ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého rozšířeného senátu)
19. května 2021(*)
„Státní podpory – Portugalský trh letecké dopravy – Podpora poskytnutá Portugalskem společnosti TAP z důvodu pandemie COVID-19 – Státní půjčka – Rozhodnutí nevznášet námitky – Bod 22 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích – Společnost, která je součástí skupiny – Obtíže, které jsou vlastní příjemci a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci skupiny – Obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama – Povinnost uvést odůvodnění – Zachování účinků napadeného rozhodnutí“
Ve věci T‑465/20,
Ryanair DAC, se sídlem ve Swordsu (Irsko), zastoupená E. Vahidou, F.-C. Laprévotem, S. Ratingem, I.-G. Metaxas-Maranghidisem a V. Blanc, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené L. Flynnem, V. Bottkou a S. Noëem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Francouzskou republikou, zastoupenou P. Dodellerem a E. de Moustier, jako zmocněnci,
Polskou republikou, zastoupenou B. Majczynou, jako zmocněncem,
a
Portugalskou republikou, zastoupenou L. Inez Fernandesem, P. Barros da Costa a S. Jaulino, jako zmocněnci, ve spolupráci s N. Mimoso Ruizem, advokátem,
vedlejšími účastníky,
jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 3989 final ze dne 10. června 2020 o státní podpoře SA.57369 (2020/N) – COVID-19 – Portugalsko – Podpora poskytnutá společnosti TAP,
TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát),
ve složení M. van der Woude, předseda, A. Kornezov, E. Buttigieg, K. Kowalik-Bańczyk a G. Hesse (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. prosince 2020,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 9. června 2020 oznámila Portugalská republika Evropské komisi opatření podpory ve formě státní půjčky nebo kombinace státní půjčky a státní záruky v maximální výši 1,2 miliardy eur (dále jen „předmětné opatření“) určené společnosti Transportes Aéreos Portugueses SGPS SA (dále jen „příjemce“) v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU.
2 Cílem předmětného opatření je zachovat činnost příjemce, mateřské společnosti a 100% akcionáře společnosti Transportes Aéreos Portugueses SA (dále jen „TAP Air Portugal“), po dobu šesti měsíců od července 2020 do prosince 2020. Ke dni přijetí napadeného rozhodnutí vlastnila polovinu akcií příjemce společnost Participações Públicas SGPS SA (dále jen „Parpública“), která spravovala podíly portugalského státu. Atlantic Gateway SGPS Lda (dále jen „AGW“) vlastnila 45 % akcií příjemce a 5 % akcií drželi ostatní akcionáři. Předmětné opatření se týká smlouvy o půjčce uzavřené mimo jiné mezi Portugalskou republikou jakožto věřitelem, společností TAP Air Portugal jakožto dlužníkem a příjemcem jakožto ručitelem. Společnosti AGW a Parpública se mohou rovněž účastnit smlouvy o půjčce v postavení akcionářů příjemce.
3 Dne 10. června 2020 přijala Komise rozhodnutí C(2020) 3989 final o státní podpoře SA.57369 (2020/N) – COVID-19 – Portugalsko – Podpora poskytnutá společnosti TAP (dále jen „napadené rozhodnutí“), ve kterém Komise nejprve dospěla k závěru, že předmětné opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a poté posoudila slučitelnost tohoto opatření s vnitřním trhem, konkrétně ve světle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU a pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (Úř. věst. 2014, C 249, s. 1; dále jen „pokyny“). Komise prohlásila předmětné opatření za slučitelné s vnitřním trhem.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
4 Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 22. července 2020 podala žalobkyně, společnost Ryanair DAC, projednávanou žalobu.
5 Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu téhož dne požádala žalobkyně o projednání žaloby ve zrychleném řízení podle článků 151 a 152 jednacího řádu Tribunálu. Tribunál (desátý senát) rozhodnutím ze dne 11. srpna 2020 žádosti o projednání věci ve zrychleném řízení vyhověl.
6 Komise předložila žalobní odpověď soudní kanceláři Tribunálu dne 26. srpna 2020.
7 Na základě čl. 106 odst. 2 jednacího řádu podala žalobkyně dne 31. srpna 2020 odůvodněnou žádost o konání jednání.
8 Na návrh desátého senátu Tribunál podle článku 28 jednacího řádu rozhodl, že věc předá k projednání a rozhodnutí rozšířenému soudnímu kolegiu.
9 Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 17. září 2020 podala Portugalská republika návrh na vstup do tohoto řízení v postavení vedlejšího účastníka na podporu návrhových žádání Komise; Francouzská republika tak učinila podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 21. října 2020 a Polská republika podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 22. října 2020. Rozhodnutími ze dne 1. října 2020 a 3. listopadu 2020 předseda desátého senátu Tribunálu tato vedlejší účastenství povolil.
10 Organizačním procesním opatřením ze dne 13. října 2020 bylo Portugalské republice povoleno předložit spis vedlejšího účastníka na základě čl. 154 odst. 3 jednacího řádu; Francouzské republice a Polské republice bylo předložení spisu vedlejší účastnice povoleno organizačním procesním opatřením ze dne 4. listopadu 2020.
11 Portugalská republika dne 28. října 2020 a Francouzská republika a Polská republika dne 19. listopadu 2020 doručily soudní kanceláři Tribunálu spisy vedlejšího účastníka.
12 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
13 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
14 Francouzská republika navrhuje, aby žaloba byla prohlášena za nepřípustnou v rozsahu, v němž směřuje ke zpochybnění opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, a ve zbývající části byla z meritorního hlediska zamítnuta. Podpůrně navrhuje, aby byla žaloba z meritorního hlediska zamítnuta v plném rozsahu.
15 Polská republika a Portugalská republika shodně s Komisí navrhují, aby byla žaloba zamítnuta jako neopodstatněná.
Právní otázky
K přípustnosti
16 Žalobkyně v bodech 33 a 34 zkrácené žaloby tvrdí, že je aktivně legitimována jakožto „zúčastněná strana“ a má i nadále právní zájem na podání žaloby, který vyplývá z ochrany procesních práv, která jí jakožto zúčastněné straně svědčí na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.
17 Žalobkyně je totiž podle svých slov „zúčastněnou stranou“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU a ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9), neboť její zájmy jakožto konkurentky společnosti TAP Air Portugal jsou dotčeny poskytnutím státní půjčky mateřské společnosti TAP Air Portugal. Podpora poskytnutá příjemci podle žalobkyně umožňuje společnosti TAP Air Portugal zůstat na trhu jakožto její subvencovaný konkurent. Na rozdíl od společnosti TAP Air Portugal žalobkyně, její hlavní konkurent v Portugalsku, státní půjčku nezíská. Je tedy znevýhodněna, pokud jde o poskytování půjček a podmínky jejich poskytování, zejména pokud jde o úrokovou sazbu.
18 Z tohoto důvodu je žalobkyně podle svého názoru na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU oprávněna podat žalobu na neplatnost takového rozhodnutí, jako je napadené rozhodnutí, kterým se předmětná podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem a které bylo přijato bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení.
19 Komise nezpochybňuje přípustnost žaloby.
20 Je třeba mít za to, že o přípustnosti projednávané žaloby není pochyb v rozsahu, v němž žalobkyně zamýšlí prokázat, že Komise měla zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.
21 V rámci kontrolního řízení zakotveného v článku 108 SFEU je totiž nutno odlišit dvě fáze. Zaprvé předběžnou fázi přezkumu upravenou v čl. 108 odst. 3 SFEU, která umožňuje Komisi utvořit si prvotní názor na slučitelnost předmětné podpory. Zadruhé formální vyšetřovací řízení zakotvené v čl. 108 odst. 2 SFEU, které Komisi umožňuje získat úplné informace o okolnostech věci. Pouze v rámci tohoto řízení ukládá Smlouva o FEU Komisi povinnost vyzvat zúčastněné strany, aby předložily připomínky (rozsudky ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise, C‑198/91, EU:C:1993:197, bod 22; ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C‑225/91, EU:C:1993:239, bod 16, a ze dne 15. října 2018, Vereniging Gelijkberechtiging Grondbezitters a další v. Komise, T‑79/16, nezveřejněný, EU:T:2018:680, bod 46).
22 Není-li formální vyšetřovací řízení zahájeno, jsou zúčastněné strany, které by mohly v této druhé fázi předložit připomínky, o tuto možnost připraveny. K nápravě této situace je jim přiznáno právo napadnout u soudu Evropské unie rozhodnutí Komise o nezahájení formálního vyšetřovacího řízení. Žaloba na neplatnost rozhodnutí založeného na čl. 108 odst. 3 SFEU, podaná zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU, je tedy přípustná, pokud autor této žaloby jejím podáním usiluje o zajištění ochrany procesních práv, která pro něj z posledně uvedeného ustanovení vyplývají (viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise, C‑322/09 P, EU:C:2010:701, bod 56 a citovaná judikatura).
23 V projednávaném případě Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení a žalobkyně se v rámci čtvrtého žalobního důvodu dovolává porušení svých procesních práv. S ohledem na čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 patří podnik konkurující příjemci podpory nesporně mezi „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU (rozsudky ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise, C‑322/09 P, EU:C:2010:701, bod 59, a ze dne 3. září 2020, Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland a další v. Komise, C‑817/18 P, EU:C:2020:637, bod 50).
24 V projednávaném případě je nesporné, že mezi žalobkyní a společností TAP Air Portugal existuje soutěžní vztah. Žalobkyně například tvrdila, aniž jí bylo oponováno, že od roku 2003 patří ke společnostem zajišťujícím letecké spojení v Portugalsku a že v roce 2019 přepravila 10,9 milionu cestujících na portugalských linkách. Mezi účastnicemi řízení nebylo rovněž zpochybněno, že žalobkyně byla nejvýznamnějším konkurentem společnosti TAP Air Portugal a že obě společnosti si v roce 2019 přímo konkurovaly na 32 linkách. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že její letový program pro léto 2020, který byl vypracován před vypuknutím zdravotní krize, zahrnoval 126 linek s odletem z 5 portugalských letišť. Žalobkyně je tedy zúčastněnou stranou, která má zájem na zajištění ochrany procesních práv, kterých požívá na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.
25 Je tedy třeba uznat přípustnost žaloby v rozsahu, v němž se žalobkyně dovolává porušení svých procesních práv.
26 Žalobkyně předkládá na podporu žaloby pět žalobních důvodů, přičemž první žalobní důvod vychází z nesprávného použití bodů 8 a 22 pokynů, druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, třetí žalobní důvod vychází z porušení zásad nediskriminace, volného pohybu služeb a svobody usazování, čtvrtý žalobní důvod vychází z nesprávného použití čl. 108 odst. 2 SFEU a pátý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění ve smyslu článku 296 SFEU.
27 V této souvislosti je nutno konstatovat, že čtvrtý žalobní důvod, který výslovně směřuje k tomu, aby byla dodržována procesní práva žalobkyně, je vzhledem k jejímu postavení jako zúčastněné strany přípustný. Žalobkyně totiž může za účelem ochrany procesních práv, která jí svědčí v rámci formálního vyšetřovacího řízení, uplatnit důvody způsobilé prokázat, že posouzení informací a skutečností, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici ve fázi předběžného přezkoumání oznámeného opatření, mělo vyvolat pochybnosti o slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 81; ze dne 9. července 2009, 3F v. Komise, C‑319/07 P, EU:C:2009:435, bod 35, a ze dne 6. května 2019, Scor v. Komise, T‑135/17, nezveřejněný, EU:T:2019:287, bod 73).
28 V tomto ohledu je třeba připomenout, že žalobkyně je oprávněna se za účelem prokázání porušení svých procesních práv z důvodu pochybností, které předmětné opatření mělo vyvolat, pokud jde o jeho slučitelnost s vnitřním trhem, dovolávat argumentů směřujících k prokázání, že zjištění Komise, že toto opatření je slučitelné s vnitřním trhem, bylo nesprávné, což a fortiori může prokázat, že Komise měla mít pochybnosti, když posuzovala slučitelnost tohoto opatření s vnitřním trhem. Tribunál je tudíž oprávněn přezkoumat meritorní argumenty předložené žalobkyní za účelem ověření, zda jsou způsobilé podpořit žalobní důvod, který žalobkyně výslovně uvedla ohledně existence pochybností odůvodňujících zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. června 2013, Ryanair v. Komise, C‑287/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:395, body 57 až 60, a ze dne 6. května 2019, Scor v. Komise, T‑135/17, nezveřejněný, EU:T:2019:287, bod 77).
29 Pokud jde o pátý žalobní důvod, vycházející z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba zdůraznit, že porušení povinnosti uvést odůvodnění spadá pod porušení podstatných formálních náležitostí a představuje nepominutelný důvod, který musí být unijním soudem posouzen i bez návrhu a netýká se hmotněprávní legality napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, body 67 až 72).
K věci samé
30 Nejprve je třeba zkoumat pátý žalobní důvod.
K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí
31 V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že napadené rozhodnutí je v mnoha ohledech stiženo nedostatečným odůvodněním.
32 V rámci první části pátého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise nepřezkoumala, zda obtíže příjemce byly ve smyslu bodu 22 pokynů příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama. Mimoto Komise podle žalobkyně neprokázala, že obtíže příjemce byly tomuto příjemci vlastní a nebyly výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci skupiny ve smyslu tohoto ustanovení. Podle žalobkyně odkazuje napadené rozhodnutí pouze na skutečnost, že příjemce měl záporný vlastní kapitál a bonita společnosti TAP Air Portugal se z důvodu zdravotní krize značně snížila. Napadené rozhodnutí však podle žalobkyně neuvádí, zda k tomuto výsledku přispělo svévolné rozvrhování nákladů v rámci skupiny. Žalobkyně v tomto ohledu uvádí, že oba akcionáři sdružení v konsorciu AGW také působí v oblasti dopravy prostřednictvím vlastních podniků, a tudíž nelze vyloučit, že tyto podniky byly zvýhodněny na úkor finanční situace společnosti TAP Air Portugal.
33 K bodu 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobkyně uvádí, že se Komise ohledně způsobilosti příjemce podpory na záchranu omezila na neprokázané tvrzení, že „[a]čkoli je příjemce ovládán jinými akcionáři [bod 3 odůvodnění], jsou obtíže, kterým čelí, tomuto příjemci vlastní a příliš vážné na to, aby byly vyřešeny jeho většinovými akcionáři nebo jinými akcionáři a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů ve prospěch jeho akcionářů nebo jiných dceřiných společností, jak dokládají body 7 až 9 odůvodnění“.
34 Žalobkyně uvádí, že Komise zcela opomněla odůvodnit, byť stručně, předpokládanou neschopnost akcionářů čelit obtížím příjemce podpory. Stejně tak Komise nijak neposoudila rozvrhování nákladů v rámci skupiny ani otázku, zda obtíže byly vlastní příjemci.
35 Komise, podporovaná Francouzskou republikou, Polskou republikou a Portugalskou republikou, s těmito argumenty nesouhlasí.
36 Je třeba bez dalšího připomenout, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů, jakož i zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění obsahovalo všechny relevantní skutkové a právní poznatky, neboť otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast (viz rozsudek ze dne 8. září 2011, Komise v. Nizozemsko, C‑279/08 P, EU:C:2011:551, bod 125 a citovaná judikatura).
