Věc T‑260/11

Španělské království

v.

Evropská komise

„Rybolov – Zachování mořských zdrojů – Překročení rybolovných kvót pro makrelu obecnou přidělených Španělsku v oblastech VIII c, IX a X a ve vodách Unie oblasti CECAF 34.1.1 pro rok 2010 – Odpočty z rybolovných kvót na roky 2011 až 2015 – Právo na obhajobu – Právní jistota – Legitimní očekávání – Rovné zacházení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 18. června 2014

1.      Rybolov – Zachování mořských zdrojů – Režim rybolovných kvót – Odpočty z kvót přidělených na daný rok z důvodu překročení kvót přidělených na předchozí roky – Nařízení č. 1224/2009, článek 105 – Povinnosti Komise a prostor Komise pro uvážení

(Nařízení Rady č. 1224/2009, čl. 105 odst. 1, 2 a 6; nařízení Rady č. 2371/2002, článek 30)

2.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Dodržování v rámci správních řízení – Rozsah

3.      Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá správou

4.      Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Meze – Společná rybářská politika – Přizpůsobování právní úpravy změnám hospodářské situace – Nemožnost dovolávat se ochrany legitimního očekávání – Ochrana odepřená původci zjevného porušení platné právní úpravy

(Nařízení Rady č. 23/2010; nařízení Komise č. 165/2011)

5.      Právo Evropské unie – Zásady – Rovné zacházení – Pojem – Rozdílné zacházení v případě odlišné, a tudíž nesrovnatelné faktické a právní situace – Neexistence porušení

1.      Skutečnost, že čl. 105 odst. 6 nařízení č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky používá výraz „mohou“, nasvědčuje tomu, že Komise má prostor pro uvážení v zásadní otázce, zda je třeba předložit výboru pro rybolov a akvakulturu zřízenému článkem 30 nařízení č. 2371/2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky návrh na vydání prováděcích pravidel pro odpočet z budoucích rybolovných kvót, překročil-li členský stát kvóty přidělené pro daný rok, a že tato posuzovací pravomoc Komisi umožňuje zvolit za tímto účelem jeden z předmětů či nástrojů uvedeného nařízení. Z toho vyplývá, že členský stát vychází z nesprávné premisy, když tvrdí, že Komise měla povinnost přijmout prováděcí pravidla k provedení nástrojů, jež má k dispozici na základě čl. 105 odst. 1 a 2 tohoto nařízení.

Článek 105 odst. 1 uvedeného nařízení naopak dává Komisi vázanou pravomoc v tom smyslu, že pokud prokáže, že členský stát překročil rybolovnou kvótu, musí provést odpočet z budoucích kvót uvedeného členského státu. Podobně čl. 105 odst. 2 téhož nařízení nedává Komisi posuzovací pravomoc, pokud jde o důsledky takového překročení v daném roce, ale zavazuje ji k tomu, aby provedla v následujícím roce nebo letech odpočty z roční kvóty členského státu, který je přečerpal pomocí předem stanoveného násobícího koeficientu v závislosti na zjištěném rozsahu přečerpání. Z toho vyplývá, že celková výše prováděného odpočtu se stanoví na základě přesného početního úkonu, jehož parametry, tj. rozsah přečerpání a násobící koeficient, toto ustanovení přímo uvádí, takže Komise nemá posuzovací pravomoc při určování jeho výše.

Z toho vyplývá, že ustanovení čl. 105 odst. 1 a 2 nařízení č. 1224/2009, a zejména ustanovení o výpočtu výše celkového prováděného odpočtu, jsou dostatečně jasná, přesná a bezpodmínečná, a Komise je tedy může přímo aplikovat.

(viz body 40, 41, 44, 45)

2.      Právo být vyslechnut zaručuje každému možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů. Dodržování této zásady musí být zajištěno jak v případě, že není specificky upravena, tak v případě, že právní předpis uvedenou zásadu nerespektuje. Je-li unijním orgánům svěřena posuzovací pravomoc, má respektování záruk ve správních řízeních zakotvených unijním právním řádem tím zásadnější význam.

Právo být vyslechnut je tedy dáno v případě, že správa hodlá přijmout akt nepříznivě zasahující do právního postavení, tj. akt, který může nepříznivě zasáhnout zájmy dotyčného jednotlivce či členského státu, a jeho uplatnění nezávisí na tom, zda sekundární právo obsahuje výslovné pravidlo v tomto ohledu.

(viz body 62–64)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 84)

4.      Opatrný a obezřetný hospodářský subjekt, který je s to předvídat přijetí unijního opatření, které se může nepříznivě dotknout jeho zájmů, se nemůže zásady ochrany legitimního očekávání dovolávat, pokud je toto opatření přijato. Hospodářské subjekty navíc nemohou legitimně očekávat, že bude zachován existující stav, který může být změněn v rámci posuzovací pravomoci unijních orgánů, a to zvláště v takové oblasti, jako je společná rybářská politika, jejíž předmět s sebou nese neustálé přizpůsobování v závislosti na změnách hospodářské situace. Porušení zásady ochrany legitimního očekávání se konečně nemůže dovolávat osoba, jejíž vinou došlo ke zjevnému porušení platných právních předpisů.

(viz body 87, 88)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 93)