STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PEDRA CRUZ VILLALÓNA
přednesené dne 14. dubna 2011(1)
Věc C‑70/10
Scarlet Extended SA
proti
Société belge des auteurs compositeurs et éditeurs (Sabam)
za přítomnosti:
Belgian Entertainement Association Video ASBL (BEA Video),
Belgian Entertainement Association Music ASBL (BEA Music),
Internet Service Provider Association ASBL (ISPA),
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d’appel de Bruxelles (Belgie)]
„Informační společnost – Práva duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48/ES – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Protiprávní stahování z internetu – Výměny souborů prostřednictvím programů ‚peer-to-peer‘ – Systém filtrování elektronických komunikací – Systém blokování souborů vyměňovaných v rozporu s právy duševního vlastnictví – Právo na respektování soukromého života – Ochrana osobních údajů – Články 7 a 8 Listiny – Článek 8 EÚLP – Směrnice 95/46/ES – Směrnice 2002/58/ES – Důvěrnost komunikací – Právo na svobodu projevu – Článek 11 Listiny – Článek 10 EÚLP – Odpovědnost zprostředkujících poskytovatelů služeb – Obecná povinnost dohledu nad informacemi – Směrnice 2000/31/ES – Právní stát – Omezení práv a svobod ‚stanovené zákonem‘ – Kvalita zákona – Dodržování pravidel právního státu“
I – Úvod
II – Právní rámec
A – Právo Unie
1. Právní úprava týkající se ochrany duševního vlastnictví
a) Směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti
b) Směrnice 2004/48 o dodržování práv duševního vlastnictví
2. Právní úprava týkající se ochrany osobních údajů
a) Směrnice 95/46 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů
b) Směrnice 2002/58 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací
3. Právní úprava týkající se elektronického obchodu: směrnice 2000/31
B – Vnitrostátní právo
III – Skutkový základ sporu v původním řízení a předběžné otázky
A – Skutkové okolností a řízení v původním řízení
B – Předběžné otázky
C – Řízení před Soudním dvorem
IV – Analýza
A – Úvodní poznámky
1. Přeformulování první otázky: EÚLP a Listina
2. Struktura odpovědi
3. Přístup ve čtyřech fázích
B – Navrhované opatření (příkaz k ukončení protiprávního jednání) a požadovaný „systém“ (filtrování a blokování)
1. Systém filtrování a blokování
i) Systém „filtrování“
ii) Systém „blokování“
2. Rysy soudního příkazu
a) „bez časového omezení“: časová působnost opatření
b) „všechny příchozí i odchozí elektronické komunikace“: věcná působnost opatření
c) „vůči všem svým zákazníkům“ osobní působnost opatření
d) „obecně, preventivně“: preventivní a odrazující funkce navrhovaného opatření
e) „na své náklady: úhrada nákladů na provedení navrhovaného opatření
3. Mezitímní závěry
C – Kvalifikace opatření ve vztahu ke směrnicím a článkům 7, 8 a 11 Listiny: „omezení“ ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny
1. „vykládaných zejména se zřetelem k článkům 7 a 8 Listiny“: k respektování soukromého života a k právu na ochranu osobních údajů
a) Ochrana osobních údajů (článek 8 Listiny)
b) Důvěrnost elektronických komunikací (článek 7 Listiny)
2. „vykládaných zejména se zřetelem k článku 11 Listiny“: k záruce svobody projevu a informací
3. Mezitímní závěry
D – K podmínkám omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou a konkrétně k podmínce spočívající v „kvalitě zákona“ (čl. 52 odst. 1 Listiny)
E – „na základě jediného zákonného ustanovení“: přezkum vnitrostátních právních předpisů ve vztahu k podmínce spočívající v „kvalitě zákona“ (čl. 52 odst. 1 Listiny)
V – Závěry
I – Úvod
1. Projednávaná věc poskytuje Soudnímu dvoru příležitost vyjádřit se k otázce porušování autorského práva a práv s ním souvisejících na internetu, protiprávního stahování chráněných děl, jevu, který je obecně označován jako „pirátství“ hudebních, filmových, audiovizuálních nebo literárních děl, a zabývat se tak bojem vedeným majiteli těchto práv nebo jejich právními nástupci proti tomu, co je prezentováno jako celosvětová pohroma(2). Soudní dvůr je konkrétně nově vyzván, aby rozhodl z pohledu práva Unie o životaschopnosti některých technických opatření boje proti pirátství, která, i když jejich důvěryhodnost není zcela prokázána a i když neustále podléhají technologickému pokroku a vývoji praktik, jsou prezentována jako vhodná odpověď na útoky na práva duševního vlastnictví, ke kterým každodenně dochází na „síti“.
2. Předběžné otázky položené Soudnímu dvoru v této věci vyžadují výklad jak složitého souboru ustanovení aktů sekundárního práva, tak i ustanovení primárního práva, konkrétně Listiny základních práv Evropské unie(3), ve vztahu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod(4). Je však třeba ihned uvést, že se v tomto stanovisku nebudu zabývat souborem právních otázek a technických problémů(5), které dotčená opatření vyvolávají. Na základě samotné formulace otázek položených předkládajícím soudem, jakož s ohledem na vylíčení právního a skutkového stavu věci v původním řízení, se pokusím poskytnout tomuto soudu užitečnou odpověď, když se budu soustředit na jejich nejzákladnější aspekty.
3. Soudní dvůr je v tomto ohledu primárně vyzván, aby konkrétně předkládajícímu soudu sdělil zda je z hlediska práva Unie vnitrostátnímu soudu umožněno, aby přijal takové opatření, jako je opatření, které je navrhováno ve věci v původním řízení a které ukládá poskytovateli internetového připojení(6) povinnost zavést systém filtrování a blokování elektronických komunikací. Vzhledem k tomu, že takto navrhované opatření má zcela odlišný dosah pro tohoto ISP na straně jedné a pro uživatele služeb tohoto ISP a obecně pro uživatele internetu na straně druhé, bude třeba zohlednit tento dvojí pohled, i když se samotná položená otázka týká obzvláště práv uživatelů.
4. Úvodem je třeba rovněž upřesnit, že se projednávaná věc liší od věci, v níž byl vydán rozsudek Promusicae(7), i když jejich právní rámec a jejich obecný kontext vykazují zjevně podobné znaky. Přestože projednávaná věc vyžaduje stejně jako věc Promusicae uvedení požadavků spojených s ochranou různých základních práv v soulad, obě věci vykazují odlišné znaky, které, jak zdůrazňuje samotný předkládající soud, vylučují, aby ponaučení z rozsudku Promusicae, zejména zásada spravedlivé rovnováhy práv, kterou definuje, byla dostačující k tomu, aby mohl rozhodnout. Ve věci Promusicae bylo totiž po ISP požadováno, aby v rámci soudního řízení odhalil totožnost a adresu bydliště osob identifikovaných jejich IP adresou(8), datem a hodinou jejich připojení. V soudním rámci se tedy jednalo o sdělení známých a identifikovaných údajů. Ve věci v původním řízení je naopak po poskytovateli internetového připojení vyžadováno, aby zavedl systém filtrování elektronických komunikací a systém blokování elektronických souborů, o kterých se má za to, že porušují právo duševního vlastnictví. Není vyžadován zásah a posteriori po zjištění porušení autorského práva nebo práv s ním souvisejících, ale zásah a priori, aby bylo takovému porušení zabráněno a konkrétně aby byl zaveden systém, který může preventivně bránit jakémukoliv budoucímu porušení práva duševního vlastnictví(9) za podmínek, které jsou provázeny značnou nejistotou, jak uvidíme dále.
5. Po uvedení těchto skutečností je nicméně přirozeně třeba provést přezkum situace, která je předmětem věci v původním řízení, primárně z pohledu základních práv.
II – Právní rámec
A – Právo Unie
6. Soudní dvůr je primárně žádán o výklad směrnice 2001/29/ES(10) a směrnice 2004/48/ES(11), které se týkají ochrany duševního vlastnictví, směrnice 95/46/ES(12) a směrnice 2002/58/ES(13), které se týkají ochrany osobních údajů, a směrnice 2000/31/ES(14) o elektronickém obchodu, mezi kterými existují složité vztahy. S ohledem na tuto složitost budou v rámci uvedení právního rámce věci převzata pouze ustanovení práva, která jsou nezbytná k pochopení sporu v původním řízení.
1. Právní úprava týkající se ochrany duševního vlastnictví
a) Směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti
7. Článek 8 směrnice 2001/29, nadepsaný „Sankce a ochranné prostředky“, zní následovně:
„1. Členské státy stanoví přiměřené sankce a ochranné prostředky [vhodné prostředky právní ochrany] proti porušování práv a povinností stanovených v této směrnici a přijmou veškerá nezbytná opatření, aby tyto sankce a ochranné prostředky [prostředky právní ochrany] byly používány. Sankce takto stanovené musí být účinné, přiměřené a odrazující.
2. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby nositelé práv dotčení protiprávním jednáním prováděným na jeho území mohli podat žalobu na náhradu škody a/nebo žádat o soudní zákaz, popřípadě o zabavení jak materiálu porušujícího právo, tak zařízení, výrobků nebo součástek uvedených v čl. 6 odst. 2.
3. Členské státy zajistí, aby nositelé práv měli možnost žádat o soudní zákaz ve vztahu ke zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí stranou využívány k porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících.“
b) Směrnice 2004/48 o dodržování práv duševního vlastnictví
8. Článek 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/48 stanoví:
„Členské státy zajistí, aby soudní orgány na žádost navrhovatele mohly:
a) vydat vůči údajnému porušovateli práv prozatímní soudní zákaz s cílem zamezit hrozící [hrozícímu] porušení práva duševního vlastnictví nebo prozatímně zakázat, případně pod penále, pokud to vnitrostátní právo umožňuje, pokračování v údajném porušování tohoto práva, nebo podmínit takové pokračování složením záruky k zajištění odškodnění nositele práva; prozatímní soudní zákaz lze vydat za stejných podmínek i vůči zprostředkovateli, jehož služeb využívá třetí osoba k porušování práv duševního vlastnictví; soudní zákazy vůči zprostředkovatelům, jejichž služeb využívá třetí osoba k porušování práva autorského a práv s ním souvisejících, upravuje směrnice 2001/29/ES.“
9. Článek 11 směrnice 2004/48, nadepsaný „Soudní zákazy“, stanoví:
„Členské státy zajistí, aby v případě vydání soudního rozhodnutí zjišťujícího porušení práva duševního vlastnictví mohly soudní orgány vydat vůči porušovateli práv soudní zákaz dalšího porušování. Stanoví-li tak vnitrostátní právo, může být za nedodržení tohoto zákazu případně uloženo penále k zajištění jeho dodržování. Aniž je dotčen čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29/ES, zajistí členské státy, aby nositelé práv mohli požádat o vydání soudního zákazu vůči prostředníkům [zprostředkovatelům], jejichž služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví.“
2. Právní úprava týkající se ochrany osobních údajů
a) Směrnice 95/46 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů
10. Článek 13 odst. 1 písm. g) směrnice 95/46 stanoví:
„Členské státy mohou přijmout legislativní opatření s cílem omezit rozsah povinností a práv uvedených v čl. 6 odst. 1, v článku 10, v čl. 11 odst. 1 a v článcích 12 a 21, pokud toto omezení představuje opatření nezbytné pro zajištění:
[…]
g) ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých.“
b) Směrnice 2002/58 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací
11. Článek 5 směrnice 2002/58, věnovaný důvěrnému charakteru sdělení, ve svém prvním odstavci stanoví:
„Členské státy zajistí prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících provozních údajů. Zejména zakáží příposlech, odposlech, uchovávání nebo jiné druhy zachycování či sledování sdělení a s nimi souvisejících provozních údajů osobami jinými než uživateli bez souhlasu dotčených uživatelů, pokud k takovému jednání nejsou zákonem oprávněny v souladu s čl. 15 odst. 1. Tento odstavec nebrání technickému uchovávání, které je nezbytné pro přenos sdělení, aniž by tím byla dotčena zásada důvěrnosti.“
12. Článek 15 odst. 1 směrnice 2002/58, který stanoví použití některých ustanovení směrnice 95/46/ES, uvádí:
„Členské státy mohou přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností uvedených v článku 5, článku 6, čl. 8 odst. 1, 2, 3 a 4 a článku 9 této směrnice, pokud toto omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, přiměřené a úměrné [vhodné a přiměřené] opatření pro zajištění národní bezpečnosti (tj. bezpečnosti státu), obrany, veřejné bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému, jak je uvedeno v čl. 13 odst. 1 směrnice 95/46/ES. Členské státy mohou mimo jiné přijmout právní opatření umožňující zadržení údajů na omezenou dobu na základě důvodů uvedených v tomto odstavci. Veškerá opatření uvedená v tomto odstavci musí být v souladu s obecnými zásadami práva Společenství, včetně zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 a 2 Smlouvy o založení Evropské unie [Smlouvy o Evropské unii].“
3. Právní úprava týkající se elektronického obchodu: směrnice 2000/31
13. Článek 15 směrnice 2000/31, který uzavírá oddíl IV věnovaný odpovědnosti zprostředkujících poskytovatelů, stanoví zásadu neexistence obecné povinnosti dohledu následovně:
„1. Členské státy neukládají poskytovatelům služeb uvedených v článcích 12, 13 a 14 obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní činnost.
2. Členské státy mohou poskytovatelům služeb informační společnosti uložit povinnost, aby neprodleně informovali příslušné orgány veřejné moci o pravděpodobných protiprávních činnostech vykonávaných poskytovateli služeb [příjemci jejich služeb] nebo o protiprávních informacích, které tito poskytovatelé [příjemci], poskytují, nebo aby sdělili příslušným orgánům veřejné moci na jejich žádost informace, na jejichž základě lze zjistit totožnost příjemců jejich služeb, s nimiž uzavřeli dohodu o shromažďování informací.“
B – Vnitrostátní právo
14. Článek 87 odst. 1 zákona ze dne 30. června 1994 o právu autorském a právech s ním souvisejících(15), ve znění zákona ze dne 10. května 2007, kterým se provádí čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29 a článek 11 směrnice 2004/48, stanoví:
„Předseda soudu prvního stupně a předseda obchodního soudu […] konstatují, že došlo k porušení autorského práva nebo práva s ním souvisejícího, a přikáží ukončení protiprávního jednání.
Příkaz k ukončení protiprávního jednání mohou vydat také vůči zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí osobou využívány k porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících.“
III – Skutkový základ sporu v původním řízení a předběžné otázky
A – Skutkový stav a původní řízení
15. Prostřednictvím obsílky ze dne 24. června 2004 podala Société belge des auteurs compositeurs et éditeurs (Sabam) proti společnosti Scarlet Extended SA(16), ISP, návrh k předsedovi tribunal de première instance de Bruxelles, jakožto soudci rozhodujícímu o předběžném opatření, na ukončení protiprávního jednání podle zákona ze dne 30. června 1994 o autorském právu a právech s ním souvisejících.
16. Společnost Sabam tvrdí, že společnost Scarlet má jakožto ISP ideální postavení k tomu, aby přijala opatření, která zajistí ukončení porušování autorského práva ze strany jejích zákazníků, uživatelů internetu, kteří si protiprávně stahují díla obsažená v jejím katalogu pomocí programů „peer to peer“ bez úhrady poplatků, což jsou praktiky ze kterých má společnost Scarlet prospěch, neboť mohou rozšířit objem provozu, a tím i zvýšit poptávku po jejích službách.
17. Společnost Sabam se především domáhala, aby bylo určeno, že došlo k porušení autorského práva k hudebním dílům patřícím do jejího repertoáru, konkrétně práva na rozmnožování a práva na sdělování díla veřejnosti, ke kterému došlo z důvodu nedovolené výměny hudebních elektronických souborů pomocí programů „peer-to-peer“ při využívání služeb poskytovaných společností Scarlet.
18. Společnost Sabam se dále domáhala, aby bylo společnosti Scarlet uloženo zajistit ukončení tohoto protiprávního jednání tím, že svým zákazníkům znemožní nebo zablokuje jakoukoli formu odesílání nebo přijímání souborů obsahujících hudební dílo prostřednictvím programu „peer-to-peer“ bez souhlasu oprávněných osob, pod sankcí penále.
19. Nakonec se společnost Sabam domáhala, aby jí společnost Scarlet předala do osmi dnů od doručení rozsudku popis přijatých opatření, pod sankcí penále, aby zveřejnila určitý text na své domovské internetové stránce, jakož i aby zveřejnila uvedený rozsudek ve dvou denících a jednom týdeníku dle svého výběru.
20. Rozsudkem ze dne 26. listopadu 2004 předseda soudu shledal, že došlo k porušení autorského práva, ze kterého vznesla obvinění společnost Sabam. Avšak před dalším rozhodováním o návrhu na ukončení protiprávního jednání přibral znalce, aby posoudil, zda jsou technická řešení navržená společností Sabam po technické stránce proveditelná, zda umožňují filtrovat pouze neoprávněné výměny elektronických souborů a zda existují i další nástroje pro kontrolu užívání programů „peer-to-peer“, a aby určil cenu zvažovaných nástrojů.
21. Znalec předložil dne 29. ledna 2007 svůj znalecký posudek, jehož závěry, převzaté v předkládacím rozhodnutí, jsou následující:
„1. Síť peer-to-peer je transparentní prostředek pro sdílení obsahu, který je nezávislý, decentralizovaný a vybavený pokročilou funkcí vyhledávání a stahování.
2. S výjimkou řešení, jež navrhuje Audible Magic, se všechna řešení snaží zamezit užívání sítí peer-to-peer bez ohledu na jimi přenášený obsah.
3. Trvalost řešení spočívajících ve filtrování aplikace peer-to-peer krom toho zdaleka není ve střednědobém výhledu (2 až 3 roky) zajištěna kvůli čím dál tím většímu využívání kryptování u tohoto typu aplikace.
4. Jedině řešení navržené společností Audible Magic se tedy snaží na tuto problematiku odpovědět cíleně. Toto řešení, které je určeno hlavně pro oblast vzdělávání, však není vnitřně dimenzováno tak, aby mohlo reagovat na objem provozu u ISP. Použití této techniky u ISP tak vyžaduje vysoké pořizovací a provozní náklady k vyrovnání tohoto nedostatku.
5. Tyto náklady je třeba posoudit ve vztahu k období, po které bude toto řešení účinné, přičemž výše zmíněné kryptování činí toto řešení neúčinným také v rámci tranzitního filtrování.
6. Zavedení interních metod šetření prováděných uvnitř sítě peer-to-peer je složitější, tyto metody ale poskytují lepší výsledky. Tyto metody se totiž a priori zaměřují pouze na nelegální výměnu a dokáží rozlišovat, za jakých souvislostí výměna probíhá.
7. Tyto metody kromě toho nejsou, nebo jsou znatelně méně citlivé na kryptování a podle mne jsou nejlepší investicí ve střednědobém i dlouhodobém výhledu k zajištění dodržování autorských práv při respektování práv všech.“
22. Na základě tohoto znaleckého posudku předseda tribunal de première instance de Bruxelles (soud prvního stupně v Bruselu) dne 29. června 2007 vydal druhý rozsudek, kterým uložil společnosti Scarlet, aby zajistila ukončení porušování autorského práva zjištěného rozsudkem ze dne 26. listopadu 2004 tím, že svým zákazníkům znemožní jakoukoli formu odesílání nebo přijímání elektronických souborů obsahujících hudební dílo z repertoáru společnosti Sabam prostřednictvím programu „peer-to-peer“, pod sankcí penále ve výši 2 500 eur za každý den, kdy Scarlet nebude plnit povinnosti uložené vydaným rozsudkem, a to po uplynutí lhůty šesti měsíců.
23. Společnost Scarlet podala dne 6. září 2007 proti tomuto rozsudku odvolání ke cour d’appel de Bruxelles (odvolací soud v Bruselu).
24. Prostřednictvím obsílky ze dne 7. prosince 2007 podala společnost Scarlet mimoto návrh k předsedovi tribunal de première instance de Bruxelles na zrušení či přinejmenším přerušení placení penále, které jí bylo uloženo. Společnost Scarlet tvrdila, že není schopna z věcného či časového hlediska splnit příkaz k ukončení protiprávního jednání, protože systém Audible Magic nefunguje a protože není prokázáno, že účinné zablokování nebo filtrování provozu „peer-to-peer“ je pro poskytovatele internetového připojení technicky proveditelné.
25. Rozsudkem ze dne 22. října 2008 předseda tribunal de première instance de Bruxelles tento návrh zamítl s tím, že devolutivní účinek odvolání brání tomu, aby účastníci řízení před ním projednávali spor opakovaně. Uznal sice, že řešení společnosti Audible Magic nebylo možné úspěšně provést, konstatoval však, že společnost Scarlet nevyzkoušela další blokovací nebo filtrovací řešení, a neprokázala tedy, že by s využitím těchto technických opatření nebylo možné příkaz k ukončení protiprávního jednání splnit. Aby společnost Scarlet mohla prozkoumat další prostředky nápravy, předseda soudu nicméně přerušil placení penále až do 31. října 2008.
B – Předběžné otázky
26. Za těchto okolností se Cour d’appel de Bruxelles rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1. Umožňují směrnice 2001/29 a 2004/48, ve spojení se směrnicemi 95/46, 2000/31 a 2002/58, vykládané zejména se zřetelem k článkům 8 a 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aby členské státy dovolily vnitrostátnímu soudu, který má rozhodnout v řízení ve věci samé na základě jediného zákonného ustanovení, podle kterého ‚[vnitrostátní soud může] vydat příkaz k ukončení protiprávního jednání také vůči zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí osobou využívány k porušování autorského práva nebo práva s ním souvisejícího‘, aby poskytovateli internetového připojení (zkráceně ISP) nařídil zavést vůči všem svým zákazníkům obecně, preventivně, výlučně na náklady tohoto ISP a bez časového omezení systém filtrování všech příchozích i odchozích elektronických komunikací přenášených prostřednictvím jeho služeb, zejména s využitím programů peer-to-peer, za účelem identifikace pohybu elektronických souborů v jeho síti obsahujících hudební, kinematografické nebo audiovizuální dílo, k němuž navrhovatel údajně vlastní práva, a následně zablokovat jejich přenos buď při vyžádání, nebo při odeslání?
2. V případě kladné odpovědi na [první] otázku, ukládají tyto směrnice vnitrostátnímu soudu, který má rozhodnout o návrhu na vydání soudního příkazu vůči zprostředkovateli, jehož služby jsou třetí osobou využívány k porušování autorského práva, aby uplatňoval zásadu proporcionality, má-li rozhodnout o účinnosti navrhovaného opatření a o jeho odrazujícím účinku?“
C – Řízení před Soudním dvorem
27. Společnost Scarlet, společnost Sabam společně s Belgian Entertainement Association Video (BEA Video) a Belgian Entertainement Association Video (BEA Music), jakož i Internet Service Provider Association (ISPA) a Belgické království, Česká republika, Nizozemské království, Polská republika, Finská republika a Evropská komise předložily písemná vyjádření.
28. Soudní dvůr vyslechl zástupce společnosti Scarlet, společnosti Sabam, ISPA, jakož i zmocněnce Belgického království, České republiky, Italské republiky, Nizozemského království, Polské republiky a zmocněnce Evropské komise na jednání, které se konalo dne 13. ledna 2011.
IV – Analýza
A – Úvodní poznámky
1. Přeformulování první otázky: EÚLP a Listina
29. Překládající soud uvádí, že se jeho první předběžná otázka týká výkladu několika ustanovení sekundárního práva Unie „se zřetelem k článkům 8 a 10 EÚLP“. Při tom se zcela jistě může opírat o čl. 6 odst. 3 SEU, podle kterého „[z]ákladní práva, která jsou zaručena [EÚLP] […], tvoří obecné zásady práva Unie“. V tomto ohledu je však třeba učinit úvodní poznámky, které povedou k přesnému přeformulování otázky.
30. Především tentýž článek 6 SEU ve svém úvodu v odst. 1 prvním pododstavci uvádí, že Listina „má stejnou právní sílu jako Smlouvy“, což Soudní dvůr zdůraznil ve své poslední judikatuře(17). Vzhledem k tomu, že práva, svobody a zásady stanovené v Listině tak mají samy o sobě nejvyšší právní sílu, použití uvedených obecných zásad již není nezbytné, jelikož tyto zásady odpovídají právům, svobodám a zásadám stanoveným v Listině. Tato skutečnost svědčí ve prospěch přezkumu otázky ve vztahu k ustanovením Listiny spíše než ve vztahu k ustanovením EÚLP, která jsou rovnocenná(18).
31. Dále, čl. 52 odst. 3 Listiny stanoví, že „[p]okud [Listina] obsahuje práva odpovídající právům zaručeným [EÚLP], jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá uvedená úmluva“ s tím, že „[t]oto ustanovení nebrání tomu, aby právo Unie poskytovalo širší ochranu“(19). Za okolností věci v původním řízení přitom práva zaručená v článku 8 EÚLP „odpovídají“ ve smyslu čl. 52 odst. 3 Listiny právům zaručeným v článcích 7 („respektování soukromého a rodinného života“) a 8 („ochrana osobních údajů“) Listiny, stejně jako práva zaručená v článku 10 EÚLP „odpovídají“ právům zaručeným v článku 11 Listiny („svoboda projevů a informací“) bez ohledu na rozdíly týkající se použitých formulací a pojmů(20).
32. Nakonec, je třeba uvést, že ustanovení EÚLP, která za určitých podmínek umožňují omezení zaručených práv a svobod, v projednávané věci její čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2, rovněž odpovídají obecnému ustanovení Listiny obsahujícímu lehce odlišnou formulaci, které je společné pro všechny práva a svobody, které Listina zaručuje, a sice odstavec 1 jejího článku 52, nadepsaného „Rozsah a výklad práv a zásad“.
33. Toto posledně uvedené ustanovení podřizuje „[k]aždé omezení výkonu práv a svobod“ řadě podmínek. Samotný výraz „omezení“ odpovídá výrazu „zásah“ použitému v článku 8 EÚLP a výrazu „omezení“ použitému v článku 10 EÚLP, což jsou ustanovení, která stanoví různé podmínky, které rovněž v široké míře odpovídají podmínkám stanoveným v čl. 52 odst. 1 Listiny a jejichž výklad poskytnutý Evropským soudem pro lidská práva musí Soudní dvůr zohlednit(21). V rozsahu, v němž však tyto podmínky obsahují rozdíly, se mi zdá jasné, že bude třeba ustanovení Listiny vykládat autonomně(22).
34. V důsledku toho a s výše učiněnými výhradami navrhuji změnit otázku překládajícího soudu tak, že uvedení článků 8 a 10 EÚLP bude nahrazeno odkazem na „články 7, 8 a 11 Listiny, ve spojení s čl. 52 odst. 1 Listiny, vykládané v případě nutnosti s přihlédnutím k článkům 8 a 10 EÚLP“.
2. Struktura odpovědi
35. Společnost Scarlet a ISPA, jakož i belgická, česká, italská, nizozemská, polská a finská vláda na základě věcné analýzy příslušných ustanovení obecně tvrdí, a liší se přitom v přístupu k problému, že právo Unie brání přijetí takového opatření, které je navrhováno. Komise se domnívá, že dotčené směrnice sice samy o sobě nebrání zavedení takového systému filtrování a blokování, jako je požadovaný systém, avšak konkrétní podmínky jeho zavedení nejsou v souladu se zásadou proporcionality. V podstatě se tak domnívá, že v konečném důsledku vnitrostátní soud prvního stupně porušil požadavky, které vyplývají ze zásady proporcionality, přičemž vnitrostátní ustanovení práva sama o sobě nejsou protiprávní.
36. V tomto ohledu je třeba sice připomenout, že čl. 52 odst. 1 Listiny vyžaduje, aby jakékoliv omezení práv a svobod respektovalo kromě jiných podmínek zásadu proporcionality. Zásadu proporcionality je nepochybně třeba dodržet, pokud ve smyslu tohoto ustanovení dochází k omezení, tedy nejen ve fázi konkrétního uplatnění omezení soudem, což je právě předmětem druhé otázky, ale rovněž předem, ve fázi jeho obecného vymezení, jeho formulování zákonodárcem. Podle mého názoru je v tomto aspektu argumentace Komise chybná.
37. V každém případě je zcela nepochybné, že jestliže samotný „zákon“ musí podléhat přezkumu proporcionality, k tomuto přezkumu může dojít až po případném zjištění samotné „existence“ uvedeného zákona. V tomto ohledu není náhodné, že první z podmínek jakéhokoliv omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou stanovených jejím čl. 52 odst. 1 je, že toto omezení musí být „stanoveno zákonem“. Když se tedy překládající soud dotazuje, zda dotčené opatření může být přijato „pouze na základě ustanovení zákona“, které cituje, v první řadě nás vyzývá k přezkumu dodržení této první podmínky. Tento aspekt otázky je podle mého názoru neopominutelný a má přednost před všemi ostatními(23). V případě neexistence „zákona“ ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny totiž není třeba přezkoumávat postupně podmínky, kterým je podřízeno každé omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou, a zejména podmínku proporcionality. I když Soudní dvůr neměl příliš příležitostí zabývat se touto podmínkou(24), tato podmínka je nicméně obsažena v článcích 8 a 10 EÚLP a již dlouhou dobu se k ní váže bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva, což je důvod, proč bude třeba tuto judikaturu obzvláště přezkoumat za účelem poskytnutí úplné a především užitečné odpovědi překládajícímu soudu.
3. Přístup ve čtyřech fázích
38. Cour d’appel de Bruxelles překládá svou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce formou dvou otázek, z nichž druhá, která se týká respektování zásady proporcionality vnitrostátními soudy, je položena pouze podpůrně, v projednávané věci pro případ, že Soudní dvůr odpoví kladně na první otázku. Rád bych předjal, že jelikož dále dospěji k závěru, že je třeba na první otázku odpovědět záporně, nebude třeba druhou otázku zkoumat(25).
39. S přihlédnutím k tomu mi samotná formulace první předběžné otázky, která je značně bohatá a přesná, umožní rozvinout moji argumentaci, když budu vycházet přímo z jednotlivých prvků, které obsahuje. Za tímto účelem navrhuji vyložit moji argumentaci ve čtyřech fázích.
40. Zaprvé a především bude třeba se podrobně zabývat povahou a rysy opatření, jehož vydání, či přesně potvrzení nebo zrušení v odvolacím řízení, je navrhováno předkládajícímu soudu, kterým je v projednávané věci zavedení systému filtrování a blokování, při rozlišení rysů navrhovaného opatření, tedy rysů samotného příkazu k ukončení protiprávního jednání, a rysů jeho obsahu. Již analýza tohoto opatření by měla umožnit poskytnout základní odpověď na položenou otázku přinejmenším z hlediska práv a zájmů společnosti Scarlet. Nicméně, jelikož je primárně požadována odpověď na položenou otázku z hlediska základních práv uživatelů služeb společnosti Scarlet a obecně uživatelů internetu, bude třeba, aby můj přezkum pokračoval podrobně z tohoto úhlu pohledu.
41. Na základě této analýzy bude tedy zadruhé možné přezkoumat navrhované opatření ve vztahu k jednotlivým uvedeným směrnicím a konkrétně příslušným ustanovením Listiny, ve znění jejich výkladu a případně ve světle odpovídajících ustanovení EÚLP uvedených překládajícím soudem. Důkladná analýza dotčeného opatření mi totiž musí umožnit nahlížet na opatření z hlediska omezení práv a svobod stanovených v čl. 52 odst. 1 Listiny.
42. Vzhledem k tomu, že se toto opatření jeví jako „omezení“ výkonu práv a svobod uznaných Listinou ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, jak bude konstatováno, bude třeba zatřetí zkoumat, za jakých podmínek by toto omezení bylo přípustné s tím, že pozornost bude věnována primárně požadavku, aby omezení bylo „stanoveno zákonem“. S ohledem na znění předběžné otázky a za účelem poskytnutí užitečné odpovědi by totiž nemělo být nutné zkoumat opatření ve vztahu k ostatním podmínkám stanoveným v tomto ustanovení.
43. S přihlédnutím k těmto úvahám bude zatřetí a nakonec zkoumáno, zda z hlediska uživatelů služeb společnosti Scarlet a obecně uživatelů internetu lze takové opatření, jako je opatření, které je navrhováno, přijmout pouze na základě ustanovení vnitrostátního práva uvedených překládajícím soudem.
B – Navrhované opatření (příkaz k ukončení protiprávního jednání) a požadovaný „systém“ (filtrování a blokování)
44. Pokud jde o tento aspekt, podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda je soud členského státu oprávněn „[ISP] nařídit zavést vůči všem svým zákazníkům obecně, preventivně, výlučně na [své] náklady […] a bez časového omezení systém filtrování všech příchozích i odchozích elektronických komunikací přenášených prostřednictvím jeho služeb, zejména s využitím programů [‚peer-to-peer‘], za účelem identifikace pohybu elektronických souborů v jeho síti obsahujících hudební, kinematografické nebo audiovizuální dílo, k němuž navrhovatel údajně vlastní práva, a následně zablokovat jejich přenos buď při vyžádání, nebo při odeslání“, a to vše formou příkazu k ukončení protiprávního jednání.
45. Rysy samotného systému filtrování a blokování, jakož i navrhovaného soudního příkazu přezkoumám na základě pojmů a výrazů použitých v této části otázky.
1. Systém filtrování a blokování
46. „Systém“, který má být zaveden, má dvojí charakter. Musí zaprvé zajistit filtrování všech sdělení údajů přenášených prostřednictvím sítě společnosti Scarlet za účelem zjištění nebo, dle potřeby, izolování těch sdělení, která vedou k porušování autorského práva(26). Na základě tohoto filtrování musí systém zadruhé zajistit zablokování těch sdělení, která skutečně vedou k porušení autorského práva, bez ohledu na to, zda „při vyžádání“ nebo zda „při odeslání“(27). I když je účinnost systému filtrování podmínkou účinnosti systému blokování, zdá se, že obě tyto činnosti, byť úzce spojené, jsou velmi odlišné, a mají tedy odlišný dopad.
a) Systém „filtrování“
47. Předkládající soud uvádí, že navrhovaným opatřením by bylo společnosti Scarlet uloženo, aby nejprve zavedla vůči všem svým zákazníkům systém filtrování všech příchozích i odchozích elektronických komunikací přenášených prostřednictvím jejích služeb, zejména s využitím programů „peer-to-peer“. Uvádí, že cílem sledovaným touto filtrací je „identifikace […] pohybu elektronických souborů obsahujících hudební, kinematografické nebo audiovizuální dílo, k němuž [Sabam] údajně vlastní práva“.
48. Přesné vymezení předmětu kontroly je takové, že má být umožněno filtrování příchozí a odchozí elektronické komunikace přenášené prostřednictvím služeb společnosti Scarlet. Toto filtrování musí samo o sobě umožnit identifikaci „elektronických souborů“ odeslaných a přijatých příjemci služeb společnosti Scarlet, o kterých se má za to, že porušují autorské právo nebo práva s ním související. Kontrola, která má být zavedena a která tak zahrnuje fázi filtrování a fázi identifikace, je tedy hlavně definována za pomocí výsledků, ke kterým má vést, ve vztahu k cíli spočívajícímu v blokování souborů odhalených jako soubory porušující práva duševního vlastnictví. Musí být rovněž možné ji přizpůsobovat technologickému vývoji. Aby byla účinná, musí být současně systematická, univerzální a progresivní(28).
49. Je třeba uvést, že ani předkládající soud, ani Sabam neposkytují žádnou informaci o konkrétních podmínkách, za kterých tato kontrola může či musí být provedena, ani o způsobech filtrování, ani o postupech identifikace souborů, které byly údajně pirátsky staženy(29). Soudní dvůr tak nemá k dispozici žádnou informaci ani o rozsahu, ani o hloubce kontroly, která má být provedena.
50. I když musí být v tomto ohledu připomenuto, že nepřísluší Soudnímu dvoru, ale pouze předkládajícímu soudu zkoumat v případě potřeby technické aspekty této otázky(30), je třeba nicméně uvést, že povaha filtrování, které má být provedeno, má zcela zjevně význam z právního hlediska(31).
b) Systém „blokování“
51. Překládající soud uvádí, že systém blokování musí být zaveden buď „při odesílání“, nebo „při vyžádání“, ale neposkytuje žádné dodatečné upřesnění ohledně způsobu fungování takového systému. Společnost Sabam zastává názor, že systém, který je třeba zavést, je definován svým účelem, svou schopností „znemožnit jakoukoli formu odesílání nebo přijímání elektronických souborů obsahujících hudební dílo z repertoáru společnosti Sabam prostřednictvím programu ‚peer-to-peer‘ jejími zákazníky“. Uvádí, že se jedná o to, aby bylo zabráněno přenosu určitých informací tím, že budou doručovány zprávy označované „time out“, které informují o nemožnosti realizace přenosu.
52. Ve skutečnosti(32) není možné popsat konkrétní způsob fungování, modus operandi, systému filtrování a systému blokování, jejichž zavedení ukládá navrhované opatření. Rozsah požadovaného filtrování, tedy současně osoby dotčené kontrolami, sdělení dotčená kontrolami a rozsah prováděné kontroly, je velmi obecný a současně zčásti neurčitý. V důsledku toho nelze předem určit ani jeho konkrétní dopad na výměnu údajů, ani jeho celkové hospodářské náklady, zvláště náklady na zavedení a náklady na údržbu.
2. Rysy soudního příkazu
53. Popsaná povaha a hlavní rysy požadovaného systému filtrování a blokování mají přímý dopad na samotnou povahu opatření, jehož vydání je u soudu navrhováno. Velmi obecný rozsah systému, který má být zaveden, způsobuje, že osobní a věcná působnost navrhovaného opatření formou soudního příkazu jsou rovněž nutně obecné povahy, stejně jako je jeho časová působnost, jak uvádí překládající soud.
54. Navrhované opatření vykazuje rovněž další rysy, které je třeba zdůraznit. Jednak ukládá společnosti Scarlet preventivně povinnost dosáhnout určitého výsledku pod sankcí penále, jednak jí ukládá povinnost nést náklady na zavedení systému filtrování a blokování. Toto opatření je tedy definováno rovněž svým hlavním cílem, kterým je přenést na ISP právní a hospodářskou odpovědnost za boj proti protiprávnímu stahování pirátských děl na internetu. Nyní se budu těmito rysy zabývat podrobněji.
a) „bez časového omezení“: časová působnost opatření
55. Předkládající soud uvádí, že opatření je navrženo „bez časového omezení“. Sabam ve svých písemnostech potvrdila, že navržený soudní příkaz nesmí být časově omezen jinak, než jak je vlastní samotné době trvání autorského práva. Trvá rovněž na progresivní povaze opatření, které musí být přizpůsobeno technologickému vývoji, a musí být tedy možno jej upravit.
56. Navrhované opatření tak ukládá společnosti Scarlet a, jak uvidíme dále, obecně jakémukoliv ISP stálou a trvalou povinnost vyhledat, otestovat, zavést a aktualizovat systém filtrování a blokování výlučně definovaný účinností jeho výsledků ve vztahu ke sledovanému cíli ochrany práv duševního vlastnictví.
b) „všechny příchozí i odchozí elektronické komunikace“: věcná působnost opatření
57. Jak jsem uvedl, sdělení podléhající filtrování a případně blokování nejsou nijak specifikována. Není možné určit, zda se kontroly musí týkat všech sdělení, nebo pouze těch, ke kterým dochází prostřednictvím programů „peer-to-peer“, nicméně se zdá, že kontrola, která má být zavedena, musí být proto, aby vedla k účinným výsledkům, současně systematická a univerzální.
58. V důsledku toho směřuje navrhované opatření, prezentované jako prostý soudní příkaz určený ISP v rámci občanskoprávního řízení směřujícího ke zjištění a k potrestání porušení práva duševního vlastnictví, jakož i k náhradě škody způsobené v důsledku tohoto porušení, ve skutečnosti ke stálému a trvalému zavedení systematického a univerzálního systému filtrování všech elektronických komunikací, které jsou přenášeny prostřednictvím služeb uvedeného ISP.
c) „vůči všem svým zákazníkům“: osobní působnost opatření
59. Účelem systému, který má být zaveden, což je přímý důsledek kontroly univerzálnosti filtrování sdělení, je pojmout jednání všech uživatelů služeb dotčeného ISP, a nikoliv pouze příjemců jeho služeb. Jak Sabam upřesnila ve svých písemnostech, není relevantní, zda sdělení pochází od zákazníka ISP či je tomuto zákazníkovi určeno. Proto, aby byl systém účinný, musí podle samotného znění předběžné otázky fungovat bez toho, aby byly osoby, které se údajně dopustily porušení autorského práva, předem individualizovány, a bez ohledu na jakýkoliv smluvní vztah mezi uvedenými osobami a ISP.
60. Systém, který má být zaveden, musí umožňovat zablokovat odeslání jakéhokoliv souboru, který údajně porušuje právo, jehož správu, shromažďování a obranu zajišťuje Sabam, uživatelem internetu, který je příjemcem služeb společnosti Scarlet, jakémukoliv jinému uživateli internetu bez ohledu na to, zda je či není příjemcem služeb společnosti Scarlet. Musí ovšem rovněž umožňovat zablokovat přijetí jakéhokoliv souboru, který porušuje autorské právo, jakýmkoliv uživatelem internetu, který je příjemcem služeb společnosti Scarlet, od jakéhokoliv jiného uživatele internetu bez ohledu na to, zda je či není účastníkem služeb společnosti Scarlet. Systém musí umožnit zablokování jakéhokoliv souboru, jehož obsah spadá do repertoáru Sabam, aniž by porušení autorského práva bylo předem a specificky individualizováno.
61. Mimoto je třeba nutně zdůraznit další rozměr ohromného rozsahu navrhovaného opatření. Je sice pravda, že se spor v původním řízení týká pouze společnosti Sabam a společnosti Scarlet, z předkládacího usnesení, jakož i z písemností jednotlivých zúčastněných stran nicméně vyplývá, že dosah sporu překračuje nutně zájmy účastnic původního řízení. Řešení sporu v původním řízení bude nepochybně rozšířeno a zobecněno nejen na všechny ISP, ale rovněž obecně na další významné internetové subjekty(33), nejen v členském státě, ze kterého pocházejí předběžné otázky, ale rovněž ve všech členských státech či dokonce mimo ně(34). Předkládající soud totiž žádá Soudní dvůr, jak jsem zdůraznil, aby mu sdělil, zda právo Unie brání, aby mu byla přiznána pravomoc přijmout takové opatření, jako je navrhované opatření, a obecně, zda brání tomu, aby majitelé práv mohli zvýšit svůj boj proti protiprávnímu stahování tím, že podají návrhy této povahy ve všech členských státech i mimo ně(35).
62. V důsledku toho se má navrhované opatření, prezentované jako soudní příkaz určený určité právnické osobě, který jí ukládá zavedení systému filtrování a blokování, ve skutečnosti trvale dotknout blíže neurčeného počtu právnických nebo fyzických osob, ISP nebo uživatelů internetu, poskytovatelů služeb informační společnosti a uživatelů uvedených služeb.
d) „obecně, preventivně“: preventivní a odrazující funkce navrhovaného opatření
63. Předkládající soud uvádí, že má společnosti Scarlet uložit navrhované opatření „obecně“ a „preventivně“, aniž však uvádí, co je tím přesně myšleno. Lze nicméně předpokládat, že cílem navrhovaného opatření není uložit ISP povinnost konat založenou na konkrétním zjištění skutečného porušení nebo nebezpečí bezprostředního porušení autorského práva nebo práv s ním souvisejících v rámci občanskoprávní žaloby soudem. Toto opatření je tak pojato jako opatření, které je současně preventivní a odrazující(36).
e) „na své náklady: úhrada nákladů na provedení navrhovaného opatření
64. Předkládající soud nakonec uvádí, že náklady na zavedení požadovaného systému filtrování a blokování musí nést poskytovatel. Z tohoto hlediska tak bude mít dotčené opatření za následek přenesení na společnost Scarlet zcela jistě nezanedbatelných nákladů na zahájení občanskoprávních řízení, která musí obvykle zahajovat majitelé autorského práva nebo práv s ním souvisejících nebo jejich právní nástupci, aby se domohli určení porušení, sankce a případně náhrady za porušení uvedených práv.
65. Přímý hospodářský dopad dotčeného opatření(37), který nebyl vyčíslen a který ani nelze(38) ve skutečnosti vyčíslit, je mimoto zvýšen v podobě penále, které může navrhované opatření doprovázet, a zejména penále které se uplatní v případě prodlení se zavedením systému filtrování a blokování.
3. Mezitímní závěry
66. Z výše uvedených úvah vyplývá, že se zdá, že jelikož navrhované opatření ukládá ISP zavedení takového systému filtrování a blokování, jako je výše popsaný systém, jedná se ve skutečnosti o novou obecnou „povinnost“, jež má být v konečném výsledku rozšířena trvale na všechny ISP. Samotné opatření není konkrétní a individualizované, což jsou rysy, které lze obvykle očekávat u jakékoliv odvety nebo reakce na konkrétní a určité jednání. V reakci na více či méně individualizovaná porušení práv duševního vlastnictví je předkládající soud žádán, aby přijal opatření, které, opakuji, může být ze své povahy pouze obecné, a to jak z osobního, tak i prostorového a časového hlediska.
67. Za těchto okolností uvádím, že z tohoto hlediska a pokud je třeba otázku předkládajícího soudu posuzovat pouze z hlediska práv a zájmů společnosti Scarlet, je možné na tuto otázku na základě zásady legality v jejím nejobecnějším smyslu odpovědět záporně. Jak Soudní dvůr totiž judikoval ve svém výše uvedeném rozsudku Hoechst v. Komise(39), „zásahy veřejné moci do sféry soukromé činnosti jakékoliv osoby bez ohledu na to, zda fyzické nebo právnické, musí mít právní základ a jejich důvody musí být stanoveny zákonem“. Tento požadavek ochrany, uznaný jako obecná právní zásada Unie, je důsledkem zásad legality a právní jistoty, které vyplývají z myšlenky dodržování pravidel právního státu(40). Soudní dvůr tak opakovaně rozhodl, že zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní úprava, která ukládá zatížení daňovým poplatníkům(41), vyvolává nepříznivé důsledky pro jednotlivce(42) nebo která ukládá omezující opatření, jež mají významný dopad na práva a svobody dotčených osob(43), byla jasná a přesná, tak aby jednotlivci mohli jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti a postupovat podle toho(44). Jak budu mít přitom příležitost prokázat podrobně dále(45), když se budu zabývat hlediskem uživatelů služeb společnosti Scarlet a obecně uživatelů internetu, vnitrostátní právní ustanovení, na jehož základě může být stanovena povinnost uložená společnosti Scarlet, mimo jiné tyto požadavky nesplňuje.
68. Mimoto zejména podle přístupu správně zastávaného Komisí se poměrně jasně zdá, že mezi udaným porušením práv duševního vlastnictví a navrhovaným opatřením chybí vztah přiměřenosti. To ale není podle mého názoru předmětem otázky, která je v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce položena. Otázkou, která vyvstává, je, zda tato nová „povinnost“ na zavedení systému filtrování a blokování s výše popsanými rysy může být s ohledem na její dopad na základní práva uživatelů služeb uvedených ISP, a sice uživatelů internetu, uložena ISP ve formě soudního příkazu a na právním základě, který musí být ještě přezkoumán.
C – Kvalifikace opatření ve vztahu ke směrnicím a článkům 7, 8 a 11 Listiny: „omezení“ ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny
69. Předběžná otázka se týká výkladu „směrnic 2001/29 a 2004/48, ve spojení se směrnicemi 95/46, 2001/31 a 2002/58, vykládaných zejména se zřetelem k článkům [7, 8, 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny]“ Soudním dvorem. Jde v podstatě o to určit, zda s ohledem na stávající vnitrostátní právní předpisy tento normativní soubor složený z primárního a sekundárního práva Unie umožňuje soudům členských států přijmout prostřednictvím soudního příkazu takové opatření, jako je opatření popsané výše. Vzhledem k tomu, že dotčeným opatřením jsou bezprostředně dotčeny práva a svobody zaručené články 7, 8 a 11 Listiny, jak uvidíme dále, je třeba věc v původním řízení přezkoumat primárně s přihlédnutím k primárnímu právu a vyloženému právu sekundárnímu. Toto tvrzení vyžaduje několik úvodních poznámek.
70. Zde je třeba připomenout, že směrnice citované v otázce představují právní rámec, do kterého by mělo přijetí navrhovaného opatření spadat(46), přičemž někteří se domnívají, že povolují takové přijetí či nebrání takovému přijetí a jiní se naopak domnívají, že neumožňují takové přijetí či dokonce brání takovému přijetí(47). Tyto směrnice odkazují více či méně výslovně na základní práva zaručená EÚLP a nyní Listinou(48). Ve svém rozsudku Promusicae Soudní dvůr rozhodl, že je na členských státech, aby při provádění a uplatňování těchto směrnic zajistily, že bude zajištěna spravedlivá rovnováha mezi základními právy, k jejichž zaručení přispívají.
71. Články 7, 8 a 11 Listiny zaručují, jak jsem uvedl, právo na respektování soukromého a rodinného života, právo na ochranu osobních údajů a svobodu projevů a informací. Není třeba zdůrazňovat, že v projednávané věci se jedná o další základní práva a zejména o právo na vlastnictví, zaručené čl. 17 odst. 1 Listiny, a konkrétně právo na respektování duševního vlastnictví, zaručené čl. 17 odst. 2 Listiny, k jehož porušování dochází ve značné míře prostřednictvím protiprávního stahování z internetu, přičemž tato práva jsou zjevně jádrem sporu v původním řízení. Nicméně, s ohledem na navrhované opatření a požadovaný systém filtrování a blokování, jakož i znění položené otázky se jedná především o práva zaručená články 7, 8 a 11 Listiny, přičemž právo na vlastnictví je dotčeno pouze sekundárně v rozsahu, v němž k zavedení systému musí dojít výlučně na náklady ISP(49).
72. Za těchto podmínek je třeba se nyní zabývat otázkou, zda lze navrhované opatření kvalifikovat jako „omezení“ práv a svobod ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, vykládaného se zřetelem k čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 EÚLP. Pokud by uvedené opatření jako takové bylo třeba považovat za omezení(50), bylo by třeba ověřit, zda splňuje jednotlivé podmínky stanovené těmito ustanoveními.
1. „vykládaných zejména se zřetelem k článkům 7 a 8 Listiny“: k respektování soukromého života a k právu na ochranu osobních údajů
73. Navrhované opatření je třeba postupně přezkoumat jako možné omezení jednak práva na ochranu osobních údajů, jednak práva na respektování komunikace. Obecně, jak Komise příležitostně shledala(51), možnost zůstat anonymní je zásadní, pokud chceme ochránit základní práva na soukromý život v kybernetickém prostoru. Je-li však zcela patrné, že směrnice 95/46 a 2002/58 je třeba vykládat se zřetelem k článkům 7 a 8 Listiny(52), s přihlédnutím případně k článku 8 EÚLP(53), vazba mezi právem na ochranu osobních údajů (článek 8 Listiny) a zavedením navrhovaného systému filtrování a blokování je mnohem méně zřejmá(54).
a) Ochrana osobních údajů (článek 8 Listiny)
74. Je poněkud obtížné konkrétně posoudit dopad systému filtrování a blokování na právo na ochranu osobních údajů. První obtíž spočívá v identifikaci dotčených osobních údajů, jelikož tyto údaje nejsou jasně identifikovány s výjimkou údajů, které se týkají „IP adres“(55). Technologická neutralita požadovaná společností Sabam totiž znamená, že není možné předem určit, zda systém, který má být zaveden, zahrnuje zpracování osobních údajů. Tím spíše nelze stanovit, zda zahrnuje shromažďování a přiřazování IP adres.
75. Druhá obtíž spočívá v určení, zda IP adresy představují osobní údaje. Soudní dvůr dosud rozhodoval pouze v případech, ve kterých se jednalo o jmenné údaje spojené s IP adresami(56). Naproti tomu zatím nikdy neměl příležitost posoudit, zda lze IP adresu jako takovou považovat za osobní údaj(57).
76. Evropský inspektor ochrany údajů měl příležitost uvést(58), že „sledování chování uživatelů internetu a shromažďování jejich IP adres představuje zásah do jejich práv na respektování soukromého života a korespondence“(59). Pracovní skupina pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, zřízená směrnicí 95/46(60), se rovněž domnívá, že IP adresy nepochybně představují osobní údaje ve smyslu čl. 2 písm. a) uvedené směrnice(61).
77. Tato stanoviska odpovídají právní realitě vyplývající z článku 5 směrnice 2006/24/ES(62), který ukládá poskytovatelům internetového připojení zejména uchovávat určité údaje za účelem vyšetřování, odhalování a stíhání závažných trestných činů. Konkrétně se jedná jednak o „údaje potřebné k dohledání a identifikaci zdroje sdělení“, mezi které patří jméno a adresa účastníka nebo registrovaného uživatele, jemuž byla přidělena IP adresa, a jednak údaje potřebné ke zjištění „data a času přihlášení a odhlášení služby připojení k internetu s ohledem na konkrétní časové pásmo, včetně IP adresy […], ať dynamické, nebo statické, kterou komunikaci přidělil poskytovatel služby připojení k internetu“.
78. Z tohoto pohledu lze IP adresu kvalifikovat jako osobní údaj, jelikož může umožnit identifikaci osoby odkazem na identifikační číslo nebo jakýkoliv jiný prvek, který tuto osobu charakterizuje(63).
79. Otázkou, která vyvstává, tedy není to, jaký je právní statut IP adres, ale spíše se jedná o určení, za jakých podmínek a za jakými účely lze IP adresy shromažďovat, za jakých podmínek je lze přiřazovat a zpracovávat osobní údaje, které z nich vycházejí, nebo dále za jakých podmínek lze požadovat, aby došlo k jejich shromáždění a jejich přiřazení(64).
80. Je třeba konstatovat, že takový systém filtrování a blokování, jako je systém, který je požadován, může bez ohledu na výše uvedené technologické nejistoty představovat zásah do práva na ochranu osobních údajů(65) takového rozsahu, který stačí proto, aby mohl být kvalifikován jako omezení ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny.
b) Důvěrnost elektronických komunikací (článek 7 Listiny)
81. Zavedení takového systému filtrování elektronických komunikací, jako je systém, který je požadován, má rovněž důsledky pro právo na ochranu korespondence a obecně právo na ochranu komunikace zaručené článkem 7 Listiny(66), jak je vykládán s přihlédnutím k článku 8 EÚLP a příslušné judikatuře Evropského soudu pro lidská práva.
82. Evropský soud pro lidská práva dosud neměl příležitost rozhodnout o slučitelnosti zvláštních opatření spočívajících v kontrole elektronických komunikací s EÚLP, tím spíše takového systému filtrování a blokování, jako je systém, který je požadován. Lze se nicméně domnívat, že s ohledem na judikaturu týkající se telefonních odposlechů(67) představují taková opatření zásahy ve smyslu článku 8 EÚLP. Tento soud měl ostatně příležitost rozhodnout, že shromažďování a uchovávání bez vědomí osoby osobních údajů vztahujících se k používání telefonu, elektronické pošty a internetu touto osobou představuje „zásah“ do výkonu práva dotčené osoby na respektování soukromého života a korespondence ve smyslu článku 8 EÚLP(68).
83. Článek 5 směrnice 2002/58(69) definuje a zaručuje důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících provozních údajů. Toto ustanovení členským státům ukládá zejména povinnost zakázat jakékoliv sledování nebo zachycování těchto sdělení mimo legálně stanovené případy v souladu s článkem 15 uvedené směrnice. Toto posledně uvedené ustanovení umožňuje členským státům přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práva na ochranu komunikací, pokud toto omezení představuje nezbytné opatření pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů. Opatření, která lze v tomto ohledu přijmout, musí být v každém případě „v souladu s obecnými zásadami práva Společenství, včetně zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 a 2 Smlouvy o založení Evropské unie [Smlouvy o Evropské unii].“
2. „vykládaných zejména se zřetelem k článku 11 Listiny“: k záruce svobody projevu a informací
84. Článek 11 Listiny, který zaručuje nejen právo rozšiřovat informace, ale také právo informace přijímat(70), se zjevně vztahuje na internet(71). Jak zdůraznil Evropský soud pro lidská práva, „díky jejich dostupnosti, jakož i jejich schopnosti uchovávat a šířit velké množství údajů přispívají internetové stránky ve velkém rozsahu ke zlepšování přístupu veřejnosti k aktuálním informacím a obecně k usnadnění sdělování informací“(72).
85. Je nepochybné, jak zdůraznila společnost Scarlet, že zavedení takového systému filtrování a blokování, jako je ten, který je navrhován, a konkrétně systému blokování, který může zahrnovat kontrolu všech elektronických komunikací přenášených jejími službami, představuje ze své povahy „omezení“ ve smyslu článku 10 EÚLP svobody komunikací zakotvené čl. 11 odst. 1 Listiny(73) bez ohledu na technické podmínky, za kterých je kontrola komunikací konkrétně prováděna, bez ohledu na rozsah a hloubku prováděné kontroly a bez ohledu na účinnost a důvěryhodnost skutečně prováděné kontroly, což jsou otázky, které budou podléhat diskusi, jak jsem zdůraznil výše.
86. Jak tvrdila společnost Scarlet, kombinovaný systém filtrování a blokování se nevyhnutelně dotkne legálních výměn obsahů, bude mít tedy vliv na obsah práv zaručených článkem 11 Listiny, byť jen proto, že legalita či protiprávnost určitého sdělení, která závisí na rozsahu dotčeného autorského práva, se v jednotlivých zemích liší, a není tedy jednotná. Jak lze usuzovat z výše uvedeného, nezdá se, že by jakýkoliv systém filtrování a blokování zaručoval způsobem, který by byl slučitelný s požadavky článku 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny, blokování pouze těch výměn, které jsou specificky identifikovatelné jako protiprávní.
3. Mezitímní závěry
87. Z výše uvedených úvah vyplývá, že navrhované opatření se tím, že ukládá zavedení takového systému filtrování a blokování elektronických komunikací, jako je výše popsaný systém, může negativně dotknout výkonu práv a svobod chráněných Listinou, tak jak byly zanalyzovány výše, a musí být tedy ve vztahu k uživatelům služeb společnosti Scarlet a obecně vůči uživatelům internetu kvalifikováno jako „omezení“ ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny(74). Omezení výkonu základních práv uživatelů, která by přineslo zavedení takového systému filtrování a blokování, jsou přitom přípustná pouze tehdy, pokud splňují určité podmínky, které je třeba nyní přezkoumat.
D – K podmínkám omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou a konkrétně k podmínce spočívající v „kvalitě zákona“ (čl. 52 odst. 1 Listiny)
88. Jak je známo, Listina stanoví podmínky, kterým podléhá jakékoliv omezení výkonu práv a svobod, které uznává, stejně jako EÚLP definuje podmínky, za kterých lze považovat za legitimní zejména jakýkoliv zásah do práva na respektování soukromého života nebo jakéhokoliv omezení svobody projevu.
89. Článek 52 Listiny tak odkazuje na „potřebu ochrany práv a svobod druhého“, jakož i na nutnost, aby jakékoliv opatření této povahy odpovídalo „cílům obecného zájmu“ a bylo v souladu se zásadou proporcionality. Ochrana práv duševního vlastnictví sice zcela jistě představuje cíl obecného zájmu, o čemž svědčí směrnice 2001/29 a 2004/48, navrhovaný systém filtrování a blokování je nicméně za okolností věci v původním řízení odůvodněn nezbytností chránit „práva a svobody druhého“. „Potřeba ochrany práv“ majitelů autorského práva nebo práv s ním souvisejících je v jádru projednávané věci a je základní příčinou občanskoprávního řízení zahájeného společností Sabam proti společnosti Scarlet.
90. Na tomto místě je totiž třeba s naléhavostí zdůraznit, že právo vlastnit majetek je nyní zakotveno článkem 17 Listiny, jehož odstavec 2, který nesmí být opomenut, výslovně stanoví, že „duševní vlastnictví je chráněno“. Připomínám rovněž, že Soudní dvůr již dříve zakotvil právo vlastnit majetek jako základní právo, které je součástí obecných právních zásad(75), a uznal, že autorské právo je součástí práva vlastnit majetek(76). Samotné směrnice 2001/29 a 2004/48(77) mají za cíl zaručit vysokou úroveň ochrany duševního vlastnictví. Mimoto podle ustálené judikatury Evropské komise pro lidská práva a Evropského soudu pro lidská práva se na duševní vlastnictví jako takové nepochybně vztahuje ochrana podle článku 1 protokolu č. 1 k EÚLP(78).
91. Soudní dvůr nakonec uvedl, že základním důvodem existence autorského práva je udělit tvůrci vynalézavých nebo originálních děl výlučné právo taková díla užívat(79). Autorské právo a práva s ním související tak mají hospodářské hledisko, protože opravňují zejména ke komerčnímu využití uvedení chráněného díla na trh, zejména na základě licencí udělených za úhradu licenčních poplatků(80).
92. Jedná se tedy zcela jistě o „potřebu ochrany práva“ ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, která může legitimizovat „omezení“ jiných práv a svobod ve smyslu téhož ustanovení.
93. Po uvedení těchto skutečností je třeba dodat, že k tomu, aby byla předkládajícímu soudu poskytnuta užitečná odpověď na jeho otázku, nebude nutné provést podrobný přezkum všech podmínek přípustnosti omezení práv a svobod uznaných Listinou. Tento soud se velmi konkrétně dotazuje, zda omezení výkonu práv a svobod, které podle toho, co uvedu, představuje požadovaný systém filtrování a blokování, může existovat „na základě jediného“ vnitrostátního „zákonného ustanovení“, které představuje čl. 87 odst. 1 zákona ze dne 30. června 1994 o autorském právu a právech s ním souvisejících, které ostatně v plném rozsahu cituje. Tento aspekt předběžné otázky přednostně vyžaduje přezkum první podmínky definované v čl. 52 odst. 1 Listiny, podmínky, aby omezení „bylo stanoveno zákonem“, která je doslovně obsažena jak v tomto posledně uvedeném ustanovení, tak i v čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 EÚLP, přičemž tento přezkum bude proveden s přihlédnutím k příslušným rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva, která poskytují výklad k oběma posledně uvedeným ustanovením a která, jak jsem již zdůraznil, tvoří obzvláště rozsáhlou judikaturu, která umožňuje podat nárys této podmínky.
94. Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že ustanovení EÚLP, která podřizují zásah do výkonu práva nebo omezení výkonu svobody, kterou zaručuje, podmínce, aby byly „stanoveny zákonem“(81), znamenají nejen to, že opatření jako takové musí spočívat na právním základě, musí mít „základ ve vnitrostátním právu“, ale mimoto ukládají požadavky, které spočívají v „kvalitě dotčeného zákona“, mám-li převzít výraz, který tento soud zakotvil(82). Tento „zákon“ musí být totiž „dostatečně dostupný a předvídatelný, tedy formulován dostatečně přesně, aby jednotlivci umožňoval – případně za obstarání si odborné rady – uzpůsobit své jednání“, „stanovit důsledky tohoto zákona pro něj“(83), „stanovit v rozsahu přiměřeném okolnostem věci důsledky, které mohou vyplývat z určitého aktu“(84).
95. „Zákon“ tedy musí být dostatečně jasný(85) a předvídatelný, pokud jde o smysl a povahu použitelných opatření(86), musí definovat dostatečně jasně rozsah a pravidla výkonu pravomoci zasahovat do výkonu práv zaručených EÚLP(87). Zákon, který přiznává posuzovací pravomoc, jako takový neodporuje tomuto požadavku, pokud jsou rozsah výkonu posuzovací pravomoci a pravidla jejího výkonu dostatečně jasně vymezeny vzhledem ke stanovenému legitimnímu cíli, aby byla jednotlivci poskytnuta přiměřená ochrana proti svévoli(88). Zákon, který přiznává posuzovací pravomoc, tak musí stanovit její rozsah(89).
96. Omezení je tedy přípustné pouze tehdy, pokud má právní základ ve vnitrostátním právu, a to právní základ, který musí být dostupný, jasný a předvídatelný(90), přičemž všechny tyto podmínky vyplývají z konceptu dodržování pravidel právního státu(91). Z tohoto požadavku dodržování pravidel právního státu vyplývá(92) nutnost dostupnosti a předvídatelnosti zákona pro dotčenou osobu(93).
97. Podmínka, podle které musí být jakékoliv omezení „stanoveno zákonem“, tedy podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva znamená, že jednání osob vykonávajících veřejnou moc má stanoveny meze předem definované právními normami, což „ukládá některé požadavky, které musí splňovat jak samotné právní normy, tak i postupy, jež mají zajistit jejich účinné dodržování“(94).
98. Evropský soud pro lidská práva rovněž rozhodl, že dosah pojmu „předvídatelnost a dostupnost zákona“ závisí v široké míře na obsahu dotčeného předpisu, oblasti, kterou upravuje, jakož i počtu a postavení osob, kterým je určen(95). Předvídatelnost zákona nebrání tomu, aby dotyčná osoba byla přinucena obstarat si odbornou radu pro přiměřené posouzení důsledků, jež mohou za okolností konkrétního případu z daného jednání vyplývat(96). To platí zvláště pro profesionály, kteří musejí při výkonu svého povolání prokazovat značnou obezřetnost.
99. Nakonec, Evropský soud pro lidská práva měl příležitost upřesnit, že výraz „zákon“ je třeba chápat v jeho „materiálním“ pojetí, a nikoliv pouze v jeho pojetí formálním, v tom smyslu, že může zahrnovat jak „psané právo“, tak i „nepsané právo“ nebo dále „právo vytvořené“ soudy(97). Z tohoto hlediska může být zejména nezbytné zohlednit případně judikaturu. Zveřejněná, a tedy dostupná „ustálená judikatura“, kterou se řídí soudy nižšího stupně, může za určitých okolností doplňovat ustanovení právního předpisu a vyjasňovat jej natolik, aby se stalo předvídatelným(98).
100. Závěrem, Listina i EÚLP připouštějí možnost omezení výkonu práv a svobod a zásahu do výkonu práv, které zaručují, zejména pokud jsou „stanoveny zákonem“. Evropský soud pro lidská práva vytvořil především na základě zásady dodržování pravidel právního státu zakotvené preambulí EÚLP na základě tohoto výrazu a zejména prostřednictvím pojmu „kvalita zákona“(99) skutečnou právní nauku, podle které jakékoliv omezení nebo zásah musí být předem stanoveny zákonným ustanovením, přinejmenším v materiálním smyslu pojmu, které musí být dostatečně přesné ve vztahu k cíli, který sleduje, tedy musí splňovat minimální požadavky. Tato judikatura musí být zohledněna Soudním dvorem při výkladu dosahu odpovídajících ustanovení Listiny.
E – „na základě jediného zákonného ustanovení“: přezkum vnitrostátních právních předpisů ve vztahu k podmínce spočívající v „kvalitě zákona“ (čl. 52 odst. 1 Listiny)
101. V této fázi mého přezkumu zbývá odpovědět na otázku, zda právní základ, který předkládající soud identifikoval v právním řádu členského státu, může z hlediska uživatelů služeb ISP a obecně uživatelů internetu představovat „zákon“ požadovaný Listinou ve smyslu výše přezkoumané judikatury Evropského soudu pro lidská práva, přizpůsobené případně zvláštnostem právního řádu Unie.
102. Nejprve je třeba připomenout doslovné znění dotčeného vnitrostátního zákonného ustanovení, kterým je v projednávané věci čl. 87 odst. 1 druhý pododstavec zákona ze dne 30. června 1994 o autorském právu a právech s ním souvisejících, které předkládající soud převzal v plném rozsahu v samotné předběžné otázce: „[předseda soudu prvního stupně a předseda obchodního soudu] mohou vydat příkaz k ukončení protiprávního jednání také vůči zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí osobou využívány k porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících“.
103. Je tedy nepochybné, že belgické právo obsahuje „nějaký“ právní základ pro to, aby v rámci občanskoprávního řízení zahájeného za účelem zjištění, potrestání a náhrady porušení autorského práva nebo práv s ním souvisejících byl vydán příkaz k ukončení protiprávního jednání, jako ve věci v původním řízení, vůči takovému ISP, jako je společnost Scarlet, s cílem zaručit účinné ukončení uvedeného porušení. Problém, který vznáší otázka překládajícího soudu, však nespočívá v tom, zda příslušný belgický soud může obecně vydat příkaz k ukončení protiprávního jednání v takovémto kontextu a s takovýmto cílem, ale zda může s ohledem na požadavky vyplývající z „kvality zákona“ ve smyslu EÚLP a nyní z Listiny nařídit opatření takové povahy, jako je opatření, které je navrhováno v projednávané věci, na základě této pravomoci uložit soudní příkaz.
104. Z tohoto hlediska je třeba nejprve znovu použít mé původní úvahy týkající se rysů a v konečném výsledku „povahy“ navrhovaného opatření.
105. Jak jsem uvedl výše, z pohledu společnosti Scarlet a ISP je povinnost zavést pouze na své náklady takový systém filtrování a blokování, jako je dotčený systém, tak zvláštní, či dokonce výjimečná na jedné straně a „nová“, či dokonce neočekávaná na straně druhé, že ji lze připustit jen za podmínky, že je výslovně, předem, jasně a přesně stanovena v „zákoně“ ve smyslu Listiny. Lze se přitom stěží domnívat, že by se příslušný vnitrostátní soud přijetím navrhovaného opatření na základě dotčeného vnitrostátního právního ustanovení pohyboval v mezích výslovně, předem, jasně a přesně definovaných „zákonem“, zvláště při zohlednění ustanovení článku 15 směrnice 2000/31(100). Podle názoru společnosti Scarlet bylo přijetí opatření této povahy belgickým soudem stěží předvídatelné(101) a s ohledem na jeho potenciální hospodářské dopady dokonce téměř svévolné.
106. Z pohledu uživatelů služeb společnosti Scarlet a obecně uživatelů internetu je cílem požadovaného systému filtrování, bez ohledu na pravidla jeho konkrétního fungování, jeho systematické, univerzální, trvalé a stálé uplatňování, ale jeho zavedení není spojeno s žádnou zvláštní zárukou týkající se ochrany osobních údajů, a zejména důvěrnosti komunikací. Mimoto, systém blokování má rovněž bez ohledu na pravidla jeho konkrétního fungování fungovat, aniž by byla výslovně stanovena možnost dotčených osob, tedy uživatelů internetu, bránit se proti zablokování určitého souboru či zpochybnit opodstatněnost takového zablokování.
107. Stěží tomu může být jinak, neboť dotčený vnitrostátní zákon nemá za cíl umožnit příslušným vnitrostátním soudům přijetí opatření spočívajícího ve filtrování všech elektronických komunikací účastníků služeb ISP, kteří vykonávají svou činnost na území dotčeného členského státu.
108. Je tedy třeba učinit závěr, že dotčené ustanovení vnitrostátního práva nelze s ohledem na články 7, 8 a 11 Listiny a zvláště požadavky spočívající v „kvalitě zákona“, a obecně požadavky na dodržování pravidel právního státu, považovat za dostatečný právní základ pro vydání soudního příkazu ukládajícího zavedení takového systému filtrování a blokování, jako je systém, který je požadovaný ve věci v původním řízení.
109. Ostatně z hlediska „materiálního“ pojetí „zákona“ je třeba rovněž konstatovat, že nebyla nijak prokázána existence rozsáhlé judikatury belgických soudů, která by opakovaně vyjasňovala výklad a uplatňování dotčeného ustanovení vnitrostátního práva v souladu s právem Unie a právem EÚLP ve smyslu navrhovaného opatření, a umožnila tak dospět k závěru o dodržení požadavku předvídatelnosti zákona(102).
110. S ohledem na výše uvedené zjištění není nutné zkoumat dopad práva Unie(103) na „kvalitu“ vnitrostátního právního základu. Generální advokátka J. Kokott v tomto ohledu ve svém stanovisku ve výše uvedené věci Promusicae(104) zdůraznila, že „rovnováhu mezi oběma postoji danými základními právy musí stanovit především zákonodárce Společenství“ a že „avšak i členské státy jsou povinny tuto rovnováhu respektovat, pokud při provádění směrnic vyčerpávají zbývající prostor pro právní úpravu“.
111. Vyvstává tak obzvláště citlivá otázka „odpovědnosti“ Unie a členských států s ohledem na požadavky dodržování pravidel právního státu, které byly výše přezkoumány, v situaci, kdy jsou směrnice společně s vnitrostátními prováděcími opatřeními uplatňovány tak, že dochází k „omezení“ práva zaručeného Listinou nebo jí uznané svobody. Nicméně, znění otázky položené předkládajícím soudem, která se týká výslovně ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jež mají provádět směrnice 2001/29 a 2004/48 o ochraně duševního vlastnictví, umožňuje po předchozím zjištění, že žádná z dotčených směrnic neukládá zavedení takového systému filtrování a blokování, jako je systém požadovaný ve věci v původním řízení, ponechat tuto otázku zatím stranou.
112. Nakonec, úvaha, že by dotčené směrnice a obzvláště směrnice 2000/31 měly být předmětem aktualizovaného výkladu s ohledem na vývoj technologie a užívání internetu, musí být v tomto kontextu odmítnuta. Ačkoli požadavek předvídatelnosti zjevně neznamená absolutní jistotu, jak Evropský soud pro lidská práva opakovaně judikoval(105), přístup obhajující „živý“ výklad předpisů nemůže zhojit neexistenci jakéhokoliv vnitrostátního právního základu, který by výslovně zmiňoval systém filtrování a blokování elektronických komunikací. Výklad práva Unie a konkrétně článku 15 směrnice 2000/31 v tom smyslu, že uvedený článek umožňuje nebo nebrání přijetí navrhovaného opatření, je v rozporu s požadavky na „kvalitu zákona“ a porušuje zásady právní jistoty(106) a ochrany legitimního očekávání.
113. Je třeba dodat několik závěrečných úvah. Když Listina i EÚLP vyžadují, aby jakékoliv „omezení“ (nebo „zásah“) práv a svobod bylo „stanoveno zákonem“, odkazují velmi specificky na funkci zákona, práva ve vlastním slova smyslu, jakožto na zdroj tranquillitas publica, a to ve velmi citlivé oblasti, která nás zajímá. Listina přitom vyžaduje nejen to, aby zákon „předcházel“ jakémukoliv omezení práv a svobod, ale mimoto, aby toto omezení respektovalo jejich „podstatu“, což prakticky nevyhnutelně vyžaduje zásah zákonodárce při definici hranice mezi omezením práva a v zásadě nedotknutelnou sférou této podstaty. Stejně tak Listina požaduje, aby jakékoliv omezení výkonu práv a svobod, které uznává, respektovalo zásadu proporcionality, splňovalo zásadu nezbytnosti a skutečně naplňovalo cíle obecného zájmu uznané Unií nebo odpovídalo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Ve vztahu ke všem těmto podmínkám podle mého názoru opět chybí samotná existence „zákona“ chápaného jako „odhlasované“ právo, tedy demokraticky legitimizované. Pouze zákon v parlamentním smyslu slova by totiž mohl umožnit přezkum ostatních podmínek, které stanoví čl. 52 odst. 1 Listiny. V tomto ohledu by bylo možno tvrdit, že čl. 52 odst. 1 Listiny obsahuje implicitní požadavek „odhlasovaného“ zákona, který odpovídá intenzitě veřejné diskuse. Zde se nicméně jedná o výslovný požadavek zákona jakožto „předem stanoveného práva“. Vzhledem k tomu, že jsem dospěl k závěru, že takový zákon v projednávané věci neexistuje, lze odpovědět na první otázku položenou předkládajícím soudem.
114. Závěrem navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na první předběžnou otázku položenou Cour d’appel de Bruxelles záporně, a aby tudíž shledal, že není třeba odpovědět na druhou otázku, která byla položena podpůrně.
V – Závěry
115. Závěrem navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku položenou Cour d’appel de Bruxelles následovně:
„Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví, ve spojení se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (‚směrnice o elektronickém obchodu‘), vykládané s přihlédnutím k článkům 7, 8, 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie se zřetelem k článkům 8 a 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud na základě jediného zákonného ustanovení, podle kterého: ‚[příslušné soudy] mohou rovněž vydat příkaz k ukončení protiprávního jednání vůči zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí osobou využívány k porušování autorského práva nebo práva s ním souvisejícího‘, přijal opatření, které nařizuje „[poskytovateli internetového připojení] zavést vůči všem svým zákazníkům obecně, preventivně, výlučně na náklady [tohoto poskytovatele] a bez časového omezení systém filtrování všech příchozích i odchozích elektronických komunikací přenášených prostřednictvím jeho služeb, zejména s využitím programů peer-to-peer, za účelem identifikace pohybu elektronických souborů v jeho síti obsahujících hudební, kinematografické nebo audiovizuální dílo, k němuž navrhovatel údajně vlastní práva, a následně zablokovat jejich přenos buď při vyžádání, nebo při odeslání.“