USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

10. května 2011

Věc F‑59/10

Yvette Barthel a další

v.

Soudní dvůr Evropské unie

„Veřejná služba – Námitky a překážky v průběhu řízení – Námitka nepřípustnosti – Opožděná stížnost – Nepřípustnost“

Předmět: Žaloba podaná podle článku 270 SFEU, který je použitelný na Smlouvu o ESUO na základě jejího článku 106a, kterou se Y. Barthel, M. Reiffers a L. Massez domáhají zrušení rozhodnutí, kterým byla s účinností od 20. prosince 2006 zamítnuta jejich žádost o příspěvek při práci na směny stanovený v čl. 1 odst. 1 první odrážce nařízení Rady (ESUO, EHS, Euratom) č. 300/76 ze dne 9. února 1976 o stanovení kategorií příjemců, podmínek poskytování a výše příspěvků, které mohou být poskytovány úředníkům pracujícím na směny (Úř. věst. L 38, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 78), které bylo pozměněno mimo jiné nařízením Rady (ES/Euratom) č. 1873/2006 ze dne 11. prosince 2006.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako nepřípustná. Soudní dvůr ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobců.      

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předchozí správní stížnost – Lhůty – Kogentní charakter

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Předchozí správní stížnost – Implicitní rozhodnutí o zamítnutí žádosti nenapadené ve lhůtě – Pozdější výslovné rozhodnutí – Potvrzující akt

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

3.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Stanovisko vydané po implicitním rozhodnutí zamítajícím žádost

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

4.      Úředníci – Žaloba – Předchozí správní stížnost – Lhůty – Prekluze – Omluvitelný omyl – Pojem

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

5.      Řízení – Náklady řízení – Povinnost nést náklady řízení – Zohlednění požadavků ekvity

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 87 odst. 2 a článek 88)

1.      Lhůty pro podání stížnosti a žaloby stanovené v článcích 90 a 91 služebního řádu, které byly zavedeny za účelem zajištění jasnosti a jistoty v právních vztazích a k zabránění jakékoli diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti, jsou lhůtami kogentní povahy a účastníci řízení ani unijní soud se od nich nemohou odchýlit, přičemž unijní soud musí i bez návrhu ověřit, zda byly tyto lhůty dodrženy.

(viz bod 22)

Odkazy:

Soudní dvůr: 29. června 2000, Politi v. Evropská nadace odborného vzdělávání, C‑154/99 P, bod 15

Tribunál: 15. ledna 2009, Braun-Neumann v. Parlament, T‑306/08 P, bod 36

Soud pro veřejnou službu: 12. května 2010, Peláez Jimeno v. Parlament, F‑13/09, bod 18

2.      Rozhodnutí výslovně zamítající žádost podanou po implicitním zamítnutí téže žádosti má povahu čistě potvrzujícího aktu.

(viz bod 25)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 8. července 2009, Sevenier v. Komise, F‑62/08, body 33 až 40, potvrzený na základě kasačního opravného prostředku rozsudkem Tribunálu Evropské unie ze dne 8. července 2010, Sevenier v. Komise, T‑368/09 P, body 28 až 37

3.      Jestliže po přijetí implicitního zamítavého rozhodnutí přistoupí administrativa k interní konzultaci, vydané stanovisko, jímž potvrdí původně zastávaný názor autora implicitního rozhodnutí, aniž poukáže na nové faktické nebo právní skutečnosti, které by nebyly administrativě známy v době, kdy přijala své implicitní zamítavé rozhodnutí, nepředstavuje nový důvod, na jehož základě by bylo možné usuzovat, že administrativa implicitní rozhodnutí přezkoumala.

(viz bod 27)

4.      V rámci unijních pravidel týkajících se lhůt pro podání stížnosti a žaloby musí být pojem omluvitelný omyl, který umožňuje odchýlit se od těchto pravidel, vykládán restriktivně a týká se pouze výjimečných okolností, kdy dotyčný orgán jednal zejména takovým způsobem, že jeho jednání mohlo samo o sobě nebo rozhodujícím způsobem vyvolat u účastníka řízení, který jednal v dobré víře a prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu, zmatení, které lze prominout.

(viz bod 28)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 15. prosince 2009, Apostolov v. Komise, F‑8/09, bod 21, a citovaná judikatura

5.      Podle čl. 87 odst. 2 svého jednacího řádu může Soud pro veřejnou službu v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží. Kromě toho lze podle článku 88 tohoto jednacího řádu účastníkovi uložit, a to i když měl ve věci úspěch, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů, odůvodňuje-li to jeho chování, včetně před zahájením řízení.

Tato ustanovení je třeba použít a uložit orgánu, který měl ve věci úspěch, úplnou náhradu nákladů, jestliže neprokázal řádnou péči během postupu před zahájením soudního řízení, jelikož nechal uplynout čtyřměsíční lhůtu upravenou v čl. 90 odst. 1 služebního řádu před přijetím výslovného rozhodnutí zamítajícího žádost podanou dotyčným úředníkem.

(viz body 32 až 35)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 28. června 2006, Le Maire v. Komise, F‑27/05, bod 53