37 V tomto kontextu musí rozhodnutí nezahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU pouze obsahovat důvody, na jejichž základě se Komise domnívá, že se nepotýkala s vážnými obtížemi při posuzování slučitelnosti dotyčné podpory s vnitřním trhem, a i stručné odůvodnění tohoto rozhodnutí musí být považováno za dostatečné z hlediska požadavku odůvodnění, který je stanoven článkem 296 SFEU, pokud z něj jasně a jednoznačně vyplývají důvody, proč měla Komise za to, že se s takovými obtížemi nepotýkala, přičemž otázka opodstatněnosti tohoto odůvodnění s tímto požadavkem nesouvisí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, body 65, 70 a 71; ze dne 27. října 2011, Rakousko v. Scheucher-Fleisch a další, C‑47/10 P, EU:C:2011:698, bod 111, a ze dne 12. května 2016, Hamr – Sport v. Komise, T‑693/14, nezveřejněný, EU:T:2016:292, bod 54).
38 Pokud jde o výtku žalobkyně, podle které Komise neuvedla důvody, proč byly obtíže vlastní příjemci a nebyly výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci skupiny a proč byly obtíže příjemce příliš vážné na to, aby mohly být vyřešeny skupinou, jejíž součástí byl příjemce, ve smyslu bodu 22 pokynů, je třeba připomenout, že podle tohoto bodu „[s]polečnost, která patří k větší obchodní skupině nebo byla větší obchodní skupinou převzata, není za normálních okolností způsobilá pro poskytnutí podpory podle těchto pokynů s výjimkou případu, kdy je možné prokázat, že jsou dané obtíže její vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny a že jsou tyto obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama“.
39 Cílem tohoto zákazu je tedy zabránit skupině podniků, aby nechala na státu náklady operace na záchranu jednoho z podniků v této skupině za situace, kdy je tento podnik v obtížích a samotná skupina je jejich původcem nebo má prostředky k tomu, aby těmto obtížím sama čelila (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. května 2015, Niki Luftfahrt v. Komise, T‑511/09, EU:C:2015:284, bod 159).
40 Z toho plyne, že bod 22 pokynů uvádí tři kumulativní podmínky, na jejichž základě lze podporu poskytnutou společnosti, která je součástí skupiny, považovat za slučitelnou s vnitřním trhem. Komisi tedy zaprvé přísluší přezkoumat, zda je příjemce podpory součástí skupiny, a případně její složení, zadruhé, zda jsou obtíže, kterým příjemce čelí, tomuto příjemci vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci skupiny, a zatřetí, zda jsou tyto obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila sama uvedená skupina.
41 Komise přitom v bodě 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí:
„Ačkoli je příjemce ovládán jinými akcionáři [bod 3 odůvodnění], jsou obtíže, kterým čelí, tomuto příjemci vlastní a příliš vážné na to, aby byly vyřešeny jeho většinovými akcionáři nebo jinými akcionáři a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů ve prospěch jeho akcionářů nebo jiných dceřiných společností, jak to dokládají body 7 až 9 odůvodnění. Pokud jde o [příjemce], jeví se, že se dotyčné obtíže zhoršily bezprecedentními veřejnými opatřeními, která Portugalsko a další země přijaly v odvětví letecké dopravy.“
42 Pokud jde zaprvé o otázku, zda je příjemce součástí skupiny, je nutno uvést, že Komise předem nekonstatovala ani neupřesnila, zda je příjemce součástí takové skupiny. Z žádného bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž není patrné, že by Komise takovou analýzu provedla. Bod 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí může být vykládán buď tak, že neobsahuje žádné stanovisko Komise k této otázce, nebo tak, že naznačuje, že Komise zřejmě vycházela z předpokladu, aniž jej vysvětlila, že příjemce je součástí skupiny ve smyslu bodu 22 pokynů. Pokud by tomu tak nebylo, nebylo by totiž nutné, aby se Komise zabývala zbývajícími dvěma podmínkami stanovenými v bodě 22 pokynů. Kromě toho Komise v rámci přezkumu zmíněných podmínek uvedla, že příjemce byl „ovládán jinými akcionáři“, a odkázala v tomto ohledu na bod 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který vyjmenovává společnosti, které jsou akcionáři příjemce, včetně AGW.
43 Ostatně, i když Komise použila stejnou formulaci, jaká byla použita v bodě 22 pokynů k popisu obou výjimek ze zákazu poskytnout na základě pokynů podporu společnosti, která je součástí skupiny, nemůže skutečnost, že jednoduše převzala znění uvedeného bodu 22, nahradit přezkum existence skupiny.
44 V tomto ohledu ze spisů hlavních účastníků řízení a z diskuse na jednání vyplývá, že se tito účastníci neshodují v otázce, zda příjemce a jeho akcionáři, zejména konsorcium AGW, byli součástí skupiny ve smyslu bodu 22 pokynů. V tomto ohledu je nutno konstatovat, že ke dni přijetí napadeného rozhodnutí vlastnila společnost Parpública 50 % akcií příjemce, AGW 45 % a dalších 5 % akcií bylo ve vlastnictví třetích osob.
45 Žalobkyně v žalobě a na jednání tvrdila, že ke dni napadeného rozhodnutí tvořil příjemce skupinu s konsorciem AGW, včetně obou akcionářů tohoto konsorcia, a sice společností HPGB SGPS SA a DGN Corporation. Podle žalobkyně bylo prokázáno, že AGW a obě posledně uvedené společnosti vykonávaly nad příjemcem kombinovanou a skutečnou kontrolu.
46 Komise v žalobní odpovědi a na jednání odmítla existenci skupiny ve smyslu bodu 22 pokynů, jejíž součástí by byli AGW a příjemce. Komise se domnívá, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že se jedná o skupinu, jejíž součástí byli příjemce a AGW. AGW je podle Komise konsorciem, které ve skutečnosti drží akcie dvou fyzických osob a nepředstavuje samo o sobě podnik.
47 Takové zjištění však z napadeného rozhodnutí nevyplývá. Jak bylo uvedeno v bodě 42 výše, ani bod 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ani žádná jiná část tohoto rozhodnutí neobsahují zjištění nebo analýzu týkající se existence či neexistence skupiny podniků ve smyslu bodu 22 pokynů, a tím méně složení takové skupiny podniků. Mimoto je nutno konstatovat, že se Komise v bodě 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí omezila na poskytnutí informací o společnostech ovládaných příjemcem. Napadené rozhodnutí však neobsahuje informaci o vztazích mezi uvedeným příjemcem a akcionářskými společnostmi uvedenými v bodě 3 napadeného rozhodnutí, zejména AGW.
48 Konkrétně je třeba v tomto ohledu uvést, že pokud jde o pojem „skupina společností“, bod 21 písm. b) pokynů odkazuje na přílohu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. 2003, L 124, s. 36). Podle poznámky pod čarou č. 28 pokynů se totiž „[p]ři posuzování toho, zda je společnost nezávislá, nebo tvoří součást skupiny, […] bude přihlížet ke kritériím stanoveným v příloze I doporučení 2003/361“.
49 Jak přitom bylo konstatováno v bodě 47 výše, napadené rozhodnutí neuvádí, zda Komise zkoumala otázku, zda s přihlédnutím zejména ke kritériím uvedeným ve zmíněné příloze mohou být příjemce a společnosti, které v něm vlastní akcie, kvalifikováni jako skupina ve smyslu bodu 22 pokynů. Tribunál tedy nemůže přezkoumat, zda tomu tak bylo.
50 Z ustálené judikatury vyplývá, že odůvodnění nemůže být s výjimkou výjimečných okolností uvedeno poprvé a a posteriori před soudem (viz rozsudek ze dne 20. září 2011, Evropaïki Dynamiki v. EIB, T‑461/08, EU:T:2011:494, bod 109 a citovaná judikatura). Vysvětlení předložená Komisí v žalobní odpovědi a na jednání, podle kterých příjemce nebyl součástí skupiny, tudíž nemohou doplnit odůvodnění napadeného rozhodnutí v průběhu řízení.
51 Zadruhé a za předpokladu, že by bod 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí měl být vykládán tak, že je založen na implicitní premise, že příjemce a jeho akcionáři jsou součástí téže skupiny (viz bod 42 výše), tedy na rozdíl od toho, co tvrdila Komise v žalobní odpovědi a na jednání, je nutno konstatovat, že Komise dostatečně nevysvětlila, proč měla za to, že druhá a třetí podmínka stanovené v bodě 22 pokynů a připomenuté v bodě 38 výše byly splněny. Komise se totiž v bodě 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí omezila na tvrzení, že obtíže, kterým příjemce čelí, jsou tomuto příjemci vlastní a „nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů ve prospěch jeho akcionářů nebo jiných dceřiných společností“ a že uvedené obtíže jsou „příliš vážné na to, aby byly vyřešeny jeho většinovými akcionáři nebo jinými akcionáři“, aniž tato tvrzení jakkoli doložila.
52 I když Komise v bodě 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazovala na body 7 až 9 a 11 až 13 odůvodnění tohoto rozhodnutí, je nutno poukázat na to, že Komise v bodech 7 až 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze podala upřesňující informace k finanční situaci příjemce a k obtížím vyvolaným pandemií COVID-19. Stejně tak body 11 až 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí líčí dopad poruch způsobených uvedenou pandemií na provozní výsledky společnosti TAP Air Portugal a na její likviditu. Tyto body odůvodnění tedy nijak neupřesňují, zda obtíže byly příjemci vlastní a nebyly výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci skupiny, kterou údajně tvoří uvedený příjemce a jeho akcionáři. Neuvádějí ani popis finanční situace společností, které jsou akcionáři příjemce, ani jejich případnou schopnost vyřešit, byť jen částečně, jeho obtíže. Tribunál tedy nemůže přezkoumat opodstatněnost výše uvedených tvrzení.
53 Tribunál tudíž nemá možnost ověřit, zda jsou v projednávaném případě splněny podmínky stanovené v bodě 22 pokynů a zda brání tomu, aby příjemci mohla být poskytnuta podpora na záchranu. Napadené rozhodnutí tedy neobsahuje důvody, proč měla Komise za to, že se ve smyslu judikatury citované v bodě 37 výše nepotýkala s vážnými obtížemi při posuzování slučitelnosti dotyčné podpory s vnitřním trhem.
54 Pátý žalobní důvod je tudíž opodstatněný, aniž je třeba zkoumat ostatní části uvedeného žalobního důvodu.
55 Vzhledem k nedostatečnému odůvodnění, kterým je stiženo napadené rozhodnutí, je tudíž třeba toto rozhodnutí zrušit. Bod 22 pokynů totiž stanoví podmínky, za nichž lze podporu na záchranu poskytnutou společnosti, která je součástí skupiny, považovat za slučitelnou s vnitřním trhem. Vzhledem k absenci dostatečného odůvodnění v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí přitom Tribunál není s to přezkoumat, zda se Komise právem domnívala, že se při posuzování slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem nepotýkala s vážnými obtížemi. Napadené usnesení je tedy třeba zrušit, aniž je nutné zkoumat ostatní žalobní důvody uplatněné žalobkyní.
K zachování účinků zrušeného rozhodnutí
56 Je třeba připomenout judikaturu, podle které platí, že pokud to odůvodňují naléhavé důvody právní jistoty, má unijní soud na základě čl. 264 druhého pododstavce SFEU posuzovací pravomoc k tomu, aby v každém jednotlivém případě uvedl ty účinky dotyčného aktu, které jsou nadále považovány za zachované (obdobně viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 121 a citovaná judikatura).
57 Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že považuje-li to unijní soud za nezbytné, může i bez návrhu omezit zrušující účinek svého rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. dubna 2008, Parlament a Dánsko v. Komise, C‑14/06 a C‑295/06, EU:C:2008:176, bod 85).
58 V souladu s touto judikaturou využil unijní soud možnosti omezit časové účinky určení neplatnosti právní úpravy Unie v případech, v nichž naléhavé důvody právní jistoty týkající se veškerých zájmů – jak veřejných, tak soukromých – o něž šlo v dotčených věcech, bránily tomu, aby byly zpochybněny výběr nebo zaplacení peněžitých částek, které byly uskutečněny na základě uvedené právní úpravy v období před vydáním rozsudku (rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 122).
59 V projednávaném případě má Tribunál za to, že existují naléhavé důvody právní jistoty odůvodňující omezení časových účinků zrušení napadeného rozhodnutí. Je totiž nutno konstatovat, že předmětné opatření bylo poskytnuto na počáteční období šesti měsíců, které již uplynulo, po jehož uplynutí měla Portugalská republika Komisi v souladu s bodem 55 písm. d) pokynů předat buď důkaz o tom, že půjčka byla zcela splacena, nebo plán restrukturalizace, nebo plán likvidace. Kromě toho bylo v souladu s uvedeným ustanovením schválení podpory na záchranu při předložení plánu restrukturalizace automaticky prodlouženo do doby, než Komise dojde ke konečnému rozhodnutí o plánu restrukturalizace, jestliže Komise nerozhodla, že takové prodloužení není odůvodněné nebo by měla být omezena jeho doba trvání či rozsah.
60 V tomto kontextu, kdy je použití předmětného opatření podpory součástí stále probíhajícího procesu, který se skládá z různých po sobě jdoucích fází, má zpochybnění pobírání peněžitých částek stanovených předmětným opatřením podpory v současné fázi zvláště nepříznivé důsledky pro veškeré veřejné i soukromé zájmy. Konkrétně je třeba zohlednit škodlivé účinky poruch způsobených pandemií COVID-19 na letecké služby a hospodářství Portugalska a význam společnost TAP Air Portugal pro tyto služby a hospodářství tohoto členského státu. A konečně je třeba poukázat na to, že zjištěnou protiprávností je nedostatek odůvodnění, a nikoli meritorní pochybení. Tyto okolnosti jsou způsobilé odůvodnit omezení časových účinků zrušení napadeného rozhodnutí.
61 Na základě článku 266 SFEU je Komise, která je autorkou zrušeného aktu, povinna přijmout opatření vyplývající z tohoto rozsudku.
62 Z těchto důvodů je třeba pozastavit účinky zrušení napadeného rozhodnutí až do doby, než Komise přijme nové rozhodnutí. S ohledem na rychlost, s jakou Komise konala od předběžného oznámení a oznámení předmětného opatření, budou uvedené účinky pozastaveny po dobu nejvýše dvou měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku v případě, že se Komise rozhodne přijmout toto nové rozhodnutí v rámci čl. 108 odst. 3 SFEU, a po přiměřenou dodatečnou dobu v případě, že se Komise rozhodne zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 126).
K nákladům řízení
63 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise neměla ve věci úspěch a žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.
64 Kromě toho podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu nesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. Francouzská republika, Polská republika a Portugalská republika proto ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise C(2020) 3989 final ze dne 10. června 2020 o státní podpoře SA.57369 (2020/N) – COVID-19 – Portugalsko – Podpora poskytnutá společnosti TAP se zrušuje.
2) Je třeba pozastavit účinky zrušení uvedeného rozhodnutí až do doby, než Evropská komise přijme nové rozhodnutí podle článku 108 SFEU. Uvedené účinky jsou pozastaveny po dobu nejvýše dvou měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku v případě, že se Komise rozhodne přijmout toto nové rozhodnutí v rámci čl. 108 odst. 3 SFEU, a po přiměřenou dodatečnou dobu v případě, že se Komise rozhodne zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.
3) Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené společností Ryanair DAC.
4) Francouzská republika, Polská republika a Portugalská republika ponesou vlastní náklady řízení.
Van der Woude | Kornezov | Buttigieg |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 19. května 2021.
Podpisy