kroky za účelem rozhodnutí o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Rumunsku na základě čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení, a dále aby mu bylo přiznáno postavení „privilegovaného žalobce“ a aby mu byla v tomto kontextu vyhrazena veškerá práva, žalobní důvody a úkony.
14 Dne 26. října 2023 Tribunál na základě článku 126 svého jednacího řádu, aniž pokračoval v řízení, tuto žalobu odmítl jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněnou.
15 Pokud jde o první bod návrhových žádání, Tribunál v bodě 30 napadeného usnesení konstatoval, že článek 4 aktu o přistoupení nestanoví žádnou lhůtu, po jejímž uplynutí musí být rozhodnutí Rady podle tohoto článku přijato nebo se považuje za přijaté.
16 Tribunál dále v bodě 31 tohoto usnesení mimo jiné uvedl, že zejména z hlasování, které je zakotveno v článku 4 aktu o přistoupení, jakož i z podmínky jednomyslnosti, kterou tento článek stanoví, vyplývá, že zástupci vlád dotyčných členských států nejsou povinni přijmout za všech okolností rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení, ale že v tomto ohledu mají naopak diskreční pravomoc, která vylučuje právo jednotlivců vyžadovat po nich, a tedy i po Radě, aby při projednávání návrhu rozhodnutí zaujali stanovisko v určitém směru.
17 Tribunál v bodě 32 uvedeného usnesení zdůraznil, že generální ředitel příslušný pro GIP správně uvedl, že Rada nebyla oprávněna pominout nedosažení jednomyslnosti zástupců dotyčných členských států, protože by tím porušila podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení.
18 Tribunál dospěl v bodě 33 téhož usnesení k závěru, že v době, kdy navrhovatel vyzval Radu k jednání, neměl tento orgán povinnost přijmout rozhodnutí na základě článku 4 aktu o přistoupení, ale příslušelo mu jednat v souladu s požadavkem jednomyslnosti výslovně stanoveným v tomto článku.
19 Tribunál v bodech 34 a 35 napadeného usnesení dodal, že Rada neopomněla v rámci svých pravomocí jednat s cílem učinit před podáním žaloby veškerá opatření nezbytná k přijetí rozhodnutí ve smyslu článku 4 aktu o přistoupení, neboť předsednictví Rady vypracovalo tři návrhy rozhodnutí o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v Bulharsku a Rumunsku. Rada se tudíž nedopustila protiprávního opomenutí přijmout rozhodnutí ve smyslu článku 265 SFEU.
20 Pokud jde o druhý bod návrhových žádání, Tribunál v bodě 37 napadeného usnesení připomněl, že podle čl. 263 druhého pododstavce SFEU je postavení „privilegovaného žalobce“ přiznáváno pouze členským státům, Parlamentu, Radě nebo Evropské komisi, a rozhodl, že navrhovateli toto postavení přiznat nelze.
Návrhová žádání navrhovatele a řízení před Soudním dvorem
21 Kasačním opravným prostředkem podaným dne 18. prosince 2023 se navrhovatel v podstatě domáhá, aby Soudní dvůr napadené usnesení zrušil a vrátil věc Tribunálu v jiném složení, aby rozhodl o jeho návrhu, a podpůrně, aby toto usnesení změnil.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
22 Článek 181 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že pokud je kasační opravný prostředek zcela nebo zčásti zjevně nepřípustný nebo zjevně neopodstatněný, může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta tento kasační opravný prostředek usnesením s odůvodněním úplně nebo částečně odmítnout nebo zamítnout.
23 Toto ustanovení je třeba použít i v projednávané věci.
24 Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší navrhovatel dva důvody, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení při výkladu lhůty pro přijetí rozhodnutí na základě čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení a druhý z toho, že Tribunál porušil některé obecné právní zásady, jako jsou zásady právní jistoty, volného pohybu osob a zboží, nediskriminace a rovného zacházení, „pomoci“, jakož i „sounáležitosti“ a loajální spolupráce mezi členskými státy, jakož i ze zjevně nesprávného posouzení.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
25 Pokud jde o první důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z toho, že povinnost přijmout rozhodnutí na základě čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení v přiměřené lhůtě vyplývá z čl. 3 odst. 2 a 3 SEU, jakož i z čl. 4 odst. 2 SEU, je třeba poukázat na to, že tato ustanovení neukládají Radě žádnou povinnost této povahy a Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 30 napadeného usnesení konstatoval, že článek 4 aktu o přistoupení nestanoví lhůtu, po jejímž uplynutí musí být rozhodnutí Rady na základě tohoto článku přijato nebo se považuje za přijaté.
26 První důvod kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnut.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
27 Pokud jde o druhý důvod kasačního opravného prostředku, navrhovatel nejprve tvrdí, že nepřijetí rozhodnutí ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení je v rozporu s některými obecnými právními zásadami, jak jsou uvedeny v bodě 24 tohoto usnesení.
28 K tomu je třeba připomenout, že z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, z čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesně označit napadané body rozhodnutí Tribunálu, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, jinak je kasační opravný prostředek nebo příslušný důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný (rozsudek ze dne 10. září 2020, Hamás v. Rada, C‑386/19 P, EU:C:2020:691, bod 31 a citovaná judikatura).
29 Je přitom nutno konstatovat, že navrhovatel neoznačuje napadané body odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o zásady uvedené v bodě 24 tohoto usnesení, a neuplatňuje žádnou argumentaci, která by mohla zpochybnit závěry Tribunálu v bodě 33 napadeného usnesení, podle nichž v okamžiku, kdy navrhovatel vyzval Radu k jednání, neměl tento orgán žádnou povinnost přijmout rozhodnutí na základě článku 4 aktu o přistoupení, neboť jinak by porušil zejména podmínku jednomyslného hlasování stanovenou v tomto článku.
30 Kromě toho, pokud jde o údajné diskriminační zacházení s Rumunskem ve srovnání s Chorvatskou republikou, je třeba konstatovat, že navrhovatel nevysvětluje, jak by takové rozdílné zacházení, i kdyby bylo prokázáno, mohlo mít vliv na přijetí rozhodnutí ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení.
31 A konečně v rozsahu, v němž navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká, že nerozhodl, že Rada má odhlédnout od podmínky jednomyslného hlasování a rozhodnout kvalifikovanou většinou v souladu s čl. 31 odst. 2 první odrážkou SEU, je třeba konstatovat, že se toto ustanovení nachází v kapitole 2 hlavy V Smlouvy o EU obsahující zvláštní ustanovení týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, a není tedy relevantní pro výklad čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení.
32 Druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být proto rovněž zamítnut.
33 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být jako celek zčásti odmítnut jako zjevně nepřípustný a zčásti zamítnut jako zjevně neopodstatněný.
K nákladům řízení
34 Podle článku 137 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu, se v usnesení, jímž se končí řízení, rozhodne o nákladech řízení.
35 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo toto usnesení přijato před doručením kasačního opravného prostředku další účastnici řízení, a tedy předtím, než jí mohly vzniknout náklady řízení, je třeba rozhodnout, že navrhovatel ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zčásti odmítá jako zjevně nepřípustný a zčásti zamítá jako zjevně neopodstatněný.
2) Eugen Tomac ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy