Kasační opravný prostředek podaný dne 2. dubna 2021 Evropskou investiční bankou proti rozsudku Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) vyhlášenému dne 27. ledna 2021 ve věci T-9/19, ClientEarth v. EIB

(věc C-212/21 P)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Evropská investiční banka (EIB) (zástupci: T. Gilliams, G. Faedo a K. Carr, zmocněnci)

Další účastnice řízení: ClientEarth, Evropská komise

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že je žaloba přípustná a opodstatněná;

zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, zejména jeho výrok;

dospěje-li Soudní dvůr k závěru, že to stav řízení dovoluje, zamítl žalobu;

uložil organizaci ClientEarth náhradu nákladů řízení vynaložených oběma účastnicemi v řízení o kasačním opravném prostředku i v prvostupňovém řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka uvádí tři důvody kasačního opravného prostředku.

Zaprvé byla napadeným rozsudkem nesprávně odmítnuta pro nepřípustnost obrana EIB týkající se nezávislosti, které EIB požívá v oblasti svých finančních operací. Tribunál nezohlednil ustanovení primárního práva EU, na kterých je založena obrana EIB, nesplnil svou povinnost uvést odůvodnění a zkreslil odpověď EIB na žádost organizace ClientEarth o vnitřní přezkum založenou na článku 10 Aarhuského nařízení1 . V důsledku toho Tribunál podal nesprávný výklad definice pojmu „správní akt“ podle čl. 2 odst. 1 písm. g) Aarhuského nařízení.

Zadruhé dospěl Tribunál v napadeném rozsudku k nesprávnému závěru, že rozhodnutí přijaté správní radou EIB dne 12. dubna 2018, kterým se schvaluje financování projektu elektrárny na biomasu v Curtis (Španělsko), představuje správní akt, který má „právně závazné vnější účinky“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. g) Aarhuského nařízení. Tribunál porušil zásadu přednosti primárního práva EU před sekundárním právem EU a před mezinárodními dohodami, nezohlednil čl. 271 písm. c) a čl. 263 odst. 4 SFEU a nesprávně uplatnil článek 263 SFEU.

Zatřetí dospěl Tribunál v napadeném rozsudku k nesprávnému závěru, že rozhodnutí správní rady EIB ze dne 12. dubna 2018 představuje správní akt „podle práva životního prostředí“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. g) Aarhuského nařízení. Tribunál nesprávně vyložil definici uvedenou v čl. 2 odst. 1 písm. f) Aarhuského nařízení, neidentifikoval správný právní základ pro dotčené rozhodnutí a podal nejednotný výklad Aarhuského nařízení ve světle Aarhuské úmluvy.

____________

1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).